0
lajkov
141
správ
Krize přelom 20/30 - rodina nebo kariéra?
Zobraz úvodní příspěvek
Zobrazit profil
peaceverunka
Autor diskuze
16.08.2016
1
lajkov
@alca666 Tak dokud bude chůva brát stejně jako průměrná česká žena, tak se to asi moc nehne- v zahraničí ten poměr asi bude trochu jinej (levnější pracovní síla imigrantů)
1
lajkov
@zanett Kdybys můj příspěvek četla pozorněji, uvědomila by sis, že jsem to celé psala ze svého pohledu - JÁ chci stihnout děti do 35 let, JÁ nechci být stará matka, JÁ nechci v 50 letech řešit puberťáka. Nikde není ani zmínka o tom, že to považuji za obecnou pravdu. Ať si každý pořídí dítě, kdy chce - každého věc. Jen jsem si dovolila na veřejném fóru napsat svůj pohled na věc VLASTNÍ zkušenost a je to špatně. Je mi líto, jestli máš problém s otěhotněním, ale kvůli tomu nemusíš dělat z mého příspěvku to, čím není.
0
lajkov
Zobrazit profil
pajuska06
18.08.2016
sponzor fóra
1
lajkov
@jcb To, co popisujete jako obecnou pravdu je, že každá matka, která si pořídí dítě v 35₊ je "stará matka".
8
lajkov
Myslím, že problém je v tom, že se to pořád posuzuje buď - a nebo. Že člověk může mít jen dobrou kariéru/cestovat a nebo mít děti.
Líbí se mi švédský model - s dětmi je v naprosté většině jak otec, tak matka. O rodičovskou dovolenou se dělí. Celková délka rodičovské je necelý rok a půl. Tím, že tam chodí na rodičovskou i muži a netrvá dlouho, žádný zaměstnavatel obvykle moc nespekuluje, koho vzít a koho ne.
Cestovat se dá s dětmi. S kojencem holt bližší destinace, ale nevím, proč by starší děti nemohly doprovázet rodiče i do exotických destinací. Rozhodně se toho naučí víc než ve školní lavici.
Myslím, že by dítě nemělo být strašák, díky kterému končí "normální život". Spíš to beru tak, že děti pozvu do svého života a nějaký čas ho budou sdílet se mnou. Budou pro mě vždycky prioritou, tam, kde budu muset volit - ale tam, kde nebudu muset, si rda ponechám všechno, co mi dřív dělalo radost.
4
lajkov
@peaceverunka konkrétně mě vzali do nové práce - a dá se říct nové kariéry - v tom hodně "kritickém věku" :) prostě jsem to zkusila, kdyby to nevyšlo, byla bych dál v té práci předtím co se mi nelíbila
Někdo moudrý mi ale řekl, že dítě nemá už svým početím "zachraňovat matku" a nemá být únikem ze špatné práce. A tak jsem zkusila něco jiného, ono to vyšlo a jsem opravdu šťastná. To je trochu lepší situace na plození, ne?:)
Ono než jsem se rozkoukala, než člověk otěhotní, pak celé těhotenství....to už je hned nějaký ten pátek na rozvíjení nové kariéry. Doma určitě neplánuji být tři roky. Jak bude chuť, zkusím se do nějakých pracovních projektů zapojit co nejdřív. Ale když nebude chuť a čas, prostě nebude. A pak je zase na kariéru celý zbytek života. Snad jsem ti pomohla.
