Ahoj holky, asi jsem v pekne brinde. Mam sotva 5 mesicu po svatbe a uz je mi z manzelstvi zle. Vse bylo tak krasne. Chvili pred svatbou jsme se yacali trochu hadat, premyslela jsem i ze svatbu zrusim, ale pak jsem si rikala, ze jsme oba ve stresu ze svatby. Na svatbe jsem byla moc stastna, protoze to byl nadherny den a ja byla opravdu stastna, ale od te doby se vse zmenilo. Kazdy den se hadame, jemu na me vse vadi a me vse vadi zase na nem. Ma tendence me strapnovat pred kamaradama a kdyz mu jeste reknu at to nedela, tak se divy co udelal. Vymysli si pred nima historky o me, ktere nidky nebyli pravdive.... Ty kamaradi se tomu ani nesmejou a kdyz mu reknu, ze je trapnej, tak jemu to prijde hrozne vtipny. Tohle pred svatbou nedelal.
Ty vecny hadky me vysilujou a unavujou me, vzdy si o tom promluvime, ale je to k nicemu, stejne se zase pohadame. Vcera napr. jsem varila a on u me stal u cumel a radil my jak to mam delat. 100x jsem mu rekla jdi s ty kuchyne do haje, ne on tam stal dal. Ja uz fakt nevim co mam delat, chci utect, citim se jak ve vezeni, takova uz ve vnitr ze vseho prazdna.......
No tak to s tím nabízením kolegům už je vážně přitažené za vlasy...ruce pryč dřív než bude pozdě...samozřrejmě těžko říct, co zatím vězím, já sice cháopu, že může mít problémi v práci nebo v čemkoliv jiném, ale mýslim si, že to mu nedává právo něco takovýho dělat...podle mě to je určitým způsobem alibismus, aby neměl tak černé svědomí (teda jestli nějaký vůbec má)..nestojí ti za to!..lepšího chlapa si určitě najdeš sama...
Ahoj akcinaj, asi řeknu něco, co nechce slyšet žádná ženská, ale podle mě tvůj zatím manžel má nějakou babu. To jinak není možný. Nedovedu si představit, že by mě můj manžel vyhazoval z bytu kvůli problémům v práci... to je absurdní. To, že ti řekne, že svatba byla chyba, že ti předhazuje, jak to, že tě nezajímá kam chodí a s kým, že s tebou nejdřív nekomunikuje a pak ti tvrdí, jak je sobeckej a že si máš najít někoho jiného... Tuhle situaci znám. Sice už je to pár let, ale ještě ne tak dávno, abych zapomněla, jak se chová podvraťák.
Určitě je to pro tebe hrozně těžké, ale vykašli se na něj. Já mám dneska svého manžílka, se kterým jsme se dali dohromady tři měsíce po rozchodu s tím podvraťákem a jsem spokojená;) Držím ti moc palce, ať se přes to dokážeš co nejrychleji přenést. Snad se na mě nebudeš zlobit za můj úsudek...
Taky mě to napadlo, ale pořád tvrdí, že jinou nemá. Chová se ke mě jako nejlepší kamarád, najednou mi chce se vším pomoct - asi aby ulevil svýmu svědomí, jinak už si to nedokážu vysvětlit.
Nejhorší teď pro mě je, že jsem se nepohla s rodinou, tlačí mě k tomu, abych to nějak vyřešila. Místo toho, aby mě podrželi, tak mi hází klacky pod nohy. Říkají mi, že ženská, která si nedokáže udržet chlapa stojí za h... a že mám zkurvenej život, nedodělanou školu... že jsem blbá atd.
Strašně to bolí a nevím, jak z toho ven...
I kdyby to tak bylo, přece ti nepřizná, že někoho má.
K té rodině, jak by si představovali, že to máš teď hned vyřešit ?
Zkaženej život určitě nemáš. Dítě, pokud vím, nemáte a takových co jim to poprvé nevyšlo, je dost.
