Ahoj holky,nejlépe už vdané paní. Potřebovala bych poradit,co dělat. Jsem teprv rok vdaná,ale už na pokraji sil...S manželem jsem se odcizila,vůbec mu nerozumím,neustále mně lže takže už mu nevěřím doslova ani slovo,on mě nebere jako manželku,ale spíš jen něco jako přítelkyni,a celkově ten život není jako normální manželský. Kolikrát jsem si s ním chtěla promluvit o tom co mi vadí,ale on mě vždycky jen odbyde že mně se pořád něco nelíbí,a že je vše v pohodě.A nebo jestli se chci rozvést,že se rozvedem. A já nevím,jestli to radši skončit,nebo zvolit manželskou poradnu? Nebo je odcizení normální?
Osobně si myslím,že odcizení je v manželství po nějaké době normální, jde jen o to,do jaké míry,nic se nemá přehánět. a taky je to o kompromisech. Pokud jsou v manželství neshody,tak dítě to většinou nespraví,spíš naopak. Nesouhlasím s tím,že vzít se po dvou letech je brzo,každý to má jinak a někdo toho za dva roky zažije víc než jiný za deset let.
@stastnanevesta Tak pokud bychom brali jako normalni to, co je v populaci caste, tak by asi to odcizeni normalni bylo. Jako uznavam, ze jsou obdobi zamilovanejsi a neutralnejsi, ale odcizeni je akorat znakem toho, ze dva na svem vztahu nepracuji, ze uz neziji spolu, ale vedle sebe.
@ivule_b dyt ja nerikam ze to nemuze dopadnout dobre :) ale jak pise @kacenkakaca mam kolem sebe jen same příklady toho, ze to nevyslo....a kazdej jsme jinej :) nekdo je impulzivni a jedna spise srdcem a nekdo je zase prilis racionalni a nez podnikne nejaky důležitý krok 10000000x to promysli...jako ja...az me to nekdy stve :)
@kacenkakaca Ale ono to je normální. I v průběhu našeho vztahu - a to ještě nejsme manželé - byly chvíle, kdy jsem si říkala, že toho člověka vůbec neznám, že mi najednou vadí, co dělá atd. Ale jde o to, co se s tím člověk rozhodne dělat - jestli se rozhodne bojovat a jít dál a nebo jestli to vzdá a řekne si, že je někde někdo lepší (a on přitom být nemusí). Už jsem to jednou do jedné diskuze psala - líbí se mi, že se do sebe zamilováváme stále znovu a znovu a pokaždé se ta láska ještě víc prohloubí :-)
Za každé manželství má cenu bojovat, každé manželství má naději na záchranu a vždy se s tím dá něco dělat. Tím jsem si naprosto jistá :-)
@ttm Už jsem to psala víckrát, podle mě to normální není. Neříkám, že se to nemůže stát, ale není to zdaleka něco, co se stane každému. Jsem s manželem skoro osm let a nikdy se nám to nestalo. Samozřejmě nemůžu napsat, že nestane, ale i kdyby ano, za normální to určitě považovat nebudu a budu honem pracovat na zlepšení.
@kacenkakaca@ttm kdyby to nebylo normální, tak už jsem single :-) loni jsme měli s přítelem skoro rok dlouhou krizi (bylo za tím víc důvodů - špatná komunikace, já jsem se chtěla posunout ve vztahu dál a další, bylo by složité to rozepisovat). Měla jsem pocit, že si absolutně nemáme co říct a nemáme žádné společné zájmy, radši jsem chodila s jinýma lidma ven a domů jsem chodila se staženým žaludkem, protože tam byla pořád taková tísnivá atmosféra. Vyvrcholilo to týdenním rozchodem. Nakonec jsme si všechno vyříkali a dali to zase dohromady. Dneska se máme skvěle, ale proč to říkám: ono se vpodstatě nic nezměnilo. Pořád mám svoje koníčky a on svoje, děláme to samé, ale protože jsme vnitřně jinak naladění - já nejsem apriori naštvaná a nespokojená, tak to funguje. Takže si myslím, že když to má člověk v hlavě "pozitivně" nastavené a chce něco dělat, tak se dá vybruslit ze spousty věcí. A problémy mohou potkat každého (my jsme jinak takový ten "ideální pár"), takže ten přístup obou partnerů dělá opravdu hodně...
@izzybickerstaff To, o čem píšeš v druhé části textu já absolutně nepopírám. Ani neříkám, že se to nemůže stát komukoliv. Jen to podle mého názoru není ve vztahu normální, tedy alespoň pro mě to norma není. To neznamená, že se mi to stát nemůže, ale že to nepovažuji za něco normálního, přirozeného, co by bylo běžné, tím jakoby to byla i nějaká polehčující okolnost celé té situace. Navíc to, když dva nejsou odcizení neznamená, že nemůžou mít i každý svůj život, své přátele a své zájmy. To naopak do harmonického vztahu patří.
rika se ze optimalni doba chozeni je 2 roky :) ale fakt zalezi..ja sem chodila s klukem 5 let a nedokazal se k nicemu rozhoupat, ted sem si nasla kluka se kterym jsem rok a v cervnu se budeme brat :) jinak doporucuji taky knihu 5 jazyku lasky ale mozna na problemy v manzelstvi je hodne dobra kniha tato : http://www.navrat.cz/laska-a-ucta-eme...
