Mám pět měsíců po svatbě. Mírně jsem rekapituloval události kolem svatby a dolehl na mě smutek. Když jsme s přítelkyní oznámili náš úmysl o svatbě, tak se projevily charaktery lidí kolem nás. Víc, než jsem si původně myslel. Chtěli jsme svatbu, protože se máme rádi. Z mé strany se ale obrovským tématem stalo potencionální těhotenství mé přítelkyně. Měl jsem pocit, že většinu lidí jen zajímalo, jestli je moje přítelkyně těhotná. Těhotná nebyla, brali jsme se z lásky. Minimum lidí se zajímalo, jak např. probíhaly přípravy na svatbu. Když se brali lidé v mém okolí, tak jsem nikdy nevyzvídal, jestli čekali přírustky (protože je to citlivé téma) a to samé jsem očekával od ostatních, kteří se ale zachovali přesně opačně. Teď čekali, kdy konečně oznámíme, že čekáme miminko, které ale zatím nečekáme. Jakoby byli zklamaní, že nic není... Řešily to i matky, od kterých bych čekal, že budou vědět, že na těhotenství se neptá, ale že se pouze oznamuje. Bylo mně to a ještě stále je líto. Kromě nejlepšího kamaráda a kamarádky se mně nikdo neozval, aby se zeptal, třeba jen jak se mám a jak se mně daří v manželství. Sice vím u koho na čem jsem, ale když to shrnu, tak jsem hodně zklamaný. Měli jste to někdo taky tak?
I mě se protřídil seznam přátel, je tenoučký jak papír :-D ale u některých sem byla mile překvapena, ale někteří přátelé do kterých bych to zas tak neřekla tak docela zklamali, aspoň člověk ví na čem je a co má čekat ;-)
No, náš prvotní impuls bylo těhotenství, ale to trvalo velmi krátce a zamlklo ;-) Ale vzhledem k tomu, že už jsme si to spolu "domluvili", řekli jsme si, že to rušit nebudeme, jelikož bychom se stejně vzali příští rok, tak už je jedno, jestli se vezmeme teď nebo až potom. A tím zrušením/posunutím bychom jen potvrdili, že se bereme kvůli miminku. Někdo se trochu podivoval, tak jsem celý proces vysvětlila a tím tedy každého umlčela. O to trapnější mi přijde, že mi pořád někdo nadhazuje "tak teď už jen to miminko", tím spíš, že to říkají lidé, kteří vědí o tom, že nám tohle zrovna nevyšlo !!!!
A co se týče závisti, mám za to, že ten anonymní dopis manželovým rodičům o tom, kterak ho tahám za nos a podvádím ho, psala moje závistí sžíraná kamarádka... Ale důkazy na to nemám, tak jsem s tím nakonec ani nic nedělala, můj vztah s ní ochladl už předtím a já jen vím, že jí už nikdy nic nesvěřím...
@petando Hele, to je těžký. Starší generace, jako babičky, matky, tetičky atd.. se na to dívají jinak a svatbu měli většinou hodně brzo a buď proto, že už čekali a nevěsta byla na svatbě s "pupkem" a nebo se prostě chtěli vzít, proto, že už chtěli založit rodinu. :-D Dřív se to fakt tak nebralo, prostě manželství a vyústění jsou děti... Na tvém místě bych si z toho nedělala těžkou hlavu, pokud to říkaly mamky. Jinak "kamarádi" asi nebudou takoví kamarádi, za jaké jste je považovali, ale to si musíš v sobě probrat ty sám.
Co tak ale poslouchám, i třeba od svých kamarádek, které svatbu už měly, tak se většinou prověří, kdo za co stojí a kolikrát se ukáže, jací jsou lidé doopravdy.... člověk musí počítat s tím, že si takto prověří lidi kolem sebe a bohužel mnohdy i vlastní rodinu.
