Jak vás požádal o ruku?

Zobraz úvodní příspěvek
Ahojky,jak vas budouci(nebo nynejsi) :-) manzel pozadal o ruku?Byla to romantika,uz s prstynkem,nebo spis oboustranna dohoda?Piste svoje zazitky ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Tak u nás to proběhlo pod stromečkem, rozbalovali jsme dárečky, měla jsem pod stromečkem obálku, tak jsem ji otevřela, bylo v ní přání k Vánocům, že mi přeje hodně štěstí, zdraví, lásky, atd. A PS: tohle není dáreček, podívej se na mě. A on klečel, v ruce otevřenou krabičku s prstýnkem a dotazem, jestli si ho vezmu za muže? Do toho začal za okny malý ohňostroj (to doteď nevím, jestli bylo domluvené nebo ne), já se radostí rozbrečela, řekla ano a stvrdili jsme to polibkem :-) Jsme spolu přes 4 roky (přes 2 spolu žijeme) a plánujeme termín 22.10.2011, kdy spolu budeme přesně 5 let a 5 dní :-D
Odpovědět
Tak už jsem se dočkala i já. Myslela jsem si že půjdeme spolu vybírat prstýnek a naplánujeme to taky spolu. Jenže přítel měl asi jiné mínění :-) Tak tajně koupil prstýnek (měl ho více jak měsíc schovaný a nic neprozradil, to bych nevydržela). A 25. 12. jsme si rozdávali dárky a najednou jsem viděla pod stromkem takovou malou krabičku. Měla jsem hroznou radost, že to bude prstýnek. Přítel mi krabičku podal a mě se zdála hrozně lehká, bylo mě to podezřelé, tak ji rychle rozbalím a byla to jen papírová krabička, tak se koukám dovnitř a v ní nic ;-( .Přítel jakože je tam schovaná naše dovolená na kterou jedeme :-D Takže mé veškeré naděje byly utopeny. Tak jsem šla uklízet poházené papíry a najednou mě přítel vzal za ruku a klekl si přede mě a začal něco krásného říkat (vůbec si to nepamatuju, řvala jsem jak želva :-D ) až otázku jestli si ho vezmu jsem vnímala a já samozřejmě řekla ANO. Bylo to úžasné, nečekané, romantické. Termín svatby jsme ještě nestanovili. Uvidíme, možná to bude tento rok, možná za dva roky :-D
Odpovědět
Profilova fotka
My jsme se o tom nějak začali bavit v létě, a tak nějak jsme automaticky začali vybírat místa na obřad i na hostinu a někdy v říjnu jsme měli hotovo a přítel mě teď požádal o ruku na Silvestra. Romanticky v koupelně, protože jinak byl všude někdo :-D Tak jsme hned zasnoubení oznámili a pak jsme práskli celou svatbu. Protože jsme to od toho října až do Silvestra tajili. Mě bolela pusa, když jsem to nemohla říct :-D no a pak to během dvou dnů, díky mému nadšení, věděli všichni :-D
Odpovědět
my jsme spolu byli 10 let, jeli jsme na výlet do Paříže a teď už mažel mě požádat o ruku v zahradách u Louvru, musím říct, že to bylo úžasný, škoda jen že to bylo poslední den v Paříži, jelikož ty dny před tím byl pořád takovej nervozní a vytěkanej, že mám pocit, že ten výlet si moc neužil:-))))
Odpovědět
Profilova fotka