zrovna ji ctu a hodne veci si uvedomuju..ale tezko radit v takove situaci :(
@lepepe Musím se přidat, Pět jazyků lásky je perfektní knížka. Moc mi pomohla,abych si uvědomila, že ne všechno,co je láska z mého pohledu je projevem lásky i pro mého snoubence ;-) Hodně změnila můj pohled a fakt stojí za to ai ji přečíst :-)
@sarkoc@ha_ja taky mame svatbu v sobotu a to po dvou letech a 11 mesicich... :-) Jenze nam je 32 a 34 a uz tak nejak snad vime, co chceme... Pritel si uzil svy a je "ready". Proto by me zajimal u zakladatelky vek i vek jejiho partnera... Mozna se manzel citi moc mlady a zpanikaril? Bohuzel to chce komunikovat s nim. Hlavne bojuj, v dnesni dobe se rozvadi kazde druhe manzelstvi. Neverim, ze driv pary meli mene problemu, rozvod byl proste asi mene dostupny/prijatelny.., muj nazor :-). Hodne stesti!
Věk by mě taky zajímal. Něco jiného je totiž se brát po dvouleté známosti, když je lidem 30, mají za sebou už vážné vztahy, mají zkušenosti, jsou vyzrálí a nemusí si nic už ujasňovat.
Rozhodně, ale bojuj. Někde to tam v něm je a je to stále on. Pořád je to muž, kterého sis vzala, s kterým jsi prožila ty nejkrásnější chvilky života ( nemyslím jenom svatbu ). Dej mu čas, buď trpělivá a dej mu prostor. Bůh ví co se mu honí hlavou. ;-)
To souhlasim vše ma svůj čas .....me je 30 let a pritelovi 39let myslím ze jsme nic nezmeskali ;-)každý už si užil své mel vice vztahu a už ví co od života chce jsme spolu 2 /5 roku svatba příští léto a máme 15mesicni dcerku ;-) ale presto nikdy nikdo neví co bude chce to hlavně komunikaci obou stran a v další řadě pomoc poradkyně.... Držím palecky zakladatele at je vse dobre:-)
5 jazyků lásky je má Bible
co se vztahů týče - je skvělá kniha od Plzáka Srdce zmámené láskou
tam se tak nějak vysvětluje, proč není dobré do všeho skočit tak "rychle" a jak se vztah vyvíjí...
jinak je zajímavé, že svatbu po krátké době neodsuzují ženy, které mají stále vztah v obdobím tak do tří let...k zamyšlení :)
s tou lží v období svatby to dobré není, ale třeba to mělo svůj důvod - určitě zkuste těch 5 jazyků
krásný den a držím palce
Ahoj Kytičko, moc Ti přeji, abys situaci zvládla. Možná tvůj partner těžko opouští svoje původní jistoty, které měl za svobodna, - protože nechává pojistku na mámu, mám za to, že máma je pořád jeho největší vlastně „pojistka“ pro případ, že by se zklamal. Chce to čas, velkou trpělivost, pokud to nechce rozebírat, nerozebírala bych to, snažila bych se vzpomenout si na ty chvíle, kdy byl z tebe nadšen (chtěl si tě brát), snažila bych se dobrat do toho bodu, co ho uchvátilo, případně z čeho dostal strach, co ho nutí hledat jistotu v původní rodině. Zkus přemýšlet nad tím co má rád. Je fakt, že hodně lidí je plných představ, plných různých očekávání. Lepší je brát život jak zrovna přichází a trochu jako výzvu. Kdysi mi vyprávěl manžel o tom, co udělal jeden jeho známý, když mu krachoval obchod, protože byla krize, místo aby uvažoval o odchodu z podnikání, otevřel si dva nové, tím chci říci to, že aby se udržel v konkurenci musel vynaložit dvojnásobné úsilí a tak svoje podnikání zachránil. Měj se pěkně, přeji Ti hodně štěstí.
Dneska jsem našla test na 5 jazyků lásky, pokud jste někdo knížku nekoupil doporučuji si ho zkusit udělat. Mě se po letech změnila preference z "pozornosti" na "slova ujištění". Teď už chápu, proč mě vždycky rozhodí, když mě manžel kritizuje, i když mi to dřív nevadilo :-)
Zde je odkaz: http://cestakduze.webnode.cz/pro-insp...
popravdě moc nechápu to, že tě nebere jako manželku, ale jako přítelkyni. podle mě je to stejné, je to opravdu jen o tom papíru. teď nechci shazovat manželství, ale nemyslím si, že by v chování partnerů měl být rozdíl pokud jsou nebo nejsou manželé... jinak je mi to moc líto :-( určitě je nutný abyste s tím chtěli něco dělat oba, nejen ty...
Mně by zajímalo, co znamená "si odcizit". My jsme spolu téměř 9 let a za tu dobu jsme měli krizi dvakrát, ale fakt nemůžu říct, že by se mi odcizil. Náš život není jen jen sluníčkový, někdy mám pocit, že bych ho praštila pánví, někdy si nejsem jistá, čím přemýšlí, ale fakt se mi nikdy nestalo, že bych měla pocit, že jsme si odcizili... =-)
Nicméně ani já bych to ještě nezabalila a zkusila poradnu, pokud je k tomu ochotný. |-|