Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Ako si po svadbe zvykáte na nové priezvisko?

Zobraz úvodní příspěvek
ahojky,uz mam za tyden mesic po svatbe,ale porad si rikam starym prijmenim.jsem zvedava,kdy si zvyknu na to,ze uz se jmenuji stejne jako manzel:)
Odpovědět
1
…
16
17
18
…
23
Profilova fotka
ladenko: Co je špatného na feminismu?
Odpovědět
Já neřekla, že je na feminismu něco špatného... Nemyslete si, že nejsem ráda za "rovnost" mužů a žen v zaměstnání a já nevím kde ještě, ale myslím si, že se to nemá přehánět. Z komixiiných příspěvků totiž nabývám dojmu, že ona ani nikdy neuvažovala o tom, že by manželovo příjmení přijala. A kdyby se on postavil za jiný názor, to by se s ním rozešla jen kvůli tomu? Já jsem jednoduše ráda, že budu moci manželovo příjmení přijmout, ne že by se mi mé nelíbilo a vím, že to bude z počátku nezvyk, ale těším se, až budeme rodina L....ova. Vím, že je v dnešní době spousta možností jak toto upravit, ale z mého pohledu by se mi nelíbilo, abych já byla Š ..., manžel L... a jedno dítě Š ... a druhé L.... . Možná mám starší výchovu, ale mě nepřijde, že bych se tím manželovi podřizovala. Nechci tu vzbuzovat nějaké vášnivé diskuze, jen je toto zase můj názor a za ten zde vystupuji. Každá si to v životě zařídíme stejně podle svého, tak aby nám to vyhovovalo, tak si myslím, že nějaké dohady nemají cenu. ;-) :-D
Odpovědět
ladenko, dovolim si strucne odpovedet za komix, protoze si troufam tvrdit, ze takovahle vec je nad slunce jasna...a u me je stejna...takze: jeji hypoteticky manzel by se za jiny nazor nepostavil, ponevadz komix by si muze, ktery by mel k tomuto tendence, ani nevsimla....takze uvazovat nad otazkou rozchodu je zbytecne...jestli jsi nepochopila, ze tenhle problem se netyka jenom "jmena", ale celeho tveho ja..tak opet...nema to cenu vysvetlovat, uz to vysvetleno xkrat bylo...(jen ke kompromisu, je u me samozrejmy, nerozchazim se kvuli jinemu nazoru partnera...ale tohle preci JE tak zasadni, ze to neni ani nazor, ale postoj...jeho mysleni, cela osobnost, od toho se preci odviji spoustu veci.....a to takovych, ktere ja poznat nechci, dekuju....)
Odpovědět
Pro mě to jednoduše tak zásadní není. A jak jsi napsala "už to vysvětleno xkrát bylo", tak nechápu proč to píšeš znovu. Máme holt každá jiný názor, pro mě je nepochopitelný ten tvůj, a pro tebe zase ten můj, to se občas stává. Nehodlám se ponižovat hádáním. Takže končím a už na tohle téma raději nepůjdu ... papa
Odpovědět
ahoj Ladenko :-) je fajn, ze jsou tu ruzne nazory, aspon nemame ten svet tak sedivy ;-) , nemyslim si, ze je staromodni, kdyz se rodina jmenuje stejne (pokud to tak vsem vyhovuje, jako vam), ale zeptam se, ciste ze zvedavosti, kdyz u vas bylo jasne, ze se chcete jmenovat stejne, jestli jste uvazovali i nad variantou, ze manzel prijme tve prijmeni, proste jestli jste se rozhodovali mezi tvym a jeho, nebo jestli bylo samozrejme prijmout jeho? :-) Preji ti hezky den a jestli jsi v praci tak at rychle utece ;-)
Odpovědět
Ahoj Richie, abych ti pravdu řekla, my nad touto možností ani neuvažovali. Poslední 3 roky se svým otcem nemluvím, zachoval se ke mě tak, že je to pro mě cizí člověk, ani se nezdravíme a k budoucímu manželovi se chová také dosti odměřeně, prostě nic moc vztah. Takže jistě pochopíš, že ani jeden bychom k tomuto příjmení neměli vztah. Možná i z tohoto důvodu to beru tak automaticky, nevím.
Odpovědět
ladenko, jak uz jsem psala...odpovidala jsem za komix (protoze si myslim, ze v tomhle se shodneme)...tak proto to pisu...jestli to byla pouze recnicka otazka, tak se ti omlovam za odpoved, protoze jsem to nepochopila...ze na ni odpovidat nechces...nemam pocit, ze by se s tebou nekdo hadal, ja ti vysveltovala nas nazor...tvuj ti neberu, chapu ho...ale ja bych to takhle proste mit nemohla, proto je mi to lito, ale nechci ti nic vnucovat, jen jsem rada, kdyz se nekdo zamysli nad tim (nectes to jenom ty), ze to preci normalni neni...to ze to mas jinak, nijak neodsuzuju a vsechno uz tu vysvetleno bylo, ja to neopakuji, jen odkazuju na minule strany...znovu to nepisu...
Odpovědět
Anastazie já chápu, že by jsi to takhle třeba mít nemohla, proto jsem také napsala, že si to stejně každá zařídíme podle svého, tak aby nám to vyhovovalo co nejlépe.
Odpovědět
ladenko, jeste neco o mne...ja mam stejne prijmeni jako manzel...to jen k tomu, aby sis nemyslela, ze nevim o cem mluvim, ze to povazuju za staromodni atd :-D ale mne jde o to, ze vim... kdybych si chtela nechat svoje prijmeni nebo bych chtela tu variantu, ze si nechame oba moje prijmeni ci mela prijemni obe dve...tak bychom se na tom domluvili...pro me je to velice zasadni vec (neboj, nebudu znovu psat proc, komix to napsala a vysvetlila na minulych stranach mnohem lepe, nez bych to zvladla ja) a kdyby nechtel, nebo mu to jen vzdalene pripadalo divne...tak by bylo jasny, ze takovy muz pro me neni ;-)
Odpovědět
ladenko tak to chapu a beru jako duvod
Odpovědět
Anastazie, možná je to mou výchovou, ale mě nenapadlo si nechávat svoje příjmení. Vím, že pokud bych si chtěla nechat obě, tak budoucí manžel protestovat nebude, ale k mému (že bychom ho měli oba) vím, že by výhrady měl, ale ani se mu nedivím, k mému otci vztah nemá, a naopak ke svému ho měl báječný a bohužel jeho otec už nežije, tak by ho to asi hodně mrzelo ... proto by to neudělal (mimochodem, ptala jsem se ho na to). Ale mě to nevadí.
Odpovědět
jenom jeste posledni vec, ladenko...ja s otcem mam taky velice spatny vztah a nikdo me nevychovaval k tomu, ze si mam nechat prijmeni svoje...ale presto jsme s partnerem probirali i tuto variantu (ze si vezmem prijmeni moje), kterou jsme zavrhli (ale nemuzu si zvyknout, preci jenom to neni pouze jmeno...i kdyz bylo stejne jako otcovo)...a mimojine jsem byla zvedava, jak se k tomu postavi a vyjadri svuj nazor (sice jsem vedela, jaky asi bude...ale radsi jsme to probrali)..tak to je fajn, jestli by pristoupil na variantu prijmeni obe (jenom, nechci rejpat, ale ty k jeho otci asi taky zadny vztah nemas, tak proc mit jeho jmeno ;-) ale chapu, zvolili jste kompromis...tady to chapu...ty jsi svoje nechtela o on svoje ano, tak je to jasny).. jinak mne jde o to, jestli by na to partner pristoupil, kdybych chtela mit dal svoje jmeno (pro tebe je padny dukaz dobry vztah s otcem), kdybychom oba meli "dobry vztah s otcem" a chteli si ho nechat...o to mi jde ;-) ale to vy probirat nemusite a tobe by to asi nevadilo
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
komix.sk 16.5. -23,59 - ahojky je mi jasný, že tady řešíme otázku "nového příjmení", z obecného úhlu pohledu je asi nám všem (i těm co přijmou jméno po muži, ať je to jak je to) jasné, že každá z nás má právo volby a to že se to partnerovi nelíbí, to jasně není z cela v pořádku. Jenže asi nikdo doma nemáme partnera, který by nikdy v ničem neustoupil, pořád si mlel tu písničku. Ale myslím si, že všechny jsme ovlivněny určitými důvody a situacemi, proč to děláme, a ne všem se tady chce tohle "soukromí" rozebírat. Jen tím chci říct, že jsou v životě věci, kterých se zase vzdal partner pro nás, udělal jinde nějaký velký kompromis, ať už se týkal čehokoliv, nebo je čímkoliv jiným vyjímečný, vždyť proto právě s tím člověkem žijeme proto ho milujeme, proto jsme ochotni se něčeho pro něj vzdát.... (teď to myslím obostranně jak muži tak ženy) Když už to tady mám říct do slova a do písmene můj partner se před cca 5,5 let (co společně bydlíme v jedný domácnosti) uvolil k tomu, že bude žít společně se mnou a s mojí mámou (jednak jsem byla celý živost s ní sama a jsme na sebe dost fixované a jednak není v nejlepším zdravotním stavu, chodí o 2 berlích a proto jsou pro ni některé běžné domácí práce dost náročné) můj přítel udělal obrovský kompromis a vzdal se toho, že budeme mít společně sami 2 svůj rodinný život. Protože mě miluje, váží si mě a chce se mnou být, tak to pro mě udělal, protože já jsem mu na výběr moc nedala. Nikdy mi to nevyčetl a ani slůvkem se nezmínil, byť moc dobře vím, že kdybychom bydleli sami bylo by to pro nás o hodně jednodušší. Tahle věc není samozřejmost, bylo to pro něj určitě velké sebezapření a odpírání si, protože asi nikdy nesnil o tom, že minimálně půl života bude žít se mnou a se svou tchýní v jednom bytě. A teď mu já splní to co si přeje on, a to abych nesla jeho příjmení i když je to zase pro mě sebezapření, ale rozhodně to necítím jako ztrátu identity. Právě tím jsem chtěla říct, že i přes to všechno, co se všechno, co tady píšeme a diskutujeme, každá z nás máme svoje osobní, duševní a někdy až intimní důvody, proč se tak či onak rozhodnout. A proto si taky nemyslím, že když některá z nás přijme příjmení po manželovi má ty svoje osobní, duševní a intimní důvody, proč to dělá, stejně tak i ta co se rozhodne nechat si své příjmení má k tomu zase svoje důvody, byť jsou někdy mnohem jednodušeji vysvětlitelné ( práce, zákazníci, dlouhý rod, jeho pokračování...). Proto nechápu jak může někdo napsat, že jedině partner, co souhlasí s tím aby si žena ponechala své jméno je normální " správný muž". Můj názor je takový, že soužití dvou lidí není o tom "já donesu kilo mouky a ty zase kilo cukru" abychom si byli fifty fifty a je u nás velká rovnoprávnost, ale o tom, že jednou já udělám něco pro tebe a jednou ty zase pro mě, jednou ustoupím já a jednou zase ty, a přitom se navzájem tolerujeme a vycházíme si vstříc bez toho, že bychom si to vyčítali (že já jsem to udělal a ty ne). Kdybychom v životě nepociťovali nespravednost, nerovnoprávnost, příkoří a jiné neduhy, nemohli bychom ani vědět, co je radost, spravedlnost, mít rád.... to by asi ani život nebyl.
