Mám pět měsíců po svatbě. Mírně jsem rekapituloval události kolem svatby a dolehl na mě smutek. Když jsme s přítelkyní oznámili náš úmysl o svatbě, tak se projevily charaktery lidí kolem nás. Víc, než jsem si původně myslel. Chtěli jsme svatbu, protože se máme rádi. Z mé strany se ale obrovským tématem stalo potencionální těhotenství mé přítelkyně. Měl jsem pocit, že většinu lidí jen zajímalo, jestli je moje přítelkyně těhotná. Těhotná nebyla, brali jsme se z lásky. Minimum lidí se zajímalo, jak např. probíhaly přípravy na svatbu. Když se brali lidé v mém okolí, tak jsem nikdy nevyzvídal, jestli čekali přírustky (protože je to citlivé téma) a to samé jsem očekával od ostatních, kteří se ale zachovali přesně opačně. Teď čekali, kdy konečně oznámíme, že čekáme miminko, které ale zatím nečekáme. Jakoby byli zklamaní, že nic není... Řešily to i matky, od kterých bych čekal, že budou vědět, že na těhotenství se neptá, ale že se pouze oznamuje. Bylo mně to a ještě stále je líto. Kromě nejlepšího kamaráda a kamarádky se mně nikdo neozval, aby se zeptal, třeba jen jak se mám a jak se mně daří v manželství. Sice vím u koho na čem jsem, ale když to shrnu, tak jsem hodně zklamaný. Měli jste to někdo taky tak?
Co na to říct...přesně z tohoto důvodu zvažuji/zvažujeme (příteli je to naštěstí jedno) tajnou svatbu nebo svatbu v zahraničí bez účasti kohokoli...Líto by mi to bylo asi taky, nicméně od jisté doby si neberu řeči ostatních lidí, nebo se alespoň o to snažím...i když je to někdy velmi těžké. Nemá cenu si takovými věcmi kazit svatbu či posvatební euforii...sami více, proč jste se brali a každému do toho může být prd. Poslední dobou mi přijde, že se člověk může spolehnout jen na sebe a svůj vlastní charakter + partnera/partnerku.
Petando, kazda zivotni zmena/ krok ti vzdycky trochu proveri kamarady, at uz ta pozitivni nebo negativni.
Ber to tak, ze mas vic" jasno" a nakladaj s tim podle toho ;-)
já si myslím, že je to zcela běžný jev...my tedy ještě nejsme svoji, ale před měsícem probíhalo zasnoubení a oznamování rodinám...nemyslím si, že by to bylo něco, co se nedalo čekat, je nám 26, jsme spolu přes 8 let, loni jsme koupili na hypotéku baráček a tak svatba byla logicky dalším krokem, přesto 90% lidí při oznamování položilo otázku "A to jako musíte?" ]-( tchýně neopomněla ještě připomínku, jestli nás to takhle jako přestalo bavit a chceme si manželstvím kazit vztah a pak dodala památné, že spolu ještě nejsme tak dlouho na svatbu :-D koukala jsem jako z jara...to je ještě lepší varianta..... nakonec to všichni vzali celkem v pohodě, ale čekám nějaké jobovky s blížící se svatbou...
to musíš brát s nadhledem, obzvlášť když se ptají lidé starší 45 let, za jejich mladých let ti co "nemuseli" byli těžké vyjímky :-) proto je asi dobře, že jsme oznámili svatbou skoro rok a čtvrt dopředu, to už si umí spočítat, že fakt nemusíme :-)
a málokdo ještě pochopil, že dneska je často spíš problém otěhotnět než neotěhotnět, tak se pořád pokládají tyto blbé dotazy
Naprosto Tě chápu,reakce lidí jsou různý a ne vždy pozitivní...místo toho,aby chápali,že jde jen o lásku. My máme sice před svatbou,ale po oznámení zasnoubení nám sestra mého přítele ani nepogratulovala natož se zeptala jestli nepotřebuji pomoc s přípravou jako jsem se v létě nabídla já, a babičky odpověd? "Proč radši místo svatby nejedete na dovolenou?":)))) no comment...naštěstí mam já úžasnou rodinu, které až to v sobotu oznámíme, tak budou brečet štěstím. To mě drží nad vodou a proto se drž jen lidí, co za to stojí a upřímně ti to přejí!
