Dobrý den všem, ani nevím zda čekám nějakou radu nebo se jen potřebuju svěřit. S přítelem jsme spolu čtyři roky, seznámili jsme se v Praze na VŠ, daleko od jeho rodičů. Začátky byly veselé, jeho matka i sestra se mnou hrály hru "kdo je důležitější". Tak jsme se vídali pouze přes týden, o víkendech pomáhal rodičům s hospodářstvím. Mají pár hektarů pole a chovají býky. Takhle to pokračovalo téměř celé studium, přes týden jsme byli spolu a celé víkendy u rodičů pomáhal. Po skončení studia jsme oba nastoupili k mým rodičům do rodinné firmy, pracujeme také v zemědělství, přítel tu práci má rád, takže myslím že je spokojený. Příští rok bychom chtěli stavět, prozatím jsme zůstali u našich, máme svoje patro. Nicméně přítel stále lítá ke svým rodičům, ani nevím zda to po něm chtějí oni nebo on sám nesnese pomyšlení, že by se obešli bez něj. Přes léto jsme oba v práci každý den do večera a většinou i v sobotu, takže mě pak docela mrzí že než abychom něco podnikli společně, tak jede pomáhat. Volného času nemáme ani jeden nazbyt, čas na sebe taky moc ne a stejně tráví víkendy pomocí rodičům, pokud teda není v práci. Já samozřejmě vím, že jim pomoct musí a chce, ale je to pro mě dost těžké, když nemá volný čas ani pro sebe, natož pak na mě. Přála bych si, aby tu pomoc jim trochu omezil, nic mu za to nedají, studium VŠ si platil sám, aby nemusel poslouchat jejich výčitky. Jenže nevím jak na to, včera mu zase volala maminka, že potřebují aby jim přijel pomoct... Již je na cestě, i když jsme měli jiné plány. Jeho rodiče neplánují, všechno je nejdéle večer předem, častěji ráno telefonát přijeď. A já často uvažuju, jestli s někým takovým chci zůstat. Pokud já bych potřebovala nějakou jeho pomoc, tak je buď unavený, nebo v práci nebo pomáhá rodičům. Kdo dočetl až sem děkuji, máte můj obdiv. Co byste na mém místě dělali Vy? Smířit se s tím, myslet si že časem trochu omezí pomoc rodičům a bude se věnovat aspoň občas mě i svým zálibám (žádné nemá - jen práci), nebo si zkusit najít někoho s rodiči v paneláku ve městě?
ale preco by si mala stracat cas s niekym kto za to nestoji :-S skus mu na rovinu povedat,co citis a nech Ti on povie ako si dalsie pokracovanie vaseho zivota predstavuje.
milenasta
to teda vidím že rodiče normálnych nemajú , namiesto toho aby si vážili, že im tak dcéra pomohla a nemysleli na seba, tak ju ešte takto ohovárajú a hnevajú sa na nu, teda pekne sebecký rodičia - presne to sú typ rodičov ktorí chcú od detí aby im do konca životaq pomáhali zato že ich priviedli na svet a že ich vychovali dali im jesť a ubytovanie - to je choré to potom z takých ludi nikdy nebudú samaotne mysliace jedince.
no předpokládám, že máš po VŠ,podle toho co jsi psala, takže bys měla i na ty děti myslet... nevím jestli by se ti pak chtělo ve třiceti schánět potencionálního tatínka. Rozodně to musíš nějak řešit... oni to mají tak nastavený a vyhovuje jim to, odtud změna sama nepřijde.
a to jak tu už niektoré baby písali, že chlap total všetko čo povie maminka teda mamin "cecok" to je už prípad pre psychiatra by som to definovala ako Oidipovský komplex. lebo neni normálne aby jeden normálny zdraví chlap bol tak viazaný v takom veku na svoju matku.
Inak u niektorých kamaratoch som si všimla, že to matka sama sposobuje bo sama robila všetko preto aby synček bol na nej zavisly a aby ani krok nerurobil bez nej, tým padom ho zacala pekne ovládať. a teda takú svokru by som teda nechcela mať, bo ta zenska vkuse robila napriek jeho priatelkam
tohle normální není. s chlapem, kterej by nevydržel jeden víkend bez svých rodičů, bych se asi velmi rychle rozloučila. nevím jak přesně jsi se s ním snažila o tom promluvit, jaký styl jsi zvolila, ale z jeho reakcí mi přijde, že vztah se svými rodiči rozhodně nemá pod kontrolou. já si myslím, že to co jsi tady napsala, bys měla říct jemu a měla bys mu jasně vysvětlit, jaké důsledky to bude mít, pokud nepřehodnotí své chování. může to být hodně těžké, ale pokud by se nic nezměnilo, šla bych od takového člověka, nejeví se jako vhodný partner a opora do budoucna.
