Ahojky holky,
potřebovala bych radu....s mým taťkou jsem si nikdy moc nerozuměla, třeba jsme se bavili, to jo, ale každý máme jiný pohled na svět a názory, s mamkou to bylo lepší. Jediné co mi vadilo, bylo, jak taťka do nekonečna připomíná jak nemůžeme zbytečně utrácet, kolik co stojí a tak. Já vím, že to možná ani tak nemyslí, každopádně mě to otravuje život už tak 8 let - nejsem nesvéprávná, abych nechápala, kolik co stojí. Studuju vysokou - třetí rok, budu Bc. Ale už rok a něco přemýšlím, že to není ono, že už si připadám stará na to, sedět každý den v lavici a spoléhat na peníze od rodičů..Taťka si myslím, že je hodně proti příteli, přitom já ho miluju jako žádného kluka před tím a jsme spolu moc šťastní. Dokonce mě už požádal o ruku a já to prostě cítím, že to je ten pan pravý, moc si rozumíme a klape nám to. Letos jsme jeli na dovču s našima a ještě rodinou - dopadlo to fiaskem, každý to vidí jinak, vina se svaluje z jednoho na druhého. Nicméně mě to nakoplo se odhodlat k tomu o čem přemýšlím - odstěhovat se. Přítel nezaváhal ani na chvilku a je rozhodnutý jít se mnou. Chceme si příští rok najít bydlení a já bych si dodělala titul Mgr. dálkově. Přitom bych se chtěla pokusit o místo učitele v nějaké základní škole. Myslíte si, že mám šanci, když budu jen bakalář - bez pedagogického zaměření, ale mám státnici z angličtiny? Chci jít za přítelem a moc. Když jsem s ním, spadnou ze mě problémy a jsem o pět let mladší...Chceme být spolu, jen mám pořád obavy jak to zvládnu. Znám jen asi dvě holky, co to tak udělali - dodělali vysokou dálkově, mezitím bydleli s přítelem, kterého si i vzali. Máte s tím některá zkušenost? A jak jste to zvládali? A taky by mě zajímala ta práce, myslíte, že mám šanci najít místo učitelky?
Fridolinek, já Ti úplně rozumím. Já už bych se svým přítelem taky chtěla bydlet, ale musíme počkat, až nám jeho rodiče uvolní byt a přestěhují se do rozestavěného baráčku. S našima mám velmi dobrý vztah, plně mě podporují při studiu. Jen si prozatím nedokážu představit, že bych jim oznámila, že se od nich odstěhuju. Nevím, jak tatínek, ale mamka by si to brala velmi osobně. Jsem její malá holčička :-D :-N :-( ]-(
Pokud ale se svými rodiči nemáš zase tak dobrý vztah a víš, že po boku přítele se Ti bude žít o 100% lépe, není důvod čekat. Věk na to máš a navíc jste zasnoubení. Všechny holky tady na beremese Ti potvrdí, že lepší je před svatbou nějakou dobou spolu žít. Takže do toho jdi.
A s tou kombinací studia a práce. Píšeš, že pracovat chceš. Já plánuju začít pracovat během studia od příštího září a vím, jaká je hezká vize vlastního výdělku. Určo nebude problém. Dálkaři myslím za studium neplatí, jen nemají studentské výhody... ;-)
vsak ono to taky prijde - a ze je to PARÁDA x-)
ale ono bydlet nejakou dobu sama je taky krásné - teda alespon já jsem si to uzívala (sice jenom jeden rok, ale vzpomínky mám na to hezké;-)) - clovek si proste vsechno zarídí podle sebe, jde si nakoupit, co a kdy a za kolik chce, uklízí, jak se to jemu líbí, dívá se na TV jak chce, nikdo mu neríká jestli je moc douho ve vane nebo jestli si má nazout pantofle aby se nenachladil, i kdyz v místnosti je 30°C :-D (ted cituji mojí zlatou babicku ;-) )
vsechno má svá pro a proti!
zase je nádhera usínat kazdý vecer vedle milované osubky, videt se na treba na chvilku i kdyz je v práci nebo ve skole sebevíc stresu, tak pri probouzení se a pri usínání se urcite uvidíte a spolecné víkendy jsou taky super - jít spolu nakoupit, uvarit si spolecne nejakou dobrou mnamku nebo jen tak prokecat celé odpoledne :-)
Jak si to tak čtu, tak se na ty časy, až budu bydlet s přítelem, těším čím dal tím víc :-D Ale sama bych bydlet nechtěla, to by mě nebavilo. Já potřebuju společnost :-D I když mi je třeba dělá "jen" občas protivný brácha.
