Kategorie

Nejnovější diskuze

Kde se diskutuje

Kam jsem přispěl

Sledované diskuse

Síň slavy

Fórum > Volná diskuze

Jak sděli rodičům, že se chci vdávat? Poraďte

Zobraz úvodní příspěvek

eulalie eulalie

Autor diskuze

25.04.2007

čauky baby! Chtěla bych se zeptat, jak jste oznamovaly roddičům skutečnost, že se chcete odstěhovat a posléze i vdát. Já příští rok končím VŠ, s přítelem jsme pět let, tak už si myslíme, že je nejvyšší čas, udělat další krok. Jen mám obavy z reakce našich. Táta je v pohodě, jen s mamčou to bude sožitější, je dost ambociózní a všechno přepočítává na peníze - tatínek podniká v oblasti těžby ropy, takže jsme dost za vodou, ale přítel samozřejmě výýší svého platu má k tomu jeho hooodně daleko. A to asi žere mamku nejvíc. Představovala by si vedle mě minimálně nějakého milionáře s kontem ve Švýcarsku a vilou v Karibiku. Jste na tom některá taky tak, nebo jste nic podobného nemusely řešit?pa 8-)

Odpovědět

1 2

4 5

1 2

4 5

angelika.17 angelika.17

17.03.2008

Tak jsem si o tom promluvila s mamkou. Její obavy byly vidět ihned,ale dostala mě její reakce,že byla v celku tak klidná! Včera jsem byla u přítele,domluvili jsme se napevno,že opravdu oba chceme,a nebude to už ani legrace,ani spekulace...doam se mě táta zeptal jak to s námi teda vypadá...řekla jsem mu s úsměvem,že především teď řešíme školu (resp.pokračování,chci ještě studovat). Mamka hned: "to jako jestli pujdeš do pardubic nebo někam blíž k VÁM? (???!!! sem čučela) kývla jsem na to,a táta: "takže se teda chcete brát?" kývla jsem... "a kdy?" o prázdninách...na přelomu července a srpna. Chvilku koukal do země,pak že hm,a věnoval se dál uklízení rozbité skleničky... Upřímě,mám to za sebou,tohle jeho zaryté mlčení je normální,říkal že když se budeme chtít vzít,nebude bránit a podpoří nás, jen asi nečekal, že to fakt chceme udělat ;-) teď to ještě oznámit rodičům Tomáše... :-N

Odpovědět

bystricanka bystricanka

17.03.2008

baby, ja som to mala dosť ľahké. Mne sa najskôr narodilo bábo a svadba už prišla sama. Aj ked to už každý čakal, že by sme sa mali vziať. :-)

Odpovědět

andelka andelka

17.03.2008

angelika: Tak to gratuluju, nevěsto. U nás taky žádné velké nadšení neproběhlo, ale vzali to a snažili se pomáhat s přípravou. Aspoň že jsi dopadla takhle. Nebylo to tak zlé a už to máš za sebou.

Odpovědět

kote1m kote1m

17.03.2008

angeliko: se mi zda, ze byste tak nespechali, kdyby rodice nebyli tak tvrdi. ale.... co se da delat, asi to tak ma byt. ale kazdopadne - vykaslat se na nastavbu a poridit si dite, to si poradne rozmysli. skolu uz pak nejspis nikdy nedodelas. jsi desne mlada a taky mi prijde, ze po ditku touzis i proto, ze mas problemy se svym pritelem vubec byt. ale ono se to po svatbe urcite uklidni a bude cas na rozmyslenou ;-) a na syny maj rodice vetsinou opravdu jinou optiku. to vis, zenska ma cest jen jednu :-D

Odpovědět

emmili emmili

17.03.2008

Angeliko, tak to je opravdu skvělé, že ses odhodlala... To nejtěžší máš asi za sebou, teď už ti rodiče snad nebudou dělat zle, když je to napevno. Ale určitě se školou pokračuj, je pravda, že jestli teď přestaneš, tak už si jí nedoděláš... ;-) - Já se taky chci vdát hned po maturitě a potom jít ještě na vysokou. I když miminko by mě taky lákalo. Já se ale k příteli budu stěhovat už na jaře natrvalo a naši proti tomu nic nemají, jen až to přijde, tak prostě řeknu "jdu". U nás to tak nějak vyplynulo sama - nejdřív jsme randili, pak jsem přespala párkrát o víkendu já u něj (těžko bych se jinak dostala z brigády), pak jsem párkrát poprosila, jestli může zůstat on u nás a postupně vyplynulo, že jsme týden u nich, týden doma a zatím je jediná překážka, že k nim nejezdí autobus, tak si teď budu dělat řidičák, abych se dostala do školy i když má přítel ranní a nemůže mě vozit... Tak teď postupně zařídíme u nich nahoře byteček a do léta bude. Na rodiče mám zdá se opravdu štěstí... :-)

Odpovědět

angelika.17 angelika.17

17.03.2008

už to máme ujasněný! vezmeme se,odstěhuju se k němu a budu ještě asi 2-3 roky studovat...a miminko až pak! zatím máme v plánu štěňátko :)

Odpovědět

emmili emmili

17.03.2008

Štěňátko je nejlepší :-D...

Odpovědět

dominka11 dominka11

17.03.2008

angelika a kolko maš rokov? chodis ešte na strednu skolu? a čo tvoj nastavajuci?

