Ahojky holky,
potřebovala bych radu....s mým taťkou jsem si nikdy moc nerozuměla, třeba jsme se bavili, to jo, ale každý máme jiný pohled na svět a názory, s mamkou to bylo lepší. Jediné co mi vadilo, bylo, jak taťka do nekonečna připomíná jak nemůžeme zbytečně utrácet, kolik co stojí a tak. Já vím, že to možná ani tak nemyslí, každopádně mě to otravuje život už tak 8 let - nejsem nesvéprávná, abych nechápala, kolik co stojí. Studuju vysokou - třetí rok, budu Bc. Ale už rok a něco přemýšlím, že to není ono, že už si připadám stará na to, sedět každý den v lavici a spoléhat na peníze od rodičů..Taťka si myslím, že je hodně proti příteli, přitom já ho miluju jako žádného kluka před tím a jsme spolu moc šťastní. Dokonce mě už požádal o ruku a já to prostě cítím, že to je ten pan pravý, moc si rozumíme a klape nám to. Letos jsme jeli na dovču s našima a ještě rodinou - dopadlo to fiaskem, každý to vidí jinak, vina se svaluje z jednoho na druhého. Nicméně mě to nakoplo se odhodlat k tomu o čem přemýšlím - odstěhovat se. Přítel nezaváhal ani na chvilku a je rozhodnutý jít se mnou. Chceme si příští rok najít bydlení a já bych si dodělala titul Mgr. dálkově. Přitom bych se chtěla pokusit o místo učitele v nějaké základní škole. Myslíte si, že mám šanci, když budu jen bakalář - bez pedagogického zaměření, ale mám státnici z angličtiny? Chci jít za přítelem a moc. Když jsem s ním, spadnou ze mě problémy a jsem o pět let mladší...Chceme být spolu, jen mám pořád obavy jak to zvládnu. Znám jen asi dvě holky, co to tak udělali - dodělali vysokou dálkově, mezitím bydleli s přítelem, kterého si i vzali. Máte s tím některá zkušenost? A jak jste to zvládali? A taky by mě zajímala ta práce, myslíte, že mám šanci najít místo učitelky?
tak já bych taky chtěla v knihovně i nějaký ten stůl a dalo by se tomu říkat pracovna, mám přes 500 knih a přítel si teď ke mě vozí svoje a má jich asi tak stejně, takže když to dáme do obýváku tak se tam asi nevejdem ;-) a taky chce "pánský pokoj" :-D
hele holky my mame ted jen Jednopokojak s malinkou kuchyni a malinkou koupelnou,ale opravdu neni nad to bydlet sama.Jsme tu uz dva roky a je to proste oje DOMA.Sice si obcas postesknu ze je to jak klicka na ptaky,teda skoro porad si styskam,ale nikdy bych to nemenila a nic veetsiho kde bych se musela o misto delit jeste s nekym jinym.je to proste moje,a nemusim se kvuli nikomu v nicem omezovat.
Ale mym snem je misto k zivotu s velkou kuchyni a mistem pro velky masivni stul minimalne pro sest lidi. x-)
tak já je už mám v pokoji ve všech skříních a tu půlku co si už Honza přivezl máme v hale na stole, protože je zbytečné je dávat do knihovničky, kde stejně není kam, když se snad budem brzo stěhovat
jija: :-) no mi máme hrozně válečných, pak detekrivky a já mám umění a archtekturu a společnost..ty architaktonický se nikam ani nevejdou jsou velký :-) ale dokážu si představit místnost s krbem knihovnou a nějakým dobrým večerním alkoholem :-)
když sem mu říkala at si je půjčuje ta mi řek že by mu bylo líto je vracet:)
jo tak já mám spoustu detektivek, pak nějakou tu klasiku, kterou jsem nečetla, ale vypadám pak sečtěle ;-), a chcem nějakou tu část asi s odbornou literaturou (jsme chemici) a taky přivezl Honza spoustu knih od antických autorů :-|
jo nějaký hezky bar na víno a něco dobrého by nebyl špatný
jija: :-) jojo, u nás je to horší nemám moc čas na čtení, ale přítel jí přečtre třeba za den, nechápu nechápu =-) jak to dělá proto jich je tu tolik :-)
fridolinek: já mám zkušennost takovou, že nic se nedá lámat přes koleno. Já se z domova odstěhovala v 17 letech a ničeho nelituji. Měla jsem nějaké osobní problémy s rodinou a přítel, když viděl mé psych. stavy, navrhl společné bydlení. Do dneška jsem mu nesmírně vděčná, i když jsme společně zažili ledacos a ne vždy příjemné. Bydleli jsme na chalupě jeho rodičů, on chodil do práce a já studovala SŠ. Nakonec jsme všechno zvládli a přečkali....byla to ta nejlepší zkouška. Poznala jsem ho ze všech stran a s čistým svědomím mohu říci, že jsem si lépe vybrat nemohla. Od začátku mě podporoval, pomáhal mi a dokázal být oporou. Vím, že bez jeho pomoci (hlavně finanční) bych nebyla tam, kde jsem dnes. Školu jsem zvládla i přes všechna úskalí....žili jsme normálním rodinným životem. Starala jsem se o domácnost...prala, žehlila, vařila...atd. Dneska máme vlastní byt a oba pracujeme a plánujeme v příštím roce svatbu (po 11 letech). :-) I přes všechny problémy a nástrahy jsme to zvládli.
