čauky baby! Chtěla bych se zeptat, jak jste oznamovaly roddičům skutečnost, že se chcete odstěhovat a posléze i vdát. Já příští rok končím VŠ, s přítelem jsme pět let, tak už si myslíme, že je nejvyšší čas, udělat další krok. Jen mám obavy z reakce našich. Táta je v pohodě, jen s mamčou to bude sožitější, je dost ambociózní a všechno přepočítává na peníze - tatínek podniká v oblasti těžby ropy, takže jsme dost za vodou, ale přítel samozřejmě výýší svého platu má k tomu jeho hooodně daleko. A to asi žere mamku nejvíc. Představovala by si vedle mě minimálně nějakého milionáře s kontem ve Švýcarsku a vilou v Karibiku. Jste na tom některá taky tak, nebo jste nic podobného nemusely řešit?pa 8-)
Dobry podvecer slecny a mlade pani :-) ,
Pridavam take svuj nazor. Souhlasim s Terak, ale mozna to vyznelo az moc drsne a sarkasticky.
Me je tedy take jen 20, ale s pritelem jsme pres 5 let, zazili jsme vztah na dalku, kdy jsem byla na intru a v poho, ted spolu 1,5 roku bydlime ve svem domecku, ktery renovujem a taky v poho.......odmaturovala jse, nastoupila na vysokou, ted budu koncit 2.semestr a chodim na brigadu....po zkouskach planuju si najit praci na plny uvazek a jit na dalkove studium, jelikoz si myslim ze se to da zvladnout, a tak za 3-4 roky planujeme si zalozit take rodinu......Priteli je skoro 24, jiz pracuje a v srpnu se budeme brat.
Myslite ze jsem take divna, kdyz se chci ve 20 vdavat? Zajima me to jen proto, jestli odsuzujete vsechny mlade holky nebo to berete pripad od pripadu.... ;-)
Katy, já bych řekla, že jsi jiný "případ" :-D Školu máš hotovou, už spolu bydlíte, ve vlastním...Do svatby vás nežene to, že pak můžete být spolu, jste spolu už teď...Já jsem ve 20 takové podmínky neměla, proto se vdávám až teď;-)
terak - mi bude za 4 měsíce 22 let, s přítel žiju 7 měsíců a myslím, že ho znám víc než dobře, neboť jsme byli rok jen kamarádi a za dobu našeho soužití jsem měla tu čest poznat jeho chování i v krizových situacích, nemyslím si, že bych byla naivka, která skončí za pultem, mimochodem letos končím VŠ, svého přítele miluji a nevidím nic špatného na tom, že se chceme za rok vzít, chápu, že svatba hned po maturitě nemusí dopadnout dobře a já sama bych se pro tuto možnost nerozhodla, ale upřímně tvé manželství taky nemusí být zrovna dokonalé, nebrala bych si nikoho s kým bych před tím nějakou dobu nebydlela, to je myslím docela odvážné, ale nemyslím si, že s partnerem musím být 5 a více let, abych poznala, že je to báječný člověk a pro mě ten pravý, já už jeden 4 - letý vztah měla (dva roky jsme spolu žili) a věř, že nikdy jsem si za celou tu dobu nebyla tak jistá, že jsem na něj čekala celý život jako je tomu teď, dlouhý vztah ti nezaručí šťastné manželství, zvláště když se jím dost dlouholetých párů snaží řešit nějakou krizi, extra mladé nevěsty podle mého mají spíš nevýhodu v tom, že nemají možnost srovnání, je to ve většině případů jejich první přítel a s žádným partnerem nikdy nežily, neříkám, že to nemůže vyjít, ale já bych si asi říkala, že jsem od 14ti se stejným klukem a jaké by to asi bylo s jiným, ale to je nejspíše individuální, vyjít jim to může a taky nemusí stejně jako nám a nemyslím si, že je na místě se do těchto slečen až tak navážet, přece jen je to jejich rozhodnutí......
omlouvám se, pokud jsem do sebe zamotala více příspěvků od různých autorek, ale diskuzi jsem přečetla jedním dechem, děkuji za pochopení ;-)
@im4fun No, ta moje mi to připomíná pokaždé když jdu ven s přítelem. Háže se na postel, hýká a brečí jak puberťačka, chytá se za srdce a jako nejlepší motivaci si vybrala finance, Klaus by na ni byl pyšný s utahováním opasků :-) Od té doby, co chodím s přítelem mi posnižovala kapesné tak, že dostávám pár stovek /a když říkám pár, tak si představte prsty jedné ruky/ měsíčně (moje studium není dálkové ani kombinované a brigáda díky pendlování mezi třemi městy máti-přítel-škola je dost těžko sehnatelná, navíc je u nás 15% nezaměstnanost).
