Ahoj holky,nejlépe už vdané paní. Potřebovala bych poradit,co dělat. Jsem teprv rok vdaná,ale už na pokraji sil...S manželem jsem se odcizila,vůbec mu nerozumím,neustále mně lže takže už mu nevěřím doslova ani slovo,on mě nebere jako manželku,ale spíš jen něco jako přítelkyni,a celkově ten život není jako normální manželský. Kolikrát jsem si s ním chtěla promluvit o tom co mi vadí,ale on mě vždycky jen odbyde že mně se pořád něco nelíbí,a že je vše v pohodě.A nebo jestli se chci rozvést,že se rozvedem. A já nevím,jestli to radši skončit,nebo zvolit manželskou poradnu? Nebo je odcizení normální?
@kyticka26 Rekla bych ze po roce to normalni neni. Jak dlouho uz jste spolu? Tyhle problemy jste meli vzdycky, ale najednou vam zacali vadit, nebo se to obevilo az posvatbe - uprime? Vetsinou tyhle veci se tahnou roky, to neprijde ze dne na den.
@kyticka26 ne, odcizení neni normální. A určitě je lepší zkusit všechno (třeba poradnu) než to jednoduše zabalit.
Nepises nic o tom, jak jste spolu dlouho, jaký byl váš vztah, kdy nastal nějaký zlom, ani z jakého popudu byla svatba. Myslím, že to jsou podstatně informace k tomu, abychom ti mohly třeba napsat nějaký názor nebo zkusit poradit.
Když si vzpomenes na svatbu, slibovalas tam, že to bude v dobrém i zlem. Neobhajuji chování tvého manžela, ale není na místě to rovnou zabalit. Nejsem proti rozvodum, ale myslím, že by to mělo být to poslední řešení.
Ahoj,
možná ti sem budou lidi psát něco o rozchodu, ale myslím, že by se člověk měl alespoň pokusit vztah zachránit. Možná je problém banálnější než se zdá. Také občas s manželem trpíme odcizením na nějaký čas (většinou v řádech týdnů). Na vině bývají nejčastěji starosti - třeba já teď státnicuju a není to nic moc, pořád se učím a na společné chvilky není čas, tak to tomu vztahu nedělá dobře. Nebo je naopak on vynervovaný z práce, tak si taky někdy říkám, že život je pes.
Poslední dobou jsem ale přišla na to, že můj muž potřebuje hodně povzbuzovat a ano i chválit :-). Od té doby je to lepší, já jsem nastavená jinak a nepotřebuju pochvalu slyšet (popravdě, pokud mi ji někdo říká, tak mám pocit, že po mě něco chce :-) ), takže může to být i nějaká banalita, která způsobuje, že je jeden z vás je nespokojený a pak se to kumuluje.
Hodně mi v tom pomohla tato knížka: http://knihy.abz.cz/prodej/pet-jazyku... uvědomila jsem si při čtení hodně věcí a tak...
Souhlasím s holkama, rozchod je až poslední řešení-je definitivní, mělo by tomu předcházet více opatření. A kniha 5 jazyků lásky, jak píše huwik je skvělá a taky doporučuju :-) to, co píšeš, by s tím mohlo souviset. Ty se cítíš blbě, on v pohodě...
Duvod proc se dneska lidi rozchazi a rozvadi je presne ten, ze to radsi udelaaj, nez aby neco resili. Chapu,ze pokud to ignoruje a nema snahu jde to tezko, ale snazila bych se to resit, mluvit spolu, co nejaky novy zajmy co by vas mohli "nakopnout",to vetsinou funguje?
Nezmenilo se neco? Jina prace, nejaky problem co treba neni na prvni pohled viditelnej a jasnej?
