ahoj holky
je vas tu hodne co jste se s pritelem / dnes uz mozna manzelem odstehovali daleko od rodiny, pratel....zmenily zamestnani atd. At uz jste se odstehovaly do zahranici nebo zustaly v CR mam na vas dotaz, prosbu o vase zkusenosti, zazitky.
Za tyden se budu vdavat a se skoromanzou uvazujeme ze se odstehujeme z mesta kde cca 5 let zijeme. nyni bydlime v byte a chceme zacit stavet baracek. jeste presne nevime kde ale uz hledame. Na jednu stranu si to moc preju, tesim se ale na druhou stranu mam strach co bude. Koneckoncum budeme pak odkazani jen sami na sebe. "ztratim" kamosky, budu muset zmenit praci (nebo treba budu na materske x-) ). mam strach abychom si to pak nevycitali atd.
Nevim jestli je to srozumitelne ale treba me vy "odstehovane" chapete.
momentalne jsem v takove nalade ze bych odsud utekla hned a na vsechny se vyprdla. Postavila dum nekde u lesa v nejakem nejvetsim zapadakove :-)
diky moc
miky jo přímo do Příbrami!!Já tuším, že už jsme si o tom někde psaly, že ty se odtud stěhuješ a já se sem stěhuju ;-) . Tak to musíme ještě zajít na kafčo, než odjedeš :-D
Ja som si uz davnejsie vsimla, ze na tuto stranku prispieva vela dievcat, co zije v zahranici alebo mimo domova. Preco to asi bude? Aj ja som teraz v cudzej krajine v cudzom meste, kde vobec nikoho nepoznam.
Ale myslim, ze to znasam dobre. Hlavne vdaka takej uzacnej veci ako je internet. Kazdy vecer, ked prijdem z roboty, tak si zapnem Skype a zhovaram sa aj vidim s priatelom, kamaratmi alebo rodinou. Osobny kontakt to sice nenahradi, ale dost to pomaha. Vidim kamaratom do obyvacky, ako im rastu deti, maleho brata preskusam z anglictiny, rodicom ukazem kde byvam a je to celkom super.
Predstavte si taku oslavu narodenin, ze si nakupite sampanske a rozne dobroty a rodicia tiez, zapnene si obaja video a spolu oslavujete :-) To sa chystam niekedy vyskusat :-D
Ja som sa velmi tesila, ked som sa osamostatnovala od rodicov. Casom mi zacalo byt za nimi smutno, ale nelutujem. A kamarati, s ktorymi sa osobne stretavam len ked raz za cas prijdem domov, mi aj tak povedali, ze teraz, ked uz maju skoro vsetci vlastne rodiny, tie kamaratstva nie su co to byvalo.
nejtezsi bylo naucit se ¨jezdit v Praze metrem :-D :-D :-D .....dost tezky bylo zvyknout si na nedostatek casu, na vecnej stres, na jiny lidi...ale slo to rychle a behem roku se vic citim jako Prazacka nez vesnicanka, je mi tady fakt dobre..
predtim jsem zila 4 roky na Ibize a taky jsem si zvykla...
Holky tak kdyz ja vam reknu ze jsem tezce nesla presun z jednoho konce mesta na druhy (pro budejckou miky z havlindy do suchyho vrbnyho :-)) tak se mi asi budete smat. Ja mam pocit ze o te vzdalenosti to az tolik neni. Clovek je jednou prost epryc z domu, ze svyho rodnyho hnizda, at je to na druhe strane mesta nebo 300 km. Ikdyz je jasne ze neprichazi o zname, ze je doma za chvilku , tak ten pocit opusteni domova tam proste je. My bydlime s pritelem v dome s jeho matkou, tatinek zemrek pred 1,5 lety tak je to tezke. Tchyni nemam moc v oblibe, jako clovek mi vubec nesedi, martin ne ze by stal n ajeji starne, ale zkratka ji cti jako matku, tak i kdyz si s ni tak yzrovna moc nerozumi, odejit nechce, je to jeho rodny dum, vzpominky na tatu a tak. Nekdy mi to prijde desne nezpravedlive, ze od zensky se ceka ze pujde za muzem. Proc ne naopak? No ja jsem z Budejc nikdy nevytahla paty, myslim tim ze stredni i VS vse jsem studovala tady, taky tedy s mamkou dene provolam kolem 20 minut, zvlast ted pred svatbou :-)
Ty pocity jsou desne, ja bych odstehovani do jineho mesta natoz nekam dal nezvladla (treba rocni pobyt v cizine, kdyz vim, ze se vratim, bych brala). No i kdyz zase bych se zbavila tchyne, lepe receno bych martinovi odstrihla konecne pupecni snuru, nekdy mam dojem ze na to v porodnici zapomeli :-)
Hm, ja jsem po svatbe presidlila do Nemecka "oficialne a natrvalo." Zatim mam prazdniny, po nich mi zacne skola x-) Nejtezsi na tom je, ze mame jen jedno auto a i kdyz zijeme ve meste, je to problem, vsechno je docela daleko ]-(
mmmk a kde v nemecku jsi ? taky tam mam odstehovanou kamaradku a reknu ti nese to tezce, s nemkama i nemcema si moc nerozumi a je doma na materske takze porad sama. manzel chodi do prace i o vikendech aby se uzivili. rekla bych zivot na prd.
