Ahoj všem,
zajímalo by mě, kolik je nás tady takových, které budeme mít církevní svatbu s tím, že důvodem není vzít se v pěkném kostele, ale to, že jsme věřící... Jsem jedna taková:-)
Ja myslim, ze cela pointa a otazka tkvie v tom, preco je pouzitie neabortivnych metod oddialenia tehotenstva zakazane v manzelstve, medzi dvoma veriacimi katolikmi, ktori sa uprimne lubia a dieta su ochotni prijat ako bozi dar v pripade zlyhania "antikoncepcie", no maju dovod tehotenstvo oddialit.
Neviem prijat to, čo hovori ch.west vo svojej knihe, ze ak nie je pohlavny styk ukonceny ako kaze cirkev, je par v smrtelnom hriechu, lebo pohrda bozim darom, uraza jeho lasku a podobne..on sexualny styk prirovnava k plodnej laske cirkvi a krista, a ked k plodnemu styku (rozumej plodny akt muza do zeny, zena nemusi byt v plodnom obdobi) nedojde to je pocinanie anti-cirkvi a anti-krista..
knihu jsem necetla, ale prijde mi to zvlastni, a co pak treba, kdyz muz nevyvrcholi vubec? nebo jsou manzele nejakou dobu od sebe a muz ma mokry sen (doufejme, ze se mu zda o jeho zene)... prijde mi to prilisne zamerovani se na telesnou tekutinu a kam s ni...
som krestanka a moj snubenec tiez...snazime sa zit (tym nemyslim len co sa 6.prikazania tyka) podla desatora, lebo to nam zanechal Pan..co "kaze" Cirkev mi pride niekedy pritiahnute za vlasy (ospravedlnujem sa za vyraz), nestotoznujem sa so vsetkym...Cirkev ako institucia si presadi svoje a povie ze toto a toto je hriechom...ale moze niekto so 100%nou istotou tvrdit, ze Boh to tak chcel alebo presne tak myslel? Niekedy su to podla mojho nazoru domienky ze asi to tak bude..ako s Onanom..presne ako kocky pisete - ani podla mna nejde o to, ze ho Boh potrestal kvoli tomu, ze vypustal semeno na zem...islo o nieco ine..ale niekto si to vyklada tak, takze je to hriechom...Pokial viem tak na inom mieste v Biblii sa uz k tejto teme nevracia..takze ako potvrdenie, ze je to zle sluzi tato jedina veta v sv. pisme.. :-| skoda, ze na niektore otazky sa priamo Pana nemozeme spytat, aby sme "netapali" :-) Brat potom prerusovanu suloz za hriech alebo nie? Ist s cistym svedomim na sv. prijimanie alebo sa nechat nahlodavat pochybnostami ci je to ok?
Dobré ránko holky, mám na vás všetečný dotaz. Jak se díváte na dva lidi, kteří spolu před svatbou delší dobu bydlí? Třeba rok...Čistě z křesťanského hlediska, mám na mysli třeba jak to může ten vztah poznamenat, jestli je to špatné takhle dlouho před svatbou bydlet, jestli to může svatbu nějak narušit, jestli není lepší vzít se hned? Jak se na to díváte? My to tak s přítelem máme (přesně rok bydlení před svatbou) a jsem z toho trochu nesvá, jestli to nemůže nějak uškodit manželství :-( A ptám se z čistě křesťanského hlediska, ne praktického :-D
Luli, navím, jak se na to dívají katolíci, ale u nás je to čistě křesťansky "zakázáno". Byli bychom dáni do kázně a nesměli bychom přistupovat k přijímání, mimojiné... Jinak mě by asi bylo líto, že by se tou svatbou ten život zas až tak nezměnil, jestli mi rozumíš... Neznám u nás ve sboru (ani v jiném) nikoho, kdo by spolu bydlel před svtabou... Taky bychom pak asi neměli takovou motivaci vzít se dřív, než když by bylo mimino na cestě - proč taky... ?