Ja myslim, ze u svateb je to bohuzel docela bezne. Jeste nez jsme se s pritelem zasnoubili mi jedna nedavno vdana kamaradka rekla, ze ji svatba dost protridila kamarady. Ja jsem zasnoubena asi 3 mesice a je pravda, ze kolikrat prvotni reakce byly dost osklive. Na dite se nas nikdo neptal. Jsme spolu 10 let, takze byla svatba na spadnuti uz nejakou dobu :)
Ale reakce nekterych kamaradu a par clenu rodiny byly vazne zarazejici. Napr. jeden z nasich nejlepsich pratel (pravdepodobne taky svedek) a muj bratr se nam napriklad ani neobtezovali poblahoprat, kdyz nas hned po zasnubach videli. Zaslechla jsem uz par negativnich reakcich na nas prubeh zasnub, ze pry to bylo prehnane. Chapu, ze byly trochu moc, ale uprimne co je komu do toho a na nazor jsem se nikoho neptala.
Pocitam s tim, ze si jeste po svatbe vyslechnu par pomluv, co a jak se komu nelibilo. Ale tak to proste chodi. Novomanzele at se na to vykaslou :)
Ahoj, neber si to tak :) Vždyť dnes je opravdu běžné, že když se lidé vezmou, tak hned po svatbě plánují dítě. Přijde mi, že je to tak ve většině případů. Příbuzní a přátelé to určitě nemyslí špatně, že se na to ptají - je to běžné, tak to očekávají. Lidé se prostě na děti těší, tak ta svatba někdy možná ustoupí do pozadí, protože každý si hned řekne "jupíí další mimčo v rodině". Já jsem si možná i tak trošku užívala říkat lidem, že se bereme protože se máme rádi, ne protože čekáme mimčo. A že se nezajímali o přípravy? To buď rád! Díky mojí mamce, která to prožívala až moc, byly přípravy naprosté peklo, poslední měsíc už jsem se jen těšila až bude den po svatbě.
To je celé tou dnešní situací ve společnosti. Dnes se bere jako normální, když dva žijou jen na hromádce. Divní jsou ti , kteří se berou. Proto ty blbé dotazy ,proč se berete a otázky na těhotenství, protože nevidí jiný důvod proč se " musíte " brát . 8-( ;-( :-p Dříve bylo spíše normální vyptávat se na těhotenstvi, většina lidí nechápe, že to může někomu vadit. Mamkám, bych to vůbec nezazlívala , jsou k Vám nejblíže, tak se nejvíce zajímají a třeba se těší , že budou babičkami. Mě spíše přijde divné, jak někteří tají těhotenství před rodiči až do kolikátého měsíce.
Taky mě dotazy na svatbu a dítě dost vytáčely, považuju to za vrchol nevychovanosti a dotazovanému to dám přímo najevo, doporučuju si nacvičit odpovědi jako:
Kdy už se konečně vezmete?.... A kdy vy se budete rozvádět?
Tak co, kdy bude miminko? .... Vám nepřipadá nezdvořilé se na to ptát? To ve svém okolí neznáte nikoho, komu se třeba nedaří otěhotnět a tahle otázka by ho mohla hodně rozesmutnit?
Lidi často ze zdvořilosti ledacos skousnou, já myslím, že není důvod se neohradit, oni si to příště rozmyslí.
Jo také se mě ptají jestli nejsem těhotná (hlavně kolegové v práci, rodina ani ne) My spolu nejsme dlouho na výročí svatby to bude 2 roky, ale máme se rádi a máme hypotéku a začali jsme plánovat, že bychom si pořídili miminko. Příteli jsem se zmínila, že jsem vždy chtěla nejdřív svatbu a pak dítě > aby se zamezilo a to musíte? (to slovo nesnáším) a pak jsem měla obavy co hypotéka co kdybychom se něco stalo.................. letos v červenci mě překvapil (né tolik :-)) a požádal o ruku s mimčem počkáme po svatbě > také si chci užít. ale to nikdo neví > je to naše věc
A máme štěstí na naše maminky > byli dojaté a jen jeho řekla že by jí navadilo kdybychom se vzali ve čtyřech (ze zravotních důvodů stejně bude jen na obřadě a pak oběd a pojede domů) a no svatbu ve čtyřech by zase neschávila moje rodina :-)
klarkak : Vždycky jsem si myslela že ty vtipy o tchýních jsou jen vtipy (máme štěstí) ale čím dál více se přesvětčuji že někdy to neí vtip > a je to smutné > přeju jen pevné nervy!