Ja jsem v Chemnitz (kousek od ceskych hranic). Kamoska ma pravdu, ze s Nemkama je to sakra tezky. Jsou falesny a podrazacky. V 90% pripadu. Tech 10% jsou mega vyjimky rozptyleny po celym Nemecku :-D
Nemcum se obecne Cesky hodne libi, muj manzel je Cech a kdyz jsme treba byli na jednom jejich firemnim vecirku, rekl jeho sef, ze ma peknou zenu a ze je to urcite Ceska :-D. Do konce vecera se mnou jedina Nemka nepromluvila!!! To je asi priklad pro vsechny, ze jo? Kdyztak mi napis do IP kontakt na tu kamosku, pokud je pobliz.
k tematu co je nejtezsi na odstehovani, to asi zalezi na osobnosti cloveka, jak reaguje na nove prostredi, jak je spolecensky a jaky je okoli atd atd.
ale jestli je to v ramci republiky, tak myslim, ze to neni zase tak tezky ve srovnani se zahranicim.
jak pise mmmk, kdyz je v zemi, kde jsou lidi treba chladni a spatne se hledaji kamaradky, to je pak horsi.
taky zijeme trochu dal a musim rict, ze pro nas bylo vsechno vpoho, zvykli jsme si, nikdo nam nemluvi do zivota. ale pak prijde chvile jako Vanoce, nemoc v rodine, nebo umrti a clovek je pak tak daleko a nemuze dojet za rodinou jen ze dne na den a to je pak ta nejtezsi chvile.
Holky každá to prostě vnímáme různě, pro někoho je problém až to zahraničí, pro jiného 300km, a pro někoho dokonce několik stovek metrů :-D . Dludli co já bych za to dala??Já mám nrodiče a rodný dům strašně ráda, ale krásně bych si užívala stěhování do společné domácnosti v rámci stejného města, kde bydlí rodiče a kamarádi x-) . Ale u tebe je spíš problém s tchýní...pokud se tě přítel nezastane a je maminčin miláček, tak to je zlý. To bych nesnesla ]-(
babyna . . . na sousedy kašli . . .s důchodcema je občas potíž. Na sestru se dívají blbě i když se přistěhovala do domku po babičce jen najednu ulici v Brně. Někdy mám dojem, že nesnáší mladé lidi ( jsem živý, hlučný, jezdíme a parkujeme a to je ruší, vlastně je ruší vše ) . . . Je dobrý nehledat jen barák a místo na vesnici, ale i zjistit kdo vedle Vás bude bydlet . . . Jinak mě přijali na vesnici nevím jak, pač mě to nezajímá a s tím s kým se chci seznámit s tím se seznámím . . . už tam mám spoustu přátel, když tam začnete pracovat kamarády najdete rychle. Já osobně, ale jsem ráda, že bydlím sice od rodiny 80km, ale rodiče tam kde bydlím mají chalupu a jsou tam velmi často. Já bych nechtěla být sama na děti jednou . . . babičky jsou někdy veliká pomoc a myslím, že je i děti potřebují k životu, navíc já se nechi stát otrokem dětí ( chci je taky občas vypustit z hnízda, abych si oddechla a k tomu potřebuju babičky :- ) )
arietiska jo jo, s těma dětma máš taky pravdu..naši už se těší na vnoučátka a přitom budeme tak daleko..Taky mě to děsně štve, rptože si jich naši neužijí a naopak a navíc vůbec netuším, kdo je nám bude jednou hlídat =-)
Ja ti pucim svoje rodice :-D
Jinak pro me nebylo tak tezky se od nasich odstehovat uz kvuli tomu, ze jsem to vzala pres koleje. Dalo se tam bydlet i pres leto, takze jsem se vlastne k nasim uz nikdy na delsi dobu nevratila... :-)
mmmk, co vás vedlo odejít do Německa, když jste oba Češi? Plánujete někdy návrat? (mimochodem, dnes jsem poprvé viděla Tvé svatební fotky --- nádhera nádhera x-) ta kytička je špičková...a manžel je (s prominutím) roztomily klučima)
Obnovuji diskuzi.