Odpovědět
Profilova fotka
janicko, já jsem to předtím napsala asi trochu blbě - to, že je to moje příjmení a tobě do toho nic není. Určitě jsem nechtěla aby to vyznělo takhle tvrdě. Spíš mě zarazilo na příspěvku moris, jak může vesele v jedný větě říct, že jí to manžel zakázal, ale jí to samozřejmě nevadí...jak jako samozřejmě? Mě na tom vadilo to zakázal. I kdyby on udělal nějaký kompromis, o kterém my nevíme, tak jí to přece nemá co zakazovat. A proto to mám taky tak, že kdyby mi chtěl můj chlapík něco zakazovat, bez nějaké debaty nebo dohody nebo kompromisu, tak bych takovýho chlapa nechtěla. Je jasný, že v životě dělá každý kompromisy a obdivuju tě, jak jsi nám to tady popsala. Je jasný ve vašem případě, že to máte hezky vyrovnaný. A můžu říct, že máš super přítele, protože tohle by moc chlapů asi nedalo, viď. Ale nechtěla bych a je mi líto všechn žen nebo i můžů, kterým ten druhý něco zakazuje. jednou jsem měla přítele, který mi toho taky dost zakazoval, ale brzo letěl k vodě. A od té doby vím, že už si nic takového líbit nenechám. Takže pokud by mě můj chlapík rozumně vysvětlil proč mít jen jeho příjmení, tak ok. Ale zakázat? Takže tak to mám Hela
Odpovědět
Profilova fotka
Ještě Janičko, myslím, že nikdo neřekl, že jedině partner, co mi dovolí mít svoje jméno je normální....co je dneska normální? Bylo jen řečeno, že partnery si vybíráme podle určitého kritéria a pro někho je otázka příjmení právě tím jedním kritériem... Hela
Odpovědět
Profilova fotka
hela_ ;-) no vidíš, a třeba se moris taky jen špatně vyjádřila, nechtěla, aby to tak tvrdě vyznělo, jen třeba nenašla ta správná slova ;-) a už nám to nepřišla vysvětlit, jak to myslela jestli mám citovat svýho chlapa, když jsem se ho na tohle téma ptala (i když jsem byla předem rozhodnutá že si vezmu jeho jméno, protože vím jak moc mu na tom záleží a taky mu něco dlužím....viz výše, a nemůžu mít ani obě, protože jsou obě moc nesrozumitelná a já bych se uhláskovala) tak mi na to odpověděl: " a co by si s těma 2 jménama dělala :-) ??" no to taky není nějaká super odpověď, ale nemyslel to nějak zle, takže z toho usuzuju, že to moris tak nějak jen vyplivla z příma, nechtěla se tady jen vykrucovat, že se jí to jejímu příteli nezdá a když na to koukám, že tady dokážeme souhlasit se změnou příjmení obou partnerů na zcela jiné (což by byla podle stejného měřítka taktéž ztráta identity), tak musíme souhlasit i se všemi ostatními variantami......... jen se nám to tady zvrhlo k tomu, že tady diskutujeme nad obecným problémem, že chlapy jsou ješitný a neumí se podřídit, a že je to nerovnoprávnost mužů a žen, ale pak přijde ricchie a vlastně nám začal ukazovat, že to tak není a myslím, že dnes to už tak opravdu není, a jen proto že to tady takhle moris napsala ji nemůžeme ukamenovat za to, že si špatně vybrala. Heli je to jasný, že pokud máš zase jinou zkušenost s tím expřítelem,tak si chráníš to svoje. ;-) protože nejdřív musíš vědět, co je špatný aby jsi mohla posoudit, co je dobrý a co chceš, a od vztahu očekáváš a co ne. Jinak mýho chlapa by nechtěla ani jedna z mých kamarádek, a je to trávě to stejné, jako tady, vlastně tady mluvíme o těch věcech jako se svými kamarádkami a ony si z toho pak udělají obrázek, ale to nitro, tu intimitu a dokonalý soulad ve VAŠEM momentálním vztahu už nikdo nevidí, protože je jen mezi těma 2 lidmi, a to se popsat nedá. A na víc já si myslím, že každý má právo na to aby s ním někdo byl, aby člověk nebyl sám, a aby ho měl někdo rád,(teď to opět myslím na ženy i muže), a nemůžeme tedy udělat radikální řez nad někým, kdo nemeje nádobí, někým kdo chce aby jeho žena měla stejné příjmení (ať už je to třeba i z mužské "nadřazenosti"), nebo třeba nad někým, kdo si chce ponechat své příjmení.........a proto že tyhle věci dokážeme tolerovat (oboustranně), tak můžeme vytvářet šťasná maželsví a to s tím "normálním chlapem" byla reakce na komix.sk, Včera ve 00:05 add první věta ;-) aspoň mě to tak vyznělo.......... ale je to tak jak píšeš, každá máme svůj žebříček hodnot, svoje kritéria, důvody, je to hrozně individuální.... ( pro mě zase otázka příjmení takovou hodnotu nemá, upřednostňuji ve vztahu jiné věci, moc se mi líbil příspevěk - " ke svému příjmení nemám větší vztah než k partnerovi, ale to je jen můj osobní názor) :-)
Odpovědět
ladenka verzus anastazie - Ahojte, nemyslela som, ze to rozviri taku debatu, ale je to dobre. :-) Ladenka, hovoris, ze toto a tamto od feminizmu prijimas a si za to rada, no nema sa to prehanat - ale kedy mozes urcit, co este je o.k. a co sa uz prehana? Kde mas tie meritka a podla coho ich stanovis, ked kazda zena ma ine preferencie? Nikdy nebudes moct urcit, co sa prehana a co nie, pretoze ak je nieco aspon pre jednu zenu este vitane a potrebne, nemoze to byt prehananim, ale nutnostou, aby mohla plnohodnotne a spokojne zit. Preco jej to upierat? A uz si si niekedy polozila otazku, ci sa u muzov nieco v ich emnacipacii neprehnalo, ked mohli ist do prace, nemat zodpovednost za stav domacnosti alebo si mohli bez vycitiek nechavat a reprodukovat svoje meno? Vec si treba akurat vzdy otocit na druhe pohlavie a hned vidime, co sa u niekoho ako prehnanie nechape, no u niekoho to iste ano! Ale pozor, podla ustavy sme si vsetci a vsetky rovne, tak potom co je prehnanim u jedneho, musi byt aj u druheho, nie? Mas pravdu a nikdy som to ani nepopierala, ze manzelovo meno by som neprijala. Dalej to uz za mna lepsie, nez som si vobec vedela predstavit vysvetlila anastazia 18.5.2006 o 10:15 a ja jej za to skladam obrovsku pokonu - strasne dakujem a som hrozne stastna!!!, ze to takto krasne vysvetlila a plne sa s tym stooznujem. Presné a vystizné! Naozaj by som si uz nikdy takeho muza ani nevsimla, pretoze oberanie ma o moje meno vyjadruje skutocnost, ze dotycny ma vlastnosti, ktore su pre mna neprijatelne. Je to proste nazorna ukazka - nie je to len o tom mene, ale aj o tom, co vsetko sa za takymto jeho postojom skryva. Aky ma ten clovek nazor na to, do coho vobec moze "nutit" rovnocennu parnerku! Ked si niekoho beriem rovnocenne, tak proste nemozem od neho chciet, aby robil veci, ktore by som ja nikdy neurobila! Ked si sam nedokaze vziat ine meno, nema do toho co nutit mna. A ked si ja nedokazem brat ine meno, tak nemozem chciet a cakat od ineho, ze on to bude s radostou robit. Dokonca ani keby som to ja sama to bola schopna urobit, nemozem cakat, ze druhy bude mat tu istu preferenciu. Kazdy je jedinecna osobnost a tak mu to chcem nechat - so vsetkym, aj s menom. A co pokladam za hlavne: To nema byt proste ani o tom, ci si ten druhy za nieco zasluzi, aby ja som prenho urobila to, ze si vezem jeho meno! S tymto sa predsa "neobchoduje"!! Je hnusne a protivi sa mi, aby sa meno stalo „ochodnym artiklom“. Meno je pre mna dane, je len moje a len ja rozhodujem, ked ho nechcem, ze ho proste nechcem - ale nikto iny to odo mna nemoze cakat a chciet. Ani ako odmenu za nieco, co laskavo urobil. Prepacte, ale mne to pripada nieco ako lacne predavanie sa - dam sa ti (resp. prijmem od teba to a hento), ak pre mna urobis to a ono (resp. ze si pre mna urobil to a ono)... Meno je prilis osobne, aby som s nim nieco take mohla robit. Tu odpovedam rovno aj janickebez, pretoze to, ze pre mna niekto nieco urobi neznamena, ze za to kvoli nemu odhodim svoje meno – kludne prenho urobim nieco podobne, ako on. Ale meno je cosi diametrálne odlisne. Toho sa totiz nevzdavas pre nikoho, ani keby pre teba urobil sebevacsiu vec, ani keby ti napr. zachranil zivot – skratka, ani keby urobil vacsiu vec, nez tvoj manzel. Ty sa toho priezviska vzdavas jedine a len pre manzela – takze sa ho vzdavas hlavne preto, ze je to tvoj manzel, nie hlavne preto, co urobil. A to je ta pointa. Vseto ostne su uz len „zamienky“, aby sme ospravedlnili, pre co vsetko sa to robi a pre co vseto to sme ochotne urobit. Ale prvotny zaujem reprodukcie muzského priezviska je ten, ktory stále chceme a snazíme sa prehliadat – a totiž, ze on je nas muz, on si nas berie a my sa mu davame a budeme mat deti, ktore budu (aj) jeho a to vseto by malo byt pred svetom vidno aj podla jeho mena. Pre mna je proste nerovost uz to, ze jedno meno musi z kola von - a ze to ma byt prave zenino! Cim je to muzovo lepsie? A kto je on, ze svoje mam zahodit prec a jeho brat vsetkymi desiatimi? Su to predsa tak jasne veci... Ono to nie je ani len o podriadovani, ale o