Jsem ráda, že zde někde zaznělo něco v tom smyslu, že nic není automatického. Svatba=děti.......
Určitě podporuji lidi, kteří mají děti, až to skutečně chtějí, ne kvůli věku...-:)) Zastávám názor, že je lepší mít starší rodiče, kteří si dítě skutečně užívají, než mít teda mladé, které vlastně začnou pochybovat, jestli to bylo ono a jestli neměli počkat....
Dělat si dítě jen kvůli něčemu a někomu....věty typu - můj muž chce dítě....a tak do toho asi vlítnem....no, nevím.....říct jednou dítěti, že jsem ho měla jen kvůli tomu, že ho chtěl táta.....
urcite souhlasim s tim, ze to nani automaticky...otazka deti, je ve spolecnym zivote ta nejdulezitejsi a proto by se mela vyjasnit jeste pred svatbou...
Pokud se na tom (mit/nemit deti) nedomluvi par pred svatbou, pripadny prekvapeni jsou jasny, ale nemam rad mazani medu kolem pusy...a taky spolehani na to, ze do svatby budu neco slibovat a po svatbe muzu s pravdou ven, stejne uz je moje/muj a uz pravdepodobne nikam neutece =-)
urcite zezulicka potrebujes na dite papir pokud se nerozhodnes byt slobodna matka dobrovolne, a prijde i hodne naivni si myslet ze to tak neni. zakon te chrani kdyz si v manzelstve, deti taky.... spis me prijde ze ten kdo na veci nehledi realisticky se casto spali prave na tom, ze mu vse konzervativni prijde zastarale... ale jak rika andelka ono totiz na tom zakone neco bude........
No já to vidím z vlastní zkušenosti. Narodila jsem se, když bylo mojí mamce 35 a moje sestřenice, když bylo její 37. Je to fajn v jedné věci, až budeme mít děti, bude nám je mít kdo hlídat, jelikož mamky jsou v důchodu. Mamka si vnoučata moc přeje, ale ještě jsem na to mladá, musí si pár let počkat.Dneska je to trend mít děti později, ale já se ho určitě nechytnu.
Jinak samozřejmě není nutné mít děti, aby bylo manželství funkční, i když jedna z funkcí mu prostě bude chybět. Ale i bez dětí se dá prožít krásný život, jen pak nesmí nikdo nikomu nic vyčítat.
bohužel někdy mám pocit, že si ženy pořizují děti i kvůli nefunkčnímu vztahu...jako záchranu.....
pokud si člověk neujasní otázku dětí před svatbou, potom samozřejmě dochází k nemilým překvapením.....a není to jen otázka dětí, ale všeobecně, manželství je dost zásadní věc a některé záležitosti by se rozhodně před tímto činem vyřešit měly....
andelka: takhle to taky nějak cítím. Nechci ho nutit, i já mám pocit že je ještě čas, ale bojím se mít první dítě po třicítce, možná přehnaný strach ale co když to pak nepůjde?...
Já se toho právě bojím taky, takže žádné zbytečné otálení, ať pak nelituju. Doufám, že se bráchovi se ženou brzo zadaří, protože pokud vím, řeší se až když nemůžeš otěhotnět rok, to bude mít přes 36 a než by se to začalo řešit, pak to taky trvá, různá léčba, pak nedejbože IVF a pokud vím, dělají to jen do 40 let, takže opravdu je čas asi jen na 1 dítě. Jim by to asi stačilo, mně ne, takže čím dřív se nějaké problémy začnou řešit, pokud by nastaly, tím lépe.
Holky, ja jsem tou citaci zakona o rodine jenom reagovala na to, ze je spise pravdepodobne deti mit nebo se o to snazit, nez ze ne. Takze pokud nekdo jde do manzelstvi a deti nechce, mel by to na rovinu rict uz pred svatbou. To je cely.
Ja sama deti zatim nemam a neplanuju, ackoliv na to mame vek, cekam nevim na co, asi az proste budu chtit. Je to ale nezavisly nazor nas obou, nutit bych se nenechala, ale kdyby manzel dite chtel uz ted, tak bych o tom hodne uvazovala a myslim, ze bychom na tom zacali pracovat. Zatim me nic nehoni, mozna jen ten vek, ale neni to jeste tak hrozny.
Miso, drzim palce, at to vyresite co nejdriv a at nemusis cekat, mozna by to pak opravdu nemuselo jit. Mam kolem sebe dva takove pary a muzu rict, ze prozivaji celkem psycho.
