Ahoj holky!Nevím, jak u vás, ale v našem okolí se neustále vyskytují lidé, kteří se strašně diví, že se bereme(jsme spolu skoro 5 let), nebo že je to brzo )já 2, přítel 29 let) atd.Dobří kamarádi a blízká rodina nám fandí, ale ostatní se hlavně hrozně diví atd.Co vy říkáte takovým chytrákům??Mě už pomalu dochází odpovědi a už mě přestává bavit na takové otázky reagovat...Jak to řešíte vy??
P.S.:koukala jsem, jestli tu není stejná diskuze, ale nic jsem nenašla..tak pokud tu něco takového je, tak se omlouvám... 8-)
Tak mě je necelých 22, příteli 27, chodíme spolu šest let, 2 roky spolu žijeme, dokonale se známe, máme se rádi. Taky to ještě spousta lidí nerozdýchala, že se v září vdávám... Přítel na to věk má, já sice podle dnešních trendů ještě ne, ale máme byt, auto, psa, uvažujem nad mimčem... Nemá to žádný racionální důvod, prostě "jenom" cítím, že je to dobrý nápad a že takhle budu šťastná. Já všem na jejich "Proč?" odpovídám větou: "A proč ne?" Zatím nikdo nebyl schopný něco vymyslet ;-)
Já se taky kolegyně neptám, proč až ve 35 čeká své první miminko a ještě není vdaná. Prostě je mi to fuk, je to její život, tak ať si ho zařídí, jak chce :-.
My jsme se brali po 8 měsících chození a brali jsme se proto, protože se milujeme, cítíme, že jsme pro sebe ti praví, chceme časem mimíska, prostě chceme spolu být napořád! x-) A nikdo naši svatbu neřešil, protože jsme měli tajnou svatbu a všichni se to dověděli až po obřadu :-D Rodiče, kteří nám šli za svědky neměli žádné otázky, proč se bereme, prostě to vzali tak, jak to je a byli rádi :-) Kromě mého bráchy pak nikdo neřešil, proč jsme se brali, že se bereme brzo a podobně. Asi to bylo i tím, že se s manželem známe od základky a posledních cca 9 let jsme byli nejlepší kamarádi ;-)
Jaylo - to s bříškem je dobrá reakce :-D
My s manželem jsme spolu chodili 6 let, když mě požádal o ruku - bylo to v době kdy nám bylo krásně, jako by jsme se znovu zamilovali :-) žádné hádky, jen pohoda a láska z nás sálala, tak jsme řekli proč ne a spečetili to v kostele.
Znám moc lidí, kteří se rozešli třeba po 4 letech a pak s novým partnerem do toho práskli po roce - stačí láska, vzájemná důvěra a ten pocit, že člověk dělá správnou věc ... x-) Reakce okolí však bývá někdy až k podivení ...
Ivikmiki: tato tvoje věta "Znám moc lidí, kteří se rozešli třeba po 4 letech a pak s novým partnerem do toho práskli po roce..." - spolužák ve škole říkal to samé. Se svou chodil 5 let, pak se rozešli a s další přítelkyní se bral po roce známosti. Bohužel se do 3 měsíců po svatbě rozvedl :-( . Určitě to není pravidlo, ale i to sa stává, bohužel :-S
ahoj, my jsme spolu s přítelem sedm let, dva roky spolu žijeme, řekla bych že se za tu docela dobře známe, víme co od sebe můžeme čekat. před dvěma lety a kouskem se mi totálně změnil život, dokončila jsem voš, udělala absolutorium a měla nastoupit do práce. jenže mezitím mi zjistili obrovský nádor na ušním nervu a musela jsem na dost vážnou operaci (trvala patnáct hodin), nádor měl za následek ochrnutí půlky obličeje a dva měsíce na jipce a sipce. přítel byl se mnou každý den a držel mě nad vodou. vím že mě má rád, vím jak moc mu na mě záleží a že mě nenechá ve štychu. máme se moc rádi, i po sedmi letech se na sebe těšíme :-) neumím si představit lepší důvod :-) prostě jsme spolu šťastní a chceme to tak nadále, ale chceme být rodina :-)
chaarleene : to ma nenapadlo, ale tiez dobra reakcia. Inac, my sme s manzelom chodili spolu 6 rokov, zacala som s nim chodit ked som mala 18, mala svoj rozum, nechapem, preco sa ludia cuduju, ze po siestich rokoch sa chcu dvaja ludia vziat a zalozit si rodinu... sestra bola opacny pripad, do nej naopak hukala cela rodina, ze uz chodia spolu dlho ( 7 rokov) a svagor by uz mal byt otcom (ma 30)... heh, viete co ma teraz napadlo,ze ja som cerstva novomanzelka a moja mamka uz cakala druhe babo v mojom veku.... :-D mam sklz..