@evly Taky jsem měla kouzelné Vánoce - do Štědrého dne jsem se probudila vedle nádherného plyšáka s krabičkou a samozřejmě přítele, který čekal až otevřu oči a trošku se proberu, aby mě mohl požádat o ruku - potom, co jsem mu odpověděla ano jsem se odmlkla a řekla, ať mě štípne abych se přesvědčila, že to není sen :-D Nebyl to sen a termín plánujeme na 27.8.2011 :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Tak u nás to drahouškovi trvalo šest let, než se rozhoupal. Už jsem to chtěla několikrát zabalit, ale vždycky mě ukecal. Loni v listopadu mě pozval na wellness pobyt do Vysokých Tater, byla jsem z toho strašně překvapená, on na takové akce nikdy nebyl. Nádherně jsme si to tam užívali, každý den lázeňské procedury, vířívka, sauna, bazén, i počasí vyšlo. No a při procházce k vodopádu Skok padl na koleno do jinovatky a vytáhl červenou krabičku ve tvaru srdíčka, ale jak má odpor už jen k samotnému slovu "svatba", tak jen koktal, že už jsme spolu dlouho a hodně jsme toho prožili a jestli bych teda nechtěla s ním tak nějak... :-D Prostě otázka: "Vezmeš si mě?" nepadla, ale já stejně měla slzy v očích a řekla jsem ano. Pak jsem otevřela krabičku - a v ní byl přívěšek na náušnici... To jsem dost znejistěla, tak jsem se přímo zeptala, jestli je tohle žádost o ruku :-D Takže nakonec jsme ano řekli oba :-D Je docela legrace, že když jsem si tento akt představovala, řešila jsem, co provedu s prstýnkem, protože na šperky zase tolik nejsem, prstýnků mám dost a stačí mi na každé ruce jeden, tak jsem se bála, že bych je ani nevynosila, ale přítelovy myšlenky se ubíraly stejným směrem, proto mi koupil ten přívěsek. A bylo to osobní - stejný jsem totiž před lety ztratila a bylo mi to dost líto. Takže u nás to byla taková netradiční romantika :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@tsarah Tak to gratuluju :-) Vánoce jsou opravdu někdy velice překvapivé a kouzelné, možná i pro ty chlapy takové dojemné a zamyslí se ke konci roku a balancují ho, co stihli, nestihli, tak se rozhoupali k činům :-D 27.8.2011 se mi taky moc líbí, ale mám v ten den narozeniny tak jsem to brzy zavrhla, navíc bych chtěla hostinu v restauraci, která je částečně učňovská a o prázdninách bych měla smůlu, tak jsme vymysleli říjen, kdy máme výročí, v den svatby to vyjde, že jsme spolu 5 let a 5 dní :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@evly Děkuji za gratulaci a i Ty příjmi mou ;-) A asi máš pravdu, že se každý i chlapi ke konci roku více nad tím zamyslí, co je ještě třeba udělat do konce toho roku :-D My spolu jsme rok a půl, takže mě opravdu překvapil, že se k tomu odhodlal a nemusel, tak docela brzy ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Přítel mě požádal o ruku na dovolené v Turecku minulý rok v srpnu.Bylo to nečekané a velmi romantické.Letos v červnu už plánujeme svatbu....
Odpovědět
Ahoj já se s přítelem dohodla na svatbě. Jsme spolu devět let takže na podzim jsme si řekli, že se vezmeme a na Vánoce až pojedeme k rodičům to všem oznámíme a pak jsme o tom nemluvili takže jsem si myslela, že se svatby sešlo, před vánoci v den když jsme odjíželi k rodičům mě přítel požádal o ruku s omluvou, že můj vysněný zásnubák nedorazil (sněhová kamalita) tak mi koupil náhradní. nic moc romantika, ale vzhledem k tomu, že jsme o svatbě od podzimu nemluvili jsem byla překvapená. Ale nejhezčí stejně bylo když jsme to oznamovali rodině.Spoustu věcí na svatbu už mám domluvených a zásnubáček je na cestě (bojím se varování meteorologů o ledovce :-).