Já si neumím představit, co bude, až na mě dopadne Damoklův meč a já jí budu muset oznámit, že prostě vylétám z tyranského hnízda a chci se usídlit ve vlastním...
@evzeniegrandetova no tak to bych jí teda jasně dala najevo, že takhle o dceru přijde. Zkus si s ní promluvit a vysvětlit jí, že i ty máš právo na to být šťastná, a to, že se vdáš neznamená, že se o ni nebudeš starat mebo ji navštěvovat. Asi je tvoje maminka ráda středem pozornosti (tipuju že přítele sama nemá), takže dělá akorát divadlo. V rodině jsem to taky měla, ale to jsem byla dítě. Ale jako když si na to vzpomenu, tak je mi až do smíchu (nebo spíš do pláče)...
Prostě jí dej najevo, že na to její divadýlko nejsi zvědavá...
Upřímně řečeno i já teď řeším, jakým způsobem rodičům o zásnubách říct (to by asi měl udělat přítel, že). Nejsem si jistá jejich reakcí a to i přes to, že vím, že přítele už berou jako člena rodiny. Ale člověk nikdy neví, rupne jim v bedně, a se svatbou se nevyrovnají...Stát se mlže cokoliv...
@im4fun Promluvit si s ní nejde, brečí a ječí a citově vydírá. Je naladěná na jinou vlnu a nikdy mi neporozumí. Podle ní jsem povinna s ní zůstat navždy a starat se o ni. Když jsem byla malá, říkala mi: "musíš jít na vysokou, aby ses o mě mohla postarat."
Přítele nemá a nikdy si nikoho nehledala a nehledá. Zajímavé je, že se mnou zachází jako s onucí. "tys mi ještě neustalal postel? Ustel mi, ne?!" 8-( Když přijdu od přítele celý den se se mnou nebaví a poté mě citově vydírá "ty si jdeš pryč a já tady můžu i skapat!" Co jí mám na to říct? Mám pocit, že v 23 letech nemám vůbec právo žít vlastní život a když vidím bratrance a sestřenice, jaké mají rodiče, je mi do breku :-(
@evzeniegrandetova Radím něco s tím udělat, než se Ti díky mamince rozpadne vztah!
Není to jednoduché, ale lidi, co vydírají, jsou slaboši. Prostě částečně jí pomůžeš, např. uklidíš, zajdeš nakoupit, pro léky, ale pak normálně oznam, že jdeš na rande.
S tím studiem a že jsi bez brigády je to na houby, takto jsi na ní závislá. Možná kdybys na pár dní zmizela, tak by si uvědomila, že je vlastně sama. Nenech se vydírat, jednej jako dospělá podle sebe, s tím, že mamce samozřejmě pomůžeš, ale nemůže být na Tobě závislá.
Já se vdávala ve 27, studovala jsem, proto až po vysoké. Nechtěli jsme se brát při studiu, myslím, že to si má člověk užívat vše okolo, tedy pokud žije na koleji a ne už s partnerem. My spolu žili poslední ročník, ale to jsem psala diplomku, učila se na státnice a měla úplně jiné starosti než plánování svatby.
Z mého pohledu je to na dnešní dobu brzy brát se něco málo po 20, ale pokud jsou ti dva šťastní a cítí to tak, hlavně pokud se trochu poznali a něco zažili, tak ať jdou do toho! ;-)
netrap sa nebudes s nou potom zit.... vyuzi vsetky moznosti, na co brat hypoteku ked nemusis..... a zase z lasky sa nenajes...maminkine reci vydrzis ked pojdes na navstevu...urcite si pravidla