Ahojky holčiny,
Zajímalo by mě, jestli vám manžel pomáhá s běžnýma domácíma pracema ?
Mám na mysli, jestli ten váš občas umeje nádobí, vynese koš, vyluxuje (ne ledničku), vyžehlí nebo uvaří, když příjdete utahané z práce... Jak jste na tom ? Nejste teď po svatbě často jen "za služky" ???
Zaznamenaly jste nějaký rozdíl od doby když jste nebyli svoji ?
Díky.
Mějte se
Radka (cicuvicka)
samozrejme, ze je mi jasne, ze si te partner vazi i za spoustu jinych veci!!! o tom vubec nepochybuju. :-) jen jsem chtela rici, ze je to dulezite, kdyz delas vsechno, aby si te za to vazil (jak to dela ten Tvuj). pro me to dulezite neni, protoze to delame zhruba napul, takze tomu neprikladame moc dulezitost, krome vareni - to oba vyzadujeme sahodlouhe oslavne tirady na nase vykony :-D
to titulovani je takova rakousko-uherska nemoc, tady se to treba vubec nepouziva.kdyby mi nekdo rikal pani magistro, citila bych se jak v lekarne, kdyby mi nekdo (v budoucnu) rikal pani doktorko, citila bych se jak v nemocnici :-D
to je prima s tou rodicovskou Tveho muze. tady mame i v pripade materske i 14 dni otcovske dovolene, a pak si samozrejme rodicovskou muze vzit jak matka, tak otec.
janička: ne, před polibkem se opravdu nesavíme. Ale kdyby po mě přítel chtěl, abych mu líbala nohy, tak bych chtěla, aby si je předtím umyl. Samozřejmě že s jeho špinavejma ponožkama manipuluju, když třídím prádlo před praním, a neberu si na to pinzetu ani rukavice, ale hnusí se mi je sbírat po bytě. A právě tím, že jsem je demonstrativně nesla v té pinzetě, tak on pochopil, že mi to opravdu vadí a myslím to vážně. Stejně tak s těma hrnečkama - prostě umyté jsou jen tehdy, když jsou tam, kde být mají - nebudu podnikat lov hrnečků po bytě, než spustím myčku. Ale i tohle pochopil velice rychle.
Prostě rozlišuju SVŮJ bordel, ten samozřejmě uklízím já (i když během posledního roku dost pracuju na tom, aby ten vůbec nevznikal - když tu věc uklidím hned, jak ji přestanu potřebovat, tam, kam patří, už se o ni nemusím starat), pak JEHO bordel (to jsou ty ponožky, zapomenuté hrníčky, kupy papírů na nočním stolku), ten si uklidí sám, a pak PROVOZNÍ BORDEL (nádobí po vaření, prach na poličkách, mytí podlah, prádlo v koši na praní a na žehlení) a ten za nějakých cca 105 minut týdně zvládnu v klidu já. Neříkám, že je u nás denně naklizeno jak z časopisu, ale každý týden máme jednou až dvakrát hosty a vím, že mi stačí max. 15 minut před tím, než mají přijít, abych se nemusela stydět...
jinak dělení práce na ženskou a mužskou - no, z nás dvou jsem třeba výrazně techničtější typ já (ono se není čemu divit - on je programátor, já mám skoro dostudovanou strojařinu), takže když jde o zapojování elektriky, montování nábytku, nebo výběr nového domácího nářadí, tak to je na mě (ano. opravdu chodím ráda do bauhausu a strávím tak daleko víc času než v krámech s oblečením!). Ale když šlo o to, obrousit zdi v obýváku, když se renovovala omítka, tak jsem to s klidem nechala na něm (tedy, poté, co jsme s kamarádem kutilem vymysleli, co se vlastně bude dělat ;-) )
ale já asi nejsem ani moc typická novomanželka, ani, když o tom tak přemýšlím, typická ženská...
ale to prece vubec nevadi, trissie, naopak! (pokud Tve technicke zalozeni neznamena, ze nakonec oddres ty uplne vsechno :-( )
ja taky desne nesnasim nakupovani obleceni, taky jsme v tom s manzelem dost netradicni model. On si vse nekolikrat vyzkousi a ja pred kabinkou nervozne podupavam, abychom uz z toho kramu konecne vypadli :-D
vědět, že dokážeš všechno (i když to momentálně neděláš - v životě bych se svým chlapem nenechala přistihnout, jak třeba stěhuju 20tikilový psací stůl, to musí udělat on, přestože vím, že krabici se stolem jsem si kdysi, než jsme spolu začali chodit, sama dovlekla do auta, z auta do bytu, tam stůl sestavila a dotáhla ho na místo, kde teď stojí), je docela dobrá věc - nemám ráda pocit závislosti, na nikom - vím, že bych se o sebe dokázala postarat sama, kdyby bylo potřeba. Ale zároveň doufám, že se o sebe sama už starat nebudu muset.