My jsme spolu přes 6 let. Bydlíme spolu úplně od začátku (vlastně jsme spolu začali žít dřív než u nás vůbec proběhl první sex :-D ). A proč se bereme? Děti zatím neplánujeme, ale prostě cítíme, že by se ten vztah měl zase někam posunout, tak pořádáme svatbu - taky mi za rok bude 30, tak to už bych mohla být konečně "paní" ;-) . Petr je můj první kluk, se kterým mám pocit, že můžu být svá a jemu se to líbí - u něj je to stejné, prostě vztah jako u nejlepších kamarádů + něco navíc...nevím, jak to popsat. 8-)
Ano první reakce "jsi těhotná".... blbost a omyl především našich matek, které se vdávaly v 18-ti, protože musely. Je nám 29. Jsme spolu víc jak 10 let, nikam jsme se nehrnuli, ale máme spolu dům,... a už dlouho se nic nedělo, proč to nezpestřit? Doufám, že to bude příjemná společenská událost, u nás už svatba nebyla skoro 20 let! A děti? Když příjdou, aspoň nebudou mít problém s příjmením! :-) Takže spojíme příjemné s užitečným. Rádi se myslím opravdu máme! Kdyby ne, už bychom spolu přece nebyli, ne? :-)
Tuto otázku budu nejspíš řešit dnes odpoledne. Budeme totiž rodičům oznamovat, že je svatba příští sobotu. Původně měla být totiž tajná jen se svědky. Bude to pro ně šok, ale alespoň nemají dostatek času na vymýšlení blbostí. ;-)
A předpokládám, že dotaz, zda nejsem těhotná padne jako první. :-D
Naši rodiče bydlí oboje v jedné vesnici. Přítel je u tchýně od rána, já tam pojedu po práci, sedneme ke kafi, a ..... no a pak až nás požene berlema :-D tak rychle sedneme do auta a přejedeme k našim, kde se bude vše opakovat ... :-D :-D :-D Akorát že u našich jich na nás bude pět. Budeme v nevýhodě. :-D :-D :-D
My jsme neměli s rodiči (ani jedněmi) dobré vztahy, proto měla být svatba tajná, a paradoxně až poté co jsme se odstěhovali se to zlepšilo, a tak jsme si řekli, že bychom to teď nechtěli pokazit my, když by o tom nevěděli.
Jak tady je zmínka, že naši rodiče se brali v 18 letech (u nás to teda bylo jinak, ale to je jedno), tak neviděli jste někdo tento týden na ČT ten dokument Zuzana a Stanislav??? To je přesně ono a byla to teda síla. ;-)
Když jsme se brali, bylo mi 26 a manzelovi 27 a stejně se nás taky ptali a nevěřili, že nemusíme. Ať neblbnem, když nemusíme (a to jsme spolu byli 5 let). Teď, dva roky po svatbě je mi 27 a manžovi 29 a naopak do náís hustí, kdy už bude to dítě, když už jsme se vzali. No prostě ono bude furt něco, do čeho se budou motat lidi, kterým do toho asolutně nic není.
petruzskaa: na Manželské etudy po dvaceti letech občas koukám, taky teď zrovna na Zuzanu a Stanislava a děkovala jsem, že je teď jiná doba. Tam to bylo evidentní už když se brali, že to bude krátké. říkali jsme si s manželem jaký by to bylo, kdybychom se i my mohli předem na sebe podívat, jak to bude vypadat za 20 let....no možná radši nevědět :-D
Nevím jestli jsme viděly stejný, ale.....
Byl tam mladý pár v r. 1980 - učnice na kadeřnici ve třetím ročníku otěhotněla a museli se brát. Jemu bylo 21 myslím a měl před vojnou. Pak svatba, dítě, různé problémy, další dítě. Prostě je sledovali po dobu asi 8 let po svatbě. A potom znovu od 1999 do 2005, kde už se vdávala jejich dcera. No a ta matka byla značně ovlivněná tím, že se vdávala mladá, nic si neužila, a přenášela to i na dceru, ohledně společného bydlení před svatbou atp. A to bylo té dceři tuším 22 nebo 23.
Nevím jestli jste to někdo viděl, ale mě přišla ta holčina dospělejší a rozumnější jak ta matka. :-N