Myslím, že je hezké a romantické když se dva berou a ,,nemusejí´´ (přidávám příklad mamčiný kamarádky je jí po 40, rozvedená před půl rokem si našla báječného muže a už si jí chce vzít>to bylo nečekané>řekla, že žádný papír nepotřebuje a on jí řekl, že zase jo že to je tak správné a že chce aby k němu patřila všemi způsoby > jí se nikdo ptát nebude jestli je těhotná (snad:D))
Já se s tím teda nesetkávám v rodině, ale všude kolem ano. V rodině jsou naštěstí rozumní a vědí, že se bereme z lásky a moc nám to přejou. Mamka už by si teda miminko do rodiny přála, ale řekne to vždycky jen v žertu a vím, že na nás netlačí - ví, že nejdřív chceme ještě domeček a hafana :-)
Já to v práci a ve svém okolí ani nezmiňovala, že se budu vdávat, a asi ani nebudu, protože když slyším ty jejich názory.. Podle nich je každá ženská zlatokopka, co tahá z chlapa peníze, všechno mu zakazuje, omezuje ho.. Bla bla bla.. A pak slyším takové ty názory, jakože svatba je zbytečná, že je to hrozná chyba se brát, a když už teda tak jedině kvůli děckám.. :-| Umím si dost dobře představit, že kdybych řekla v práci, že se vdávám, tak to bude samé: "Tak už jsi ho konečně uhnala, chudáka? Čekáte "haranta"?" 8-( Mrzí mě to.. Přítel svatbu moc chce, těšíme se na ni a tyhle řeči okolí nám to těšení docela kazí..
@antoinet Z podstaty souhlasím, že je vhodné mít připravenou odpověď, ale současně ani naše odpověď by neměla druhou stranu přivést do rozpaků, jelikož pak nejsme o nic lepší než ten, kdo se nevhodně ptá. Někdy pomůže vše obrátit v žert, někdy je lepší naprosto upřimně narovinu odpovědět, jak se věci mají, a jak člověk takový vnější tlak nepříjemně vnímá.
@petando No, spíš než těhotěnství tvé přítelkyně je spíše štvalo, že se brát nemusíte a přesto chcete, protože oni/ony by to tak také chtěla, ale bohužel se jim to nesplnilo a tak chtějí kazit radost jiným! My jsme svatbu oznamovali postupně. Měsíc jsem nosila prstýnek, ale neřekli jsme ani rodičům zatím nic. Jednak z důvodu toho, že přítelova nevlastní sestra se za měsíc vdávala, tak jsme je nechtěli "děsit" další svatbou a tím humbukem, který zrovna probíhal, když jsme se oba shodli, že bude prostě až budeme spolu bydlet. Ale jedna známá se prokecla a tchýně za mnou po té svatbě nevlastní sestry přišla, ať ukážu ruku! :-D pak byli moji rodiče a tam jsem nevěděla jak jim to říct, ale babička vše "zařídila". A pak jsme to začli říkat kamarádům a byli nadšeni, zatím jsem teda neslyšela otázku, jestli jako musíme. Ví, že jsme zasnoubeni přes rok. Ale pokud by mi někdo takovou položil, tak bych asi odpověděla protiotázkou, jestli si myslí, že se lidé berou jen kvůli těhotenství! Prostě, jak ty na mě, tak já na tebe!
než že bych byla zklamaná se spíš musím smát, že se mi potvrdily předpoklady.. nešlo o kamarády, ti byli skvělí, udělali nám úžasnou atmosféru, vymysleli nádherný program... paráda... a nešlo ani tak o manželovu rodinu, ti byli taky úžasní...
co mě ale tromu mrzí, trochu rozesmívá je moje rodina.. naše svatba nebyla podle tradic v naší rodině (tj. po obřadu se 100 lidí sebere, jede do kulturáku, kde je svíčková pro všechny, kolem 17 hodiny přijede pán s varhánkama a dělá zábavu..), ale pojali jsme to trochu sportovněji a vzhledem k počtu pozvaných (160) i trochu racionálněji, abychom se nezrujnovali. Navíc starý kulturáky se nám nelíbí :-D. Takže naše svatba vypadala tak, že pozvaní na oběd byli jen nejbližší (cca 25 lidí) a ostatní až na odpoledne, kdy byla veliká oslava v jednom moc příjemným kempu, s víc než dostačujícím zázemím, byla legrace a moc jsme si to užili, ...
