Vecernice: Já je čtu v čekárnách u doktora a jen na paradontologii asi před 14 dny jsem jich prolistovala snad 10 nez jsem se dostala na řadu (doktor si to fakt neumí zorganizovat) 8-( . Byly plný kydů o tom, jak je to fajn být single a nebo solitair...
Nikdo neříká, že špatný, když se někdo vdá po třicítce, my si tu jen s ostaníma holkama stěžujeme, že lidi votravujou, pokud se někdo vdává dřív :-)
A s těmi změnami charakteru a tak... Ano, člověk se v tomhle věku dost mění. Já jsem svého m. potkala v devatenácti a to, že jsme spolu tu dobu VŠ prožili, považuju za obrovskou výhodu. Prostě se ze mě místo vyhraněné osobnosti JÁ, stala osobnost, která už byla trošku konfrontovaná s mužským vnímáním světa...
Prostě jsem se zamilovala, zamilovanost se změnila v lásku a vzájemně jsme se ovlivnili. Asi bych byla jiná, kdybych v té době byla sama, ale myslím, že mě osobně to spíš pomohlo (přestala jsem řešit co která kámoška řekla a koupila a podobný nepodstatný sračky, atd...)
A navíc, ukaž mi někoho, kdo byl v tomto věku sám... A já preferuju vyvíjet se ve vztahu s někým, koho miluji a koho si vezmu, než ve vztahu s blbem, kterého za 14 dní pošlu někam ;-) Neměnila bych...
Já jen říkám, že potkat toho pravého dřív, není nemoc, ale štěstí... :-)
Rozhodně není nic špatného na tom, vdát se kolem 30, ale proč si pak my, co do toho nezapadáme musíme povinně poslechnout kecy o tom, že jsme moc mladé, že máme počkat, vždyť nám nic neuteče, máme si užívat svobody a já nevím čeho všeho, lidé nám významně koukají na břicha a ptají se proč. Myslím, že význam manželství může pochopit, dozrát k tomu a toužit po tom stejně 20 jako 30. Ale proč ta 20 vypadá jako blbka, která neví co dělá a bude litovat?
Jasně, trochu to přeháním, ale mám takový pocit.
Proč mám čekat do 30, když jsem toho pravého našla v 19?
Pochopitelně se člověk mezi 20 a 30 hodně změní, ale změny přijdou i potom, po narození dítěte, nebo v důchodu, s tím vším se musí pár vypořádat a nesmí ho to zlomit. Tak co je špatného začít s tím už během formování osobnosti v mládí. Co se v mládí naučíš, později jako když najdeš, ne?
naprosto souhlasim s andelkou...a taky me prijde ze kdyz napr.clovek je do 30ti uplne sam (tim se ale nechci nikoho dotknout) tak si vyhrani svuj zivot atd.a pak neni ochoten ve vztahu vubec delat kompromisi prosazuje si jen svoje protoze je na to zvykly a uz se ty vztahy rozpadaj :-(
allegria: pises rozumne (ne jen tady ale i v jinych diskuzich) takze nic moc nerozporuju.
k tomu byt single: ja patrim mezi ty, jejichz dlouhodoby vztah do tri let po vysce krachnul, proste jsme se kazdy zmenili jinak. nebylo to prijemny obdobi, ale potrebovala jsem vedle sebe nekoho trochu jineho (a toho mam).
byt nejakou dobu single je zajimavy obdobi, bohaty na zkusenosti a na zazitky. spousta z nas si ho ale nevoli kvuli tomu, ze by chtela, ale proto, ze ta jejich druha pulka skladanky si dava na cas. a pak k tomu clovek musi pristupovat pozitivne, jinak by se asi musel zblaznit (situace 28 let a sama .... no jak to zni :-D)
takze potkat praveho v jakemkoliv veku je strasna zivotni vyhra :-)
at vam to vyjde a vydrzi porad takhle krasne .-)
andelka a vy ostatni pod 30: u vas se divili, ze se berete tak mlade a mne a mych kamosek se zas kazdy pta, kdy uz se vdame, ze zustaneme na ocet a ze kdy chceme mit dite, ze po 30tce uz to nejde a co je to za poradek,ze si chceme jen uzivat a cestovat...