4
lajkov
Nepřečetla jsem všechny příspěvky, ale diskuze je zajímavá, tak také přispěju. Je mi 28 (dobře, za necelý měsíc 29), nejsem ředitelka zeměkoule, ale ředitelka bankovní pobočky. Pracovat jsem začala už při studiu VŠ, poměrně brzy jsem postoupila na manažerskou pozici a po 3 letech změnila firmu, kde jsem nastoupila na pozici nižší a znovu si budovala postup na manažerskou pozici. Nutno říci, že VŠ jsem naprosto těsně před obhajobou diplomky a státnicemi položila - nebyl čas, chuť a vlastně už ani motivace. Praxi jsem začala vnímat jako něco, co mě posunu, ne papír s titulem. S partnerem jsme spolu déle než 8 let a za 2 týdny bude svatba. Otázkám typu KDY BUDE SVATBA, KDY BUDE MIMČO čelíme postupně už několik let a teď se samozřejmě frekvence dotazů na mimčo zvyšuje. Partner by už nějakou dobu byl pro, ale do ničeho mě nenutí a netlačí. Svoji práci mám ráda a jsem na sebe i docela pyšná, že ve svém věku jsem tam, kde jsem. Máme byt, auto, slušné platy, splácíme hypotéku a práce nás baví. Děti rozhodně chci a nechci skončit jako některé dámy "ve 40 bezdětná, bez partnera, ale můj zaměstnavatel si mě jistě váží"...Už pár let si říkám, že až budu chtít, tak to třeba nepůjde, ale to pro mě nebyl důvod, se do toho pouštět. Každopádně se začínám cítit na hranici, kdy si říkám, že do toho chci jít. Ano, v práci se přede mnou otevírají ještě různé dveře a jsou to lákavé dveře, ale partner a rodina pro mě znamená mnohem víc, v tom mám jasno! Jediný, co mě trochu trápí je, že vrátit se s malým dítětem nebo dětmi na takovou pozici, není vůbec jednoduchý...jak už tady někdo psal, školky zavírají dřív, než končí pracovní doba, člověk by se taky chtěl dětem věnovat a také partnerovi věnovat a taky je kolikrát z náročné práce tak vystresovanej, že by se nejradši někam sám zavřel :-D Takže můj aktuální pohled na věc je takový, že už jsem se v práci dostala tam, kam jsem chtěla a ni jsem netušila, že se to podaří a teď už je pomalu čas na děti, pokud to vyjde. Rozhodně nemám v plánu to nějak hrotit, prostě až to vyjde, tak to vyjde a bude to fajn. Dokud to nevyjde, v práci si to budu užívat, byť mě někdy neskutečně štve! A plánovat teď, jak budu práci řešit po mateřské, je myslím hodně mimo mísu, protože myslím, že mateřství člověka změní. Změní se jeho priority a smýšlení a třeba už se fakt ani do té práce nebude chtít vrátit...Fuj, to jsem se rozepsala :-p :-p :-p
sponzor fóra
1
lajkov
@izzybickerstaff Čekala jsem, kdo s tím přijde. ;-) Ale vím, že to myslíš dobře. :-) Nemám sice ještě dítě, ale mám poměrně dobrou představu o tom, jak to chodí. A rozhodně to nevidím růžově, naopak. V našem oboru to ale jinak nejde, my si nemůžeme dovolit vypadnout, protože pak bychom si neškrtly. A rozhodně nejsem první ani poslední, kdo se s tím bude muset poprat - ostatně všechny mé kolegyně řešily to samé a žádná se neodpojila. Ale je to, jak říkáš - člověk musí mít velkou podporu svého okolí - práce, rodina, partner. A u nás všichni ví, že až bude dítě na cestě, bez podpory všech těchto složek + chůvy to nepůjde. Pokud však bude dítě zdravé (po všech stránkách, tedy i psychicky), tak jsem přesvědčená, že to zvládneme. I když si to vůbec nemaluju narůžovo.
Je mi jasné, že mi většina bude říkat, že dokud nemám dítě, tak to nepochopím atd., mé matce a všem kolegyním to říkaly taky. A když se jim narodily děti, tak zase musely poslouchat řeči o tom, jak nejsou správné matky, když nejsou doma 3 roky apod. Ale to holt k tomu taky patří. :-)
1
lajkov
@simone5 Ja nechtela rypat - jen jsi mi hrozne pripomnela sebe pred par mesici☺ a nedalo mi to nezareagovat. Mam spoluzacky, ktere vystudovaly i s nekolika detmi, dalsi par u nas v rodine i s detmi dal leze ledy, chodi po horach a zavodi...takze urcite jde s detmi delat spousta veci - jenom zrovna mne to nejde😃 Pokud vse pujde skloubit tak, jak by sis to predstavovala, tak mas stesti a rozhodne ti to preju (zcela vazne a bez ironie!) Ale materstvi cloveka zmeni, to je fakt. Cimz nerikam, ze ta zmena souvisi s praci, mne moje prace taky chybi a kontakt bych s ni udrzela rada.
0
lajkov
@izzybickerstaff mohu se zeptat, v čem konkrétně je u vás problém nebo kde to "vázne"?
1
lajkov
@izzybickerstaff Já to zrovna od tebe jako rýpání neberu. :-) Ono třeba pokud by dítě bylo nemocné, tak všechny plány stejně vezmou za své, ale na druhou stranu vím, že když si člověk nastaví dobré podmínky a pokud je mu okolí nakloněno, tak to jde. A že jsou ženy - např. moje mamka či mé kolegyně - které to zvládly a my to s manželem chceme zvládnout také.
Je jasné, že se mé priority změní a celý můj život získá úplně jiný rozměr, ale má podstata zůstane stejná. Práce je pro mě posláním a u mě určitě nehrozí, že narozením dítěte pro mě můj obor ztratí smysl a že už se nebudu chtít vrátit do práce, jak tady zaznělo (nikoli od tebe). Není zajímavé, že tohle nikdo mužům neříká?
2
lajkov
@simone5 Já bych k tomu jen řekla, že je to fakt člověk od člověka a dítě od dítěte, nedá se to paušalizovat. Jediné, co je jistota, je to, že se dá dopředu těžko odhadnout, jak to bude zrovna se mnou a s mým dítětem.