Jasně, že manželství neznamená automaticky muset mít děti, to ale asi není Míšin hlavní problém. Problém je v tom, že manželství (stejně jako i partnerství) je fakt o kompromisech a jeden si těžko může rozhodovat zásadní otázky bez ohledu na druhého..to je to, co mi připadá divné..také si ale myslím, že je to o určitém vrtochu nebo možná nevyzrálost, a že to snad přejde..mě osobně by ale fakt ničilo čekat bez ohledu na to, co já si myslím..
zezulicka: nikdo tady netvrdil, že to automaticky tuto povinnost s sebou nese, ale jak psala rubi, Ty i tvůj partner o tom, že nechceš mít děti víte a s tím do manželství chcete jít ;-)
Miso, nam kdyz bylo 26, tak jsme sice nebyli vzati, ale byli jsme spolu 6 let. Ani jeden jsme si neumeli predstavit, ze bychom si poridili dite. Ja jsem zacala chtit deti az asi v 29 ale manzel je porad odmital, vlastne az ted si na tu myslenku zvykl, je mu 32 :-). Takze se neboj, urcite to bude podobne, za dva roky se muze strasne moc zmenit a pak uz manzel bude mit pocit, ze si uzil, a ze ted chce poznat dalsi zivotni rozmer v podobe deti. Taky jeho kamaradi budou postupne mit prcky a on zjisti, ze je s ima zabava a uvidis, ze zmeni nazor. Navic, nechtene otehotnet muzes vzdycky, neverim, ze by te pak opustil, zvlast, kdyz rika, ze by bez tebe zit nechtel.
;-)
josefka: Teď máme doma mimčo mojí sestry a on si s ním hraje, fotí se s ním, půjčuje mu svůj mobil na hraní ....
Nebude problem :-p tom že by neměl rád děti, jen -zatím- nechce vlastní. Snad ho to přejde. ;-)
Tveho manzela teda neznam a vim, ze fotky muzou pusobit ruznym dojmem nez tak, jak to ve skutecnosti je, ale pochybuju, ze ten clovek na nich nechce mit deti ;-)
Díky, skoro mě to až rozplakalo co jste napsaly :-) Snad máte pravdu. Včera jsem přišla z práce a manžel mi hlásil mezi dveřma že má malej první zub.....
:-) Opravdu se neboj. Uplne je mu videt na ocich, jak je z toho ditete cely pryc .... ;-) A kdyz se u vas bude synovec vyskytovat nejakou dobu casteji, urcite zatouzi i po svem vlastnim miminku. Nech mu cas, netlac na nej, prijde na to sam, uvidis ;-)
zezulicka + misaungerova:
otazkou je, zda mu to nebude takhle stacit.... to se na te fotce tvari spokojene je sice hezke, ale to je vse co mu staci. Jsou takovy lidi...
No hlavně že kočárky neobchází obloukem a před dětmi se neschovává nebo o nich neříká něco ošklivého. Já taky podle toho, jak se můj muž chová ke svým neteřím (a že mu to sluší můžete taky posoudit v mém albu příprav, taky tam mám fotku) vím, že děti má rád i když zlobí a nechovají se zrovna podle našich představ. Jelikož s nimi do jejich 1 a půl roku bydlel tak ví, že starat se o ně není žádná sranda. Tak pozoruj svého déle jak se k malému chová a povídejte si o tom. Určitě brzo řekne, že děti jsou fajn a že je také chce brzo aby si jich užil.
Ahoj, no já se spíš bojím že má pocit že nemá strach z toho že mu dítě udělá ze života peklo, ale že on udělá peklo tomu dítěti. Prostě se bojí že něco zvorá....
To se bojí každý kdo si domů "pořituje něco živého", já každou kytku vždycky lituju, že v mé péči moc dlouhý život mít nebude. :-| Výchova je složitá věc a patent na ni nemá nikdo. Stačí se držet základních pravidel, které se dají najít v moudrých knihách a zbytek už asi neovlivníte. Něco je prostě v genech. Takže asi nezbývá než to risknout a pak se snažit. ;-)
Ahoj miso a vsechny. Uz asi hodinu tu procitam ty vase vzkazky, chvilemi mi tekly slzy, chvilemi jsem se smala, kazdopadne diky za pomoc, je mi o neco lip, kdyz vim,ze v tom nejsem sama.
Pritel mi asi pred dvema tydny oznamil, ze mit deti nechce, ja bych chtela v radu dvou let (je mi 28),coz mi prijde rozumne a prirozene. Jemu je o tri roky vic, jsme spolu taky uz asi tri roky. Pristihuju se u dvojich myslenek - jednak si predstavuju, co to bude za zivot bez deti (coz je peklo vzhledem k velke kumulaci tehotnych a maminek mezi mymi kamaradkami a kolegynemi), a pak si predstavuju, jak bude probihat nas rozchod.