Shrnu to - at se vdavame mlade nebo stare, vzdy se najde nekdo, kdo Vam rekne,ze to neni ten spravny vek :-D
Ja si myslim, ze ono u mladsich z nas je to vazne proste predsudek ostatnich. Casto taky zavist atd, ale predsudky jsou nejhorsi. Vzdyt zname ty poznamky "ta dnesni mladez" atd... Je pravda, ze dnesni doba preje nezavislosti a nezodpovednosti. Problem je v tom, ze do oci vas pokazde mnohem vic uhodi nekdo, kdo v mladi udela blbost, nez ten, kdo se chova racionalne a rozumne, vyspele, i kdyz je mlady. Tudiz spousta lidi ma predsudky v tom, ze dneska jsou mladi proste "blbi", a ze delaji jednu botu za druhou z neuvazenosti a nedostatku zodpovednosti. A bohuzel podle toho soudi mlade lidi, celkem pausalne, a nam nezbyva nic jineho, nez je svymi ciny presvedcit o tom, ze do te skatulky nepatrime....
Spousta lidi sice zastava nazor, ze se nic nema uspechat atd, ze ma clovek dost casu... Ale to preci vubec neni pravda. Ja se ridim zase podle toho, ze chci prozit zivot naplno, ze nechci cely zivot jen na neco cekat, kdyz nevim, kolik casu mam....nemuzu prece mrhat tak drahocennym casem, kdyz nevim, kdy to skonci, kdyz kazda chvile muze byt ta posledni...zni to trochu fatalisticky, ale ja se tim snazim ridit. Samozrejme ne bezhlave, ne nezodpovedne. ale nebudu cekat do 30 na to abych si vzala cloveka ktereho miluji pouze z duvodu, ze jsem jeste "prilis mlada" a "mam cas"....Jak muzu vedet, ze ten cas mam? ;-)
sandi - souhlas. ony poznamky okoli typu: a co nejaka svatba? nejsou zrvona mile. ale zas me pobavilo, ze i nas se (v nasem veku) nekdo ptal, zda se brat musime, nebo jako proc se bereme :-D takze holky, to si nevyberete ;-)
nuuna: nikdo snad netvrdi, ze clovek ma se svatbou cekat do tricitky, to by byla pekna kravina ;-)
jen tak pro odlehceni: ja jsem rikavala, ze cim pozdeji se vdam, tim pozdeji se rozvedu :-D (to jsem vymyslela, abych rozveselila kamaradku, ktera jeste nepotkala toho svyho praveho, a nejak na ni dopadlo to mnoztsvi svateb okolo). jinak samozrejem verim, ze je to naporad :-)
sandi: Já vím, má to dvě strany, jako všechno. Stejně tak, jako když se teď já a švagrová snažíme o miminko. Mně je 26 (jsem moc mladá), jí 36 (je moc stará), ale obě máme své důvody, proč jsme se rozhodly to zkoušet už teď a až teď. Jen, že já vnímám trochu silněji narážky ostatních. Ona už ty roky kdy mimčo nechtěla nevrátí, já se ještě můžu rozhodnout jinak, ale nechci. Stejně tak, pokud žena kolem 30 se ještě "usazovat" nechce, nebo nemá s kým je to vnímáno trochu jinak, než když 20 oznámí, že se bude vdávat. To mají hned všichni velkou potřebu ji od toho odradit. a po pravdě do dnešní společnosti mnohem víc zapadá ta, co se vdá ve 30 a v 35 má dítě.
vecernice: kolikrát já jsem slyšela: "Co blbneš, takhle mladá. Do třiceti času dost." Asi tak to bylo myšleno. Nakonec stejně každý udělá, co chce a co uzná za vhodné pro sebe.