tom, ze sa nemozeme navzajom oberat o veci, ktore patria k nasim zakladnym identifikacnym znakom - neoberame sa predsa ani o datum narodenia, ani o miesto narodenia, ani o to, komu sme sa narodili (az na specifickejsie situacie) a teda za normalnych okolnosti by sme sa nemali oberat ani o meno, pod ktorym sme sa narodili a ktore nam proste patri... (a meno je viac, nez miesto narodenia!). Ja viem, ze tieto prirovnania su mozno trochu scestne (a neberte ma v tomto tak uplne doslova), ale chcela som nimi vyjadrit to, co si myslim, lebo inak to uz asi fakt nedokazem! Ide proste o to, ze nieco mi patri ako fakt zakladne pravo - ked uz nebudem mat nic, ani majetok, ani strechu nad hlavou, mozno ani obcianku, tak stale budem mat to svoje meno, pod ktorym som to ja. A je to pre mna viac, nez ktorekolvek dalsie meno, ktore by mi bolo v zivote priradene, lebo pod tymto jedinym som to bola ja od pociatku. Tak to proste citim. Nebudem sa predavat za nieco (za manzelstvo??), ani si za nic kupovat druheho, ani nic podobne - ja to tak citim! Chcem nechat druhemu priestor pre vlastne ja a chcem, aby ho aj mne ten druhy nechal. Vtedy ho budem skutocne najhlbsie milovat a a budem vediet, ze ked to takto voci mne ma z hlbky srdca, tak miluje aj on mna. Nebudem potrebovat nikomu ukazat, ze je moj (ani menom), aby mi ho nikto nevzal. Lebo ked mame nieco take rovnocenne a hlboke a mame to tak obojstranne, tak ja uz nepotrebujem hladat nikoho ineho, kto by mi dal viac. Lebo nikto mi uz neda a nemoze dat nic viac - v tomto je laska, ucta, vernost, repekt, obdiv, priatelstvo, pochopenie, rovnocennost, tolerancia... Ja tiez nechcem vzbudzovat vasne, ale tym, co hovorim to asi robim, kedze to pre niekoho posobi skoro neprijatelne. Ale presne tak moze na mna posobit nazor opacny a ten zas nemozem prijat ja pre seba. A preco, to som tu uz napisala nespocetnekrat. Nemyslim si vsak, ze tieto dohady nemaju zmysel. Naopak, maju velky zmysel - povedat nahlas to, co je v nas a co by sme mozno inak len hodili za hlavu ma velku hodnotu a moze posuvat tych, ktori si to citaju. A to predsa cenu ma, nie, ladenka? Anastazia ti to, ladenka, vysvetluje znovu preto, ze vidi, ze to asi nechapes. Aj ked to bolo napisane uz xkrat. A nejde tu o ziadne hadanie, ide o vysvetlenie nasich postojov, v ktorych si oponujeme. To je rozdiel. Jasne, ze si to kazda zariadime podla seba, ale treba mat na pamäti, ze castokrat si to vela zien zariadi nielen „podla seba“ hlavne podla svojho muza. A prave preto o tom treba hovorit, aby sa zeny prestali obavat chciet od svojich muzov uznanie prava na vlastne meno. Kde to sme, ked to este kazdy nepochopil? A ked to kazdy nepochopil, ako potom moze niekto povedat, ze o tom (uz, ci este) netreba hovorit?? Prave, ze vsetky by mali vidiet, vediet a uvedomit si, ze to nie je trivialnost, nad ktorou mozu mavnut rukou, ale ktora v nich potom moze este dlho (a niekedy u niektorych i roky alebo i cely zivot) hlodat. Problem pre mna tiez je, ze zeny obvykle to svoje meno nepokladaju za svoje, ale za otcovo a ked s tym otcom teda dobre nevychdzaju, tak sa lahko vzdavaju aj svojho mena. To je dalsia vec – ze zeny sa proste vzdy identifikuju s niekym dalsim, hlavne muzmi, len nie samy so sebou. Akoby sme neboli ani uplne samy sebou, ale vzdy pod zastitou nejakeho chlapa. Potom aj moj buduci manzel to nebude brat tak, ze si napr. berie meno po mne, ale (ked ho prijme) bude to brat tak, ze si berie meno po mojom otcovi?! Ale ked mam svoje meno, tak je predsa moje, nie? Mam ho od narodenia a nie je to meno mojho otca, ci mamy, ale hlavne moje. Mat svoju hodnotu znamena aj mat svoje meno ako svoje – pre mna je to zasadne. Ja svoje meno nepokladam za meno svojich rodicov, ale moje. A v tomto sa myslim, tiez zhodneme s anastaziou – az teraz som si vsimla, ze o tom tiez pise v prispevku z 18.5.2006 o 11:33! Asi fakt myslime velmi podobne!
Odpovědět
janickabez - Ahoj, na nieco som uz reagovala s predchadzajucom prispevku, no na nieco este chcem zvlast pre teba. :-) Nebudem sa vyjdrovat ku vsetkemu - napokon moje reakcie na tvoje nazory som tu uz uviedla viackrat predtym. Ale chcem reagovat konretne na to, co sa deje, ked si partneri zmenia uplne obaja priezviska na nejake jedno celkom odlisne. Pre mna by to napr. strata idnetity bola, ale rozhodne prijatelnejsia, nez keby som si mala vziat meno po muzovi. Ty si zrejme uplne nepochopila, o co tu ide - ja som to uz vysvetlovala minule, ze ked si beries len jeho meno, on je ten, kto "ma navrch", lebo si volite z dvoch vasich len to jeho. A navyse, ty sa tym fakt privydas do jeho rodiny! Je to meno jeho rodiny. Tvoja rodina je pritom stranou. Je to uprednostnenie jedneho mena - ale kto rozhodne, ktore z tych dvoch vasich mien je dolezitejsie? A preco (vacsinou jeho)?? Variant, ze si manzelia zvolia dodatocne meno uplne ine, nez ich dve vsak tuto vec vylucuje - teda pokial je to meno fakt uplne ine. Nikto z nich sa do ziadnej rodiny nevydava, tvoria svoju vlastnu. Co sa tyka toho, ze pride ricchie a zacne nam ukazovat, ze to tak nie je... Ja som za ricchieho na tomto fore nesmierne rada a dakujem mu. :-) Akurat to, ze je tu jediny taky vonkoncom neznaci, ze teda tento problem uz v spolocnosti nie je, lebo objavil sa muz, ktory je osvieteny! To snad nemyslis vazne, ked hovoris, ze dnes to uz "tak opravdu neni"! Sama tomu neveris ;-) , ved tvoj muz, podla toho, co pises pred sa tiez nechcel prijat tvoje meno. Keby tento problem uz neexistoval, tak tu predsa nie sme a nediskutujeme o tejto problematike! =-) My nekamenujeme moris, ze si zle vybrala, ale system, ktory je tak nastaveny, ze zeny castokrat ani nepoznaju, ako si vybrali. Keby to tu bolo inak (aj s menom), bola by vacsia rovnost a aj muzi by sa chovali lepsie (aj pri prave na nase meno). No ked pride jeden muz a zacne sa chovat tak, ako by sa mali vsetci, uz neznamena, ze spolocnost je zrazu rovna a nie su tie hlupe rozdiely v tom, co je dovolene muzov a co zenam (resp. co sa u nich ako "volba" znacne preferuje). Ja myslim, ze hela je jednou z mnohych nas, ktore sme predtym mali nejaky nerovny vztah - ale jej vyhra je, ze toto prekrocila a vzala si z toho ponaucenie. Takze neprehrala a neublizilo jej to, ale vyhrala a je stastna. Poznanie totiz oslobodzuje. Ale mnohym sa to takto nestava - a nechcem sudit preco, len mi je to luto. :-( Mozem sa spytat, ale fakt uprimne, preco by tvojho muza ziadna z tvojich kamaratok nechcela? :-| No to je podla mna na jednu stranu aj dobre :-D , ale zas je zvlastne, ze to hovoris s takou istotou. Clovek ma skutocne pravo na vztah, ale na vztah rovnocenny by mal mat este vacsie pravo. Mat muza za kazdu cenu, hoci na mne pacha aj nasilie (i verbalne, emocne, natlakove atd.) - to prepac, ale fakt nemusim! Ak si myslis, ze ak toto zacnem tolerovat, mozem mat stastne manzelstvo, tak sa mylis. Budem ubita tym, ze si nie sme rovni a nebude to mat pre mna vacsiu cenu, nez to, ze seba zacnem vidiet ako spinavu handru, ktora nema svoju cenu. Priezvisko je jedna zo zasadnych veci, na ktorych ja trvam ako viditelnych znakoch nasej rovnocennosti a osvietenej povahe nas oboch. A co sa tyka toho "normalneho chlapa", skus si to, prosim, precitat este raz. Napisala som doslova: "Mam pocit, ze som konecne zas stretla vynimocneho a tym padom normalneho muza." Takze: hovorim o sebe, teda o tom, co je normalne pre mna a co potesilo mna. Nehovorim nic o tom, ze "jedině partner, co souhlasí s tím aby si žena ponechala své jméno je normální "správný muž"" vo vseobecnosti. A po dalsie, pre mna normalnost spociva v tom, ze niekto nepotrebuje robit ziadne tlaky na partnerku, ale necha ju byt slobodnou osobnostou - a v tom, je bohuzial, vela vynimocnosti, pretoze takych muzov stale nestretavam dost. Takze ked je niekto vynimocny v tom, ze robi veci, ktore su zriedkave, ale mali by byt samozrejme u kazdeho, pre mna je normalny. To nie je o chlapoch, to uz je vlastne o ludoch. Kazdy clovek by mal taky byt - a nemalo by sa to delit na muzov a zeny. Co je ludske a slusne, to by malo ludskym a slusnym ostat pre kazdeho. A k svojmu menu mam dobry vztah prave preto, ze si vazim samu seba a viem, ze ako taku si ma moze vazit aj moj partner. Potom (aj skrz toto) mam krasny vztah i k tomuto muzovi, pretoze viem, co v nom je, ako rovnocenne ma berie a ja ho takeho proste milujem. :-) To je zase moj nazor.
