marketo, já jsem otěhotněla, kdyř jsme bydleli v podnájmu, brali jsme si hypotéku, oba děláme školu (já VŠ, MP si dodělával vyuční list a pokračuje ještě dál na maturitu), MP je dělník u mašiny, takže plat pod průměr a žijeme, dá se to ;-)
Já jsem maturovala, když byly mému Marečkovi 4 roky... měla jsem samé jedničky. Milá Markét, přečti si několikrát po sobě svoje motto v beremese pasu...
Mimčo a škola se zvládnout DÁ.
Moje kamarádka Monika studuje vysokou školu - už má Bc - na pajdáku , angličtina francouzština a příští rok bude magistrou. Děti má 2 - 4 letého Tobiáše a 1,5 l. Matýska.
Je to prostě o chtění a organizaci...
Ahoj holky, kdo si na me jeste z ledna pamatujete...viz strana 5. S pritelem jsem se pred mesicem rozesla a je mi fajn, hlavne ze mne spadl ten strasny tlak z predstavy, ze mit deti nebudu. Nevim, jestli je to pribeh se stastnym koncem... ale pro me asi jo. Diky za vasi podporu v lednu, tenkrat jsem ji opravdu potrebovala.
Mejte se vsechny fajn, deti nedeti:)) :-)
kami to je mi líto :-( a hlavní důvod rozchodu bylo že nechtěl děti?já osobně nevím co bych v téo situaci dělala protože děti mám ráda a chci...
držím palce at poznáš toho pravého a máte stejné životní priority ;-)
Kami: taky moc držím palce ! Já mít chlapa co nechce děti tak nevim co bych dělala :-| ikdyž stím mojim co mám to bude taky složitý děti chce jenže se sám ještě chová jak velký děcko :-)
Ahoj devcata.
To Murynka: hlavni duvod rozchodu nebylo to, ze nechce mit deti,je fakt, ze postupem casu z tohoto nazoru trochu ustoupil... meli jsme problem trochu i v komunikaci,hlavne v tom, ze kdyz si vzal neco do hlavy a nastval se, tak byl schopny se mnou nekomunikovat i 4 dny...coz bylo fakt peklo. Mam ted ale trochu pokuseni se vsech chlapu hned pri nejakem naznaku ptat, co deti... protoze po trech letech to byla fakt rana pod pas rict mi, ze deti nechce. Ale je zajimave, ze me matersky instikt trochu opustil, pripoustim, ze je to asi tim, ze nemam vhodneho otce... coz jsem ale tenkrat taky nemela, akorat jsem si to nedokazala priznat. Ale chybama se clovek uci.
To Mericka: Ja myslim, ze vsichni chlapi se chovaji trochu jako velke deti a myslim si, ze je to trochu to, co se nam na nich libi... ;-) Aspon se pak vyblbne s detma a Tobe da trochu oddech....
Ahojky, toto téma mě snad poprvé přimělo přispět do diskuze. Budu se vdávat za dva měsíce a nemyslím si, že svatba či n ějaké dlouhé společné soužití je nutností k tomu, aby ti dva měli dítě. To by mělo přijít až oba budou stoprocentně přesvědčeni, že dítě chtějí a v tom, že on dítě ještě prostě nechce nevidím žádný problém. Podle mě je ještě dost mladý, já po svatbě nechci dítě ještě tak minimálně pět let (a to je příteli víc než tvému manželovi...)... Takže mi to vůbec divné nepřijde...
Ahoj kasinko, je to dost zoufaly pocit, kdyz ty po detech touzis a on Ti rekne, ze mit deti nechce. Zazivala jsem dost depresivni stavy, pri fotkach z porodu, kde byl pritomen otec jsem brecela na ulici jako zelva - matersky instikt je silny... kdo to nezazil nepochopi. Ty asi deti jeste nechces, takze to nema smysl nejak hluboce resit... i kdyz zasadni vec, zda mit ci nemit deti by asi manzele meli mit vyresenou uz pred svatbou... Pak je jen otazka dohodnout se kdy. Aspon tak si to myslim, nevim.