Jinak znám maminu od tří dětí, která maká na domě a na zahradě, studuje VŠ a k tomu má dvě práce (má můj velký obdiv) - to vše relativně s malíkem v nose (zato její muž mele s jazykem na vestě z posledního :-) )...ale ani o té, která má jedno dítě a večer padá do mdlob, bych neřekla, že je to tím, že je líná nebo se to neumí zorganizovat .
Je tam prostě ve hře spousta faktorů - jak rodiných, tak i osobnostních, vitalita, zdraví matky i dítka, různá psychická a fyzická odolnost, rodinné zázemí atd., atd.
Článek se načítá
0
lajkov
@bayt Zatim jen v tom, ze mimino je jeste male, plne kojene a veskeri hlidani schopni rodinni prislusnici jsou vzdaleni nekolik hodin cesty. Navrat do prace na sdileny uvazek jsem ale planovala puvodne od roka, kdy uz by se snad od nej melo jit dat hnout☺ Nicmene to neresi problem, kam s nim - puvodne jsme se chteli v peci vystridat s manzelem, ale jednak by to nebylo kvuli rozdilum v platech financne vyhodne (mame nove bydleni), jednak on si to tak trochu rozmyslel☺ Dalsi vec je, ze bychom chteli dalsi dite, takze bych se vpodstate vratila do prace, temer hned na to otehotnela, pracovala tehotna a veskery volny cas venovala prvnimu diteti, coz uz mi prijde trochu na silu. Leda tak posunout dite c. 2 na pozdeji...
No a kazdodenni fungovani s ditetem se ukazalo slozitejsi v tom, ze dejme tomu jdu s miminem na 2.5h seminar. Behem tech 2.5h 2x kojim a 2x prebaluju a zbytek se stejne vicemene soustredim na nej, aby nezacal houkat a nerusil ostatni. Cca 20 min mimino spi, tak muzu poslouchat. Ve vysledku z toho sama moc nemam a jsem zpocena az za usima☺ Coz neznamena, ze bych s nim jenom sedela doma, ale vzdycky se rozmyslim, jestli mi to za tu namahu stoji, nebo ne (a planuju max jeden vysadek denne😃).
1
lajkov
@izzybickerstaff aha, moje představa totiž byla, že se dítě kojí cca po třech hodinách,ale je jasné, že to je individuální :-D a člověk asi taky zvažuje, co mu stojí za nějaké pohodlí
možná by se ti líbily miniškolky, některé matky na mateřské si přivydělávají tak, že k tomu hlídají nějaké to dítko navíc :)
z hlediska zdravých nervů mi připadá lepší s druhým dítkem počkat...jsme od sebe se sestrou pět let a přitom jsme nejlepší kámošky, takže snaze o co nejmenší věkový rozdíl mezi dětmi moc "nevěřím"
0
lajkov
@bayt Ale jo, vetsi cast deti alespon ty dve hodiny vydrzi. U nas je to tak hodina, takze v Praze vpodstate nez nekam dojedu, tak hned po prijezdu vyndavam prsa☺ Ale spousta lidi kojit nemuze/nechce a pak to maji v tomhle jednodussi, nebo jim mimino kadi treba jednou za dva dny a odpada likvidace bioodpadu na verejnosti...
Po necem takovem mam urcite v planu se podivat☺ A nad tim vekovym rozdilem popremyslim, idealne bych totiz chtela tri deti, ale je mi 30, takze nakombinovat to tak, abych doma nezesilela a zaroven je mela (pokud si to nerozmyslime) v nejakem rozumnem veku, bude asi kumst. Nemyslim to spatne, to je spis takovy povzdech nad tim, ze toho nezvladam tolik, kolik bych chtela, nez ze bych to jinym neprala☺
0
lajkov
@izzybickerstaff Tak ono pokud máš rodinu takhle daleko a v podstatě to s prací ani jinak udělat nejde, tak bych si zase nevyčítala, že toho nestíháš, kolik bys chtěla. My máme oba s manželem poměrně flexibilní práci, přičemž většinu toho můžeme dělat i z domova. Rodině jsem předem ohlásila, že pokud chtějí vnoučata, bez jejich pomoci to nepůjde a protože moje mamka sama šla do práce už po půl roce, tak za prvé mám naučený určitý model a za druhé nám rodina přislíbila pomoc, protože už to zná.
0
lajkov
U nás je to takové vtipné... ale dost žhavé téma. Vývoj situace se má tak, že já bych si děti uměla představit už tak 2 roky zpátky (žádné biologicky splašené hodiny, ale nevadilo by mi to). V té době to bylo naprosto nemyslitelné - s přítelem jsme byli spolu 2 roky, což mi přišlo málo, o svatbě v té době nebyla řeč a pro mě děti bez svatby nepřipadaly v úvahu. Přítel se k tématu měl tak, jako že jednou děti jo, ale času dost - klasika. Tak jsem se snažila ho nějakou rodinou moc neotravovat, protože to u mě zase tak silné nebylo.