Santhe, máš pravdu, ale takhle se na to my dvě můžeme dívat opravdu jen z hlediska křesťanského...z praktického je bydlení před svatbou celkem fajn :-) V mém okolí sice věřící lidé jsou a bydleli spolu před svatbou aspoň půl roku. Ale to ryze z hlediska praktického - zařídit byt, našetřit peníze, to zabere nějaký čas.. ;-( takže my dva spolu vlastně bydlíme proto, abychom byt zařídili, nějak si rozvrhli finance, našetřili a pak svatba :-S U nás to prostě jinak nejde, i když se na nás asi babičky v kostele budou dívat divně, ale jinak to nešlo |-|
já to chápu, nemáme našetřeno nic a nebýt toho, že nám spoustu věcí dají tchánovci, tak nemáme ani zařízený byt (ani kde bydlet, mají dům s dvěma byty..), a vzít bychom se nemohli, ale asi bychom kvůli tomu spolu nebydleli - ale je to trochu jiná situace, utratíme po svatbě víc než teď, protože milého šatí a živí rodiče... Takže z praktického hlediska to chápu, z křesťanského bych se asi taky dívala zkrs prsty... |-|
lulinka: Já osobně bych to až tak nehrotila. Nejsem pro dlouhodobé soužití před svatbou, "na hromádce", ale z okolí znám spíš případy, kdy se dva zasnoubí a začnou řešit bydlení (protože po svatbě je třeba někde společně bydlet že), rekonstruují nebo zařizují byt a když se vše chýlí ke konci, mají svatbu. A pak teprve spolu začnou doopravdy každodenně žít, jako manželé, ve vlastním bytě.
My jsme spolu před svatbou nebydleli, začali jsme spolu žít opravdu až od svatebního rána a přijde mi to úplně normální a krásné. Prostě tou svatbou se nám život změnil a ta změna byla nádherná.
Kdybychom měli možnost žít spolu dřív, tak bychom se i dřív vzali - prostě žádné takové - mám byt, je to jednodušší, pojď ke mně bydlet a uvidíme, jestli nám to spolu půjde a pak se někdy kdyžtak vezmeme.
vierka: To je super stránka, už 2x jsem využila možnosti na něco se zeptat a odpověď byla vždycky rychlá a kvalifikovaná - odpovídá ten, kdo tomu rozumí, ne vždy kněz.
Z křesťanského hlediska se to určitě nemá. Nicméně my spolu už dlouho žijeme, přes tři roky. Ne proto, abychom si to vyzkoušeli a pak se uvidí... Pro mě je sňatek zásadní životní rozhodnutí, je nezrušitelný, a proto potřebuju dlouhou dobu, abych k takovému rozhodnutí dospěla. Zároveň s přítelem opravdu nejsme takové typy, abychom spolu tak dlouhou dobu randili, pořád lítali někde mimo domov a tak..oba jsme dost domácí typy, co hledají svůj klid, a bydlení společně pro nás bylo v podstatě samozřejmostí. Křesťansky je to asi špatně, ale já se neumím donutit k tomu, abych to špatně vnímala nebo toho litovala.
A že se svatbou nic nezmění? Měla bych chuť říct "díky Bohu", ale to se asi nehodí... Ale jsem ráda, že se nic nezmění, nemám ráda změny.
Lulinko, já se se svým nastávajícím znám přes 4 roky, chodíme spolu 3/4 roku, půl roku spolu žijeme, a to proto, že má domov 400 km daleko, já mám byt a nenechám jej na kolejích-to je úplně zbytečné. teď jsme si tedy řekli, že to půl roku vydržíme do svatby a přestaneme spolu intimně žít a svátost manželství si naplníme v říjnu. Bydlení společně je skvělé, ale neodsuzuji ani to, když člověk s žitím počká až po svatbě. Chodím na přípravky a zarazila mě jedna slečnu z páru která se zeptala, zda jí bude stačit rok, aby se s manželem nejen intimně sžila, ale i celkově zabydlela. Bohužel, to jsou nakonec zase ty páry, které pak chodí za knězem a řeší co dělat, že spolu nedokáží žít, spát a sdílet společnou domácnost. Jsem věřící, ale řekla bych moderní katolička. Žiji s vlastním svědomím a soužití před svatbou je určitě ku prospěchu manželství.