Koukala jsem, že nás je tu spousta, co odešla z rodného města za láskou.
Jak to snášíte?
Já se stěhovala "jen" 50 kilometrů z Liberce do Mladé Boleslavi.
Je to už déle než rok, ale při vyslovení jména mého rodného města se mi stále rozbuší srdíčko. K MB ne a ne přirůst ;-(
Mám naštěstí práci poblíž MB a v MB už mám i dost kamarádů a jednu pořádnou kamarádku, se kterou můžu probrat vše, ale to město ..... :-(
Prostě ty ulice zde nejsou ty ulice, ve kterých jsem vyrostla, a to nikdo nezmění.
Zažíváte to samé?
Ja byvam od rodicov daleko uz 7 rokov, uz som si v celku aj zvykla, ale niekedy ma pochyti, ze mi hrozne chybaju. Co bolo najhorsie? Ja som odisla z domu, ked som mala 19. Pre man bolo tazke to, ze ked som bola chora, nemal sa o mna kto postarat, nevedela som, kam mam ist, nikoho som nezaujimala, nikto sa ma neopytal, ci mi je uz lepsie, nikto mi neuvaril caj a nesiel pre lieky. To bolo zo vsetkeho najhorsie. Ja som bola vtedy este studentka, takze dalsia najhorsia vec bola ta, ze som niekedy nemala co jest aj tyzden.Najhorsie je naozaj to, ze nikoho nepoznas a nevies sa zorientovat. Stastie, ze som bola vtedy taka mlada, lebo teraz neviem, ako by som to znasala.V konecnom dosledku som rada, ze som odisla a ze zijem inde. Doma by som uz asi nevedela existovat.
Tak my jsme se odstehovali oba - ja z Vysokeho Myta a milacek z Mikulovic - do Prahy. A tedka bydlime v Cercanech, kde skoro nikoho nezname a je to vcelku nuda...holky kamosky mi chybi, ale nic s tim nenadelam, vidime se, kdyz muzeme. Na rodny hroude bych nezustala, chci od zivota vic a muj muz ma v Pze firmu, takze by to ani neslo...
Predtim jsem zila 4 roky v cizine, jsem takovej kosmopolitni clovek, pro me je doma tam, kde mam svou rodinu ;-)
ja som odisla pracovat do svajciarska a po case som tu stretla super cloveka teraz uz skoro buduceho manzela a ten mi dal to najcennejsie co v zivote mam-moju dcerku.a aj ked som od rodicov a rodiny daleko mam vsetko stastie sveta.a ked mi je tazko pomoze mi usmev mojej dcerky a podpora mojho nastavajuceho.
ja jsem se pred tremi lety odstehovala 20km od rodicu....a prestoze jsem rada, nevratila bych se tam ani za nic tak je mi obcas smutno, po rodine, sourozencich,pratelich....
nejtezsi je podle mne najit si nove pratele, mne se to jeste nepodarilo.... :-(
jj, ja se srazim z holkama z Nevěsty Pardubice jsou fajn, ale je to ta vecere jednou za mesic, myslim nekoho komu zavolas kdykoliv a jdete na kafe, nebo komu se muzes vyplakat na rameni treba o pulnoci :-)
Jsem z "rodného" domu 9 let, v 15 jsem odešla na střední do Prahy (tj. cca 130 km). Pak jsem žila taky v Budějkách, ale to mě moc neoslovilo, nepovedlo se mi tam za rok najít přátele. Pak jsem se dostala na VŠ, takže jsem se odstěhovala do Brna, což je od "rodné" hroudy necelých 400 km a pokud to bude možné, tak už tu zůstanu. Pomalu hledáme pozemek na domeček. Na Domažlicku je sice krásně, ale chleba to nedává - pracovní příležitosti veškerý žádný. Tady v Brně je taky pěkně a s tou prací to tu bude snadnější... snad.
silente já si už pomalu zvykám, je to dané i tím, že už tu mám nějaké kamarádky.S těmi dřívějšími jsme v kontaktu alespoň přes mail a když jsem u rodičů, tak se snažíme vidět 8-) .Ale jinak jak píšeš, toto město není to moje rodné.Jak psala kristi, taky si myslím, že jsem docela do světa, spousta jiných kamarádek by od rodičů prostě tak daleko neodešla,a také mám domov tam, kde mám rodinu.Za svou rodinu ale samozřejmě nepovažuji jen manžela, ale i mé rodiče, prarodiče a dobré přátele a ty tu nemám... :-N =-)