Odpovědět
Ahoj, pro mě to bylo veliké překvapení. O svatbě jsem mluvila dost často, protože se mi v okolí vdalo hodně kamarádek a známých a já si svatbu taky přála, ale přítel se na to nějak netvářil. Jsme spolu 7 let a prý na co se brát..atd. No až teď v září, zrovna jsem se vrátila z týdenní stáže...Jel si něco zařídit a že se po cestě staví nakoupit, vrátil se, v ruce kytici a já se ho zeptala tou nejhloupější otázkou a to proč mi dáváš kytičku??? :D tak se trochu naštval...nicméně jsme měli v plánu jet dlaší den do ZOO - jeho nápad a tam to proběhlo.Stojíme u rybníku a on mi říká dívej, tam je rybka pod tím kamenem, já jsem samozřejmě nic neviděla..pak se na něj otočím a on v ruce krabičku a prý jestli bych si ho chtěl vzít? Nechápala jsem, tak jsem se ho se slzama v očích ještě jednou ptala jeslti jako opravdu a on vysmátý, že jo :D Pro mě to bylo obrovské překvapení,ale krásné ...:) no a svatbu teda plánujeme letos v dubnu :)
Odpovědět
V říjnu 2009 jsem promovala. Přítel naplánoval rodinný oběd v restauraci na oslavu mého titulu. Z promoce jsem jela s mamkou, přítel mi jel koupit kytku, prý to nestihl. Říkala jsem mu, že nemusí, že jsem jich dostala dost, ale on na tom trval, tak jsme na něj čekali v restauraci. Přijel s krásnou kytkou, stoupl si a začal proslov o mě, jak jsem úžasná, jak jsem zvládla vejšku a tak. Pak vyndal krabičku a řekl, že bychom měli ten náš vztah zpečetit a takový ty věci, který už si nepamatuju, protože jsem byla v šoku. Řvala jsem samozřejmě jak želva, už jsem v to ani nedoufala, on už byl 2x ženatý. Byl to šok pro všechny, moje mamka zapomněla zavřít pusu :-) Pak se rok nic nedělo, dokonce jsme se několikrát skoro pohádali, když jsem vyslovila slovo svatba, ale teď plánujem a plánujem - asi přišel ten správný čas :-)
Odpovědět
Článek se načítá
Můj podnikavý přítel vymyslel výlet za neznámý cílem. Dostala jsem mailem pokyny kde mám být připravena a co si vzít ssebou.Vůbec jsem netušila co plánuje, myslela jsme že jedeme na víkend někam k jeho kamarádům. V pátek večer mě naložil do auta a odjeli jsme, jak jsem po cestě zjistila, do Frankfurtu na letiště. Až do odbavení jsem nevěděla kam vlastně letíme. Letěli jsme do Říma kde mě romanticky u Kolosea nečekaně požádal o ruku. Jaké však bylo moje překvapení, když mi oznámil, že tady naše cesta nekončí a za 2 hodiny nám letí další letadlo. V odbavovací hale mi bylo divné že se kolem nachází více muslimů...letěli jsme do Afriky do Maroka... I když tato akce byla jenom víkendová bylo to super! :-)
Odpovědět
Profilova fotka
My jsme byli na prodlouženém víkendu v Paříži, jeden slunečný den jsme šli do Versailles do zámeckých zahrad, půjčili jsme si lodičku a uprostřed jezírka, kde se na lodičkách jezdilo, si přítel klekl v lodičce a vytasil se s krabičkou s prstýnkem x-) Lidi na břehu na nás koukali a tleskali nám 8-) Byla to fakt velká romantika, hodně se mi to líbilo a hlavně nic jsem předem nečekala.
Odpovědět
Milé dámy, hlasitě závidím:) My se asi po půl roce bavili o tom co budeme slavit. Řekli jsme si: každý rok, a aby to nebylo málo, tak třeba každých 10 měsíců. Pak se zeptal:"A kdy se vezmeme?"a já ze srandy řekla" Až se to potká:)". V tu chvíli mi nedošlo, že je to přesně za 5 let a že to myslí vážně. V posledních letech mne představoval jako svoji snoubenku, v srpnu to bude 5 let, začínáme plánovat svatbu, kde bude, už ví jak bude probíhat oslava...ale poslední půlrok jsem ho oťukávala, i jsme už stáli ve zlatnictví, vlastně jsme se snad i shodli na prstýnku, ale nic. Je tohle možný?:) Už jsem myslela že mi to úplně zkazí celou svatbu, kamarádka se vdává dva měsíce přede mnou a je typická šťastná snoubenka, ale mne tohle téma pořád víc rozesmutňuje..myslela jsem že si s ním o tom promluvím, ale jak to tady čtu, asi budu raději doufat že ho to trkne nebo mu někdo domluví, než abych si požádání a prstýnek vynutila...nestojí mi to za to abych se s ním rozhádala nebo o něj nedejbože přišla, na to ho moc miluju a vím že i on mne. Ale stejně to hlodá a mrzí:/ Snad toho nechci tak moc?:)
Odpovědět
Profilova fotka
Tak jsem na tom trochu podobně jako ty dragia. Přítel měl sice plán mě požádat o ruku až postavíme, ale trochu se vše zkomplikovalo a tak jsme mu nastínila že by z finančních a časových důvodů to bylo nejlepší udělat ještě letos. Sice o tom sem tam mluvíme a tak, já stále koukám na beremko a čekám kdy jako přijde ten prstýnek. Chvílema si přijdu jak nemocná a stále očekávám nějakou příležitost - zatím bohužel nic. No tak uvidíme. Budu mít teď 22.1. narozky tak to je snad poslední možnos - tak mi držte palce - no a pak když by nic asi zaútočím - jak to tedy myslí. Protože jestli jo - tak už abych to začala nějak plánovat ne? Pak by to bylo cca 6 měsíců na přípravy a to by bylo asi jen tak tak. A zase plánovat a připravovat když si nejsem 100% jistá - to se mi prostě nechce.