No holky já se asi moc a nejvíc - to přiznávám, těším právě na to usínání a probouzení se vedle přítele:-) Byl¨i jsme tak spolu v Itálii, no a stráááášně moc mi to chybí. Dneska nad tím pořád přemýšlím, ale já už jsem asi rozhodnutá do toho jít. Moc díky všem za rady a podporu, moc mi to pomohlo :-)
fridolinek: už tu bylo hodně názorů ,ale napíšu ti i ten muj, páč já mám něco podobného akorát já jsem ještě na SŠ 8-) Rodiče bych neřešila je to tvá volba a oni by to měli brát, vždyt už jsi schopná se postavit na vlastní nohy a to ,že se odstěhuješ neznamená,že se některak změníš, pořád budeš jejich dcera akorát už samostatná a ne závislá na nich. Práci podle mého určitě taky seženeš , dneska je více možností. Možná ze začátku provizorní a pak můžeš jít za lepším . Víš já to mám tak,že mého přítele nemá rádo celé příbuzenstvo a mamka ho nemůže skousnout, s matkou jsem si nikdy nerozuměla a táta je furt na cestách,ale ten aspoň ví, že mi to nevymluví, protože já si za svym jdu. V listopadu se budu stěhovat s přítelem do společného bytu . Po škole budu pracovat v kavárně, kde budu mít čas se i učit (vydělaný peníze půjdou na svatbu) a o víkendech si budeme brát jeho dceru. Taky to nebude lehké, protože ty začátky většinou jsou těžké,ale pokud Tvuj přítel pracuje,tak v tom nevidim žádný problém. A navíc,když překonáte spolu začátky a krušné chvíle, pak už vás jen tak nic nerozdělí :-) Hodně štěstí přeji
fridolinek: na nic necekej a odstehuj se. rodice brzy pochopi, ze to zvladate a uklidni se. Da se zvladat hodne veci. Znamy ma dve deti, ani on ani žena nemaji dodelanou skolu(stredni) a žijou z podpor a jde to :-| a navíc jsou spokojení ;-)
Fridolinek: Pryč od rodičů. S přítelem jsme spolu od maturity (1999) a naši pořád na něco nadávají. napřed jsem se vídali o víkendech na kolejích (střídavě Praha, Olomouc), ve 3.r. se přítel odstěhoval do Prahy a začal pracovat a v od 6.r. jsme bydleli v podnájmu spolu, 6000 za pokoj v podnájmu ve 2 se utáhne i z brigád, my byli šťastni, že jsme spolu. A hlavně 250 km od rodičů :-D K rodičům jezdíme jen na otočku na návštěvu a je to tak akorát, rodiče nemají čas začít rýpat, že jsme ztloustli, jsme si koupili nový mobil/boty/batoh,..., i když máme hypotéku (oblíbená narážka :-S ),...Teď bydlíme konečně ve vlastním ,ale rádi vzpomínáme na všechny naše podnájmy, pronájmy, i když jsme oba studovali a neměli peníze, tak sme byli spolu , sice v miniaturním pokojíčku u jedné super paní v paneláku, ale SPOLU a BEZ RODiČŮ a nikdo nám do ničeho nekecal :-D
blanka.k No právě - já dnes neznám nikoho v okolí, kdo by nepotřeboval hypotéku na byt nebo dům :-) Takže tohle bych neřešila:-D Já si s přítelem taky budu brát půjčku na byt, ale bude to jen naše věc:-) Já jsem více méně rozhodlá, že půjdu s ním. O víkendu jsme si byli dokonce pořídit hrníčky a skleničky:-) Vím, že nám má pořád někdo snahu do něčeho kecat, i proto se těším do svého, že zavřu dveře a nazdar:-D Že to bude těžké to vím, ale protože mě v tom někteří odrazují - ví o mém strachu jeslti to zvládneme a taky si pěkně zgustly, že já půjdu na malé město, tak jsem založila tuhle debatu:-) A vy jste mě holky dodali úúúúplně moc odvahy a síly a za to vám moc moc děkuju :-)
tak jsem dneska přemýšlela, jestli je lepčí pořídit si byt nebo malý domeček - jen nevím na ten asi mít nebudeme. Byl to můj sen mít dům, ale pro začátek by mohl stačit i byt, je tam toho míň na opravy a nepotřebujeme pozemek....co myslíte?