No a co dělala moje rodinka? Za celý večer si se mnou nezatančil jediný můj strejda ani bratranec, případně přítelové od sestřenic (a výmluvu že netančí neberu, z manželovy rodiny si přišlo zatančit strašně moc chlapů, co netančí.. ještě si z toho dělali srandu, hecovali se a vsázeli se). Většina se do 22 hod rozprchla. Jedna teta se do teďka tváří jak citron jen se někde objevím, a na fotkách jí to obzvlášť sluší (všichni rozesmátí, tetička jak umučení). "Předběhla" jsem totiž ve vdávání dvě své sestřenice a nevím, co ještě.. přes bráchu jsem se dozvěděla, že jí svatba přišla divná, a doteď pokud někde přijde řeč na svatbu a já začnu vyprávět, jak jsme si to užili, hned stáčí téma na sebe a nenechá mě domluvit, nebo to komentuje nějakým způsobem, který se mi nelíbí... za výslužku poděkovala takovým stylem, že bych měla chuť jí to cukroví hodit do obličeje a kdybychom jí ho nedali, tak by měla akorát další důvod proč nás pomluvit... radost mi udělaly akorát 3 sestřenky, které vydržely do 3 do rána i s přítelema a vypadaly spokojeně a že se bavily...
jinak otázka na těhotenství padla asi 2x ale spíš jako vtip nebo takový ujištění že ne ;-) a to mi zas až tolik nevadilo..
neřeším to, čekala jsem to... svatbu jsme si ohromně užili a vzpomínáme na ní moc rádi, ale tohle je na ránu... příště už je nepozveme :-D :-p
@petando Myslím, že to vidíš moc černě - lidé se na těhotenství prostě ptají, protože je to něco krásného a k opravdové lásce dvou lidí to prostě patří:) My jsme pořádali svatbu celkem narychlo, takže předpokládám, že všichni čekají, kdy porodím:) Kdo se zeptal, tomu jsme řekli, že ne, kdo se nezeptal tak tě stejně po očku pozoruje, každopádně myslím, že tě to nemusí nijak urážet, protože to snad minimálně většina lidí myslela hezky:) Drtivá většina se o přípravy nezajímá, chtějí si jen užít a ani za to je nemůžeš odsuzovat. Hlavní důvod proč byla svatba, přece není ten, aby vás celé okolí obdivovalo jen proto, že se berete z lásky a ne proto že musíte, ale ten, že chceš být navěky spojen se svou milou. Alespoň takhle jsem naši svatbu chápala já a můj muž a tím pádem jsme si ušetřili spoustu zklamání:)
Takže hlavu vzhůru a mysli na to krásné a podstatné...
Taky se mi zda, ze to moc hrotis. Ony ty pripravy na svatbu fakt nikoho krome vas nezajimaj, to je uplne normalni.. ještě tak, když maj třeba svatbu cerstve za sebou, ale jinak fakt ne. Jejich úkol je splnen tim, ze na svatbu prijdou si to uzit spolecne s vama. A na tehotenstvi se ptat je taky normalni, lidi jsou zvedavi, dite je uzasna věc, nedochazi jim, ze to muze byt nevhodny. Ja se taky často ptala..a nemyslela jsem to nijak zle. Bych se tim tak netrapila.
@petando Tohle je klasická závist a bohužel někdy nevhodné chování lidí. My měli svatbu v polovině června a já se už konečně dozvěděla, proč tchýně dělala před svatbou i na svatbě naschvály. I přes to, že za celou dobu příprav nezvedla ani tel, aby se zeptala jak to jde. Poítala s tím, že za ní na svatbě každý bude chodit a říkat jí, jak úžasnou svatbu připravila.... nehla ani prstem. Počítala s tím, že bude středem pozornosti, to se také nestalo a do třetice nebyla zahrnuta v mém proslovu (pro mého manžela - jejího syna nikdy neudělala nic dobrého).... no a proslov nerozdýchala také a ty ksichty co u toho dělala. Sourozenci manžela také doufali, že se bereme kvůli toho, že jsem těhotná.... (u nich v rodině to tak chodí, prvně dítě a pak svatba, takže šlo vidět, že jim není po chuti, že my se bereme z lásky....... A jak se z toho všeho cítím? Suprově..... tihle lidé mě totiž absolutně vůbec nezajímají a tím pádem mě to nemůže nadzvedávat ani ze židle. Je to nejlepší řešení. Čím více to budeš řešit, tím více to daní lidé budou rozebírat............................. Žijte si svůj život a komunikace, o které nestojíte, vůbec neřešte. :-)
Kamarádka (teď už bývalá a díkybohu za to) také záviděla, a to všechno! Že máme dům, že bydlíme spolu, že se budeme brát a dávala to dost najevo. Když viděla u mě prstýnek a že se za chvíli budeme stěhovat do vlastního, tak na truc 14 potom, co ho viděla, tak že se budou brát také! Náhodá? No nevmí, jelikož 3 měsíce před tím moc řešila, jestli je to vůbec ten pravý a že si připadá, že není pro něj dost dobrá! Teď už je vdaná ale jen tak někdo mi nevymluví, že to prostě musela mít dřív, ona musela být ta PRVNÍ!!!! Znám ji za ty roky. K její smůle (nebo štěstí?) se svým manželem žijí v jejím dětském pokojíčku, její drahý přece nebude brát kdejakou práci, když má titul! Hodně štěstí novomanželům!