My svatbu mít teprve budeme, ale už se taky objevují názory, který radši pouštíme jedním uchem tam a druhým ven. ("Proč se budete v dnešní době brát? Už jste přechození, že.." "Já bych si raději na vašem místě zajela někam k moři, než dělat svatbu.." atd.. ) Holt nikdy se nezavděčíš všem a hlavně, aby jste vy dva věděli, proč jste se brali, že to bylo z lásky a jak to cítíte vy. To je nejdůležitější! Po ostatních vám může být prdlajs! ;-) Toť můj názor. :-)
No ani u nás nebyli zrovna nadšení.. naši si na to zvykali dlouho, protože manžel je cizinec a ještě k tomu o 13 let starší ... a já moc mladá pro ně. Manželovi rodiče se nevyjádřili a dvě z našich švagrových se nám to snažili rozmluvit ( jedna je rozvedená a druhá si myslela, že jsem na to moc mladá) ... nejlepší kamarád manžela mu ani nepoblahopřál a tak bych mohla pokračovat... zřejmě každý z nás má jistá očekávání a většinou marná ... brali jsme se z lásky ... a věříme že jsme stvořeni jeden pro druhého a to nám stačí. Užili jsme si den D i když to byla spíš honička a i když jsme z něčeho občas zklamaní, tak se snažíme na to nemyslet ... a myslím si, že by to měl tak udělat každý žijte pro ty co vás milují a akceptujte ty kteří mají odlišné názory dobrou noc :-)
@ilonkaseda Zloba??? No nevím, asi těžko! Jo, ublížila mi, jak se ke mě povrchně chovala a opovrhovala partnerovými a mými kamarády, byli ji dobří, jen když sháněla teplé místečko pro svého manžela. Když jsme na domku makali a naši kamarádi nám přišli pomoci, tak ona ne, že to prostě dělat nebude, ať se vzpamatuju. Nestála jsem o to mít svatbu první, nevím proč. Prostě to tak bylo, přítel věděl, že o svatbu moc stojím, tak mě požádal o ruku a řekli jsme si, že se vezmeme až budeme bydlet. První neznamená lepší, jen jsem prostě viděla, že by nerozdýchala, že já bych ji mohla ít první. Ale když viděla prsten u mě, tak se dost změnila, najednou že chce svatbu, domek, prý dostanou hypotéku :-D (to mě dostalo asi nejvíc, protože tehdy vydělala první výplatu a už rozhazovala miliónama :-N a on doteď nemůže sehnat práci a na to mi odpovídala tím svým povýšeným tónem, že ON nebude brát kdejakou práci, když má Bc.!!! :-D - na Ostravsku, kde je nezaměstnanost jak blázen) ... Jenže já ji za těch 15 let znám, prostě když už třeba na ZŠ neměla něco první a to nejdražší, tak to bylo špatně a shazovala ostatní, že to tak drahé oni mít nemohli, že to je padělek atd atd. Když ji přítel viděl poprvé, tak ji odhad naprosto přesně - člověk, který musí být neustále středem pozornosti a vystavovat se všem na obdiv, popř. mě se stalo to nejhorší, mě všichni litujte, jaká jsem chudinka, mě ublížili nejvíce! Otevřel mi oči, dlouhé roky jsem to přehlížela. Nebaví me se 2 roky a ten první rok jsme se už ani nevídaly. :-S To se těžko popisuje, člověk by ji musel znát. Trochu mě to ze začátku mrzelo, když jsme se kamarádily tak dlouho, ale už to vypouštím z hlavy a vím, že máme kamarády, kteří nám to přejou a nemáme mezi sebou někoho, kdo to prostě MUSÍ mít PRVNÍ! Právě, že u některých naopak, vemte se první, my to uděláme až po vás :-)
@packaf Těžko soudit když vás neznám a přečíst si můžu jen názor jedné strany..V každém případě je jasné,že ji v současné době nemusíš.Nejspíš je to vzájemné.Kamarádství pokud někdy bylo je pryč..
Edit původního příspěvku: Že těhotenství řešily matky, jsem nemyslel naše maminky, ale kamarádky - matky, které mají děti a těhotenstvím si prošly. Takže bych čekal, že chápou, jak je to citlivá a osobní záležitost... A o to víc mě zklamaly... Jinak díky všem za Vaše názory a postřehy.
@petando Hele jako u nás se taky hodně lidí ptá na těhotenství anebo alespoň přejí...na svatbě naštěstí nikdo, že by si myslel, že se MUSÍME brát. Ale jedna teta takhle reagovala z legrace u ségry...jasně, těhotenství určitě trvá více jak 12 měsíců! :-D Micmochodem, na mojí sbvatbě byla jako svědkyně už těhotná, takže pokud se řešilo něčí těhotenství, tak je,ne nějaké imaginární moje. Musíš nad tím mávnout rukou, taky ty dotazy jsou většinou plácnuty částečně ze zvědavosti, částečně bez rozmyslu, je dobré umět na to reagovat a nějak vtipně to zahrát do autu. a pokud se jedná o případ, že jste si třeba v minulosti prošli potratem nebo delším snažením a nic a toto je pro vás opravdu citlivé téma, tak naznačit blízké osobě, že toto téma je pro vás nepříjemné a ono se to už rozkřikne.