Ahojte holky.Byla jsem s jedním chlepem 6 let,pak jsme se vzali.Já chtěla dítě už asi po 3 letech vztahu.On ne...ani za další rok,ani pak...pořád se necítil,nemáme našetřeno na výbavičku,není splacený leasing na auto,není postavený baráček...po 5 měsích od svatby jsme se rozešli a rok po svatbě jsme už byli rozvedení.Důvod-jiná žena.Ne vždy jsou výmluvy tím pravým důvodem pro odmítání založení rodiny.A nyní jsem přešťastná,že děti ještě nemám.Dítě si zaslouží otce,který sám chce.Osobně si taky myslím,že vždycky se to dá nějak udělat. ;-)
U nás je samozřejmostí, že se snoubenci už před svatbou baví o společné budoucnosti, rodině apod. Kdyby mi můj muž před svatbou řekl, že nechce mít děti, tak bych si ho nebrala (vlastně bych ani nemohla, sňatek by nebyl platný). Myslím si, že zrovna toto je záležitost, v níž se nevyplatí potají doufat, že se názor druhého změní.
My jsme se s manželem dohodli, že děti chceme, nebudeme s nimi zbytečně čekat, ale měli bychom mít aspoň základní zázemí. Takže sice máme v plánu se začít snažit až za rok, ale už teď o tom hdně mluvíme. Pokaždé, když mi manžel řekne, že kdyby se náhodou povedlo miminko, tak by vůbec nebyl proti, tak se zatetelím blahem, ale neříkám nic. Chci, aby po dítěti toužil stejně jako já, nechci, aby si myslel, že byl do role otce vmanipulován nebo donucen.
Andelko tak to jsi jedna z těch šťastných...ono je taky třeba brát v úvahu to, že člověk názory mění. My se taky před svatbou bavili o dětech a můj muž měl názor, že tak rok po svatbě...no a po svatbě máme skoro dva roky a rozhodně to nevypadá na to, že by se do mimča nějak hrnul...A přesně jak píšeš, nechci mít děti s někým, kdo po nich netouží tak jako já. Jako důvod k rozvodu to nevidím, ale rozhodně mám nějaký termín, do kdy budu ještě trpělivá :-D .
No jo, taky každý chlap je jiný. Třeba já vím, že můj brácha děti chtěl a chce, ale jsou s manželkou svoji 8 let a ona pořád nechtěla, pořád se něčeho bála a nejvíc porodu. Teď se konečně rozhoupali a já doufám, že se jim brzy zadaří. No můj muž děti taky vždycky chtěl, počítal s nimi. Samozřejmě že ne vždycky tak jako teď, kdy má malé neteře, všechny (skoro) kamarády ženaté a táhne mu na 30. Rozhodnutí založit rodinu se může oddálit z jakéhokoliv důvodu, ale pokud jsme se dohodli, že dítě mít budeme v horizontu 1-4 let, tak bych pak na tom trvala, pokud by opravdu nebyly vážné důvody.
momentalne resim podobny problem s mym manzelem, me je 30 jemu 39 takze vek u obou nejvyssi cas na dite, pred svatbou jsme mluvili o detech a ja jednoznacne davala najevo, ze chci, manzel nejprve vahal, ale pak nakonec sam od sebe souhlasil a i mnohokrat mluvil ve stylu az budeme mit deti, tak...., par mesicu po svatbe jsem rekla, ze bychom mohli pristi rok zacit na tom pracovat a jeho reakce me odzbrojila, rekl, ze ani nahodou, byla jsem v soku, argumentuje tim, ze nema dost vysoke prijmy atd. ja jsem v nasem manzelstvi ekonomicky tahoun a kdybych zustala doma asi dlouho neprezijeme, musela bych hodne brzy po porodu do prace, to bych i udelala, ale muz nechce byt ani sma doma s ditetem a starat se. Dokonce ani o rocni dite se nechce sam starat. Rikam si, ze dite ma byt nas spolecny projekt, i manzel si musi sam vybudovat k diteti vztah, pokud tolik nechce, je dost pravdepodobne, ze ten vztah nebude stat za nic. Prozivam velkou krizi, rikam si, ze mozna marnim cas a zustanu bez deti, pokud zustanu v tomto vztahu, muze mam rada,je na me hodny, uzijeme si spolu legraci, ale moje touha po rodine je velka a stale vetsi, je mi velmi lito naseho vztahu. Nechce se mi rozvadet a zase hledat nekoho s kym si budu rozumet a pak zase poznavat a neco budovat a zaroven se bojim, ze kdyz to ted enbudu resit, tak me to jednou dostihne a bude me to mrzet jeste vic. Nemate nekdo radu? Diky