Odpovědět
mmmura: já bych mu asi nějak nenápadně řekla, že naplánovat a zařídit svatbu trvá dlouho, že nemusí být termíny atd. chlapi se o tuhle stránku svatby nezajímají a neví jak to chodí. Můj přítel byl taky překvapený jak dlouho dopředu musí být vše zamluvené.
Odpovědět
Profilova fotka
@draqia @mmmura Holky, neznám sice ty vaše mužské, ale jak znám toho svého, tak vám poradím - pokud chcete prstýnek a žádost o ruku, tak podle mě mu musíte napovědět (nebo poprosit třeba společného známého, ať ho "trkne"). Protože pokud pánové už mají pocit, že je vše dohodnuto, tak si myslím, že je nenapadne "ještě jednou se na to zbytečně ptát, když už přece vím, že si mě vezmeš" :-) Držím palce, ať to pomůže a vytasej se s nějakou romantikou.
Odpovědět
Profilova fotka
@romcovaklarka díky za tip, vyzkouším.
Odpovědět
Ahoj, naše zásnuby byly docela hektické a překvapivé :) Jsme spolu 6 let, o svatbě se bavíme už dlouho, taková ta jasná věc, ale vždycky jsem mu říkala, že bez diamantu si ho nevezmu :) Pak se mi zasnoubila kamarádka, která se snad ani vdávat nechtěla, což u nás vyústilo v naši snad nejhorší hádku, den před odletem do Londýna. Řekla jsem mu, že si ho nevezmu ani kdyby přitáhnul ten největší diamant na světě (následovala klasická chlapská odpověď - No jak chceš). Pak jsme byli v Londýně, asi třetí den se procházíme zasněženým parkem St. James a najednou koukám, že klečí ve sněhu :) Říkal, že je se mnou moc šťastnej, že jsem to nejlepší, co ho v životě potkalo atd. Já brečela jak želva a civěla jsem na ten nádhernej prstýnek až jsem skoro zapomněla odpovědět :) Prostě nádhera a jsem fakt ráda, že ho ta naše naprosto zbytečná hádka neodradila :)
Odpovědět
Tak nevím, jestli nejsem nějaká divná, ale s manželem jsme spolu randili 10 let, než mě požádal o ruku a já tedy nikterak nevyšilovala a nenervila, že mu to tak trvalo...:-D :-D :-D Jo, bavili jsme se o svatbě už asi půl roku před zasnoubením, ale to bylo jen takové nezávazné, vždy v souvislosti s tím, že se vdával nebo ženil třeba někdo z rodiny nebo kamarádka/kamarád...Nikdy jsem jako malá nesnila o tom, jak budu nevěsta, nemám ráda okázalé šperky a velká gesta před lidmi, svatba pro mě byla spíš něčím virtuálním...Ale znám svého Jiříka - na všem si dává záležet a vždycky byl strašně pozorný, nezapomněl na žádné výročí, narozeniny ani svátek, takže možná i proto jsem neměla žádnou potřebu svatbu připomínat a řešit...Někdy mě úplně šokuje, co všechno si pamatuje, že jsem třeba řekla, že se mi líbí, třeba v obchodě nebo ve filmu...proto jsem se ani nebála, že by mě snad někdy požádal o ruku nějak, jak by mi to bylo nepříjemné...věděl, že nechci, aby to bylo třeba na Vánoce, narozky, Valentýna apod. - oba dva jsme tak nějak chtěli, aby ten den patřil jen tomu "aktu" zasnoubení a nemusel se dělit třeba se Silvestrem...No, nicméně, přiblížilo se naše desáté výročí a já jsem od něj dostala prodloužený víkend v Londýně, město, kde se cítím jako doma, pokaždé si to tam užiju, miluju je prostě nejvíc na světě, spolu s Británií...No, odlétali jsme deset dní po našem výročí (v lednu 2010) a hned ten první den, v deset hodin večer (ten čas byla krásná náhoda) při procházce kolem Temže u London Eye a Big Benu se mě krásně nervózně a roztržitě jako malej kluk zeptal, jestli bych si ho chtěla vzít...