Ja som mala s tzv. Oidipovskym komplexom skusenost 2 roky a som neskutocne rada ze uz s tym clovekom viac niesom, lebo by som sa dostala do psychiatrie ak by sme nebodaj spolu raz zili.... lebo ten dotycny videl a pocul len to co mamicka hovorila, co ja, to islo mimo neho. no co, bol tak skratka nauceny, vyrastal medzi tromi zenami (2 sestry,matka-velmi skoro vdova) a on ako jediny chlap v rodine bol tym padom vzacny a hocijaka jeho znamost bola zo strany matky - svokry chapana ako pokus ukradnut jej "vec"... |-|
Děkuji všem za reakce a rady. Tohle vše jsem už mu říkala, snažila jsem se vysvětlovat trpělivě, s příklady. A už mnohokrát. Právě proto jsem se zaregistrovala a založila tuhle diskuzi, už totiž nevím jak dál, nechápe moje pocity, ale na oplátku vyžaduje toleranci a pochopení, že přece rodičům pomoci musí.
milenasta: prolítla jsem diskusy jen na rychlo, ale to jiné nebude, spíš si myslíy, že bude hůř......když spolu náhodou budete o víkendu, tak už si nebudete mít co říct :-( no těžko radit, ale já bych to dlouho nevydržela.
sama si svým vztahem nejsem momentálně moc jistá :-(
holky ale zase na druhou stranu - pokud maji rodice nejaky mega hospodarstvi tak asi opravdu potrebuji pomoct a chapu ze kdyz byste napr.byli nekde na kolech nebo na vylete apod. tak by mel spatny svedomi ze rodice doma drou a on relaxuje :-N vim ze to neni az tak jednoduchy odstrihavat tu "pupecni snuru"...ale je fakt ze donekonecna to takhle asi nepujde no je to slozity :-( pokud to rodice nezvladaji tak si budou muset driv nebo pozdeji najmout nejaky pomocniky...
milena: tak já bych teda s takovým chlapem radši nebyla, neber to zle, ale je to úplně stejné jako u mého otce, rodiče zemědělci, on taky zemědělec (kdysi v družstvu), nejdůležitejší bylo co po něm chtěli rodiče i když byl dospělý a měl dokonce 3 dospělé děti, rodiče ho řídili až do smrti (jejich), manželství našich bylo docela v troskách, když pro něho jednou mamka kdysi přišla, že má 2 malé děti a měl se jim věnovat tak jí jeho otec řekl, že jeho rodina je on a jeho matka a že jeho žena a děti nic neznamenají
takže už od asi 15 prohlašuju, že kdybych potkala zemědělce mohl by být skvělý jak by chtěl a stejně bych radši utekla, už jenom kvůli dětem
nás se totiž mamka snažila schránit, ale představy tatíkových rodičů byly že tam budech chodit každý den po škole až do setmění makat (jeden brácha chodil, naštěstí pak studoval mimo město a byl na intru tak měl klid), neustále nám i mamce nadávali že jsme leniví protože nedřem na poli, nesedíme v garáži kde nepopíjime pivo, nekouříme a nevykládáme jak to máme těžké a všichni ostatní jsou leniví, protože jsou doma, moje mamka přitom narozdíl od otce měla VŠ a normálně chodila do práce a starala se o celý barák a zahradu, protože tatík tam nic nemohl udělat, protože byl furt u rodičů
milenasta
ja viem že to budeš mať ťažke, ale mala by si sa sním rozísť úpretože vždy či z jeho strany alebo so strany jeho rodičov budeš vždy ty ta zla, ktora nechce pomahať, ktorá ho trha od nich, ktorá robí medzi nimi rozbroje a jedine ty budeš trpieť a po celý život budú od teba chcieť aby si sa ty im prispôsobovala a prispôsobovala si život podla ich harmonogramu prác.
kata267: je to jejich hospodářství... jestli to nezvládají musí kus pustit, nebo si někoho najmout a nevykořisťovat vlastní děti. Jiné by to bylo, kdyby žila milena s přitelem u nich... tam by se ještě dalo pochopit, že to hospodářství vedou společně. Ale pokud jak psala, bydlí u ní, kde je taky statek...tak není co řešit.
tkanicka, presne tak........ked si nieco zabezpecim, vypocitam si, ci to budem zvladat alebo nie, bez toho, aby som potrebovala sustavnu pomoc niekoho ineho.....rodicom samozrejme treba pomoct. Ale nie na ukor svojej vlastnej rodiny, to je uz moc trochu.