Jinak - ad hadry - jejich nakupování mi zas tak nevadí, ale zatímco bauhaus si projdu celej, i když jdu jen pro malířský váleček, abych zjistila, co mají nového (obvykle nic, ale věčně to stěhují), tak v krámu s oblečením se zoufale snažím najít opravdu to, co potřebuju, a nic jiného :-)
a koukám moje tecnická kamarádka jsem (skorodostudovaná) stavařka,a stará domácí kutilka, ne ja jsem to stím savem tak nemyslela, ale fakt to ztrochu vyznělo, že se těch ponožek štítíš, tak to prooomiň.
Jen prostě nechápu to dělení, a zase se napsosto trapně vrátím k těm dětem, to si pak budete říkat, já uklidím po Aničce a ty po Pepikovi nebo jak???
proto mi tohle dělení přijde jako něco co nemůžu pochopit.
já se pak taky ptala těch ingů, kteří to pořád nějak dělili, jesli se pak budou hádat na pokakaným mimčem, kdo ho pujde přebalit, když oba jsou ing...no a jak to nakonec dopadlo.... on už přece vysává a umývá a když je malej po... tak muto stejně musí dát žena příkazem, aby to šel udělat, protože samotnýmu to nedocvakne.
vedet to je skvele, ale muset se starat o sebe i druheho sama... :-( to jsem mela na mysli. samozrejme kazdy by se mel umet o sebe postarat, to bez debat (ajaja, jesteze existuji placene servisy, hihihi, abych tu mohla takhle recnit)
kazdopadne zenami nas nedelaji nas vkus, nase schopnosti ani nase zaliby, ale nase telo...s tim se muzeme venovat, cemu chceme...v ramci moznosti...a min zenou nas to nedela :-)
Janicko, ja myslim, ze tady trissie spis chtela rici, ze by clovek, ktery doma moc nedela, nemel navic nechavat bordel (pohazene ponozky, odlozene hrnicky, a tak). ne ze by ze zasady kazdy mel cistit jen sve veci.
janička: nevím, jestlis mě pochopila, my se nebudeme hádat o to, kdo uklidí po aničce a kdo po pepíčkovi, to je přeci PROVOZNÍ bordel a ten mi uklízet nevadí, protože chci, aby bylo uklizeno, ale abych za tím svým lítala a uklízela, co mu upadne od ručiček, to ani omylem. Na to má svoje ručičky a když něco položí, tak se musí naučit, že to má dávat tam, kam to patří. Když něco vytáhne, tak to po sobě musí uklidit. A způsob, jakým mu rychle dojde, že já to dělat nebudu, je ten, že to prostě nedělám. Možná u vás to tak nefunguje, ale u nás ano.
A ano, ponožek, které nechal někdo ležet na zemi, a to třeba delší dobu, se štítím. Jsem prostě taková ]-(
ja mam nejak pocit, ze kdyz oba spolupracujeme, tak se ani jeden necitime ukrivdeny a bordel nemusime delit na provozni a individualni, ale to jen tak na okraj...
jinak ale viz. vyse 17.07 jsem se trissie zastala, pokud jde o fusky ;-)
marci: všimla jsem si, ale teprve až po odeslání :-)
jinak - samozřejmě že pokud večeříme spolu, tak po večeři spolu taky nádobí uklidíme, fakt jde spíš o ty věci, které jeden nebo druhý používá sám - vyndané encyklopedie z knihovny, použité talířky a skleničky - nejsem žádná stepfordská panička, abych mužíčka vítala s šálkem horkého thé a poslušně čekala, až dopije, abych mohla hrníček převzít a jít ho umýt :-)
to je jasne, na tom se urcite nepohadame ani my tri :-D
chtela jsem se zeptat, jake je Vase pracovni vytizeni a jakou mate predstavu kariery, jako ma Vas partner a jak vam to vzajemne ladi?
no a to mám zase ten problém jako vždycky :-( o tomhle už jsem vedla debatu s kamarádkou
protože pak stejně pujdu a řekněme budu uklízet v obýváku s těmi odloženými hrníčky (když už tam jsou), a celej ho uklidím a ty hrnky tam nechám???? abych jej jako vytrestala,že si nemá příště ráno do čeho uvařit kafe??? jenže to mi pak přijde že tam zase nemám uklizeno :-S
ne,ten zakopanej pes bude asi v tom, že vy to uděláte jednou proto, aby to ten dotyčný příště po sobě uklidil automaticky hned, to je mi asi jasný,
jenže když právě nechápu to, že když to nechá v kuchyni, tak to zase není taaaak daleko, abych to nemohla uklidit já, když stejně v kuchyni uklízim ten "provozní bordel" a když to je v obýváku, tak mi zase ruce neupadnou, když to vezmu společně se "svým" bordelem, ne????