lulinka - myslím že na společným soužití není vůbec nic špatnýho a hlavně ať si každej žije tak jak jemu to vyhovuje ;-) víra je víra a církev jako taková jen prostředník, určitě se najde fůra lidí, kteří se považují za věřící, ale některý vymoženosti církve jim nesedí, nehrotila bych to pokud se vám spolu dobře žije tak si to užívejte ;-)
jinak s tím postřehem že pak nemají páry motivaci se vzít..no nevim nevim já znám teda hodne párů, který spolu žili před svatbou (ať věřící, nebo nevěřící) a všichni se jednoho krásného dne vzali a nečekali děti, takže ty důvody pro svatbu budou trošku někde jinde než motivace v tom společně bydlet ne? ;-)
Káťa: Tož já vím, že jsem třeba někdy zbytečně ostrá a uštěpačná-jak by řekl můj dvouletý synovec, když mu zakazuju točit s knoflíkama od plynovýho sporáku "škajedá, bakaná" :-D, ale mě strašně točí lidská omezenost a právě ta neschopnost katolíků vidět dál než mezi nohy. Spousta příspěvků zde to jen dokazuje. Moje štíří povaha mi budiž omluvou a diagnózou zároveň :-D.
A stále razím to, co už jsem výše napsala: Neřešte to, neposlouchejte frigidní slepice a užívejte si sex z lásky...vždyť je to paráááááda... . Jestli kondom nebo Pharmatex je jedno...láska a svědomí (jsou-li v pořádku) nedovolí aby morálka poklesla někam, kam nemá...
Pravidla bez lásky jsou na prd a vedou jen k farizejství - kdo to nechápe, nechť si přečte Nový zákon.
A dodávám: nebo závěry druhého vatikánského koncilu.
Podle mě, kdo má málo lásky, potřebuje hodně mantinelů. Četla jsem k tomu i velice hezký citát, ale už si ho bohužel přesně nepamatuju.
já říkám, jak by to bylo u nás... Vím to, protože jsme se o tomspolu bavili... Já znám spíše více páru, pro které ten papír není důležitý, navíc je to v našem státě ekonomicky výhodnější, pobírá-li samoživitelka peníze na dítě, distane vždycky víc než matka-manželka... Samozřejmě nikoho nenutím, aby to udělal tak jako my, my se tak rozhodli svobodně, i na základě pohledu naší církve.... A jsme spokojení... Rozhodně si nemyslím, že bychom měli kdoví jaké problémy se sžít... Známe se hodně dobře a trávíme spolu spoustu času při různých aktivitách i "takovém tom domácím žvíkání"... ;-)
Sante: Mně by na vaší situaci teda trošku vadila ta ekonomicko-finanční stránka. Nebojíš se toho? Prachy dělaj ve vztahu hrozně moc...
Což mi připomíná další schízu, která mezi věřícími panuje: Peníze přece nejsou důležitý! :-D To je snad největší lež, co jsem kdy slyšela :-D.
allegria - příspěvky sou velice věcný a pěkně napsaný, přece se s nikým nebudeš mazlit abys mu to řekla že..fakt se dobře čtou..jinak tu lež s penězama sem už taky někde slyšela :-D
a s tím soužitím taky souhlasím, ono člověk až poté může zjistit že ten člověk, kterýho si myslí že zná výborně se ukáže pro život jako naprosto nespolehlivej a neschopnej ;-) ale samozřejmě je to každýho věc, když se 2 rozhodnou spolu před svatbou nežít tak to určitě není špatně jen je to jejich postoj a stejně to vnímám u lidí, kteří spolu holt před svatbou bydlí, zase jen jejich vlastní postoj ;-)
ale my trávíme půl týdne v jednom baráku, jen na noc jsme každý v jiném pokoji... A prostě se známe hodně dobře a v různých situacích... Byli jsme měsíc spolu na stáži v US a problém taky nebyl...