no jo ja to chapu a vim ze mate pravdu akorat v praxi to tak jednoduchy neni (vim z vlastni zkusenosti :-N) ale je pravda ze takhle se donekonecna zit neda no...ja bych nevidela problem kdyby napr.se s rodicema domluvil a jel tam pomahat jednou za delsi dobu ale temer kazdej vikend a nekdy i pres tyden je hodne a chapu ze to milene vadi navic kdyz maji svuj velkej barak jak psala ...
milenasta: Dulezita je podle mne ve vasem vztahu jedna vec. Kdyby byl nejaky rozpor mezi rodici a tebou, za koho by se postavil? Potrebovala-li by jsi nutne pomoci ty nebo rodice, komu by pomohl? Jak moc jsi pro nej dulezita? Pokud to pokulhava uz ted, lepsi to nikdy nebude... Prave ted by to melo byt nejlepsi.
Tak tohle trochu znám. Náš případ. My jsme oba sami=jedináčkové a naši rodiče mají chatu s větším pozemem, jeho zase ohromnou zahradu a pole. Občas jedeme někam na výlet, ale často trávíme víkend každý sám se svými rodiči na svém a makáme. Naše zahrada naštěstí tolik práce nevyžaduje, sem tam něco okopat a posekat, ale oni mají pole, hodně zeleniny atd. takže tam je práce prakticky na každý víkend. Ale oba to tam máme rádi, vzdát bychom se toho nechtěli a jezdíme tam. Jeho rodiče tam zatím tráví všechny víkendy. Jen máme oba obavy, jak to budeme zvládat až rodiče jednou nebudou a budeme na oboje sami dva. :-S Teď mě netrápí, když on tam musí jet, protože tam má práci, protože já se můžu sebrat a jet zase na naši zahradu. Nebo někdy jedu s ním a on pak zase se mnou.
Pokud se jedná o farmu nebo tak podobně, jako psala "milenasta", to je těžké. Většinou člověk, co si tohle pořizuje, je takhle spokojený, uvedu příklad: manželovi rodiče netrápí, že nikam nejezdí, jsou tak spokojení, že každý víkend tráví tam na zahradě a poli, ale člověk co rád cestuje by si hospodářství pořizovat neměl, to je můj názor. Je to prostě oběť, musím počítat s tím, že jak mám hospodářství, vyžaduje to moji přítomnost. Všechno má svá pro i proti a každý na to kouká jinak, hospodářství nebo život v paneláku. Pokud bych nebyla schopná to přijmout, radši bych se s ním rozešla, hlavně by tomu měla předcházet nějaká rozmluva. nebo se zkusit domluvit, že jednou Vám pomůžu a podruhé pojedem někam na výlet.
Já bych si to teda pořádně rozmyslela, jestli chci mít něco společného s takovou vypočítavou tchýní a jejím hodným synkem, pro kterého bych byla až na druhém (kdoví jestli) místě a ještě by se mnou hrál nějakou podivnou hru o 14 dnech. Nene. A rodičům "musí" pomáhat? Co by se stalo, kdyby nepřijel? Spadl by jim barák na hlavu? To asi ne. Tak jestli tak moc chce jet k rodičům, tak bych mu i doporučila, ať tam rovnou zůstane, kdyby náhodou zase potřebovali něco pomoct. Když nechce být se mnou a pomáhat mně, ať si nečiní násilí.
kata, ale je rozdiel, keby ma poziadali rodicia o pomoc, a to, ze rodicia tu pomoc vyzaduju uplne kazdy vikend automaticky, nic ine neexistuje cez vikendy, len rodicia :-( :-( to je smutne, taky clovek by si nemal poriadovat rodinu, pretoze aj tak bude kazdy vikend u maminky
Ono jde spíše o to, jak často a kvůli čemu žádají o pomoc. Také bych rodičům jela pomoct, kdyby mě požádali, ale ne kdyby to bylo pravidelně kvůli tomu, že si nabrali víc, než zvládnou. Jejich práce a koníček nejsou přeci automaticky mojí prací a koníčkem. Obecně myslím, že bychom si neměli nakládat více než můžeme zvládnout, potom se stává, že tím začneme obtěžovat okolí. Tím nechci říct, že já si o pomoc nikdy neřeknu, ale záleží na okolnostech a na tom, jak toho druhého tou žádostí o pomoc zatížím. Jinak souhlas s Astraia7, teď by jeho chování mělo být nejlepší, později už těžko, já bych šla od něj, nezvládla bych to...