@evkazz ahoj, tak to je hodně smutné. pokud by jste to nechtěli oba dva ,tak by to bylo v pořádku,ale takhle je to strašně těžká situace. Ty sice ještě trochu času určitě máš, ale když jemu už táhne na čtařícitku,tak s chlapama je to těžký,jak si zvyknou na svoje pohodlí,tak se jim nechce zvykat na něco jiného. nevím ,co bych ti poradila, budeš si s ním o tom muset promluvit a připravit ho na to, že je to pro tebe priorita a že bez dětí žít nechceš a nebudeš a jestli je ochoten kvůli tomu riskovat, že tě ztratí. Na druhou stranu nutit ho do toho je taky špatně, nevím jestli by byl schopen si k dítěti vytvořit takový vztah, jaký by táta měl mít a pokud by bylo vše jen na tobě,tak by jsi z toho byla asi taky špatná. takže si asi budeš muset ujasnit priority a pokud by na to přistoupil,že dítě mít budete,ale jen kvůli tobě a s tím,že pro něj se v podstatě nic nezmění, takových chlapů znám spoustu, tak popřemýšlej o tom, jestli v takovém vztahu budeš schopna žít. je to strašně těžká situace. my máme trošku jiný problém, my děti chtěli a zjistili jsme,že máme jen velmi malou šanci ,že je budeme mít spolu. určitě jednou zkusíme umělé opolodnění a když to neklapne,tak zvažujeme dárce, přítel na to přistoupil.vezmu si ho i přes to, protože vím,že i kdyby nám to nebylo souzeno,dákaži s tím žít. ale o tom to právě je. musíš si vše pořádně zvážit. mám kamarádku,která také chtěla děti a měla nejvyšší čas, měla už 36 let. přítel ,kterého tenkrát měla byl nevyzrálé dítě. našla si nového partnera, do třech měsíců otěhotněla, postavili domeček, vzali se a teď čekají druhé mimko. v zimě ji bude čtyřicet,takže to vše stihla za velmi krátkou dobu. možné je vše :-)
@evkazz Měla by jsi začít jednat a to velmi rychle. Já se rozhodla, že bych chtěla mimi ve 32. Byli jsme spolu dva roky a mě to přišlo akorát. Můj tehdejší přítel mi vyrazil dech tím, že děti moc stojí a jemu už jedno z bývalého vztahu stačí. Stálo mne to mnoho sil, ale po čase jsme se rozešli. Než jsem se z toho vzpamatovala, našla si novýho chlapa a rozhodli jsme se jít do rodiny, tak mi bylo 35. Bohužel se nedařilo. Zkoušeli jsme všechno možný i nemožný i s pomocí doktorů a prostě to nešlo (nechci tu rozebírat proč atd... ). Opět rozchod. Já se s tímto faktem smířila. Teď mám o pár let mladšího "skoromanžela" a jedna z prvních věcí co jsem mu o sobě řekla po seznámení byla, že nemůžu mít děti. Naštěstí to vzal, protože jak jsem po čase zjistila děti moc neprožívá, a já musím říct, že jsem moooc spokojená i bez dětí. Takže rada odemne...... jednej včas ať pak nezapláčeš.
@evkazz Rada je těžká,ale žena je tu proto na světě, aby rodila děti ..zastaralé, že? Ale fakt je, že mám tři kamarádky, které byly v podobné situaci a dali přednost muži a jeho koníčkům ...sportu...před dítětem . Postupem času ..všichni tři...si ve věku, kdy holky měly skoro 40 let...tak chlapi si našli mladší a světe div se, s nima děti pak mají všichni ... a mé kamarádky jsou dosti nešťastné ..tedy fakt dosti ...mají byt , mají práci i dostatek peněz, namají však lásku dítěte,tzv. nabíjecí baterku. Dítě pak nabíjí energií i svou babičku...je to prostě ta energie v rodině a tu nic nenahradí. Bohužel život jde tak, že člověk stárne, nejbližší umírají a je pak na světě opravdu sám , jak na starosti, tak radosti ... Muži mají v povaze sobeckost a chtějí ať se vše točí kolem nich ..proto toké je hodně rozvodů v době, kdy se žena převážně stará o malé dítě...spadli totiž z lopatky a těžce to nesou ...ale proč je v sobeckosti podporovat. ???
