Ahoj holky!Nevím, jak u vás, ale v našem okolí se neustále vyskytují lidé, kteří se strašně diví, že se bereme(jsme spolu skoro 5 let), nebo že je to brzo )já 2, přítel 29 let) atd.Dobří kamarádi a blízká rodina nám fandí, ale ostatní se hlavně hrozně diví atd.Co vy říkáte takovým chytrákům??Mě už pomalu dochází odpovědi a už mě přestává bavit na takové otázky reagovat...Jak to řešíte vy??
P.S.:koukala jsem, jestli tu není stejná diskuze, ale nic jsem nenašla..tak pokud tu něco takového je, tak se omlouvám... 8-)
no nas se na to taky porad nekdo ptal...hlavne teda manzela...a on odpovidal, ze by mu spis prislo divne, kdybychom se potom, co spolu uz naky ten patek zijeme, nevzali...
no a nekterym antisvatebcanum rikal, ze si me bere kvuli majetku :-D :-D (a kupodivu se jim to zdalo jako dobry duvod).
Ptalo se mě na to mnoho lidí vzhledem k tomu, že jenám s manželem oběma 20. Brali jsme se z lásky a těm šťouralům říkám, že jsme se vzali protože můj manžel si přede mě klekl a zeptal se jestli se stanu jeho ženou a já odpověděla ano ;-) Jinak prostě jsme k sobě chtěli oficiálně patřit a já chtěla mít příjmení svého muže na důkaz naší lásky!
ja mam 22 a teraz v auguste sa berieme, a tiež zaživam často že prečo sa berieme ale ja si z toho nič nerobim, veščínou su to staršie kočky a ja si myslím o tom svoje ja sa tiež žiadnej bezdetnej 35 nepytam prečo sa už nevydá čim sa nechcem nikoho dotknuť len reagujem na to že sa mi ludia staraju do toho že sa idem vydavať taka mlada
já mám 22, den před svatbou 23. Svatba je naplánovaná od ledna, ale zatím o ní nikdo neví - ani rodiče. takže zatím se občas někdo zeptá, kdy bude svatba, ale nikdo mi aspoň neříká, že jsem ještě mladá a jestli se musíme brát. Nikdo nám tak zatím do ničeho nemluví a zařizujeme si všechno podle sebe. Požádání o ruku proběhne 10. 8. a počítám s tím, že první otázka bude - A vy musíte?? :-)
my jsme řekli, že z lásky a na řeči druhých už kašlu, ale ze začáku mi to rozmlouvání a řeči typu, jak si ho k tomu přesvědčila a takový blbosti dost vadili, teď když už máme těsně před svatbou, tak na to nemyslím, ale tenkrát, když jsme to loni oznamovali, tak mi ty některé reakce hodně vadily, bylo to jen rýpání, ale ne každý na to má náturu, aby takové rýpání ustál :-(
jj přesně saendy, to mě taky mohlo vytočit, otázka, jestli musíme a kdy se to narodí, tak na to jsem jim odpověděla, že máme svatbu skoro za rok, tak je logické, že mimčo nečekám..to mě asi točilo nejvíc, jako kdyby se v dnešní době lidi brali jen kvůli dítěti
ja som si v 18tich predstavovala, ze v 24 budem uz vydata, mat mozno aj dve deti, ze to po skole pojde akosi rychlo. a mam 25, svadbu v 26, deti este neplanujeme, sme mladi. zase ked si spomeniem, ze nasi rodicia nas mali v kolkatich, tak sa to naozaj nejako posuva. moj zensky lekar mi sam povedal, ze do 28 nech sa nestresujem, ze to je tak akurat na prve dieta. moj nastavajuci bude mat 29 v den svadby a myslim si, ze uz nas vztah je v stave, kedy sa to zda byt idealne nacasovane a sami citime tuzbu oficialne vytvorit rodinu s jednym menom ;-) .
Suhlasim s amulienkou: to je dost trefne pre kopu kociek v rovnakom veku...u nas je to sice ja- 28 a drahy 33, ale inak do bodky vsetko pravda.
