Ahoj,
z několika důvodů, které tady nechci rozebírat, jsme se s budoucím manželem rozhodli nemít děti. nikdy. Vím, že tady je téma o nechtění dětí hned po svatbě, ale tohle je něco jiného. Okolí (rodina, přátelé) si nenechá vysvětlit, že děti prostě nechceme. Akorát slyšíme, že jsme ještě mladí (26 a 24) a že to jednou přijde a chtít je budeme. Už nám to pomalu začíná lézt na nervy a čím více se snažíme toto téma ignorovat a na podobné poznámky nereagovat, tím více si ostatní vedou svou....
Máte někdo podobné zkušenosti? Je tady vůbec někdo kdo nechce mít děti?
wiki, nikdo mi nebude rikat, at zklidnim hormon, mozna tak nekdo kdo je s nekym 30 let. Uz to nehodlam rozebirat, kazdy ma svuj nazor, a jestli se chces hadat, vyzij se na nekom jinym papa :-D
holky ja se pridam se do diskuze :-)
jen abych se predstavila:mlada hloupa zaba :-D
onehdy jsem resila, ze kdyby lidi se pri porizovani deti ridili jen rozumem, tak uz jsem davno vymriti :-D pze takovy dite je z racionalni hlediska blbsot a strasna otrava, clovek se musi porad omezovat a hlavne to stvoreni ma na krku x let...no a proto mame rodicovsky pudy (nekdo min a nekdo vic), abychom se vubec jako lidstvo mnozili :-D tyto pudy udelaji to, ze mame pocit, ze bez ditete nemuze byt stastni a nebude nas zivot naplnenej :-D a ja patrim zrovna do te skupiny, s kterou tyhle pudy cloumaji hodne :-D
gtver - a tak je to skvely, fakt jsem uprimne rada! Verim, ze i nam se to tak podari. Holt clovek pri ovulaci je fakt sexualne aktivnejsi, ale zdravi je ted prednejsi...
no urcite se mnou tlucou to vis, ze jo. Neboj se, hlavne at to tvoje nema zivot jepici, prechytraly a naladovy baby nemaji chlapi moc radi :-D mej se :-D
werumka: ale uvidi, kazdy s dalsim rokem vidi veci trosicku jinak. Je to fakt. Vsak se podivam, co jsem vyvadela v 19ti, tak bych si facku vrazila. Ale me to tehda takove neprislo.
Stejne tak lituju chyb, ktere jsem ve vztahu udelala, treba ze jsem neco vycitala partnerovi ( i kdyz jsem byla v pravu), ted uz bych to neudelala, protoze to vidim jinak,
Ver, s roky veci jsou jine,,,,
gtver - jeste jsem chtela dodat -kdyz jsem se ptala rodicu, jestli by si dokazali predstavit zivot bez svych deti, tak odpovedeli ze ano. Ale ze tenhle zivot je stejne stoji za to:-)
amimi: to nerikej, nebo te ta zaba sezere :-D staci jsem ja za prechytralou babu :-S :-D Ale jo, az dodelam druhou vejsku, co ted mam, budu sakra prechytrala s hlavou jako meloun =-) :-D
wiki, o tom rozhodne nepochybuju. Vubec. Ale myslim, ze vztah je taky o rozhodnuti. A kdyz se i po peti deseti letech dokazes rozhodnout vzdycky pro sveho muze - s tim, ze chces, aby byl stastny, tak to neni vec veku. Ja jsm byla strasnej pubescent. a taky bych si dala za svy nazory nakladacku:-D Ale pravda je, ze chybama se clovek uci. A mozna nekd, ze cim vic jich udela, tim vic pak dokaze byt strizlivy v pohledu na vec.
Ale s tím, že si někteří lidé pořizují dítě ze sobeckých důvodů s tím souhlasím ;-) . Třeba můj oblíbený důvod pro děti - abys nebyla ve stáří sama :-D
weru, bez roka 30 let jsem žila bez dítěte, dovoluji si říci v naprosto plnohodnotném do té doby šestiletém vztahu. Vím, že lze žít plnohodně bez dítěte i s dítětem. A neměnila bych. ;-)
werumka: dulezite je, pripustit si, ze jsem se chovala jako blbec a vzit si z toho ponauceni :-N Nekdy kdyz se zpetne koukam, rikam si, ze to ani neni mozne.. a jsem rada, ze jsem neporvedla nic, co by melo dlouhodobe nasledky ]-( :-N
bobtail: moje matka se proto podruhe vdala a nekolikrat do mesice mi vola, ze se rozvadi :-N :-N jop, fungujici vztah nadevse :-p
gtver - chtela bych se zeptat - je to moje zvedavost - jak prislo na to, ze jste se pro dite rozhodli? Jestli bylo vsechno uz v pohode, ze jste si rekli, ze ted uz nemate starosti, ktere by tomu branily a podobne? Obecne si myslim, ze partnerskej vztah by vzdycky mel byt na prvnim miste. I kdyz jsou deti. Protoze ten jedinej zustane az odejdou...
werumka já čtu i optimistické statistiky neboj :-) . Takový pesimista ještě nejsem, ještě je ve mě nějaká ta naděje :-D . A taky se jimi neřídím ;-) . Ale prý bezdětná manželství mají delší trvání :-D .
werumka: myslim, ze pokud jsi verici, zila si trochu vic sporadaneji nez ja 8-) Me fakticky nic nebranilo. Ale co uz, uz jsem takova byla, holt to nezmenim :-)
Jinak bychom se mely vratit k puvodnimu tematu, nebo nas admini smazou i s klavesnici, za ty OT :-N
weru, tak jistě, svoji roli to mít mohlo, ale fakt je, že věci jako studium, bydlení apod. byly už vyřešené dávno před tím, nemyslím, že jsme na tohle čekali. Ani žádnou najednou vzplanulou touhu za tím nevidím, na děťátko jsme se začli hodně moc těšit, právě až když jsme se pro něj rozhodli. Možná sobecký důvod něco tu po sobě zanechat...?
wiki85 - třeba já žiju s partnerem prakticky od začátku v jedné domácnosti (nastěhoval si mě k sobě po necelým čtvrt roce) a i přestooo všechno, že za sebou máme všelicos od věcí veselých, po ty míň "zábavný" až po ty nejtragičtější, co se stávají a i tak občas mi nad ním zůstáva rozum stát (a to i sama nad sebou!!!).
A MP se umí skvěle chovat k dětem (že z jeho roztomilý sestřičky vyrostlo pubertální monstrum, který bych poslala někam na Měsíc nejraději...tak na stoo tisiííííc let.... to už je věc další 8-( :-D ) a zezačátku našeho vztahu (fakt tak po těch dvou letech...ostatně i teď občas mívám takový maličkatý záchvatíky), kdy se pěkně chová k harantíčkům, co k nám přijdou na návštěvu, tak si v duchu říkám Udělej mi dítě, teď hned! Protože opravdu působí, že bude dobrej táta (ale něco jsou děti na návštěvě a něco jsou vlastní, že jo... :-)
A i nejenom v partnerství...to se vážně může projevit hned, tím spíš když spolu ti dva žijí pod jednou střechou...ale celkově se člověku prostě mění pohled na život a tak vůbec. Opravdu znám víc než dost matek, který si to miminko pořídily takhle brzo (a i dobrovolně, se starším partnerem, který chtěl) a fakt většina z nich po pár promile alkoholu :-D připouští, že mohly i posečkat.