=) Bylo to krásné, intimní, kolem už byla tma, jen pouliční světla a osvětlený Big Ben a London Eye, nikdo nás nerušil, nekoukal na nás, Jiřík vytáhl krabičku s překrásným jemňounkým prstýnkem z bílého zlata (on mě prostě zná) nasadil mi ho a políbil mě...pak jsme tam ještě asi půl hodiny jen tak stáli, objímali se a vychutnávali ten okamžik...S tím prodlouženým víkendem v Londýně mi vyrazil tenkrát dech, pak jsem si ale už začala říkat, jestli nemá něco za lubem...ale víc jsem to neřešila, takže ve výsledku jsem překvapená stejně byla...=) No a protože to byl první večer tam, tak už jsme si aspoň zbytek pobytu mohli krásně užít a vychutnat si ten pocit čerstvého zasnoubení...;-) A po návratu jsme se hned pustili do svatebního plánování, protože jsme se shodli, že chceme podzimní svatbu, babí léto je přece překrásné a my nemáme rádi vedro a chtěli jsme venkovní obřad...postupně jsme začali tedy zjišťovat, co, kde a jak zařídit a celkem nás ty přípravy pohltily...kouzelné období a překrásný, nezapomenutelný a neopakovatelný svatební den...Jinak - manželství pro nás po tolika letech vztahu není nějaká změna, ale ten fakt, že jsme oficiálně svoji, jsme "Hoškovi", tak to si oba moc užíváme! ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@nika_83 Já jak někde vidím, že přispíváš do diskuse, tak ji hned otevírám, protože z toho vždycky čiší taková příjemná a nenucená pohoda... a opět jsi nezklamala :) Ale k diskusi: Andrej mě žádal o ruku v září, dva dny před mými narozeninami, což znamená necelé čtyři měsíce od seznámení. Jako obvykle jsme u mě doma popíjeli zásoby maďarského vína a povídali a povídali. No a najednou vyskočil, odběhl k batohu a asi 10 (!!!) minut tam něco hledal! :-D Na moje dotěrné otázky si nedokázal vymyslet nic lepšího, než že hledá PYŽAMO... Ale já to tušila! Znali jsme se sice velmi krátce, ale už jsme o zasnoubení mluvili, už věděl, co se mi líbí za prstýnek (Mimi oui). Nakonec krabičku vyštrachal, schoval ji za zády a začal mi vyprávět... "Víš, jak jsi mi psala, za jak dlouho dorazím k tobě a já, že ještě zbývá 50 kilometrů. Tak to jsem lhal, tou dobou už jsem byl dávno v Praze, jenže jsem se zapovídal s jednou holkou." :-S Samozřejmě to byl chyták, ta holka byla prodavačka z Dioru (pardon, shop assistentka) a Andrej s ní jen diskutoval, jestli mi prstýnek padne. A taky že ano :-D
Odpovědět
@ivona83 :-D :-D :-D Hehe, díky...=) Jinak - 4 měsíce - to je pro mě nepředstavitelný (jakože my jsme spolu byli 10 let)...:-))) Ale je to super, když to klape! ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@nika_83 Mně kdyby to někdo jenom vyprávěl, tak taky kroutím pochybovačně hlavou... myslím, že je to hodně individuální a rozhodně si nemyslím, že ideální. Ale my se máme rádi a Andrej má velké srdce, rozum v hrsti a nohy pevně na zemi :-)
Odpovědět
@ivona83 Určitě je to PŘEDEVŠÍM individuální...;-) My spolu s manželem začali randit, když nám bylo 16, to si dost těžko umím představit, že bysme se po 4 měsících brali...=) Když se dva seznámí ale už v dospělejším věku, většinou tak dlouho se svatbou neotálí...=) Vy jste sice možná extrém :-D ale my máme co povídat (zase z té druhé strany)...:-D Pokud si ti dva rozumí, je to jedno...;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@nika_83 Musím říct, že případ, jako vy dva, se také tak často nevidí (v dobrém smyslu). Většinou pár po deseti letech zjistí, že se ještě brát nechtějí, ale nikam jinam to taky nevede, spíš stagnuje, a tak se raději rozejdou. U nás zafungovalo i to, že jsme se vzácně v mnoha podstatných věcech a aspektech shodli anebo máme podobné životní zkušenosti (oba jsme byli stejní typy studentů, v pubertě jsme poslouchali stejnou hudbu, máme za sebou pětileté vztahy i dvouleté období single, pocházíme z úplných rodin, doma jsme měli zvířátko, rádi paříme, jíme tatarák a baví nás cestovat, ale ne třeba na vandr do Indie... atd. atd.) :-)