S tím rozvodem, to je dobrý :-D Já jsem zase občas říkala, že se vdávám brzy proto, že se chci dožít zlaté svatby. :-D
jo s deckem se radsi zacit snazit driv, 26 me vubec nepridje nejak brzo ;-) nebot to pak nemusi byt tak snadne ... :-(
a jinak myslim, ze pohled na prvni dite v 35 je, ze je to dosti pozde. uz i ve triceti se setkavam s tim, ze je to pozde a ze to nemusi jit atd. ale co, neco se proste naplanovat neda. anebo urcit, taky jsem si driv myslela, ze vdavat se budu tak v 26, a pak decko, abych na ne nebyla prilis stara :-D
jo a ted jsem koukala, ze jsem to sve odlehcen ani nenapsala spravne, puvodne to znelo, ze cim pozdeji se vdam, tim minkrat budu rozvedena ;-)
ve dvaceti na vás hledí jak na blbce že se chcete vdávat a ve 30 na starou pannu a že není ještě vdanaá takže si nikdo nevybere.... x-) :-D ale je lepší to holky neřešit:-)
Na druhou stranu musím (v zájmu objektivity :-) ) říct, že se těm řečím o mladých nevěstách někdy ani moc nedivím. Viděla jsem taky pár příspěvků nevěstinek pod dvacet, kde bylo tolik naivity a gramatických chyb, že mi z toho bylo skoro nevolno :-N
My jsme se rozhodli pro svatbu po čtyřech letech vážného vztahu, který přežil studium v zahraničí, vážnou nemoc, problémy v rodině a až ve chvíli, kdy jsme se ujistili, že se uživíme (byli jsme finančně soběstační už na Vš - já jako překladatelka, lektorka a tlumočnice a m. jako asistent statika ve stat. kanceláři a taky příležitostný zedník na stavbě :-) ). A ve chvíli, kdy jsme z těch brigád ještě něco našetřili a rodiče nám poskytli byt jako svat. dar (mini 1+1) už nebylo na co čekat a myslím, že jsme do toho nešli z čisté zbrklosti, blbosti a mladické rozežranosti...
Přesto všechno pořád hledím, jak se všichni zajímají hlavně o naši finanční situaci, byt a školu a i katolíci na nás čumí jako na exoty :-D Oni asi - přes to všechno, co melou - pocit čistýho svědomí a urovnanýho života nepotřebujou :-D
nuuna: přesně, tak jak píšeš. Život se má žít teď. Všichni ti řeknou, že máš času a jak oni vědí, kdo má kolik času. Správný věk na dítě ani vdávání neexistuje, je to u každého individuální a rozdílné, akorát společnost si to nemíní připustit a vždycky musí mít někdo nějaké připomínky. Ti, co jsou ženatí machrujou, ale po bitvě je každý generál :-D a není vztah jako vztah ;-)
Od včera jsem zase vyslechla zase otázek, jestli se vdávám, protože musím nesčetně. A taky kdy plánujeme dítě a jak by se nebrali, kdyby neplánovali dítě atd. Já zase chci, aby se mi dítě narodilo v manželství a taky neodsuzuju lidi, kteří to tak nemají, protože je to čistě jejich věc. Každý si snad zařizuje život podle svého.
a pak me vzdy docela prekvapi lide, kteri se rozhodnou pro decko, ale na svatbu se jeste neciti :-o vzdyt to dite je nejvetsi darek, ale i nejvetsi zavazek ...
Já se třeba uklidnila, tak v 21, kdy jsem začala vztah s budoucím mužem. Ne, že bych už předtím nevěděla, co hledám, akorát jsem to nemohla najít ;-) Ať se vezmeš, kdy chceš, nikdo ti nikdy nezaručí, že se třeba někdy nerozvedeš. Je to blbý, ale je to tak. Nezáleží na věku, ale na lidech.
Tak já jsem taky konzerva - přiznávám se dobrovolně :-D a veliká :-D .
Prostě ten pocit urovnanýho života a jistoty potřebuju ke své pohodě. Preferuju pořadí svatba a pak klidně mimisek (půl roku sem, půl roku tam :-) ) před pořadím: Miminko a nucená rychlosvatba s nasranýma rodičema v patách :-D (už asi vím, po kom jsem konzerva) :-D
Taky jsem konzerva :-D
Vdávala jsem se ve 24 a 7 měsíců (manželovi bylo bez 2 měsíců 31) a našli se tací, kterým se to zdálo brzo nebo holky, které říkaly, že papír nepotřebují (haha, kdo jim to asi nakukal?). Na to jsem odpovídala, že my se zodpovědnosti nebojíme.