S manželem jsme spolu 3 roky,z toho rok manželé. Nikdy jsem žádný velký problémy nezaregistrovala,svatba byla chtěná z obou stran...jenže teď cca 5 měsíců je jak změněný,nedbá na sebe,dělá průšvihy,sedl za volant s alkoholem a samozřejmě ho chytli policajti,žije si podle svýho,už spolu ani neobědváme,on jí vždycky tak hodinu po mně,nechce se shodnout co si uvaříme, zastává názor že každý si uvaříme svoje,ani nechce abych mu vařila já. V různých věcech lže,naposled ohledně životní pojistky. Po svatbě mi řekl že pojistku,kterou měl psanou na svou mámu,že nechal přepsat na mě,a ještě jednu že si založil,a taky to napsal na mě. Teď jsem se dozvěděla že ta původní je psaná stále na jeho mámu,a druhá neexistuje. Jako já nejsem žádná zlatokopka,ale proč by po manželově smrti měla mít peníze jeho matka? A tak to je pořád,jeho rodina je jeho matka,a já jsem ta vedlejší. Snažíme se marně o miminko,a on se nesnaží změnit své životní návyky,aby byla větší šance. A to bych mohla psát dál a dál...
@kyticka26 Nerozumím tomu, máte krizi, zvažuješ rozvod, ale snažíte se o dítě? Pises, že máte problémy 5 měsíců, ale lhal ti už v období svatby? Jaký vztah měl k tobě a k e své rodině před svatbou? Žili jste spolu?
No nevim ,bud si mysli ,ze si te svatbou pojistil a uz se nesnazi,nebo nevim....je to tak na manzelskou poradnu pro oba ,ale jestli nebude chtit klidne tam jdi sama..pomuzou.... .Kazdopadne bych s ditetem asi pockala,pokud tedy muzes,mohlo by se stat ze nakonec nebudete mit tatinka,tak zalezi jestli bys to pak utahla,jestli mas rodinu,co ti pomuze.
Já bych zkusila manželskou poradnu pokud by nechtěl přistoupit ani na toto asi bych se netrapila s někým kdo onto nestojí...je to tedy velice brzy po svatbě jak dlouho jste spolu chodili? Jestli jste svatbu chtěli oba a jaký mate věk?
Odcizení je jedna věc, může to mít nějaký důvod, co se dá řešit, ale jestli ti lže, tak to je jeho povahový rys a ten nezměníš. S takovým chlapem bych po svých zkušenostech už být nemohla. Cestu si k sobě najít můžete, ale tohle se nikdy nezlepší. Je to na tobě, jestli chceš s někým takovým žit...
@kyticka26 Upřímně? Moc nechápu proč se berou lidi, kteří jsou spolu tak krátce...2 roky + 1 rok manželé? Kolik je manželovi a kolik tobě, zda se mohu zeptat? Pokud bych měla podobné problémy jako máte vy tak bych si ho posadila a zeptala se ho, jaké jsou důvody toho proč se tak změnil a ať ti je na rovinu řekne. Trochu mi to zavání tím, zda si nenašel jinou slečnu a nepoužívá tzv. "vyhnívání". Chlapi jsou většinou srabi. Chtějí aby ten rozhodný řez udělala žena - to mám z vlastní zkušenosti. Dítě si spolu vůbec nepořizujte, když nejste schopni se domluvit ani na jídle! Bylo by chudák.