A navíc nevím, jestli tenhle chlap, o kterým je tu řeč, stojí vůbec za snahu si ho udržet :-|
rodina si myslí, že bych měla okamžitě vystěhovat celý byt... a nebo se tam vrátit a řešit to
ale když on to řešit nechce, tak co mám asi tak řešit... sama nic nevyřeším
nejhorší je, že jsem mu dala úplně všechno, byla jsem na něj vždycky pyšná, že mám takovýho skvělýho chlapa
a když mi řekl, že si mě chce vzít - byla jsem nejšťastnější na světě...
a teď se ke mě chová jako bych byla jen jeho minulost... jsem z toho smutná... nějak se nedokážu vyrovnat s tím, že se takhle ke mě chová, nechci být jeho kamarádka
střední mám, ale nedodělala jsem voš, přerušila jsem ji, protože bych zkoušky neudělala, když jsem v tomhle stavu
jak to myslíš s tím rozvodem, aby to neměl jednoduché?
chlap málokdy přizná, že má jinou ženskou, ale v tomto případě, podle toho co ti řekl a jak se chová, je téměř jisté, že má ještě jinou známost..bohužel..Je to neskutečně těžký, ale hrdě to ukončit je jediná možnost, ikdyž to bude moc těžký.. :-(
akcinaj doufám, že máš přátelé o které se můžeš opřít. Vidím, že rodina tě moc nepodpoří a nedokáže se moc vžit do tvé situace, to je hrozný. Marcicek asi myslel, že když lidé spolu půl roku nežijou je to legitimní důvod k rozvodu, takže pokud spolu budete bydlet a spát, tak ten rozvod nebude jednoduchý, ale v tvém případě bych to radši ulehčila, bavili jste se spolu o rozvodu, navrhnul to? A kamarádka je určitě blbost - to nefunguje, možná za 5 let...
P.S. To že člověk nemá vysokou nic neznamená, naopak znám spoustu idiotů, kteří mají titul!
rozvod navrhnul, jenže mě se nechce ho přijmout, ale nutit ho, aby zůstal nemůžu... ;-(
osm let v pohodě... a najednou taková změna
kamarádky mi pomáhají, ale bolest je veliká
Pokud manžel je ten, kdo rozvod navrhnul, asi bych i přes tu bolest, co určitě prožíváš, souhlasila. Ať si zachováš svou hrdost, násilím stejně nikoho nepřesvědčíš, naopak, tím víc bude chtít pryč. Třeba naopak když uvidí, že souhlasíš, ať si jde, když chce, tak pozná, že už tě opravdu ztrácí a třeba bude chtít zpět. Ale co s takovým člověkem, budeš se na něj moct někdy ještě spolehnout ? :-|
je to zvláštní, ale znám hodně párů, kteří se po 7, 8, 10 letech bezproblémového vztahu vzali a záhy se rozvedli... :-( Bolet to bude hodně, ale co tě nezabije, to tě posílí - vím, že je to klasické klišé, ale funguje ;-)
akcinaj: po osmiletem vztahu je jasny, ze na nej jen tak nezapomenes. To chce cas. I mnohem kratsi vztahy clovek maze z hlavy treba rok, kazdy to ma jinak. Ale clovek zapomina pomalu a postupne. Teprve za cas uvidis, ze to vsechno bude postupne slabnout. Chce to hlavne vydrzet. Je to ohrane, ale cas vyleci opravdu vsechny sramy, akorat mu to nekdy trva...
jen čas pomáhá... 8 let je strašná doba, to se nedá vymazat za týden :-| Z 6-ti letého vztahu jsem se léčila min. 3/4 roku... a teď musím říct, že jsem udělala moc dobře x-)
tak sem to trochu pročetla a holky k tomu, že má jinou - a jakpak jste na to přišli :-D nemusí to být zrovna tenhle důvov může jich bejt spousty včetně toho, že mu třeba došlo že manželství je na furt a cejtí se tam najednou svázanej jak ve zlatý klleci atpod........ a to že tohle a tamto řekl - lidi toho řeknou ve vzteku hodně, ale jen to jak se pak chovaj vypovídá o tom jak to doopravdy je, takže to, že tu neustále operujete s tim, že jí řek at´si najde jinýho nic neznamená atpod....
no mně spíš příde, že akci na něj byla prostě moc nalepená, už to jak o něm píše jak na něj byla pyšná atpod.... (akci nemyslim to zle) jen mi příde, že si prostě žila jen pro manžela bez toho, že máš taky svůj život atpod......