Takže nechápu asi to proč bych mu měla dělat takový"naschvály" , protože si myslím, že když mu neuděláte nějaký divadýlko, tak to ti chlapy stejně nepochopí ( dobře tak aspoň ne ty co je znám, abych někoho neurazila)a stejně to aspoň co já vím, vždy dopadne tak, že se o tom ti dva lidé o tom vymění názor (abych tomu neříkala, že se pohádají) A jeden na druhým si tuto činnost vynutí, ale pak to asi nedělá moc dobrovolně, ale proto že musí, většinou aby měl klid od toho druhýho.....a ne protože to chce sám a cítí to tak
jani: domaci prace vetsinou moc dobrovolne a s chuti nedelame, delame je, protoze se to musi! takze bych nelitovala muze, ze to dela s nechuti, ja to delam s nechuti taky!!! je lepsi si to u druheho vynutit, nez to delat cely zivot vsechno sama.
jinak nevim, proc mluvis v mnoznem cislu: me nedela problem uklidit manzelovi ponozky, ale nedela mi to problemy proto, ze jemu zase nedela problem sklidit hrnicky, ktere mam roztahane po celem byte. ale chapu trissie: kdyby byly vsechny domaci prace na me, problem by mi to tedy delalo!
a nezesmesnovala bych holky, ktere se snazi sve partnery vezt k vetsi praci a poradnosti, jsou pak za otravne a neprijemne a delaji "divadylko", jak rikas, ale na vine je rodina spolecnost, ktera mnohe mile chlapce, narozdil od devcat, nanaucila po sobe uklizet - jak to maji ty holky zmenit, kdyz jim to nevyhovuje?
to je dilema mnohych holek, bud budou par mesicu neprijemne a partnery nauci, ze se musi podilet na udrzovani poradku, nebo budou mile a pokorne a budou cely zivot delat doma sluzku
marci: ohledně kariéry - no, já jsem na kariéru výrazně víc zaměřená než on, věděl to, už než jsme spolu začali chodit, takže takovou si mě vybral, a myslím, že je docela hrdý na to, že jsem (na to, že jsem ženská a hodně mladá) dost úspěšná.
Jenže samozřejmě za úspěch je nějaká daň - když ráno v 8:30 odcházím do práce, nevím, jestli se večer vrátím v 19:00 (mám pracovní dobu 9:00 až 18:00, ale skoro nikdy neodcházím před půl sedmou), nebo posledním metrem po půlnoci, nebo jestli až přijedu domů, tak první co udělám, že zapnu notebook a připojím se do práce a pokračuju v rozdělaných věcech. Taky neexistuje nic jako dovolená bez služebního telefonu a v poslední době ani bez počítače - vždycky to dopadne tak, že i kdybych měla volno jen jeden den, je to zrovna uzávěrka nějakého projektu nebo je potřeba zjistit údaj, který mám v hlavě jenom já. jsem docela zvědavá, jak to bude, až nahlásím, že chci na dva týdny na svatební cestu, ale vybraný hotel má netovou kavárnu, tak dovolenou snad dostanu...
On má práci hodně kreativní - píše umělou inteligenci do počítačových her, takže to, kdy se vrací z práce domů, závisí na tom, jestli má v šest něco rozdělaného, jestli hoří termín na poslání průběžných výsledků, jestli je potřeba zjistit, kde je chyba... takže se vrací kdykoli mezi osmou a dvanáctou. Plus to, že dojíždí přes hodinu (já jen půl - pracuju v centru, kam je lepší spojení), takže jsme doma fakt dost málo, ale já o tu hodinu denně na dojíždění víc.
až budou děti... no, buď, což je asi nejpravděpodobnější, si najmeme chůvu, nebo zůstane doma on (dohoda je taková, že doma bude ten, kdo má míň peněz), nebo zkusíme nějak zkombinovat práci z domova s chůvou - to ale hrozně záleží na tom, kde budeme v té době pracovat.
ty brdo, trissie, o to vic nechapu, jak pristoupis na to, abys to doma vsechno oddrela!!! ale desne Ti fandim. ja jsem taky "karieristka" a jsem na to hrda :-)
oki nebylo to zesměšňování, ale jsetli to tak vyznělo, tak to se moooc omlouvám, já prostě asi tohle nechápu, jinak můj chlap doma musel dělat a dělá do dnes když tam přijede, právě na opak jeho sestra se neustále uila, tak nemusela, můj názor je jen takový, že starost o domácnost není tak obrovská a nepřekonatelná věc, aby kde která ženská nezvládla sama naprosto s klidem.