Mezitím jsem se rozhodla začít na "stará kolena" zase studovat, cestovat, sportovat několikrát týdně, prostě si užívat a nějak děti neřešit. V práci jsem povýšila a mám pro mě zajímavé peníze. Do toho přišla zpráva, že pozici na které manžel je, plánují zrušit a dát mu krásné odstupné (což si dlouho přál). Takže taková výhra v loterii. Naplánovali jsme si vysněnou cestu na příští rok.
Jenže dva dny po svatbě se mě manžel zeptal, kdy se teda začneme snažit o miminko, že on by rád. Tak jsem na něj koukala jak tele na nový vrata s tím, že mě docela zaskočil, protože jsem si myslela, že ten, kdo s mimčem příjde budu zaručeně já a bude to příští rok (po té cestě a po státnicích).
Takže - teď to je tak, že on by už rád (což ještě zpracovávám :-D ) a já jsem se tedy nastavila na to, že rodina ještě nee, takže se mi líbí můj příjem peněz, sportování a možnosti, které teď mám a moc se mi na mateřskou popravdě nechce. Nicméně také vím, že až si řekneme že už jako jo, tak nebude problém se nastavit na jinou vlnu a asi tím budu dost žít. Tak nějak jsem si to vsugerovala předtím a dokázala bych to i potom zpátky. Nicméně zaskočená jsem byla hodně, jako že vážně dost. Ale mile zaskočená. Na dovolené už říkal, kam by s dětma šel, co by jim koupil a jak bude taky nosit děti tak jako ten tatínek... :-) dost posun, pro mě asi i větší než celá svatba.
Sám mi pak říkal, že mu "pomohl" můj kamarád, který si s manželkou pořídili děti ve 40 a 50 a viděl, jak už něco nezvládají, nebo u toho minimálně vypadají trochu "směšně". Pak mu ještě starý soused, kterého má hodně rád a uznává ho, říkal, že tyhle věci se plánovat prostě nemají a není na co čekat. V čemž má naprostou pravdu - je nám 30 a 35. Sám uznal, že nechce být starý rodič (což už stejně budeme) a chce s dětmi něco zažít a něco je naučit.
Je to strašný posun, ještě to pořád nějak žvýkám a hodně o tom přemýšlím, ale vím, že má pravdu. Já žádná kariéristka nejsem. Mám sice dobře placenou práci, ale vypadá to, že firma krachne, takže se nedá nic očekávat. Svoje sportování jsem defakto budoucí rodině podřídila už teď, nedělám ho závodně, omezila jsem tréninky, jedu na pohodu. Předběžně jsme domluvení, že jak bude mít novou práci, tak to po novém roce asi necháme náhodě a uvidíme. I když na tu dovolenou bych ještě fakt ráda, tak možná ještě chvilku počkáme.
0
lajkov
Ještě k tématu - mám kamarádku se kterou jsme se dřív bavily opravdu hodně. Teď už se tak nevídáme, tak vztahy už nejsou takové. Je vdaná tak 8 let, je jí 31, manžel chce děti tak 5 let. Vim, že dlouho. Jenže ona nějak není schopná "dospět" a začít myslet trochu jinak. Když píšu dospět, tak opravdu dospět, protože se chová jak puberťačka a to doslova. Upoutává na sebe pozornost, má záchvaty smíchu, obklopila se náctiletými lidmi, sjíždí veškeré akce, které jí kdo nabídne. Na naší svatbě se věšela na mého 17 bratrance až to bylo prý trapné (říkala mi to mamka) a celkově se staví na stejnou rovinu jako puberťáci kterými se obklopuje. Je pořád v čudu a víte co dělá manžel? Staví pro budoucí rodinu barák a vždycky si jen chudák povzdechne, že snad brzo dostane rozum. Je mi ho strašně moc líto, on by tak chtěl a ona je v tomhle dost sobecká. On víkendy tráví na baráku, ona akcemi mimo. On šetří na čem se dá, ona si celkem užívá. Je to samozřejmě jejich/její volba, ale tohle je pro mě dost odstrašující případ a hodně mě to za něj trápí... Hodně známých už si s ní nemá co říct, protože už prostě neví co se s ní stalo. Já tomu taky nerozumím, ona byla vždycky zodpovědná, ale teď doma není, o něj se prý nestará, prostě si jede svoje. I když vím, že je za tím asi nějaký hlubší problém (vím ještě nějaké další souvislosti), tak tím u mě neskutečně lidsky klesla :-(
Nenašli jste co jste hledali?