Odpovědět
Komix.sk ... uf, dá práci se prokousat tvými příspěvky, ale zvládla jsem to. Nicméně musím říct, že je mi rozhodně bližší názor janickybez než tvůj.
Odpovědět
ladenka - ja si cenim, ze si sa nimi preluskala a ze ti je blizsi nazor niekoho ineho, to je, samozrejme, v poriadku. Preto tu sme, aby mala kazda svoj nazor - ale je dobre, ked sa aspon zoznami aj s nazormi inych. Dakujem, ze si si ten moj aspon precitala - ja uznam, ze to dalo pracu. Mne tiez - napisat to. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
ahojky- ještě, že komix píše tak dlouhé romány, vždycky mě to zvedne mandle, ale než se prokoušu na konec, tak to nějak trochu rozdejchám :-D Děkuji laděnce za podporu. Z komixiných příspěvků mám pocit, že jsem zůstala trochu nepochopena, pokud jde o tu rovnocenost vztahu, neberu nic jako obchodní artikl, a rozhodně to nění tak, jak to tady bagatelizuješ, je to myšleno tak, že já udělám něco pro partnera a on zase pro mě, ale to rozhodnutí stojí VŽDY na člověku samotném (na jeho uvážení, právech...svobodném rozhodnutí)a jak se rozhodne člověk sám je už jen a jen jeho věc, jeho svobodné a rovnoprávné rozhodnutí. A jak už jsem řekla můj partner se mi nikdy ani slůvkem nezmínil, že lituje toho, co pro mě udělal .....a tak stejně já nechodím za ním a neříkám mu, tohle teď udělám jen proto, abych ti to nebo ono oplatila. Přesně toho jsem se bála, že to někdo takhe pochopí. :-( Vše co jsem tady napsala není myšleno jako forma vydírání nebo forma obchodu, ale forma vnitřních pocitů a rohodnutí, se kterými se pere vždy samotný jedinec. Nejde o to někomu něco vyčíst, to umí každý blb, o tom právě ten vztah není, abych parnerovi řekla, že jsem teď uvařila, tak aby byla rovnoprávnost on zase musí jít umýt nádobí ( to je přesně to s čím přesně já nesouhlasím), ale jde o to přiznat si vnitřně, co vše pro nás dělá partner a co děláme my zase pro něho(protože jsem z této diskuse měla dopusud pocit, že ženy jsou nesvéprávné chudinky, kterým jen chlapy ubližují), ať už se to týká čehokoliv, duševní a intimních pocitů nebo péče o domácnost, o děti, o vztah, o partnera samotného. Myslím, že v rámci rovnoprávnosti mužů a žen bereme rády některé věci jako samozřejmost i když to tak samozřejmé není. Já to tak vnitřně cítím, a dělám to protože chci to udělat, chci mít jeho příjmení, (už jsem to tady tisíckrát napsala) protože vím jak mému partnerovi na tom moc záleží. A mě záleží na jeho štěstí a radosti a pohodě jako jemu záleží na mém štěstí, radosti a pohodě. Není to jen záminka a výmluva, protože jestli by to mělo tak být, tak jsem zvědavá na čem je založen vztah komix, když né na vzájemné úctě, lásce, toleranci,oheduplnosti, souznění duší, na spoustě dalších věcí. S tím samotným jménem, je to prostě úhel poheldu, je to prostě hrozně individuální, ne všechny tady bereme váhu svého jména stejně. Já mám svůj osobní názor takový, že ať si změním jméno a příjmení jakkoliv budu to pořád já, mý přátelé a pracovní klienti se s tím vyrovnají během jednoho měsíce (stačí přece jen 4 slova "já jsem se vdala", nemusím dlouhé hodiny nikomu nic vysvětlovat), ale ve svojí duši to budu pořád já a je úplně jedno jaké budu mít jméno nebo příjmení. Přesně proto jaká jsem, tak je z celé věci jasné, že v žádné případě nezatracuji svoji rodinu, i když přebírám něčí jméno, to by snad nikoho kolem mě ani ve snu nenapadlo. Tohle mě dost vytočilo, a nechápu jak někdo může napsat takovou hovadinu, ještě po tom, co si přečte, že se starám o svou nemocnou mámu, pak mi tady píše, že změnou přijmení zatracuji svoji rodinu (jsem to pořád JÁ bez ohledu na jméno a příjmení), to že se starám o svoji mámu, není nějaká vyjimečná věc, co by mě měla stavět do pozice svatých, já například, tohle já považuji za samozřejmost, postarat se v těžkých chvílích o své rodiče ( tím myslím i rodiče mého muže, pokud budou potřebovat), neočekávám za to rozhodně nic, ale když to vidím tak takových lidí kolem mě není zrovna tolik. Řekla bych že naopak velmi málo, ale zase na druhou stranu nemám pocit, že by bylo kolem mě tolik párů, kde by prostě přijetí manželova jméma znamenolo soužití s tyranem, které by vedlo ke vztahu pod nátlakem a násilí. Ať už tyran myje nádobí nebo ne, když ne tak zase dělá jiné věci. Budu muset končit, protože některé komixiny pasáže mě tady moc rozrušují a dost těžko tady můžu tvrdit někomu něco, když mě ten člověk nezná, to bych tady mohla psát do rána a otevírat svoji duši jen tak pro nic za nic, nemá smysl. je to tady vcelku zajímavé téma, ale myslím že se nedokážu bavit v obecné rovině, protože jsem ovlivněna spoustou věcí, a faktů, které mě neumožňují se na tohle téma dívat právě z té obecné roviny. Myslím, že pokud se tady chce někdo bavit, tak asi dost těžko to může být v obecné rovině, protože to bych tady asi po 5 příspěvích neměli o čem. Protože všechny jsme něčím ovlivněny a obecné roviny jsou dle mého názoru jen 2 a to PRO a PROTI, právě osobnímy důvody a zkušenostmi se od sebe pak naše názory liší a to vytváří diskusy, ale ta už rozhodně v obecné rovině být nemůže. A teď to nemyslím nijak zle, ale právě jsem se vrátila z chalupy, kde jsem si 3 dny po večerech četla dámské časopisy typu elle, cosmopolitan, bazar, style....a bůh ví jak se tam ještě jmenovaly a ať jsem otevřela jakékoliv číslo z jakého koliv roku, tak tam byly ty stejné články, toho typu, co tady píší některé dámy........