Vcera jsme byli na oslave u jeho rodiny, maji maleho chlapecka a bylo mi fakt hrozne.On se k nemu nechova nijak spatne, spis nevi, jak se ma chovat, protoze cela rodina ocekava, ze se bude chovat bajecne. A kdyz se od nej neco ocekava, tak mu to jde o to hure. A ja od nej ocekavam, ze s nim budu mit deti. Nikdy jsem to nepovazovala za chybu, ale ted nevim kudy kam. Netlacit, a vyckavat, ale pak se otocim a zjistim, ze jsem neco prosvihla.
Nevim, co budu delat, nevyresi to nikdo jiny nez ja, ale jsem rada, ze jsem na tenhle web narazila, i kdyz se nebereme... ;-)
Ahoj Kamikadze, to je mi lito :-(
mela by ses co nejdrive rozhodnout, co je pro tebe dulezitejsi. Zda zustat se soucasnym pritelem a nemit deti, nebo najit nekoho, kdo chce deti stejne jako ty.
Bavili jste se o tom nekdy driv nebo ted poprve?
Ahoj Zezulicko,ja v tom mam myslim jasno, deti chci. To vim. Moc vazne jsme to pred tim nikdy neresili, takhle natvrdo mi to rekl az ted. Ja nevim, jestli je to vec ktera ho "prejde", jak tu pisete nektere o kus vyse.Do hlavy mu nevidim.
Tak to si o tom musite nekdy v klidu promluvit poradne a vyjasnit si to. Kazdy rekne co by chtel, kdy a proc a navzajem si reknete svoje duvody a moznosti. Jeho rozhodnuti se muze zmenit, ale taky nemusi. Taky zalezi na okolnostech za jakych se rozhoduje (napr. kdyby byl nezamestnany, tak je jasne ze se do deti ted nepohrne....)
Tohle za vas nikdo nevyresi, ty znas sveho pritele nejlip ;-) Opravdu pomuze si o tom promluvit a hlavne vyjasnit si to pred svatbou, protoze pak by to bylo jeste horsi ;-) Navic kdyz nebudes vedet na cem jsi, budes se treba zbytecne trapit a uzirat, takze cim driv tim lip ;-) Drzim palce.
Diky za podporu.
Svatba neni na obzoru ale chceme kupovat spolecne byt a oba jsme se shodli natom,ze nez do neceho takoveho pujdeme,tak to musime nejak doresit. Ja si na druhou stranu vlastne vazim toho, ze se mnou jedna na rovinu, kdyby se tvaril jako ze nic a ja bych s nim sla do hypoteky na 30 let a tohle na me vybalil, tak bych byla asi ve vetsi "riti" nez jsem ted.
Ale visi to nad nama jako nejaky velky balvan a cekame jestli to rupne nebo ne... neni to moc prijemny pocit.To mi ver |-|
to chapu, ale cim driv to vyresite, tim driv budete mit jasno a nebudete setrvavat v tehle neprijemne situaci ;-) nemeli byste se tomuto tematu vyhybat, ale prave naopak o tom mluvit ;-) Jedna s tebou na rovinu, tak bys mela i ty s nim. reknes mu, ze deti jsou pro tebe nesmirne dulezite atd atd a uvidis, jak se k tomu postavi ;-) nehazela bych flintu do zita, spousta muzu si to rozmysli a pak jsou z nich ti nejlepsi tatove ;-)
Ahoj kamikadze: vím jak je to těžky, ale nejste manželé a všechno je svým způsobem snažší. I když rozejít se s někým at je to manžel nebo přítel jen proto že říká že nechce děti, když všechno ostatní funguje a miluješ ho je to strašně těžké rozhodování.
Ale věř jako já že se to určitě spraví. Nejvíc se bojím že když se s ním rozvedu a než najdu někoho komu budu věřit mít ho ráda a chtít s ním děti - stejně bude pozdě na to nějaký mít. Takže radši počkám až ten komu věřím, mám ho ráda a chci s ním děti je bude taky chtít se mnou. :-| ;-)
Kamikadze: :-( To mě moc mrzí........... nechtěla bych být v takové situaci. Zvaž si dobře, jestli jít do společné koupi bytu................ Pozdě nebude nikdy. Já se seznámila na inzerát s takovým princem, o kterém se mi dřív leda tak snilo. A do roka byla svatba. Nechci tady radit tobě ani Míše, abyste své drahé opustili, jen říkám, že v tak zásadních věcech musí být absolutní soulad, jinak se to stejně po čase po.............