Myslím že dříve (teď myslím řekněme 2O let zpět) to byla naprosto normální věc.
Popravdě řečeno, možná mám na to jiný náhled než vy protože jsem vyrostla sama s mámou a chlapa jsme nikdy k ničemu doma nepotřebovaly.
Ještě jednou se trissie omlouvám a jdu se psem, takže zatím ahojky ;-)
Ahoj holky, ráda se zapojím do této diskuze, protože naprosto souhlasím s Trissie (když to čtu, tak mám pocit, že to psal někdo, kdo zná mě a přítele). V domácnosti to funguje asi stejně - každý si uklízíme své věci a společný nepořádek si dělíme podle potřeby nebo děláme společně. A s různými "provokacemi", aby tomu druhému docvaklo, že má něco uklízet (když si to nedokáže uvědomit "jenom" z debaty), je lepší můj přítel - já to řeším tak, že to na poprvé uklidím a když je příležitost, tak mu to řeknu a on si to většinou pamatuje (kromě jedné vyjímky a to je zapomínání trika v koupelně - tak ho tam nechávám a když pak hledá po bytě triko na doma, tak už ví, že je v koupelně:-)). A co se týče takových těch společných nepořádků, tak hlavním pravidlem je "kdo je doma a má čas, tak to uklidí". Ale výhoda je, že přítel žil už nějakou dobu sám, takže umí v domácnosti úplně všechno.
ale proc by to mela zvladat sama???
no, pred dvaceti lety muj tatinek, stejne jako dnes, zehlil a myl nadobi a chodil s maminkou na nakup a sousedky ji zavidely, takze asi se svymi doma nic nedelajicimi muzi tak uplne spokojene nebyly.
normalnich bylo spoustu veci: otroctvi, detska prace, nemoznost se rozvest, vizova dolozka - to neznamena, ze by to tak melo byt porad.
ze chlapa nepotrebujes na domaci prace, to je jina vec - nejde o to, ze bys ho potrebovala, ale ze je to domacnost obou partneru, ne zeny, proto nevim, proc by ji mela zena tahnout sama
Parisienne, precti si predchozi stranky, pokud jde o to rozdeleni praci: jak rikas, "spolecny neporadek si delime podle potreby nebo ho delame spolecne" - to je model, ktery se tu snazim hajit ja (trissie rikala, ze dela domaci prace ona, jen nechce, aby ji pritel navic pridelaval neporad a janicka rika, ze ona to udela vse rada) - to jen tak pro rekapitulaci nasi nekolikahodinove debaty. ;-) posledni dve vety tveho prispevku se zcela vztahuji na nas parecek :-)
marciaros: i když jsem to četla, tak asi dost nepozorně a nebo ne až od místa, kde trissie psala, že dělá všechno sama. Podle toho, jak popisovala "rozdělení" nepořádku na "můj, tvůj a společný", jsem měla pocit, že to je jako u nás. Ale jak koukám, tak není (a upřímně řečeno - naštěstí). Jsem z těch, co by nechtěly dělat doma všechno samy.
moje rec.... :-) my spolecny delame spolu a ten muj a tvuj - delime, pokud jde o pracovni veci a spinave obleceni, jinak to bereme jako spolecny.
doufam, ze nam to vydrzi i s detmi.
marci v soucasnosti asi takhle: kdyz jsme doma oba nebo manzel, tak vysavani, vytirani: manzel, prani, veseni, zehleni: manzel, nadobi: manzel, kutilske prace: manzel, atd... kdyz jsem doma ja, tak nenapadne uklizim, ale nesmi to byt moc poznat :-D :-D :-D ,
ale normalne to byvalo vzdycky tak, ze jsme nikdy nemeli s uklizenim problem, ty povestne svoje hrnicky nebo ponozky si po pouziti kazdy z nas automaticky uklizi sam a ostatni veci (prach, prani, atd.) dela ten,kdo je zrovna doma, nikdy jsme nic nedelili na zenske a muzske prace a nikdy jsme nemeli problem, kdo co udela ;-)