Odpovědět
Já taky přidám svou trošku do mlýna:-). Jsme spolu s přítelem taky už skoro 10 let (4 roky spolu bydlíme). V podstatě jsme o svatbě tak nějak už mluvili (spíš taky v souvislosti s tím, že chceme, aby se nám dítě narodilo do rodiny, kde mají oba rodiče stejné příjmení, prostě tak, jak to má být). Ani jeden z nás si ovšem nepředstavuje klasickou svatbu se vším tím humbukem. Ani já jsem si nikdy nepředstavovala, jak budu na svojí svatbě za princeznu, tedy jsme se do toho moc nehrnuli. A o to víc jsem byla žádostí o ruku zaskočená:-) . Byla jsme romanticky požádána v prosinci 2010 na dovolené v Dominikánské republice, na pláži pří západu slunce. Přítel si tedy neklekl, protože měl na sobě bílé kalhoty a po kotníky jsme stáli v moři :-). Ale i tak to bylo velmi romantické, i přesto, že jsem to mohla očekávat, stejně mi to do poslední chvilky nedošlo. Prstýnek měl taky podle mých představ, již dříve jsme se bavili o tom, jaký snubní a i zásnubní prsten by se nám líbil, tedy vybral absolutně správně. Svatba je naplánovaná na konec června, začátek července 2011.
Odpovědět
@ivona83 No, my zase s Jirkem říkáme, že si tak moc rozumíme proto, že jsme se vzájemně "vychovali"...Od 16 jsme spolu byli téměř denně, chodili jsme do vedlejších tříd na gymplu, o přestávkách jsme byli spolu a pak vždycky až do večera po škole...doteď nechápu, jak je možné, že jsme odmaturovali...:-D :-D :-D A tím že jsme spolu začali chodit tak brzy, v období dospívání, kdy si člověk na všechno utváří názor a přestává být závislý na rodičích, tak jsme celkem logicky měli vliv jeden na druhýho...Taky jsme z úplných rodin, taky jsme měli oba zvířátka, oba máme stejně staré bratry, jeden pro druhého jsme byli tou první láskou a s cestováním to máme taky tak (na vandry nás moc neužije - teda, jestlis to tak myslela? :-D )...a na tatarák jdeme zrovna dneska večer...;-))) Neříkám, že jsme s Jirkem úplně stejní, to ne, ale názorově se opravdu v 99% shodneme - ať jde o filmy, hudbu, jídlo, volný čas apod. Prostě jsme si za ty roky ty názory spoluvytvářeli...;-) @pinkwomen Tak to je super! =) My spolu bydlíme už skoro 6 let v našem bytě...a předtím ještě 2 roky na privátě...takže už taky nějakou chvíli...:-) Žádost o ruku musela být moc krásná...a to s tím pokleknutím - Jirka taky neklečel, byli jsme v to Londýně v lednu a ta zem byla mokrá...pak se mě ptal, jestli mě nemrzelo, že neklečel, tak jsem mu říkala, že vůbec, že jsem byla i ráda...přecejen - opodál prošel občas nějakej člobrda a to by poutalo pozornost a to já teda rozhodně nechtěla (a Jirka taky ne)...takhle to bylo pěkně jen pro nás dva a nikdo si ničeho nevšimnul...;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@nika_83 @ivona83 Já to mám takhle s váma oběma, vy to máte obě tak nějak romantické, až by jeden štěstím brečel:)
Odpovědět
Profilova fotka
@kajovaevicka Souhlas,když tady čtu některý příběhy,tak jsou tak strašně krásný a romantický,že by člověk brečel ;-) ale já si nestěžuju :-)
Odpovědět
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?