Odpovědět
janickabez - Ahoj, mrzi ma, ak mas pocit, ze ti dviham mandle, pretoze to som nemala v umysle. Ja tiez (presne tak, ako aj ty) len vyjadrujem to, co si myslim a reagujem na teba. Nechcem ta potopit, to ani nahodou, prave naopak - cakam, co na to a na to povies ty, pretoze mna to fakt zaujima. Nemyslim si ani, ze som ta vcelku nepochopila - akurat podla niektorych veci, ktore pises vidim, ze si nepochopila ty mna. :-( Mozno je to moja chyba, zle sa vyjadrujem a nie je to dost jasne. Tak v tom pripade sa ospravedlnujem a budem sa snazit byt otvorenejsia a konkretnejsia, aj ked neviem, ci to zvladnem. =-) O tom obchodnom artikli - Musim povedat, ze si si nevsimla jednu asi uplne najdolezitejsiu vec a to, ze termin "obchodny artikel" som uviedla v uvodzovkach. To vysvetluje vsetko. To totiz znamena, ze som to myslela symbolicky, nie doslova. Ja to prave vobec nebagatelizujem, ale vidim to v hlbsej rovine, v rovine symbolickej, ktora ta sa tiahne vsetkym a je neviditelnejsia, no ucinnejsia. Jasne, ze rozhodnutie stoji vzdy na cloveku samotnom! Len ten clovek je tu nejakym sposobom socializovany, nieco ma naucene a tak sa chova - a to vobec nevylucuje, ze to konanie by malo byt a vacsinou aj je vecou jeho rozhodnutia. Ale SYMBOLICKY a PODVEDOMIM sme castokrat tlacene k tomu, aby sme urobili nejake rozhodnutie prave preto, ze niekto pre nas urobil nieco ine. A ja prave o tom hovorim - ze v tejto veci (zmeny priezviska) by sa vobec o tom nemalo ani uvazovat a preto by sa to vobec nemalo robit, pretoze meno nie je nieco, s cim by sa take veci mali robit (a uz sa budem opakovat, ale ked ti niekto zachrani zivot, nemenis si podla neho meno, hoci to, co urobil viac ako manzelstvo a nerobis to ani v pripade, ak vies, ze by ho to iste potesilo - to je pointa, viac k tomu nemam). A to je vsetko. To je moj nazor. Ani to nie je o tom (ako ty vravis), ze budete za sebou chodit a hovorit si, co kto z vas pre toho druheho urobil. Ved nieco take vobec nehovorim, tak mi to nepodsuvaj, prosim. :-( Ja som ta ani z lietadla nepochopila tak, ako ma obvinujes, tak sa fakt nemas coho bat. Este raz opakujem, ze tieto veci su symbolicke, su nevyslovovane, su neviditelne, skryte, ba vobec NEVNIMANE. Presne, ako sama pises, ze je to "forma vnitřních pocitů a rohodnutí, se kterými se pere vždy samotný jedinec", tak to je ONO! To je to, co ja myslim. Ak to vztiahnem na meno, tak uz to, ze sa s tym "pere" je ukazkou toho, ze to je nieco, co musi prekonat - rozdiel je, ze niekomu na to staci sekunda zivota (to prevaznej vacsine zien), niekomu par rokov a niekto sa s tym nevyrovna nikdy (alebo by sa nevyrovnal, keby to niekedy v zivote urobil, napr. ako ja). A dalsiu pravdu ma ta tvoja veta v tom, ze skutocne aj pri problematike mena si mysli mnoho zien, ze su tymi jednotlivcami, tymi jedinymi, ktore sa s tym "peru" - a to je prave dovod, preco ja o tom chcem pisat. Totiz, aby si ziadna nemyslela, ze ked to tak nema ona, tak to tak nema ziadna, alebo ked to tak ma, tak je jedina na svete. Zeny nie su ziadne nesvojpravne chudinky a nemyslim si ani, ze z tejto diskusie by nieco take vyplyvalo. Prave, ze su velmi silne a ako take maju moznost s mnohymi vecami bojovat, postavit sa im a nenechat si ich jednak na sebe prevadzkovat a jednak, ak sa tak deje, nenechat si to pre seba. Hovoris: "Myslím, že v rámci rovnoprávnosti mužů a žen bereme rády některé věci jako samozřejmost i když to tak samozřejmé není." Neviem, ci ta teraz dobre chapem, ale myslim, ze to je prave to, co hovorim aj ja - ze nechcem, aby sme brali ako samozrejmost ani meno, ani nic. Ja tu pisem presne preto, ze chcem, aby sme sa nad tym zamyslali. Nad tym, co mame a budeme alebo nebudeme mat. To je o rovnopravnosti, ze mame volby a vieme ich vyuzivat tak, ze sa nad nimi zamyslame, ale nielen to - my potom na zaklade tohto zamyslenia aj koname. Ja uz nebudem rozoberat to, co pises o tom, ze chces mat jeho priezvisko. Chces, tak budes mat - ved to by mala byt ta volba. Akurat si myslim, ze ak je to vacsinou takto jednostranné a az na vynimky prevazne len zo strany zien, ze to "jeho meno" tak velmi CHCU, tak to proste nemoze byt uplne v poriadku, nemoze to byt rovnocenne a skryvaju sa za tym roky isteho druhu socializacie (konkretne socializacie k tomu, ze jedneho dna sa predsa kazda vyda a bude sa volat inak, ved je to pekne, ved tym niekomu robime radost, ved on nas miluje a to ma byt tiez nas dokaz lasky voci nemu atd. a vobec sa to ani na sekundu pri tejto socializacii nespochybnuje! Ale keby nam cely zivot hovorili, ze sme blbe (v skole, v praci, v kostoloch, na uradoch, v nemocniciach a neviem, kde vsade), tak tiez by sme tomu verili, tiez by sme si tym boli iste, lebo tak by to proste chodilo a nakoniec by sme si mysleli, ze je to nase vlastne rozhodnutie byt takymi, pretoze to mame dane od prirody... To je sice blby priklad :-) , ale ja uz neviem, ako to vysvetlit, tak sa snazim, ako viem. Snad som povedala pointu. :-S Ak mozes napisat, ze "jsem zvědavá na čem je založen vztah komix, když né na vzájemné úctě, lásce, toleranci,oheduplnosti, souznění duší, na spoustě dalších věcí", tak potom si fakt musim mysliet, ze si necitala, co som napisala 20.5. o 14:50. Stoji tam: "Lebo ked mame nieco take rovnocenne a hlboke a mame to tak obojstranne, tak ja uz nepotrebujem hladat nikoho ineho, kto by mi dal viac. Lebo nikto mi uz neda a nemoze dat nic viac - v tomto je laska, ucta, vernost, repekt, obdiv, priatelstvo, pochopenie, rovnocennost, tolerancia..." Inymi slovami, moja laska, ucta atd. pramenia z toho, ze niekto ma do hlbky respektuje, necha ma byt samou sebou, ba este mi v tom pomaha a ja jemu. Ked to tak mame vzajomne, nic viac nepotrebujeme. Na tomto je zalozeny moj vztah. Samozrejme, ktory prameni z lasky - ale ta laska sa neprejavuje tym, ze sa vzdam svojho mena preto, ze jemu zalezi na tom, aby som sa ja toho mena vzdala. Ak by som mu mala robit takymto sposobom radost, tak by som si fakt myslela, ze nema rad mna, ale seba. Takto to chapem ja (naozaj JA - nehovorim, ze ty). Snad je to dost explicitné. Mozno tebe je to s tym priezviskom jedno, ale ja sa nezamyslam ani tak nad tym, ako skor nad tym, preco sa zeny toho tak lahko vzdavaju a vzdy to nejak trivializuju, no ked presne to iste navrhnu muzom, zrazu je to u prevaznej vacsiny obrovsky problem. Chapes? To je to - ani nie tak, ze sa to deje (hoci mne osobne vadi aj to, ale vravim, ze MNE OSOBNE), ale ze sa to deje prevazne jednej polovici ludstva! PRETO to chapem ako nerovne, ponizujuce a hodne pozornosti a zmeny! A to zatratenie rodiny je znova symbolicke. To nie je o tom, ze ich nebudes mat rada - to si fakt nepochopila. Mozno ich budes mat prave este radsej, nez kedykolvek predtym. To s tym nema absolutne nic. To, ze sa staras o mamu s tym tiez vobec nesuvisi. Ale nemam uz sil vysvetlovat tie mechanizmy, ako to funguje, ved to tu robim uz mesiace! Je to proste a skratka o modele, ako to v spolocnosti funguje, je to tak skryte, ze ani ty nevidis, co sa za tym skryva a preco to tak je. Prave to je na tom to "zakerne" - ze naoko to vobec nic nesposobuje. Ucinky toho su niekde celkom inde, su v rovine symbolickej a to meno je symbolom niecoho (symbolom toho, ze sa zena podriaduje, ale teraz ma, prosim, nepreklinaj, pretoze to nie je podriadovanie v zmysle tyranie pachanej muza na nejakej chudinke schulenej v kute, ktora sa trasie - je to cele proste symbolicke, nieco to znamena a my prave tym, ze to nevidime to reprodukujeme, ospravedlnujeme a chceme). Tak snad si ma pochopila... :-| Ja sa vobec divim, ze si presvecena, ze akurat preto, ze si nemyslim to, co ty si ta hned predstavujem ako zlu, ktora sa inak dajmetomu mozno nepostara o mamu alebo podobne veci... Nemyslim si ani nahodu, ze si zla, ani hlupa, ani nic podobne! Akurat si myslim, ze nevidis do toho problemu tak do hlbky, pretoze sa nim tak nezaoberas a podobne to ma 95% zien - to je vsetko. Ale prave preto je dobre o tom hovorit a pozerat na to z mnohych uhlov a citat, co hovoria ine baby. Ved to je skvele, nie? Ja ta fakt nepoznam, ale prave ani ty mna - no na tom tu predsa vobec nezalezi. Hovorime o veciach, ktore si myslime, nie o tom, ake sme. A ja tu absolutne neriesim to, ci niektora je dobra, zla, ochotna, neochotna, citliva, necitliva... Hovor proste to, co chces a co si myslis a ja si predsa o tebe nemyslim preto nic zle - to by som musela byt dost primitivna, keby som ta na zaklade tvojich nazorov chcela nejak sudit v ludskej rovine. To, co tu piseme ani nahodou nie je pre nic za nic. Ma to zmysel (ako som uz pisala v jednom prispevku vyssie). A nemusis hovorit v obecnej rovine, ved aj ja som tu o sebe povedala kopu viac, nez osobnych veci. Mna uprimne zaujima, co si myslis a bola by som fakt rada, keby si to takto odo mna brala. :-) Fakt. Neviem, co myslis tymi istymi prispevkami v bulvarnych casopisoch, ktore tu, ako hovoris, pisu niektore damy - tak mi to ked tak vysvetli. Vdaka a ahoj.