U nas je to plus aj tuzba vytvorit si nove spolocne byvanie a deticky... tie nech maju jedno priezvisko. Nic z toho sa samozrejme nevylucuje ani za slobodna, ale manzelstvo tomu dava vaznost...alebo ako to povedat...vsak tie co sa idu vydavat, vedia 8-)
Aby sa rodina opat stretla a prisli vsetci aj z druheho konca sveta a boli sme vsetci pekne pohromade ;-) Tak davno sme sa nevideli :-D To ma tak na margo napadlo.... nie je co riesit :-D
myslím, že ti, kdo žijí pouze "na hromádce" si pořád nechávají jakýsi prostor pro případný rozchod. Pořád asi vidí, že se někdy rozejdou. Když už se dva vezmou, pak už není tak lehké se sbalit a a kdykoliv odejít.
....lebo chceme rodinu, lebo si rozumieme...lebos i neviem predstavit, ze by som mala svoj zivot zit bez neho...
x-)
a co sa dovodu na svadbu ako taku (hostinu tyka), tak musim citovat radlinku: "Aby sa rodina opat stretla a prisli vsetci aj z druheho konca sveta a boli sme vsetci pekne pohromade Tak davno sme sa nevideli"
;-)
Berieme sa lebo sa ľúbime
ale väčšinou s úsmevom na tvári hovoríme, že došlo na sobotu, keď nebudeme prať :-D
Podľa mňa- teda aspoň u nás je najdôležitejšie, že chceme byť spolu a chceme, aby nám náš spoločný život požehnal Boh. :-)
No to my máme termín už dávnejšie, ale bližšie okolie to vie len tak 4 mesiace, širšie sa diví až teraz (mesiac pred svadbou) keď sa ich pýtam na poštovné adresy :-D
Takže čelíme otázkam či "sa musíme" :-D Jednoduchá odpoveď (keďže skoromanželovi malinko narástlo bruško) ;-) Proste tvrdíme že to JA si ho musím vziať :-D :-D :-D
Luko - ale mna sa nikto nepytal preco sa berieme ? To je na tom to zvlastne...hmmmm ... ja riesim opacnu otazku :-D
Rodina by sa fakt mohla uz stretnut, moja je velmi daleko a rada by som ich opat videla x-)
My se budeme brát teď v září a čelíme stejnému problému... Jsme spolu téměř 5 let a po celou dobu našeho vztahu se náš všichni potutelně ptali "A co svatba? Nebude?" No a když se oznámilo, že bude, tak rodina a ti nejlbižší kamarádi zareagovali moc hezky, ale bohužel pár rejpalů se také našlo...Nejvíc mě mrzel dotaz jednoho kamaráda, od kterého jsem zápornou reakci nečekala - na otázku Proč???? Jsem fakt neměla co říct....Nevím...závidí?.... Každopádně je fakt, že to člověka zamrzí, ale co s tím naděláme:(
My sa berieme za tri týždne a naozaj nikto sa nás neopýtal, teda aspoň mňa nie, prečo sa berieme. Takže takú vec som riešiť nemusela. Ale keď som to vravela jednej kamártke, ktorá je už vydatá a má dve deti, bola z toho hotová a tvrdila, že robím osudnú chybu.
my se bereme, protoze me pritel umluvil ... zijeme spolu 11 let a pozadana o ruku jsem pres dva roky .... svatba mne pripadala naprosto zbytecna vec, kdyz dva spolu chteji zit, tak muzou i bez papiru ...
Jinak mě se taky všichni ptali, jestli se musíme brát - hlavně rodina. Moje manka mi dokonce až do svatebního dne nevěřila, že nejsem těhotná. Uvěřila až když jsem na hostině začala pít vodku s džusem :-D
Protože jsem 12 let žila s přítelem a celou dobu jsem si myslela, že si mne jednou vezme a bude se mnou mít rodinu a po 12 letech jsem zjistila, že on je natolik sobecký, že nic měnit nehodlá - že se ženit nechce a nechce mít ani děti. A tak jsem se s ním rozešla a pak jsem potkala Pavla! Je úžasný a máme se moc rádi a uvědomuje si, že na to abyste toho druhého poznali nestačí desítky let... lidi se mění a buď spolu šťastní budou nebo jednou zjistí, že to dál nejde...takže není na co čekat, nejjednodušší je to zkusit a užívat si každý den, kdy budeme spolu - a jako manželé to bude mít své zvláštní kouzlo - doufám! A těším se na to! ;-)