fridolinek: záleží na vás, na vašich možnostech a taky na nabídce... myslím, že byt pro 2 stačí... my bychom časem taky chtěli domeček, zatím jsme v podnájmu. Ber to tak, že když si koupíte byteček, tak už budete aspoň něco mít a když časem třeba něco našetříte nebo najdete nějaký hezký baráček, tak byt prodáte a koupíte baráček :-) My to teď taky řešíme, ale ještě na to nejsou penízky, tak ještě asi zůstaneme v tom podnájmu a pak se uvidí.
ahojky chaarleene, no my jsme o tom přemýšleli, ale chtěli by jsme si vzít hypotéku a koupit si byteček - přítel je toho názoru, že než platit nájem radši pár stovek připlatí, ale bude vědět, že platí svoje:-) My to asi uděláme jako vy, nejdřív byt a pak časem domeček, doufám:-)
no, my bychom taky radši platili svoje než nájem, ale já ještě studuju a přítel dostudoval v červnu, takže nemůžeme doložit příjmy a těžko by nám nějakou hypotéku dali... budeme muset ještě chvíli počkat...
zuzi: no, přítel podniká, ale ne zas tak dlouho... zatím jsme nic nezjišťovali, protože jsme měli spoustu jiných starostí... teď to teprve rozjíždíme, uvidíme za pár měsíců, jak to bude vypadat. Podle toho se rozhodneme, jestli tu ještě zůstaneme nebo jestli začneme shánět něco svého.
no mě¨kamarádka tvrdila, že prý kolik si půjčíš tolik přeplatíš, to se mi zdá být pěkná blbost! Možná u těch podomních půjčovatelů, jinak silně pochybuju...nebo se pletu?
fridolinek: je důležité si pořádně propočítat, co ti kde nabízí, zjistit všechny podmínky, porovnat a až pak teprve jednat. Pak víš aspoň zhruba do čeho jdeš. U těch podomních půjčovatelů, jak říkáš, bych si nepůjčovala, nevěřím tomu... Vždycky se musím smát, když vidím reklamy typu "hypotéku vyřídíme při první návštěvě" - je mi jasné, že důvodem je hlavně to, aby si člověk nestihl všechno pořádně promyslet a porovnat s jinými nabídkami 8-(
fridolinek, jednak k tomu studiu, platí se za překročenou standardní dobu studia (u Bc. je to obvykle 3+1, takže platíš 5. a další roky studia), ale každá škola to má nastavený jinak.
A k tomu bydlení - JDI DO TOHO! Co tak čtu, je to to nejlepší, co můžete udělat. A navíc se mi strašně líbí, že v tvých příspěvcích není snad jedinej smutnej smajlík, je to asi prdlý, ale i proto ti fandim :-)
A banky si za hypošky řeknou hodně, ale ne dvojnásobek. Zálěží to na asi milionu faktorů, ale cca to bývá kolem 10 % (při spládcení na 10 let) - neberte to jako bernou minci, střelila jsem tak od boku.