Odpovědět
Profilova fotka
Ahojky, já se to snažím chápat, ale snažím se to ukázat právě i z té druhé stránky věci, protože já si stojím za jiným názorem. Věcí, která tě trápí je to, že ženy přebírají po svém muži jméno automaticky a vzdávají se svého jména, ale když se mince obrátí a chtěla bych to samé po partnerovi a on s tím nesouhlasí, tak je to špatné..... Já už dost dobře nevím, jak to více argumentovat. Myslím že v dnešní době (stejně asi jako v době předchozí) stojí ženy na 2 stranách a dělí se na ty, které zastávají ještě pořád tradiční role mužů a žen ve společnosti a ženy, které naprosto neochvjně přijímají novodobé trendy (ani jeden případ není rozhodně špatný, ať si každý dělá podle svého gusta), teď myslím v rámci vztahů mezi ženami a muži. Já se rozhodně řadím k první skupině. Proto tedy tady to první skupinu dam obhajuji. Já přesně chápu, jaký problém , tady řešíš, ale protože v rámci svého postoje k věci, tu nejsem od toho, abych ti přitakávala, stejně asi jeko ty mě ;-) , tak se tady snažím ukázat i názory z druhé strany. To je v poho, omlouvám se taky moc jestli něco vyznělo pručeji, už jsem to asi zcela rozdejchala, tak můžu pokračovat. Stojím tady za důvody a pocity člověka, který naprostou a definitivní rovnoprávnost mezi mužem a ženou nebere až zase tak příliš, zásadní a závažnou a jednoznačnou věc, na které by stála moje další existence. Stejně jako existence mého vztahu není postavena na debatě o příjmení, nebo o nošení prstýnků, ani o barvě svatební výzdoby, auta, kočárku, vybavení domácnosti..... O dost více by mi vadilo, kdybychom se s partnerem neshodli na počtu dětí na jejich výchově, nekomunikovali bychom mezi sebou tak jak si představujeme, neshodli bychom se na práci, na penězích, bydlení(jako jeho formě),sexu.........ale jaké jméno budu mít na zvonku nebo na občance to mi rozhodně šťastný vztah nezaručí. Byť je to možná pro někoho názor zastaralý, rozdíly mezi mužem a ženou musí být, alespoň v určitých věcech. Proto nejsem zastáncem totální rovnoprávnosti, vše má své pro a proti. Nedovedu si představit jak bych šla místo do práce do kanceláře fárat někam do dolu a jak bych to asi dlouho vydržela, byť v kanceláři je to možná někdy více stresující, ale zcela určitě méně náročné po fyzické stránce. Stejně tak (mám chlapa vojáka) si dost dobře nedovedu představit, že bych pracovala na jeho místě, že by na mě velitel řval jako na "chlapa". kdybych byla na jeho místě, rozhodně bych požadovala jiné zacházení, kdežto můj chlap to bere jako součást své práce. I naše zákony říkají např. že ženy mohou přemísťovat břemena pouze do hnotnosti ( abych nekecala asi jen 15 kg), dokáže si některá z vás představit, že vám toho v takové práci, kde se něco přenáší naloží stejně jako muži???? Že budete celý den tahat 30kg balíky??? To by jste chctěly??? Toho se totiž taky týká rovnoprávnost a spravedlnost, ne??? A opravdu jsou taková zaměstnání jsou, nejsou jen kancelářské práce, dělala jsem určitou dobu jako dělník (dělnice :-) ), ve firmě kde na tohle naštěstí dbalo, kde když muž viděl, že je balík těžký, tak šel a pomohl, nebo to udělal sám, což není samozřejmost, ani povinnost kolegy, ale povinnost zaměstnavatele. Nikdy jsem nic těžkého tahat nemusela, protože jsem žena. To by taky chlapy mohli říkat, tohle dělat nebudeme, když to nebudou dělat ženský, to je nespravedlivý.... Teď ještě k tomu : napisala 20.5. o 14:50. Stoji tam: "Lebo ked mame nieco take rovnocenne a hlboke a mame to tak obojstranne, tak ja uz nepotrebujem hladat nikoho ineho, kto by mi dal viac. Lebo nikto mi uz neda a nemoze dat nic viac - v tomto je laska, ucta, vernost, repekt, obdiv, priatelstvo, pochopenie, rovnocennost, tolerancia..." Inymi slovami, moja laska, ucta atd. pramenia z toho, ze niekto ma do hlbky respektuje, necha ma byt samou sebou, ba este mi v tom pomaha a ja jemu. Ked to tak mame vzajomne, nic viac nepotrebujeme. Na tomto je zalozeny moj vztah. Samozrejme, ktory prameni z lasky. Úplně chápu, co jsi mi v tom odstavci chtěla popsat, protože na popsání vztahu 2 lidí se velmi těžko hledají konkrétní slova. Právě proto, že jsem to četla nechápu, jak nedokážeš pochopit, to že člověk cítí být někomu za něco zavázán a oplatit mu to zase zpět nějakým způsobem (samo k tomu vhodným), ne proto že to on (partner) chce, ale protože to tak cítím já. Píšeš, že máte něco hlubokého a rovnocenného a ta rovnocennost musí z něčeho vznikat??? A to je právě to má to svoje konkrétní důvody, příčiny, rovnocennost vztahu není žádný prázdný pojem, žádné abstraktní slovo, je to (nevím jestli volím vhodné slovo) stav, který vznikl na základě nějakých událostí, ze kterých posuzuješ tu rovnoprávnost. Dost těžko si umím představit 100% rovnoprávnost ve všem, takže určité věci musí mít určitý rozměr, aby se dali "poměřovat" a mohly být v rovnováze a tudíž i rovnoprávnosti. Jasně že na tom, že si vezmu příjmení partnera naše láska ani vztah nestojí, ale zase to pro nás v případě neshody není rohzodně důvod k rozchodu, protože spolu chceme být kvůli jiným věcem než kvůli příjmení. Ale je to pro mě jeden z důvodů jak vyvážit ty misky rovnovážnosti a rovnocennosti a rovnoprávnosti našeho vztahu, které byly do teď nahnuty v můj prospěch. Zatracení rodiny v rovině sybolické, tomu moc nerozumím, to prosím ještě vysvětli. Mě prostě tento model, kdy přijímá žena jméno muže nevadí,já tě nezatracuji, ani neproklínám, ale tohle je asi nad moje chápání, proč ženy tedy lezou do svazku manželského ( a myslím, že se všude táží zda je to dobrovolně) a potom se cítí ponižované přijmutím jména muže, to mi prosím vysvětli. Všechny kamarádky mi na oko potvrdily, že se naprosto vůbec nic nezměnilo, když se vdaly ( jen na vijímky, které se rozvedly a vidí to dnes jinak bez brýlí :-) ), proč se tedy vdáváme, když nás k tomu nic, ale vůbec nic nenutí, můžeme přeci žít klidný a stejně plnohodnotný život s partnerem po jeho boku se svým jménem, a mít spoustu dětí, které se budou jmenovat po mě či po něm a nemusím se tímto trápit. Z toho by pak plynulo, že už to, že jsi si svého milovaného vzala tak jsi se podřídila. Já to prostě nechápu, já neberu starost o svoji rodinu, děti domácnost a všechny ty věci kolem jako nějakou újmu, ale jako něco, co dobrovolně chci. Vždyť to přece dělat nemusím, ale protože to chci, tak si přece nemůžu stěžovat, já jsem si to zvolila,byla to moje osobní volba. Ty čsopisy osvětlím příště. Ahojky Jana
Odpovědět
janickabez – Ahoj, tak ja som ti pisala včera po polnoci a ked som to mala skoro hotove, stratilo sa mi to. :-( Dufam, ze sa mi podari napisat to vsetko znova tak, aby to malo hlavu a pätu. Som rada, ze so mnou vobec diskutujes, hovoris mi co hovoris a na zaklade prvej polovice tvojho posledneho prispevku som zacala mat dokonca blazeny pocit, ze mi rozumies, hoci so mnou (samozrejme) nesuhlasis. No potom sa to v tvojom prispevku zacina napadne zvrhavat, tak som tu znova, aby som s tebou o tom polemizovala. :-/ Neviem, ci budem jasna, ale skusim to. x-) Celkom ma dojima, ako si dokazes jasne zreprodukovat to, co hovorim ja a ako to myslim ja. Pekne to napises, ale dalej uz na to nereagujes – teda nereagujes na to svoje zreprodukovanie: „Věcí, která tě trápí je to, že ženy přebírají po svém muži jméno automaticky a vzdávají se svého jména, ale když se mince obrátí a chtěla bych to samé po partnerovi a on s tím nesouhlasí, tak je to špatné.....“, ani nehladas priciny toho, o com pisem, ale zacnes celkom inde. Takze potom si nerozumieme, pretoze hovoríme obe o trochu inych veciach. :-o Delis zeny na dve jasne a striktne oddelene polovice – lenze ono to tak uplne nie je. Ani vsetky tie zeny, ktoré prijímajú „novodobe trendy“ (ako ich ty nazyvas, ale oni nie su NOVODOBYMI, oni sú len tymi, ktore jedna polovica ludstva uz DAVNO ma!) to nerobia TAK neochvejne, ako tvrdis – to skor prave kvoli tomu, akou nasa spolocnost je a ako na nas castokrat tlaci pochybujeme niekedy este aj o tom, ci vobec mame PRAVO mat svoje meno a ci sme tym nasim chcenim nebodaj nieco (prepac za vyraz) nepos...li. :-o Preto ja mam potrebu ukazovat ludom, ktori su niekde na rozhrani, ze maju pravo na svoje rozhodnutia, hlavne ak to pravo ma celkom bez zavahania jedna polovica ludstva. ]-( Nesuhlasim vonkoncom s tym, aby sme sa delili na tych, co tie prava maju a tych, ktorym su upierane od detstva. Myslim tym muzov a zeny, pretoze obvykle byva kazda z tychto skupin odlisne socializovana (t.j. vychovavana a vedena). A to je to, co mi vadi. :-| Prave preto, ze je to tak potom ludia nevidia skrz hmlu a to, k comu boli umelo cely zivot vedeni vyhlasuju za prirodzene, rovnopravne a neviem ake este. Pritom to nie je nic ine, nez to, ze cely zivot boli tieto zeny ucene, ze su slabsie, ze potrebuju muzsku ochranu a podobne. Ale k tomu sa este vratim. Ty si moju debatu o priezvisku celkom nepochopila. ;-) Samozrejme, ze prezijem to, ze nebudem mat svoje meno! Ale otazka je, ci to prezit CHCEM. Ci chcem byt v tejto pozicii. Aby som ti to vysvetlila, tak to je podobne, akoby som sa ta spytala, ci prezijes, ked nikdy, cely svoj zivot nebudes mat ziadne meno. Jasne, ze prezijes! Ale asi nechces, lebo nikomu nie je prijemne, keby ho mali vsetci volat „hej ty!