Rozhodně bych se nezlobila na lidi za to, že se mě v dobré víře zeptali na možné těhotenství. A že se nikdo nenabídl s přípravami? Jako někde je povinnost, že se kamarádi, rodiče MUSÍ angažovat? V dnešní době si svatbu zařizují snoubenci, s menší pomocí svědků (je-li žádáná), rodiče většinou přispějí spíš jen financemi anebo radou. A pokud jste čekali něčí pomoc při přípravách, měli jste si o ni říct. Ono bohužel je to všechno o tom, co od koho kdo očekává...četla jsem tu spoustu příspěvků zklamaných nevěst, jak byly zklamány ze svých svědků, že nebyli natolik enthusiasticky nadšeni z jejich svatby, že kolem snoubenců nelítali jak hadr na holi...ale to není přece jejich povinnost!!! Povinnost svědků je odsvědčit, podepsat, maximálně třeba proslov na hostině, cokoliv navíc je o domluvě všech zůčastněných. A podobně je to i u rodičů a ostatních svatebčanů.
Závěr: kdo od ostatních čeká mnoho, bude asi vždy zklamán, kdo nečeká nic, může být vždy jen potěšen.
@ninive211 Nemyslel jsem, že by nám někdo měl pomoct s přípravami. Svatbu jsme si s manželkou chystali svépomocí a bylo to v pohodě. Jen mě mrzelo, že se řešilo jen a pouze TĚHOTENSTVÍ, ale že by se někdo jen zeptal např, kdo nás bude fotit, tak to ne... Vadilo mě, že jediná starost byla jen jestli čekáme rodinu... A NIC víc...
Ahojky,já mám podobnou situaci. Vždy jsem se chtěla vdávat z lásky a ne,že musím.Co se nestalo zjistila jsem,že jsem těhotná.Přítel se postavil k tomu čelem .Začala se plánovat svatba,ale bohužel jsme o mimi přišli.Tak to nějak vyšumělo.V červenci jsme měli 6 výročí a přítel mě požádal o ruku.Holky v práci ty byli šťastné,ale reakce u rodiny partnera mě teda pěkně znechutily.Padlo i to,že jsem ho konečně uhnala.O mém těhotenství naštěstí nevěděli to by bylo keců,že jsem jako stará a kdo ví co ještě...( je mi 30 pryč ). V přítelově rodině se zásadně svatba řeší až když se čeká mimčo a to nejlépe už druhé. Tak si tak nějak všechno chystám a plnánuji sama,ale má potencionální tchýně se ráda do všeho montuje takže jí budu muset asi něco nechat abych to s ní vydržela.Nejraději bych udělala tajnou svatbu,ale to by s náma jeho matka dokonce života nepromluvila už teď jsem jí trnem v oku!!!
Poznamek o tehotenstvi si "uzivam" predevsim v praci a zacalo to uz davno pred zasnubami, kazda nevolnost (vcetne kocoviny), kazda chripka, proste absolutne vsechno hned vyvolava otazky, jestli uz jsem tedy konecne tehotna.. je to hrozne otravne, takze pravidelne kazdeho pul roku udelam prednasku, jak je ta otazka extremne nevhodna a nezdvorila.. pak je ctvrt roku klid, pak se otazky postupne objevuji casteji az zase vybuchnu a udelam dalsi prednasku...
s vetsinou kamaradu tohle tema resime celkem bezne, proste se o tom obcas s holkami u vina zacneme bavit, jestli uz nekdo planuje nebo ne.. neprijde mi tedy divne, kdyz se nekdo zeptal, je ale pravda, ze nikdo z blizkych pratel se nezeptal, jestli se bereme kvuli mimcu, ale spis stylem "doufam ze si se mnou das na svatbe panaka" :-D
ale jinak souhlasim ze svatba kamarady protridila, obzvlaste ti, kteri pozvani na svatbu odmitli (z ruznych nesmyslnych duvodu), tak tam jsem si ujasnila, ze se o pratele proste nejedna a jsou to opravdu jen kolegove nebo byvali kamaradi z detstvi :-(
a i ted vic nez pul roku po svatbe obcas vyslechnu perly jako "ty musis byt doma general, kdyz jsi takoveho velkeho chlapa dotahla k oltari"
máme asi 5 měsíců po svatbě a každý tak nějak očekává že oznámíme že jsem těhotná :-) a snad na každé návštěvě vidím jak mě pozorují jak se ptají 'tak co je nového' :-) strašně mě to rozčilovala ale už jsem si pomalu zvykla
@petando
Či život žiješ? Svůj a nebo ten, který ti předepisuje okolí? Proč se vůbec zajímáš o to, co o tobě říkají? Věř, že kdo nebude chtít, tomu se prostě nezavděčíš a čím dříve na to přijdeš, tím lépe. Zároveň čím dřív si uvědomíš, že ty a ani tvoje svatba nejsou středem vesmíru, tím se ti také uleví. Nic ve zlém, ale neřeš blbosti.