Manželská porodna je uplne naprd pokud nechtějí oba..Ty chceš zachránit vztah..ale tvůj partner problém nevidí...Jakmile toto řekne v poradně..tak se s Vámi rozloučí....pokud na vztahu pracuje pouze jeden....je to zbytečné...a s mimi bych počkala...tři roky je málo...já jsme s partnerem 6 let a největší změna nastala po 4 roce...byly situace...které jsme řešili prvně a očekávali..jak se k tomu postavíme....zvládli jsme to...až ted bych řekla..že ho pořádně znám
Jsem také pro s dítětem počkat... Nemyslím si, že je to v tuhle chvíli nějaká dobrá volba... Zvlášť když je ve hře i případný rozvod... A udržet si chlapa tím, že si necháte udělat mimčo.... no to taky nic moc... Budete akorát nešťastná až na to v nejhorším případě zbydete sama... Taky by mě zajímalo, jak se choval, když jste ještě nebyli manželé... A pokud se změnil takhle z ničeho nic, pak to důvod mít musí. Nemyslím si, že člověk se po svatbě změní nebo že se mu změní charakter (viz lhaní atd.) Problém v krátkosti vztahu nevidím, mám takhle vdanou kamarádku, mají s mužem dvě krásné dcery a spokojené manželství. Všechno je vždy o lidech. Přeju Vám, aby se vše vyřešilo a našli jste nějakou společnou cestu jak vše zachránit. Na druhou stranu, souhlasím s názory, že pokud neprojeví zájem, zřejmě nění co zachraňovat.... :-S
Jejda, holky co taková kritika? tomu nerozumím.... =-) na každého může dojít. Nepřijde mi brzo, brát se po dvou letech...taky nikdo neřekl, že zachraňují manželství dítětem, asi se začali snažit hned po svatbě... toto jsou zase ultimátní názory lidí kteří si myslí, že je svět černobílý a pravda je jen ta jejich... takže za sebe: především je mi to moc líto. Drž se. Není to nic příjemného, když se Ti druhý odcizí. Znám to moc dobře. Nervozita a úzkost z toho co bude doma, místo pevného zázemí je velký stres. Pokud si můžu dovolit poradit, teď určitě přestat se snažením o miminko. Snažit se uklidnit, možná si i sama někam zajít do poradny. Ať Ti poradí,hlavně si povykládáš, budeš mít odborný názor někoho, kdo tuto situaci možná již viděl nesčetněkrát. Zkus to udělat co nejdřív. Pomůže Ti to a rozhodně lepší než poslouchat rady někoho, kdo žije jen podle sebe a nechat si ubližovat hláškama : no to já bych nemohla, to bych nevydržela, to jsi nevěděla dřív, mně se to nějak nezdá. A jinýma teoriema proč se takt chová, které Ti můžou nasadit jen brouka do hlavy a přitížit Ti a přitom jsou vzdáleny pravdě asi tak, jakože že Ty jsi z jiné planety. Veř, že věci se dějí různé a taky věřím, že musíš být hodně zoufalá, když píšeš sem a hledáš radu. Tady se ale obávám, že to není správný portál, kde najdeš pochopení... Většina je tu plná ideálů a pocitů, že jim se to nemůže stát a právě ony mají něco výjimečného. Což nelze nevěstám a novomanželkám vyčítat :-) Sama za sebe vím, že je možné, že se po svatbě začnou dít věci, které by nikdy nikdo do toho druhého neřekl. Jsou partneři : muži i ženy, které onen životní krok dokáže změnit natolik, že se pomalu stávají někým jiným, než byly před svatbou. Určitě to ještě nebal, zkus zabojovat a věřím, že k sobě najdete zase cestu. Slyšela jsem jednu krásnou větu, kterou lze hodně změnit a najít zase společný život : " Pojďme se do sebe zase zamilovat" :-)
Nerozumím příspěvkům, které odsuzují svatbu po dvou letech vztahu...my se zasnoubili po půl roce, budeme se brát po roce a půl, čekáme miminko, rekonstrujeme byt a řešíme stavbu vlastního domu...život je krátký, na co čekat :) Je jen důležité toho druhého milovat bezpodmínečně...tedy ne "tohle mi trochu vadí, ale ono se to doufám časem změní"
@sarkoc Já jsem to vždycky brala strašně vážně a po 3 letech se mi to u všech vztahů rozleželo :-D ale netvrdím, že někdo to nemá jinak, ve "vyšším věku" taky člověk většinou ví, co (ne)chce...