@packaf Koukám, že závist kvete ve velkém..... Nechápu, co ze závisti lidé mají. O takových lidech tvrdím, že si ani nemohou užívat život, pže se stále jen užírají tím, jak někomu něco závidí. Děs.
@packaf Možná se vdávala dřív než ty tobě na truc,ale je také možné,že by se vdávala i kdyby si ty svatbu vůbec neplánovala.
Neber to ve zlém,ale v tvém příspěvku je patrná taková zvláštní zloba.Copak není úplně fuk kdo se vdá první?
Na těhotenství se mě nikdo neptal. Oni se vlastně neptali na nic, za to všichni už organizují: co budu mít na sobě, koho pozveme, kde to bude...a nikdo se mě na nic neptá :-S
@petando Ber to s nadhledem, ono ti ani nic jineho nezbyva :-) na otazky je potreba si zvyknout s obrnit se trpelivosti. Je spousta lidi (napric generacemi), kteri v zivote nepochopi co je to taktnost a ze neco je fakt hodne otravne, natoz aby akceptovali, ze nekdo deti nechce, nechce hned anebo je nemuze mit. Doufam, ze se to nekdy zmeni:-)
Vzhledem k tomu, že můj snoubenec je trošku takový pařmen a má mega partu lídí, co ho mají radi, tak po našem zasnoubení se po celé obci vykládalo, že si mě musí vzít, protože jsem těhotná, protože nikdo nechtěl věřit tomu, že by se jejich oblíbený kamarád mohl brát z lásky. Pětiletý vztah je pro ně malým důkatem. Těhotná samozřejmě nejsem, ale třeba minulý týden jsem volala kamarádce, že nebudu na jedný akci pít (brala jsem antibiotika, tak jsem nemohla prostě pít, tečka), ale samozřejmě si hned myslela, že jsem těhotná. A to je to moje kamarádka. Už mě to strašně štve, jak nikdo nevěří, že se bereme z lásky. Chtěli jsme se snoubencem, abych byla těhotná ještě třeba před svatbou, ale po tomhle jsem řekla, že ani za nic, že až po svatbě, protože to pak nebudu celý život poslouchat, jak musel. Takže plně chápu, jak Tě to mrzí, mě to taky strašně mrzí.
takže z toho tady vyplývá :D buď zaměnit pořadí.. tj 1.dítě , 2. zásnuby a za 3 svatba ,hihi a nebo to udělat jak moje sestra.... vše si zorganizovali,zajistili co bylo třeba atd... během měsíce..,nikdo se nic nedozvěděl,úplně bobřík mlčení :-D . a za další měsíc byla svatba... všem dovezli koho zvali na hostinu pozvánky osobně ,kde měli napsáno : Máme se rádi,tak se prostě bereme a bylo :D nejhůře to nesly obě mamky... :-D vše už zorganizované,takže jejich organizování atd se pěkně vyhnuli :D ,nikdo jim do toho nekecal,měli vše dle svého a jen je poprosily,že když budou péct na vánoce,ať napečou cukroví trochu více :D bo se brali pár dní před vánocema a až po obřadě sestra pošeptala tomu svému,že od rána ví,že čekají miminko,ale to se ostatní dozvěděli až skoro po půl roce a kdyby neřekla nic,dozvěděli by jsme se to až po porodu,jelikož na ní nebylo skoro nic poznat :-D