“. :-D A presne o to tu ide, ze ty si pod tym menom niekym a tym niekym sa proste citis, reagujes na to, ked ta oslovuju, ked sa volaju v cakarni, pouzivas to, ked sa niekomu predstavujes... Si to ty, takto sa definujes a uz to mas tak v sebe, ze na to automaticky reagujes, automaticky sa otocis, ked to meno niekto vyslovi atd. To meno sa do cloveka vtisne. Myslim, ze do kazdeho bez rozdielu, ci zmenu prezviska pri uzavreti manzelstva presadzuje alebo nie. A prave preto dalej riesim, ako to, ze niekto s tymto vtisnutim zije veselo dalej a od niekoho sa (co i len naznakom) ocakava (hoci nenuti, ale slusne ocakava), ze na to cele zabudne a zajtra sa bude kludne otacat na zavolanie nejakym celkom inym menom. ;-( Tym akoby sa chcelo povedat, ze ak sa to do teba tak hlboko nevtiskava, si tak trochu nieco ako predmet, ktory onalepkujeme, pomenujeme a ako sa ty s tym citis, to nas zas az tak nezaujima, to nie je take dolezite – ved ty sa s tym vyrovnas velmi rychlo. ;-( Akoby sa ani nepredpokladalo, ze niektora zena moze tieto veci hlboko citit – ale tu nastava paradox. Lebo ked su zeny udajne citlivejsie a vnimavejsie, tak by na tieto veci mali byt haklivejsie, nie? No a tak v obave, aby to nahodou dievcata takto nemali ich sucasne so socializaciou k citlivosti a starostlivosti socializujeme uz od detstva zaroven tak, aby s tou zmenou priezviska pocitali a nemali ani pomyslenie na nic ine – aby to brali ako uplnu samozrejmost bez toho, aby o tom vobec pochybovali, aby sa nad tym zamyslali, aby ich vobec napadlo, preco to tak je. Naopak, este im z toho urobime krasnu ruzovu rozpravku, na ktoru sa budu samy tesit! :-| Potom je len jasne, ze skoro kazda rada prijme to jeho priezvisko, ved na to bola pripravovana po cely zivot. Je to nieco ako cest! Je to to, co sa konecne vyplni. Male pochybnosti, ak v nej este nejake ostali, sa rychlo stratia. :-x Zena je stastna, ciel sa splnil a ona zisti, ze to ani tak „nebolí“. Nic sa nestalo, ma akurat nove meno – no a co? Zvykne si, ved si zvykla aj jej mama, babka, prababka... A zvykne si aj jej dcera, pretoze tu bude viest presne k tomu istemu. To je takzvana resprodukcia vzorcov, podla ktorych jedname. Reprodukuje sa z generacie na generaciu najradsej bez toho, aby sme si vobec uvedomili, co za tym je. Vlastne cim menej si to uvedomujeme, tym lahsie sa to prijima a tak je len "ku prospechu veci“, ked sa o tom nijako nepolemizuje. Este by niekoho mohlo napadat nieco „scestne“ a to by nezapadalo do potrebnej schemy! 8-( Potom vsak nahodou pride nejaka (urcite) feministka, ktora to tak proste nebude mat a zacne naburavat tieto zakorenene presvedcenia. Zeny, ktore sa uz socializovali tym v spolocnosti preferovanym smerom a zotrvali v nom zrazu nechapu, o co jej vlastne ide. Je asi nejaka divna a riesi veci, ktore predsa vobec nie su ziadnym problemom. „Ta asi nema ine starosti...,“ povedia si. „Pre nas je podstatnejsie, ze mame stastny vztah... a nejake meno...?! Co tam po nom!“ Tymto stylom tieto zeny reprodukuju skryty patriarchat – samy ho ospravedlnuju, samy ho trivializuju, bagatelizuju, zosmiesnuju jeho vaznost. A prave tym ho, paradoxne, posilnuju - lebo ho podporuju bez toho, aby vedeli, ze je to zle a ked to nevedia, preco by s tym prestavali? Potom sa divia, ako je to v spolocnosti, ze muzi napr. nerobia niektore domace prace, ktore by robit mohli, ze sa im toleruje „hospoda“ a zenam nie, ze sa im toleruje hrubost (i v nadavkach, ako sefovi tvojho muza, hoci zena ma rovnaky jazyk a mohla by ich tiez rovnako vyslovit – ale u muzov sa to ospravedlnuje ako prirodzenejsie a ako to, co sa tolerovat musi, ved oni su uz raz taki, nie?) a podobne (to su len take ukazky, ktore ma prave napadli, ale jasne, ze ich je viac a su este zavažnejsie). Ale jasne, ze to tak je preto, lebo muzi maju skratka nepisane pravo na veci, na ktore my nie a my im to prave tym, ako k tomu vsetkemu pristupujeme vlastne schvalujeme a ospravedlnujeme. A tak sa cez „malicke“ veci (medzi ktore moze patrit aj zmena priezviska) „neviditelne“ reprodukuje patriarchat, ktory sa potom prejavuje v omnoho vacsich rozmeroch, az prerasta celu spolocnost. Ale my sme nim uz tak nasiaknute, ze nevnimame ani tuto zavažnost, tak ako by sme potom mohli vnimat taku trivialnost, ako je problem so zmenou priezviska? A ako by sme si vobec pomysleli, ze sa tym reprodukuje (t.j. prenasa na dalsie generacia a na dalsich ludi) patriarchat? Cez taky prejav lasky! Ten predsa nemoze byt taky skodlivy! :-. Uz chapes, co som chcela povedat tou symbolickou rovinou? Nieco prebrame len tak, symbolicky (zmena mena, tvrdia niektore, je symbolom toho, ze vobec vstupili do manzelstva! - uz nechapu, ze manzelstvo je manzelstvom i bez zmeny mena, lebo je o niecom inom), ale tie symboly maju ovela vacsi dosah. Nimi ukazujeme, do akej roviny sa staviame. Nimi ukazujeme, kto ma vacsie pravo, ako my. Nimi davame priestor aj pre pachanie dalsich nerovnosti – ved ked ospravedlnujeme „male“, ospravedlnime aj velke... Meno je symbolom pre to vsetko a este vselico ine. Jasne, ze ak si to meno ponecham, stastny vztah mi to uplne nezaruci, pretoze co na svete ho zaruci? :-D Ale je to pre mna rozhodne meritko. Sama urcite citis, ze je lepsie, ked ta muz necha rozhodnut sa ako chces ty, nez ked na teba robi rozne tlaky – v tom sa urcite zhodneme, teda dufam. :-) A z tohto pohladu to ja mam s menom. Chcem, aby som sa mohla sama rozhodovat a nebola za to nijako nikym stigmatizovana. Meno ma nielen tu hodnotu identity cloveka (teda to, ze sa nim definujeme, predstavujeme, ze za nim sme to my), ale ma este nieco hlbsie, co je pod povrchom. U mna a pre mna urcite. :-) Ty (ako to vidim zo svojho hladiska) ides len po povrchu. ;-) Ides vyslovene len po tom mene a tym to hasne. Ty hovoris nieco priblizne take (ak sa mylim, oprav ma), ze sú v zivote dolezitejsie veci, na ktorych zalezi, nez je priezvisko. A prirovnavas ho napr. k farbe svadobnej vyzdoby. Co ma, popravde, uplne rozsekalo. ]-( Asi si si celkom neuvedomila, ze je rozdiel, ci je nieco na jeden den alebo na destarocia (to je jedna vec) a (druha vec) ze je rozdiel, ci je to obycajna VEC (ako napr. prsten, vybavenie domacnosti, atď.) alebo ci si to TY SAMA (a uznas, ze za menom to ty sama si, nie je to ziadna vec). A tiez si si neuvedomila tu symbolicku rovinu (snad uz chapes, co som nou myslela) – teda to, ze tym reprodukujes patriarchat. Ja viem, ze si myslis, ze na tebe konkretne sa to az tak neprejavi a ziaden patriarchat od svojho muza necitis. =-) Ale zapadas do dejin, v ktorych sa tento patriarchat reprodukuje pocnuc „malickostami“ kazdej osobnosti (ako je prijimanie muzskych mien) a konciac tym, ze muzi vlastnia snad 95% svetoveho bohatstva (ak nie viac), ze maju cas vyvolavat vojny, kym ich zeny sa im staraju o deti, ze su vo vedeni statov a velkych nadnarodnych spolocnosti, ktore nicia zivotne prostredie, v ktorom zijeme aj my... To je vsetko v kocke, ale robim taketo schemy, aby som to bola schopna nejako vysvetlit. Aj tak uz viem, ze tento prispevok je dlhy ako prasa :-) a asi ma tu budu vsetci preklinat, ale ako to mam vysvetlit, ked to niekto nechape? Ak úplnú rovnopravnost neberies ako zasadnu, tak vyvstava otazka, kedy uz ta hranica rovnopravnosti je podla teba prekrocena. A preco musi byt prekrocena, preco nemoze byt zrusena aby rovnost bola medzi vsetkymi bez hranic. Ono na tej rovnopravnosti tiez nasa existencia nestoji – ved dobre vieme, ze zeny zili a