no akci co máš dělat, nikdo tady na foru ti moc nepomůže, vyřešit si to musíš sama - pokud se opravdu nestýkáte odstěhovala ses a vůbec vidíš, že je to o ničem, tak bych ten jeho návrh na rozvod přijala a zachovala si svou hrdost - třeba když uvidí, že z něj opravdu nejseš na prášky, tak jak píše meandra třeba mu to dojde a jestli mu to nedojde, tak neni o co stát ;-) a z rodiny si nic nedělej, oni chtěj pro tebe to nejlepší jen si málokdo uvědomuje, že to co je nejlepší pro něj nemusí být nutně nejlepší pro toho druhýho :-)
Jestli muzu neco doporucit - pokud se opravdu rozhodnes, ze chces zapomenout a jit dal, je jedine reseni - pokud mozno prerusit jakykoli styk, alespon na par mesicu. protoze kdykoli jste spolu ve styku, kdykoliv vola nebo se vidite, jen ti to pripomene to vsechno, prileva tim jen olej do ohne, a to se pak zapomenout neda. Clovek se pak jen o hodne dyl trapi a mnohem vic to boli...
nevím, co na to říct...
to je otázka, jestli jsem na něj byla nalepená, vždycky si dělal, co chtěl... a pokud při tom vyloženě nezapomínal na mě, tak jsem mu v jeho zálibách nikdy nebránila...
řekla bych, že jsme se možná odcizili, tím, že jsme každý chodil do školy a do práce a zapoměli jsme při tom žít...
miluju ho a nechtěla bych ho ztratit... nevím, možná nám to odloučení pomůže, třeba to definitivně skončí.. opravdu mě mrzí, že zdrhá při první krizi... asi začal mít pocit, že manželství není nic pro něj, ale rozhodl se proto sám
dneska jsem mu napsala mejl, jak to vidím já a že bych byla ráda, kdyby se mi neozýval až do 27., kdy budu potřebovat, aby mi pohlídal pesana... tak uvidíme, jestli to vydrží, když jsem se odstěhovala, tak do tří dnů volal
Jak to tady čtu, tak mám taky pocit, že v tom bude asi někdo třetí. My jsme s mým mužem taky spolu 8let, manželé 1,5 roku. A v poslední době mám pocit, že jsme trošku v krizi, dost se hádáme, nemluvíme občas spolu, ale oba víme, kde je problém a snažíme se ho nějak řešit. Takže pokud by i u akcinaj byl nějaký problém, tak se o něm mluví...jen o ženské nebo dluzích se asi mluvit moc nedá, že.
akcinaj, když někdo chodí do školy nebo do práce, tak se tím určitě neodcizí. Já jsem pracovala a do toho ještě studovala dálkově vysokou a doma problém nebyl.
jo, jenže my jsme oba pracovali a studovali zároveň, to už potom na toho druhého opravdu moc času nezbývá...
je to hrozný, mám z toho deprese a on se zdá být úplně v pohodě...
nevím jestli mám brečet nebo ho nenávidět...
teď jsi to asi vystihla, ale proč to neřešil před svatbou, to by mi bylo milejší než teď
připadám si zrazená a podvedená a je mi fakt trapný říct okolí, rozvádím se, protože si myslel, že nějaký blbý papír,
na kterým stejně nesejde, pokud se dva mají rádi, něco spraví...
asi jsem blbá, ale hlava mi to prostě nebere... není žádný debil, aby spoléhal na to, že svatba něco změní...
kdyby něco řekl, mohli jsme to řešit... rozejít se v klidu a ne se teď dohadovat o majetkovým vyrovnání před rozvodem...
podle toho jak mluvil, tak už když jsme začali o svatbě uvažovat, tak tušil, že něco není tak jak by chtěl
asi by mi bylo milejší zrušit svatbu - na kterou jsem se sice těšila, ale brala jsem to tak nějak v klidu, nemyslím si, že
bych to nějak přehnaně prožívala...
asi jsem hloupá, že ani nepoznám, když mě chlap nemá rád...
byl to jeho problém, o který nedokázal mluvit a já teď za to musím platit... já jsem nešťastná, ne on...
on je naopak spokojený, konečně po něm nikdo nechce, aby se mu aspoň pět minut denně věnoval...
nechci se litovat, ale hrozně to bolí, proč mi takhle ublížil...
přemýšlela jsem nad tím, musel by se sakra snažit... žádný, že se o problémech nechce bavit...
problémy jsou od toho aby se řešili a ne aby se čekalo ono se to samo nějak vyřeší...
měl by to hodně těžký, ale ještě ho prostě miluju... a nedokážu se jen tak odstřihnout... už asi jen tím, že vím, že
nás dřív nebo později čeká rozvod