elitera: moc moc díky:-D Já si myslím, že to s těma procentama bude asi taky tak nějak, ale mě nestojí za to se hádat ;-) A na smutnění moc nejsem, když mě něco zamrzí, tak jdu ven nebo se jdu pomazlit za přítelem a je to lepčí :-) A hlavně mě to asi psychicky pomohlo - ta vize vlastního bydlení tak už si hodně věcí ani tak neberu k srdci :-D A to si myslím, že na dost věcí reaguju přecitlivěle:-D Já teď studium nepřekročím - doufám a ty dva roky by mi měli vyjít do 26, ale nebyla jsem si jistá jestli u dálkařů neplatí nějaké výjimky o kterých zatím nefím:-D Ale asi ne a když tak se uvidí:-) Moc díky za povzbuzení a co ty? Ty taky bydlíš s přítelem ( omlouvám se za to, že vyzvídám). Mě jenom vždycky potěší a hlavně povzbudí když mi holky písnou jdi do toho, protože ze začátku se našlo hodně rýpálků co těžili ze strachu, že jdu tak trochu do neznáma - od rodičů se nestěhujeme každý den, že? :-D
Fridolinek....S tím přeplácením je to bohužel pravda. My si vzali hypotéku na 2,5 M a zaplatíme za 30 let skoro 5M. Ale to jen čistě teoreticky, kdyby se nezvedaly úroky, ty se ale zvedají pořád. A to jsem si samorřejmě zjišťovali hypotéku u všech možných bank a institucí. Ale byl to boj. Já jsem donedávna pracovala na ŽL a díky tomu měla podle finančáku čistý příjem 3500 měsíčně a to by mi hypotéku nikdo nedal, takže si ji přítel vzal na sebe a mě zamlčel (u manželů to takto nejde :-| )
Taky jsme přemýšleli, jestli byt či RD, ale vzhledem k tomu, že ani jeden z nás není kutil, oba dva jsme od rána do večera v práci, nemáme auto, tudíž tramvaj s intervalem 5 minut byla podmínkou :), sehnat pozemek v Brně za normální cenu se nedá, tak jsem si koupili byt s terasou a jsme spokojení. Sice je za cenu pěkného RD, ale s tím se musí ve větších městech počítat ....a už mlčím, ať mě někdo nesmaže, že se nedrřím tématu :-D
fridolinek : jak už sem ti dnes jednou psala jdi do toho, ano dneska je všechno drahý a to bydlení opravdu moc, my by se na to nikdy neměli ani snad na tu hypotéku..
myslím si že když věříte že to spolu zvládnete, tak to bude ok:) já studuju manžel jezdí do práce, bydlíme spolu.. je to oki.. sice bydlíme u mých rodičů zatím ale je to v poho mi se moc v tom domě nepotkáme :-)
a nemyslím že dáváš přednost lásce jen postupuješ v životě zase o kousek dál
jojo, souhlasím s ha24, dřív odcházeli lidi z domova mnohem dřív a bylo to normální. Je to normální vývoj, který rodiče špatně snáší, ale holt musí...
a co se týče toho usínání a probouzení s miláčkem x-) to za to fakt stojí x-) x-) x-)
s tím usínáním souhlasím zase já :-D
rodiče taky trochu chápu, když dítě odchází z domova a už jen to že roste je pro mě na jednu stranu šok, ale jestli budou aspon malinko rozumný tak to bude určitě v pořádku ;-)
ha24: zrovna nedávno mi mamka vyčetla, že málo chodím domů... a to jsem pryč už od května... a měla jsem před státnicema, takže jsem nechodila nikam... a když pak přijdu, tak si pustí televizi a poočku ji sleduje, protože by jí mohlo něco uniknout :-| myslím, že to bude chvíli trvat, než si zvyknou, že už tam vážně nejsem a mám svůj život.
chaarleene: normálka:) jo asi si musí zvyknout, naše mami už si zvykla i když bydlíme v jednom domě žijeme si po svém ale snažíme se jim trochu věnovat...
jo s tou televizí je to všude stejný.)
myslela sem jak mě ráda uvidí a taky koukala na tv 8-)
blanka.k: já to úpplně chápu. JEnom kdyby jsme šli do bytu, tak bychom chtěli 3+1 ne 2+1:-) To kvůli dětem, nechci si kupovat byt, když vím, že bych ho za pár let prodala nebo proto, abych se jednou těsnila s dětma a tady rozdíly tak gigantické mezi 2+1 a 3+1 nejsou. Dokonce jsem našla na netu i domečky, které byli stejně drahé nebo jenom o malinko dražší než byty - a to si myslím, že se už vyplatí ten domeček, pokud na tebe dýchne něčím, co tě osloví a víš jak si ho předěláš, tak je to podle mě lepší a obrovská výhoda je zahrádka:-D Přítel si bude brát hypotéku asi taky na sebe, protože já dostuduju a než si najdu práci a abych tam byla alespoň tři měsíce - kvůli bance....no uvidíme:-D A ve velkých městech to chápu ty ceny...máme kamarády, co bydlí v podnájmu a děs a hrůza opravdu :-)