Ahojte :)
Já se vdávala v 19 a pořád si myslím, že je to ta nejlepší věc, jakou jsem mohla udělat. A nejvíc to asi leželo v žaludku učitelce z gymplu (rozvedená :-D ). A konzerva jsem taky :-D
To já se ke konzervám tedy hlásím :-D A je fakt, že mi řekla kámoška, která má dvě děti, že se na svatbu necítí, že je to moc velký krok a závazek a ještě je na to moc mladá. To je nějak mimo mé chápání :-)
On je asi problém taky v tom, jak je vnímáno slovo konzervativní...
Možná je to naše domácí a mylná interpretace, ale my jsme to vždycky chápali, jako slovo, co vyjadřuje, že si někdo stojí za určitýma prověřenýma hodnotama, že je chce zachovávat (konzerovovat), ať je trend jakýkoliv...
A já jsem si vždycky říkala: Hele a jako proč je to vlastně špatný? Proč to všichni říkají jako nějaký směšný a "skorosprostý" slovo...?
Tohle jsem dodnes nepobrala. Možná jsem si etymologii a význam toho slova měla pořádně zjistit z nějakejch relevantních zdrojů a třeba by mi to došlo, ale pokud moje teorie o původu toho slova není úplně vedle, tak nechápu, proč má to slovo v dnešní době tak blbej podtón... =-)
sandynka: tak ten vyrok o svatbe, ze se jeste neciti, to je gol..... Nekdy zasnu, s jakou lehkosti lidi privadeji dalsi deti na svet, ale kdyz dojde na svatbu, najednou zacnou premyslet o zavazcich....To mi taky hlava nebere. :-S
kata: tak nějak to asi bude no :-)
allegria: Jsem ráda, že jsem tu našla názory mně podobné. Nestydím se za to, že jsem v této věci konzervativní a myslím, že nějaké tradice by se ctít měli. Dneska je všechno směšné a staromódní a nemyslím si, že každá modernizace je krokem k lepšímu.
nuuna: Taky myslím, že je to gól, koukala jsem jak blázen, jestli to myslí vážně. Fakt nevím, co je na světě větší závazek, než mít 2 děti. Nebo jsem mimo já a už fakt ničemu nerozumím :-D
Ahojte kocky,tak my sa berieme na buduci rok,ja budem mat 24 a priatel 31.Musim,povedat,ze som sa zatial stretla len s pozitivnymi reakciami.Hlavne so strany rodiny co aj mna samu prekvapilo :-N Je pravda,ze sa ma par kamaratok/znamych pytalo,ze preco sa berieme,ale ja to beriem s rezervou nakolko 90% z nich su kocky co su uz roky vo vztahu,ale ten ich o manzelstve ani len nerozmysla.Nehovorim,ze je to pravidlo,ale...Myslim,ze keby sa ich polovicky rozhybali,hned na druhy den by boli nastupene v salone a skusali saty :-D
ahojky: Tak já taky přispívám svou troškou do mlýna. Mně je teď 25, takže v době svatby to bude 26 a příteli už 35. Děti plánuji rozhodně až po svatbě, nikomu neberu názor, že děti před svabou, ale řadím se taky do skupiny konzervativců v tomto a chci, abychom se já, manžel i děti jmenovali stejně, takže tak ;-) Jsem ráda, že ještě existuje někdo, kdo má na tohle stejný názor jako já, protože se právě v poslední době setkávám hodně jen s tím opačným..
asi strasne zalezi, v jake souvislosti se to skorosproste slovo "konzerva" pouzije ;-) pokud se nekdo obleka jako konzerva, tak si fakt predstavim sedou mys, a je to spis negativni. ale byt konzervativni ohledne poradi svatba - deti mi prijde mozna spis rozumny, zkouset ty zavazky od mensiho po vetsi ;-)