@kyticka26 Za tou zmenou pred 5 mesici neco je, tahle se clovek nezmeni ze dne na den, jenom tak. Musis prijit na to co za tim stoji, dostat to z nej nejakym zpusobem. A mimino bych si v takhle napjate situaci taky neporizovala, tim se manzelstvi nezachrani, ba naopak, slaby vztah tim jeste oslabi, protoze je to zahul na psychiku pro oba. Hodne stesti.. 8-)
@izzybickerstaff Je pravda, že ve "vyšším" věku je to jiné než v 17...zažila jsem sedmiletý vztah a poslední dva roky, to už jsme spolu právě byli jen tak ze zvyku, já chtěla někam pokročit, na něj bylo brzo a tak jsme se nakonec dohodli, že nejlepší bude jít si každý svou cestou...proto jsem byla ráda, když jsem zjistila, že můj nynější přítel už taky pomýšlí na rodinu atd tak "brzy" a nebude trvat 10 let než se k něčemu rozhoupe...ale je jasné, že každý má tohle nastavené jinak :)
já se přiznám že taky nejsem fanynka svateb po krátké době chození...bohužel mám kolem sebe až moc případů, kdy to nevyšlo....ale tím nechci říct že to nevyjde nikdy.....a taky jsme každej jinej :-) já osobně si nedokážu představit že bych řekla někomu "ano" už po dvou letech třeba....na druhou stranu ani dlouhej vztah není záruka....pak už to zas bývá často "přechozený"....
@sarkoc Naprosto s tebou souhlasím. My spolu budeme dva roky až 16.7., svatbu máme v sobotu. Mamčina známá je psycholožka v manželské poradně a říkala, že v našem věku nemá smysl chodit s někým několik let a pak se brát...že člověk, který měl nějakou zkušenost se vztahy je schopen poznat, zda je to ono. Měla jsem 6ti letý vztah a byla to katastrofa. Mám více kamarádů, co se brali po kratší době a manželství jim klape. Já spíše nechápu ty věkové rozdíly, kdy slečně je 19-20 a partnerovi 30 a více. Ale vše je o lidech.:-)
@ha_ja Jé, my se bereme taky v sobotu :) Tak přeju, ať se svatba vydaří :)
Jinak přítelovu bratrovi je 30 a jeho manželce 21 a klape jim to perfektně :)
@sarkoc Taky přeji hezkou svatbu.:-) Počasí vypadá dobře, tak snad to klapne.:-)
Věřím, že někomu to klape, ale když si vzpomenu na sebe ve 21 letech, tak bych byla dnes určitě rozvedená.:-)
@laka_lacenda tak my jsme se brali přesně na den po roce chození, a jsme spolu v dobrém i zlém už skoro 29 let. Vůbec totiž nezáleží na tom, jak dlouho spolu chodíte, jestli půl roku, nebo 5 let, jedni známí spolu chodili 6 let a do roka po svatbě už byli rozvedení. Záleží na lidech.
@ivule_b Tesat tahle Vase slova do kamene :). Nasi se brali po par mesicich vztahu a jsou spolu stastni uz 29 let :). Neni to o case, ale o lidech. Ukoncila jsem 8 lety vztah a jeste ze jsme nebyli svoji, nebyla bych statsna. Ted mam vztah dvoulety, citim ze je to "ono" a na srpen planujeme svatbu. Citime to tak oba. Jak uz kdosi psal- mate-li nejake minule zkusenosti a vite co chcete, tak neni treba cekat. Roky nejsou zarukou spokojenosti.
@sarkoc ja rozhodne svatbu po kratkem vztahu neodsuzuju, ale mam kolem sebe az moc pripadu, kdy to dopadlo spatne. Napred desna zamilovanost, pak hned tehotenstvi, svatba, porod, krize a rozvod. A uz v tom nejsou jen ti dva, ale rovnou tri. Proste ten par zjistil, ze jako romanek to bylo fajn, ale kdyz se zastavili, byl kazdy uplne jiny a laska byla behem par mesicu pryc. Ja fakt nemam ve svem okoli nikoho, komu by to takhle vyslo, ani z rad rodicu ci prarodicu.
Ja sama si nedovedu predstavit si nekoho vzit uz po dvou letech nebo treba po par mesicich. Myslim si, ze clovek nema moc sanci druheho poznat, navic i pokud je to ten pravy, nema smysl se s nim do manzelstvi vrhat co nejrychleji, cloveku nic neutece.
Ale urcite si myslim, ze je to kazdeho vec, verim, ze spouste lidem to vyjde, ale ja sama bych do toho nesla.