hamika presne
mna napr. strasne vytaca moja mamka s tym, ze ked najde nejaku akciu v obchode na cukor-sol-muku-maslo-mlieko-hocico ine, chce po nas, aby sme bezali do toho obchodu (ale hned, aby nam to nevypredali) a kupili 30kg cukru, 50kg muky, 40 litrov mlieka a 10 kg masla, len preto, ze je to lacne, uz nevidi ze aj tak by to nikto nejedol.....a my sa potom tahame s balikmi a aj tak to potom ostarne a vyhodi sa to 8-( 8-( 8-(
nevravim, ze nepomoct rodicom ked potrebuju, ale nie aby to brali, ako ze kazdy vikend musime a je to nasa povinnost, aj ked mame ine plany.....to nechapem!
no jo ono je hlavni jeslti oni to nejak vylozene vyzaduji ty pravidelny pomoci nebo se tak pritel angazuje sam ... a je pravda ze clovek by mel mit vlastni zivot a ne aby to bylo pravidlo stravit vikendy u rodicu..
Promluvili jsme si, teď se zas trochu víc snaží, ale uvidíme. Něco uznal, něco slíbil, nicméně slova nejsou až tak důležitá jako činy. Většinou k nim chce jet sám, když už náhodou by chtěl vynechat, tak se ozve maminka sama - asi má radar nebo co. Mě ani tak v zásadě nevadí že tam chce jezdit, ani ta frekvence, mě spíš chybí snaha cokoli plánovat, počkáme až jestli nebudou něco potřebovat (nahlas to neřekne, ale mě to tak připadá). Nebo teď má jakousi pohotovost, má jet sekat krmení, ale to mohlo dojít už dnes, nicméně včera přijel tchán dřív z lázní, tak si ho udělal, ale už nezvedne telefon, aby dal vědět, že dnes ho určitě nepotřebují. Takže zase napínají a člověk s nima nikdy neví, na čem je. Jinak ještě vloni to bylo musím chránit Haničku rodinu (jakože sestru přede mnou), od té doby žádný konflikt s rodinkou nebyl, tak s tím přikloněním nevím, ale pochybuji že by to bylo ke mě.
milenasta: jestli tvůj drahý neví, jestli by radši svoji původní rodinu nebo tebe, tak si to buď vyjasněte, nebo od něho uteč jak nejrychleji to půjde. Jednou se budete chtít vzít a pak jsi to ty, kdo je na prvním místě. A to bez výjimky, jinak vám to v manželství bude skřípat na každé blbosti. Jestli neví teď, jak to asi dopadne později? Měl by si hodně rychle ujasnit, jestli o tebe stojí nebo ne. Nemám vůbec nic proti pomoci rodičům, ani zdaleka, ale mají požádat, ne přikazovat a manipulovat s vašim časem. Já mám naštětí výborné rodiče, ale vím, jak to vypadá, když někdo takové štěstí nemá a je ve vaší situacci. Je třeba si vyhradit svůj vlastní prostor. Držím palečky :-)
milena: já to beru tak, že svatbou se rodina stává z Tebe a manžela... a původní rodina (tj. rodiče, sourozenci a další) se stávají PŘÍBUZNÝMI.
Prostě, na prvním místě už není maminka (sestra...) ale manželka.
Chlap, který to tak nemá... - toho bych si nevzala nebo se rychle rozvedla...
Tchýně to na manžela taky zkouší, ale manžel je naštěstí chytrej takže to prokouknul a nedá se - ani mě :-D
Můj názor na problém partnera, který "musí" pomáhat rodičům je takový, že ten chlap se většinou dobrovolně asi nezmění. To by se musel stát nějaký zázrak. Jestliže to milenastě vadí už před svatbou, co bude, až se vezmou a přijdou děti? V jejím příteli je asi zakotvena povnnost rodičům pomáhat za každou cenu. Docela ho i chápu, jestliže v tomto vyrostl a je tak zvyklý, navíc si třeba ani neumí představit, že by rodičům přestal pomáhat, vždyť ho přeci potřebují. Jenže..... jeho nová rodina po svatbě tím bude moc trpět. Dle mého názoru, jestliže se nezmění a milenasta si ho přesto všechno vezme za manžela, budou oba nešťastní. A holky, který chlap se dobrovolně po svatbě mění? To je jen domněnka zamilovaných nevěst. Bohužel. Myslím si, že milenasta má moc těžkou pozici a přeji ji, aby se rozhodla opravdu dobře, ať už se svým přítelem zůstane, nebo ona odejde. Ale to se musí rozhodnout ona sama. Přeji ji hodně štěstí :-)