Neříkám, že nebudeme mít žádné peníze, oba vyděláváme, ale nebude to na večeři v restauraci tříkrát týdně, jako to jde teď, ale jen jednou... Nemyslím si, že bychom třeli bídu s nouzí, a peníze jsou pro nás oba dost důležité... Jen nemáme dost velkou rezervu a nemůžem si na začátku vybavit byt novým nábytkem...
no tak takový přístup asi nikdy nepochopím..bydlíte spolu v jednom baráku (i když půl týdne to je fuk) ale na noc se zavíráte každý do svýho pokoje? to jako kdyby ste spali spolu na jedné posteli tak by to bylo něco tak strašnýho? to jde asi uplně mimo mě, ale pokud vám to takhle vyhovuje
Taky jsme spolu před svatbou nežili a první tejden po návratu z líbánek jsem koukala :-D. To je taky obecný problém, o kterém se nemluví.
Mladí věřící lidé, mají od malička vtloukáno, že před svatbou se spolu prostě nebydlí. Pak dospívají, jejich kamarádi se sestěhovávají s partnery a oni zůstávají stále u maminek. Spolužáci se ptají nebo do nich rovnou ryjou, proč se nesestěhujou a oni jsou stále nuceni svoje stanoviska obhajovat, hledat stále další důvody, proč je sestěhování se až po svatbě super a hotovo. A tak v téhle pozici prostě "zatvrdnou"...
Pak nadejde ten velký den a po svatbě je to jiný...není to takový, jak před svatbou, kdy spolu dělali sice moooooc aktivit, ale byli spolu 2x týdně na rande, kdy se přemýšlelo maximálně o tom, co si dáme, nebo kam si zajedem. Oba se předtím pěkně upravili, byli milí, atd...a najednou je tady každodenní realita. Třeba přijdou i hádky a krize, zjištění, že spolu nedokážou žít...ale říct to? Přiznat to? Po tom všem, co člověk mlel všude možně o tom, jak je špatný, zkusit si to před svatbou?
To žádnej katolík neudělá...a hraje divadlo...a další a další na to skočí... ;-). Já jsem měla jedno veliké štěstí v neštěstí. Moje sestra takhle dopadla. Bez předchozího spol. bydlení si vzala katolíka, který ji bije, týrá a ničí a ona už 6 let hraje divadlo, protože přiznat, že to není tak, jak pan farář říkal, by pro ni byla neskutečná potupa. Další kamarádka to samý.
Když jsem se vdávala já, byla jsem připravená na všechno, všímala jsem si mnoha faktorů, začla jsem si prosazovat svou pozici a ujasňovat náš vztah hned na začátku. Teď po 7 měsících můžu říct, že jsem velice spokojená, šťastná a opečovávaná manželka, ale dalo to dost práce a i pár solidních hádek, ze kterých by pan farář asi omdlel :-D A to si myslím, že můj manžel je jeden z milionu a to zcela objektivně.
Mladí věřící žijí velice často v iluzi, která se po svatbě zboří, ale to už si nechávají pro sebe, protože nedokáží přiznat, že nebydlet spolu/nespat spolu/ nemít spol. finance před svatbou byla chyba. A z toho podle mě pramení pokrytectví katolíku.
Já o tom naopak otevřeně mluvím-možná proto, že moje přistávání do reality bylo ještě velice milosrdné :-D
Někdo to dělat musí.
Fuj, to jsem se ale rozepsala :-D
Sante: Půl týdne, pokud nejste manželé, živí vás částečně rodiče a nespíte spolu, není dle mého názoru, nic. :-)
Dáme si vědět, až budete mít rok po svatbě, ok? Teď nebudu malovat čerta na zeď, třeba jste ti jedni z miliardy a já vám to přeju :-).