Takže pokud máš pocit, že tovoje rozhodnutí je definitivní a přítel Tě podpoří, tak bych se stěhování nebála. Nejsi už žádná malá holka a můžeš se svobodně rozhodnout. Lepší je žít si svůj život a poznat všechny plusy a mínusy, které přináší. Zkušennosti ti nikdo nevezme a budeš odolnější a samostatnější. Sice asi narazíš na nepochopení a problémy ze strany rodiny, ale to se dá zvládnout. Já mám dneska mnohem lepší vztah s rodiči a sourozenci, než kdy předtím a myslím, že nás to vzájemně dalo více dohromady. Budu držet pěstičky a hodně štěstí.
beruska: jééé moc díky:-D Já už jsem rozhodnutá, je to sice nejisté - nevím jestli se mi podaří sehnat práci, ale čím dál víc cítím, že když se vracíme tak bych si přála,aby jsme se vraceli do svého...a ne každý k rodičům. Taky se už objevila jakoby generační propast a na spoustu věcí se asi dívám jinak než naši, ale tak je to všude, každý to vidí svýma očima:-D Rodiče chtějí pro své děti to nejlepší ale už se moc nezajímají o to, jestli to děti chtějí nebo ne....letos skončím a pak si chci školu dodělat dálkově...letos jsem byla s přítelem u moře a je to moc pěkný pocit vědět, že sis na to moře vydělala sama:-D A holky...máte moc krásný sny ohledně bydlení tak držím palce ať se nám alespoň z půlky splní:-)
tak jsem se předevčírem pěkně porafala s našima..........ach jo kéž by ten rok utekl rychle. Jenom proto, že jsem mladá a přítel taky tak na nás nemusí svádět všechny pohromy světa ne? :-p
ha24 to teda je...jestli mi to nevyjde, tak budu ten nejnešťastnější fridolínek na celém světě ]-( :-) Nejsem věřící, ale asi se dám na modlení. Už aby jsem byla samostatná a nezávislá a běhala si po bytě, který bude jenom můůůůůj (teda náááááš :-D :-D :-D ).
fridolinek: moc ti to přeju:) brala bych to hned taky :-) ;-) taky ted to bydlení právě řešíme, nevím jestli něco vyřešíme, nám všechno hrozně dlouho trvá :-D
ha24 - to mě nééé:-D Pokud to závisí na mě, já jsem většinou se vším raz dva hotová :-D Ale přítel je opatrnější...:-) No nic jdu hledat zase byteček nebo dům, koukám tam každej den jak vyoraná myš a furt nic...nepomohly ani moje prosebné pohledy, prostě ta realitka se rozhodla, že ten pravej dům nebo byt mi tam nezveřejní vrrr:-D
Včera jsem byla ve spořitelně a nevím jak s tou hypotékou. Snad nám nějakou dají, ikdyž nevím jestli to nebude lepší u lišky, když tam má přítel spoření...to zase bude běhání, to nestačí, že běhám kvůli škole, ještě kvůli tomuhle, tak jestli nezhodím aspoň 3 kila tak se na to vykašlu :-D