prezivali aj v ovela vacsej diskriminacii, nez je dnes. Ale zas je otazka, ci to tak chceme, ci nam to staci a ci chceme len ozaj existovat, nie ZIT. A znova ma nechapes, ked hovoris, ze omnoho viac by ti vadilo, keby ste sa s partnerom nezhodli napr. na pocte deti a ich vychove, peniazoch, byvani, sexe, atď. Samozrejme, ze aj mne by to vadilo. Ale prave preto mam otazku mena ako taky indikator, ktory mi okrem ineho ukazuje (a to je prave ta rovina mena, ktora ide pod povrch), ci ma ten clovek respektuje aj vtedy, ked zastavam nieco, co v tejto spolocnosti posobi stale trochu kontroverzne. Iste uznas, ze tych muzov, ktori by nielen respektovali potrebu zeny nechat si meno, ale to brali dokonca ako samozrejmost, o ktorej netreba ani diskutovat je stale fakt malo. :-( Prave preto si na tejto veci mozem zisit, nakolko je dotycny muz taky, akeho ja chcem. Nakolko ma bude respktovat a brat aj v inych, mozno menej kontroverznych navrhoch. Ked prijima kladne TOTO, je velka sanca, ze bude otvorenejsi a tym padom pristupnejsi v inych veciach. To predsa nie je tazke pochopit! :-N Preto ti mam potrebu povedat: prave, ze to meno na zvonceku alebo v obcianke mi do istej miery ten stastny vztah zarucuje – alebo zarucuje mi ho rozhodne viac, nez keby sa ten muz so mnou v tomto (a tym padom asi aj v kope inych „kontroverznosti“) nezhodol, ani by ma nerespektoval. Vravim – to meno je pre mna proste indikator, je navyse akousi skuskou, ci v nej muz obstoji. Na tom napr. zistujem, ake je jeho ego – ci nema radsej seba, ako mna. Ci si nemysli, ze je vyssie a preto ma pravo odo mna chciet, aby som na jeho poziadanie robila veci, ktore by on v zivote neurobil. A spustu dalsieho... Chapes! :-) Skutocne si myslim, ze zeny su silne :-) a keby nas spolocnost nevychovavala tak, ako to robi, boli by sme este silnejsie. Skutocne som presvedcena, ze neexistuje iny rozdiel medzi muzom a zenou, nez biologicky, pretoze inak by sme sa lisili v omnoho vacsom pocte chromozomov, nez v jednom jedinom, ktory urcuje akurat pohlavie. Na zaklade pohlavia a toho jedineho chromozomu si tu potom vyvodzujeme smiesne rozdiely, ktore vobec neexistuju a ktore si vytvorila spolocnost. :-D Zenam obula lodicky na podpatkoch, zviazala ich do korzetov a obliekla im uzke sukne, aby sa neboli schopne rychlejsie pohybovat a potom ich nazvala neschopnejsimi a hodnymi ochrany, kedze samy sa v takomto stave celkom pochopitelne chranit nevedia. :-( Trva to tak uz tak dlho, ze sme my samy presvedcene o tom, ze ani nemame fyzicku silu – napokon, kde by sme ju nabrali, ked uz od detstva sa dievcatka ucia, aby tolko nebehali, neskakali a pekne, slusne sedeli... Myslim, ze keby sme boli vedene inak, tak by sme mali aj ovela viac sily. Spartske zeny cvicili, bojovali, otuzovali sa a boli to tiez zeny so vsetkym! Zeny na starej Krete vladli, pracovali, cvicili a tancovali spolu s muzmi, kazda bola skoro povinne toreadorkou a nerobil sa medzi muzmi a zenami rozdiel – a predsa nikto nepovie, ze na starej Krete neboli zeny. Naopak, bola to jedna z absolutne najvyspelejsich spolocnosti, ake kedy boli. Ale nejde vobec o to, ci tieto veci robit musime alebo nemusime, ale ze mozeme a mali by sme mat na ne pravo a tiez je pravda, ze by to mozno bolo aj dobre, pretoze by konecne zeny nasli svoju vlastnu silu. Predstav si, ze moja neboha babka presne tie baly, ktore spominas v praci dvihala cely den tak, ako muzi. Tiez bola zenou. Ono to nie je slast pre nikoho, ani pre muza, ani pre zenu. Nikto by nemal robit takuto tazku pracu – ale nie je to o tom, ze by zeny boli slabucke a preto to robit nemaju. Ide o to, co je ludske a co nie. A co je pohodlnejsie, civilizovanejsie a prijatelnejsie pre ludi vobec. Kazdopadne, nech by to bolo akokolvek, to nemá ziaden suvis so zmenou mena. Ci by muz silu mal alebo nemal – to s tym absolutne nesuvisi. To nie je tak, ze rovnoprávnost v prave na identitu = rovnoprávnost v tom, kto zdvihne balik. Snad si to takto ani nemyslela (z toho sa ta neodvazujem ani len podozrievat), lebo to by som uz asi nerozdychala. :-S Rovnoprávnost vznika na zaklade toho, ze rovnoprávnými byt chceme my sami a aj druhym to chceme dat. Ak nechceme tak potom to nemá z coho pramenit. Mas pravdu, je to zrejme stav, ale ten vznikne, len ak ho vzniknut nechame. Tolko k tomu. Jasne, ze nikdy nebude rovnoprávnost na 100%, lebo nic na svete nie je na 100%. Ale vo vsetkom sa snažíme, aby sa to tym 100% blížilo, tak preco nie v tom najzakladnejsom?! Asi si fakt nepochopila, ze ja s niekym nechcem byt na zaklade priezviska. PRAVE, ze na tom zaklade s nikym byt nechcem!!! Manzelstvo nie je o tom, ze si zmenim meno. Nechápem, ako mozes napisat: „... tohle je asi nad moje chápání, proč ženy tedy lezou do svazku manželského (a myslím, že se všude táží zda je to dobrovolně) a potom se cítí ponižované přijmutím jména muže, to mi prosím vysvětli.“ To ti urcite rada vysvetlím, hoci nad moje chapanie je, ako sa mozes nieco take pytat. Predsa do toho „lezu“ prave preto, aby tam nasli tu lasku a rovnost! Chcu s niekym zit cely zivot, alebo si to aspon myslia, a chcu, aby ich ten clovek aj respektoval, ved respektovanie je sucast lasky. Obrat si to opacne a budes vediet odpoved: preco muzi lezu do zvazku manzelskeho a potom by sa citili ponizovani prijatim mena zeny? Ak si na toto vies odpovedat, tak to je presne odpoved na to, co nechapes! Dobra rada odo mna je – ked nieco nevies takto pochopit, tak si to proste otoc na druhe pohlavie a myslim, ze to fakt razom pochopis. 8-) V tom je totiz ta rovnost, ze medzi tym, na co ma pravo jedno a na co druhe pohlavie nie je ZIADEN ROZDIEL (s jedinou vynimkou, ktora je cisto biologicka a tou je rodenie a kojenie)! A ked je meno pre teba nepostatne, preco si myslis, ze nim zrazu vyvazis to vsetko, co manzel pre teba urobil? Kde je také nepodstatne a nestoji na nom nic, tak prepac, ale to mu davas malu odmenu. ;-) Tym neprovokujem, tym ti len nieco ukazujem – totiz poukazujem na tvoju argumentaciu. A to by uz dnes asi fakt stacilo. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
nechci se nijak pouštět do vašich úvah, jen chci napsat že se těším na své nové příjmení, bude delší :-D ale bude už i moje :-) (a není to tím že bych měla nějaké hanlivé příjmení - spíš normální a hodně běžné) ;-) , tak držím pěsti ať se rozhodnete jak se rozhodnete
Odpovědět
Profilova fotka
holky, nadherna diskuse komix.sk - mohla bych se zeptat, co delas jako studim/zamestnani?, mas hodne dobre argumentacni schopnosti janickabez - prosim taky o vysvetleni tech nazoru z casopisu jadlo - a prispejes nam do diskuse vysvetlenim, proc se tesis na sve nove prijmeni, co pro tebe znamena?
Odpovědět
ježiš :-o předháníte se v tom, kdo napíše delší text??? Nemám ani chuť to číst, jak je to dlouhý :-|
Odpovědět
jadlo - tiez ma zaujima, preco sa na to tesis. Prispej, prosim. :-) mishabv - dakujem. :-) Ja som sa bala, ze ma kazdy odsudi, ako tu zaberam priestor. Co studujem, to ti napisem do osobneho mailu, ale je to nieco, co si vyzaduje schopnost argumentovat bezchybne argumentovat, takze si nebola daleko... ;-) kacabacka - prepac, bolo to napisane len pre tych, ktori si to precitat chcu. Nikto nie je nuteny... Preskoc to a chod dalej, to jedine ti mozem poradit. Diky. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
kacabacka: souhlas, ne všichni maj na to čas...co se týče mého nového příjmení, tak dosavadní mně i všem ostatním přijde originálnější, ale na druhou stranu chci abysme byli rodina se vším všudy a hlavně musím překousnout to, že se budu jmenovat jako má škodící, nepřející a škodolibá tchýně :-)
Odpovědět
tereza: nápodobně, taky nechci stejný příjmení jako tchýně, ale budu žít s manžílkem a ne s ní, takže to překousnu
Odpovědět
1
…
16
17
18
…
23
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Zvykání si na nové příjmení
05. 10. 2020 12
Nové příjmení po svatbě
09. 09. 2018 11
Boudoir foto po svatbě...na Harleyi
13. 06. 2017 2
Co děláte po svatbě? Na co sousetředíte…
29. 07. 2014 35
Nemůžu si zvyknout na nové příjmení, ja…
27. 03. 2013 13
Zbytočnosti na svadbe. Čo považujete za…
29. 11. 2009 1127
Jak je před a po svatbě? Nastaly nějaké…
15. 12. 2008 74
Cítili ste sa niekedy po svadbe psychic…
25. 12. 2007 72
Ako sa zmenil váš vzťah po svadbe ?
26. 01. 2007 58
Únava po svadbe. Ako je vám?
02. 09. 2006 28