@evkazz no, pokud má jen obavy, zda by dítě uživil, tak byste si měli sednout a naplánovat si to nějak. Našetřit si tak, abys mohla být ten rok, rok a půl doma (pouvažovat, zda by ti v práci nevyšli vstříct, že bys dělala z domova nebo byla nějakou dobu na částečný úvazek), využít pak jesle a pokud máš vysoký příjem, tak potom i služby sestřiček či chůvy. Zase bys nebyla vůbec jediná, kdo musí brzy do práce....
Trochu mě zaráží, že se manžel nechce o dítě starat..myslí tím jakože jen to, že by s ním byl doma, nebo to, že by se o něj nepostaral ani odpoledne? Kdyby nebyl ochotný starat se vůbec, tak bych si s ním dítě vážně nepořizovala, kdyby ano, mohli byste to taky nějak skloubit společně, práci i hlídání.
Otázkou je, zda děti fakt chce a jen se bojí, jak to zvládnete, nebo to je jen zástěrka a ve skutečnosti děti nechce...ale je klidně možné, že má jen obavy, přece jen už je starší a lidi v tomhle věku už jsou hodně opatrní, někdy přehnaně ochranitelští a o děti se hodně bojí. Ve dvaceti taky k dětem přistupuješ jinak než ve čtyřiceti...
Jinak asi jsem mrcha, ale kdyby vše selhalo a já dítě moc chtěla, asi bych prostě vysadila prášky a holt otěhotněla....smířená s tím, že to může dopadnout dobře i rozchodem...ale třeba by mi za to to dítě stálo
@evkazz tvoj muz sa zachoval voci tebe velmi nefer. Otazka deti je velmi zasadna a ak sa v tejto dvaja nezhodnu, neni o com. Muz je sebec, vyuziva Ta ekonomicky kedze si lepsie zarabajuca, no komu by to nevyhovovalo? Nemusi sa extra snazit, Ty potiahnes a zacvakas jeho zivotny standard. Deti by mu ho dost naburali. Ja byt na tvojom mieste, balim sa a cago belo silence. Ale Ty si sama preber nakolko sa chces zrieknut svojich zivotnych predstav, kolko sa dokazes pre vztah obetovat a ci je naozaj pre co sa obetovat. Mas sa taaaak uzasne pri tom tvojom, ovela menej zarabajucom muzovi, zazivas prave s nim zivot plny vzrusenia, pre ktore sa Ti neoplati hladat inde a naplnit tvoje predstavy o zivote? Zrataj si to pragmaticky co Ti poskytuje tvoj muz navyse oproti inym, mozno perspektivnejsim muzom, staci to ako kompenzacia za deti? Alebo je tvoj muz total priemer, muz akych je stovky a nic vynimocnejsie Ti v zivote neposkytne, aby Ti to stalo za akukolvek obetu? Hm? Toto si preber a potom konaj. Mas len 30 rokov, muzov je dost, aj lepsie zarabajucich, aj rodinnejsie zalozenych, starostlivejsich a pod. Zatial nemas nic premeskane, ale ak budes cakat, ze tvoj manzel zmeni postoj tak sa kludne aj nemusis dockat. A mozno sa vam aj manzelstvo casom rozpadne, no inak sa zacina ak ma zena 30 a inak ak ma cez 40..... ;-)
@marcelahall to asi špatně čteš, to je tu vcelkem běžný, lidi nějak ztrácí trpělivost :-D Napsala jsem, že se maj pokusit to vyříkat a že jen kdyby bylo nejhůř a musela si zvolit dítě nebo chlap, tak já bych holt volila dítě, ale jako nejzazší řešení (který by teda pdole mě k tomu rozchodu spíše vedlo, takže to beru jako rozchod)
nikdy bych nelhala partnerovi, že beru prášky, je to podvod, myslím, že v jeho případě jde o sobectví, naštěstí tohle nemusím řešit a sobce jsem si nevzala, on je o devět let starší a ty jsi tahoun rodiny,tak to tě lituji
@barbora_b Asi špatně čtu, no :-D
barbora_b Jinak asi jsem mrcha, ale kdyby vše selhalo a já dítě moc chtěla, asi bych prostě vysadila prášky a holt otěhotněla....smířená s tím, že to může dopadnout dobře i rozchodem...ale třeba by mi za to to dítě stálo