nás se ptají taky, máme teprve před svatbou, snoubenci je 27, mě je 20, jsme spolu 3 roky, já svatbu vůbec neřešila a byla jsem povaha, že jako je to zbytečné a proč vůbec svatbu mít, prostě jsem ji nechtěla :) nakonec jsme oznámili, že se budeme brát a každý se ptal jestli teda čekáme dítě, protože věděli jaká byla situace, ale nevím, nějak nás to neurazilo nebo nerozesmutnilo, normálně jsme odpověděli, že se máme rádi a chceme být spolu a myslíme to vážně, tím to končilo:) určitě si nemyslím, že to berou nějak že musíte čekat miminko a myslí to podle mě i dobře, takže nemáš podle mě mít důvod být zklamaný, lidi se prostě zajímají a zajímat budou:)
Ahoj, já mám také fajn zkušenost, sice ne s dotazy na těhotenství, ale s opravdu vtipnou reakcí mé budoucí tchýně po té, co jsme jí oznámili, že se budeme brát. Termín máme v květnu - jediný co mi řekla bylo: svatba v máji nevěsta na máry :D. Pak se děsně chechtala tomu, že už pomalu začínám chystat dekoraci. Jinak nic víc. Já to celkem přešla - po 10ti letech, co žiju s jejím synem už vím, co očekávat, ale přítel z toho byl špatný, dokonce si vyčítal, že jsme oznámení špatně načasovali. Co si z toho vzít? Nenechte si nikým kazit náladu. Ještě když se berete z lásky.
@slayc tak ve 20 letech jsem také svatbu nechtěla a díkybohu, že se tehdy nevyslovil přítel :-o to bych byla celkem v šoku, dokonce když jsme před 3 roky žádali o hypotéku a šli do bank na výzvědy, tak nám paní za přepážkou řekla, že bychom se museli vzít (to se nějak příjmy sčítají a pro manželé už je společné minimum nižší), abychom dosáhli na požadovanou sumu. Tak jsem tak seděla spíš zdrcená, 2 min. bylo hrobové ticho :-| a pak jsme posbírali papíry a odešli ... třeba budete opravdu šťastní i když jsi ještě tak mlaďounká .... když si to beru zpětně, tak bych spíš cestovala ještě 5 let, pak pořešila dům tím, že bychom si jej postavili na klíč .... přeji štěstí ;-)
No, jelikoz nejsme typ lidi, kteri touzi po diteti tak cestovat mame v planu:) mladounka jsem, to ano. Ale jak rikam bydlime spolu jiz od sameho pocatku v jednom pokoji uz tri roky, ted se stehujem do bytu, ktery jsme si zrekonstruovali a vlastne me tesi, ze si me chce vzit a kdyz ho miluju nenapadlo me rict nic jineho, nez Ano:)) dum resit ani nechceme vubec zatim, shodli sme se, ze ten tak na stary kolena:) ale urcite na klic no, co jsme koukali tak je to nejlepsi:)
@petando Nemá cenu se tím trápit... mě zase jedna z nejbližších kamarádek, ne-li nejbližší řekla, proč jsme neměli šraňkování a jakto, že jsme neměli vyzdobený dům a slavobránu a tak. Doslova mi to vyčetla a zakončila to tím, že na svatbě našich přátel asi 2 měsíce před naší bylo víc srandy a bylo to tam lepší. No, co na to říct... Od svatby jsme se neviděly (3 měsíce)...
@joana51 Tak zakladatel diskuse na mě nepůsobí, že by zrovna toužil, aby on a jeho svatba byli středem vesmíru, spíš bych řekla, že mu to příliš příjemné nebylo... A kdo z nás nikdy v žádném případě aspoň trochu nepřemýšlel co si o něm myslí okolí? Asi se tím občas zabýváme všichni a přitom by nám to mohlo a mělo být jedno ;-) A že řeší blbosti? Ty se tu řeší každou chvíli, stačí zabrouzdat ve fóru ;-) Tím se nechci nikoho dotknout. ;-) PF 2014 :-N
@curdibilka To znám :-) A u nás kdyby někteří předem věděli, že pro rodiče nemáme děkovací dorty, tak nám je akčně upečou sami ;-) Co na tom, že ani samotní rodiče o ně nestáli. Přece se to dělá, vždycky se to dělalo, tak to tak prostě bude ;-) Hezký nový rok :-)