Odpovědět

angelika.17 angelika.17

18.03.2008

bude mi zachvilku 19 a přítelovi je 22 :-)

Odpovědět

akral akral

18.03.2008

Angeliko, mas za sebou prvni vitezstvi, ale se svatbou neni kam spechat... odstehuj se k priteli, uzivejte jeden druheho, ale neni treba se hrnout do svatby, vazne, na to je vzdy dost casu... treba po skoole, zacla bych tim odstehovanim a stenatkem ;-)

Odpovědět

angelika.17 angelika.17

19.03.2008

jo to mi říká každej druhej! ne,já to chci udělat,po zkouškách se odstěhuju...v přelomu července-srpna se vezmeme...je to berzo,ale jak říká moje mamka:"už od školky sis vybírala těžší cestičky...a vždycky ses z toho dostala nejlépe jak to šlo...:)" jasně možná je to brzo,ale jak si mám "užít" život sama? já se na to cítím teď,prostě mi to jde ze srdíčka,a sbírám podporu kde můžu...

Odpovědět

emmili emmili

19.03.2008

Já ti to taky schvaluju, jestli jste to s přítelem důkladně probrali ze všech stran... Znáte se už dost dlouho a v manželství budete mít víc síly a chuti všechno překonávat. A kdyby nakonec přišlo mimi, tak bude o starost míň...

Odpovědět

Článek se načítá

andelka andelka

19.03.2008

Angel: pro někoho je brzo i ve 30. Člověk by se měl oženit nebo vdát, když se na to cítí. My se chtěli brát dávno, ale nebyly na to podmínky. Ráda bych se vdávala zamilovaná, bohužel po 5 letech už je z toho láska ;-) :-D I tak je pro nás svatba velká změna, kterou si krásně užíváme, i když já mezi svými spolužačkami jsem trochu za exota. Mezi kamarádkami ne, přece jen si člověk nejlíp rozumí s podobně založenými lidmi. Rodinu si člověk nevybírá, přátele ano.Určitě mezi nimi podporu najdeš a tady určitě taky. Mladých nevěst je tu spousta.

Odpovědět

angelika.17 angelika.17

19.03.2008

emmli a andelko,mocinko vám děkuju,takový kámošky bych teď potřebovala jako sůl,páč ve škole mě zavrhly... andelko,kolik ti je let??

Odpovědět

gaia gaia

20.03.2008

to: angelika.17 drzim vam pasticky ;-)

Odpovědět

andelka andelka

20.03.2008

Za tři měsíce mi bude 25. Taky držím palce. Tady podporu vždycky najdeš. Mě nejvíc vytáčely kecy typu: A co se tím změní? A proč tak brzo, vždyť nic nemáte, proč nepočkáte až dostuduješ? Prostě protože nechci.Tečka.

Odpovědět

emmili emmili

20.03.2008

angelika: Tak když bude nejhůř, tak zalez sem a vypovídej se :-), tady se vždycky nějaká kámoška najde ;-)... A taky nás zajímá, jak pokračujete x-) . Já ti moc fandím, já bych tvoje rodiče asi nesnesla :-N (hlavně mám taky mladšího bráchu, kterej mohl vždycky všechno, a to mě vytáčelo snad nejvíc na světě...:-)).

Odpovědět

emmili emmili

20.03.2008

Jo a moje nejlepší kamarádka se teď vdává, bude jí o svatbě 18 a půl, z domova odešla už před rokem, protože její máma se k ní chovala podobně - nejdřív k babičce, teď už půl roku bydlí ve svojí garsonce s přítelem a nikdo ve škole jí teda nijak nezavrhnul... A to s ním bude o svatbě teprve rok! Vy myslím máte mnohem "normálnější" podmínky na svatbu... :-)

Odpovědět

angelika.17 angelika.17

21.03.2008

já mám taky mladšího bráchu kterej normálně jezdí za svou slečnou na víkendy...a já nemůžu...ale co jsme oznámili svatbu,je táta nějak jakoby mimo a v klidu...furt si mě prohlíží,a lesknou se mu oči...a už máme asi datum :) 19. července

Odpovědět

shaenid shaenid

21.03.2008

ahoj holky, tahle diskuze je mi celkem blízká, i já jsem to měla doma těžké a chtěla pryč už od 14ti. Takže jsem se s tehdejším přítelem v prváku na výšce odstěhovala. Bohužel (spíš bohudík) nám to nějak nevydrželo a po třech a půl letech jsme se rozešli, což pro mě byla rána, ale už jsem tak žít nechtěla, takže jsem pápá říct prostě musela. Teď mám doma úžasného chlapa, kterého si budu za rok brát a za nic na světě bych ho nevyměnila. Když o tom tak uvažuju, možná bych si svého bývalého tehdy také vzala. Hodně jsem ho milovala a pořád si myslela, že se změní, že stačí když ještě počkám. Naštěstí se žádná svatba nekonala. Proto, prosím, všechny v podobné situaci, ať si opravdu rozmyslí, zda svatbou neřeší jen odchod z domu, zda je nastávající opravdu ten pravý. Pokud vám na něm cokoliv stěžejního vadí, tak třeba počkejte, pokud teda chcete doufat, ale takového člověka si, prosím, neberte. Samozřejmě je možné, že máte doma úžasného muže, který vám bude oporou do konce života a já v to taky doufám, jen se nad tím zamyslete. Na svatbu není nikdy pozdě a ani brzo. My se budem brát po roce a půl a já věřím, že je to správný krok. Nevím, kdo vymýšlí ty nesmysly, že lidé spolu musí být alespoň tři roky. Lidé se přece lépe poznají, když spolu žijí půl roku než když se čtyři roky vodí za ručičku. Přeju hodně štěstí a ať nám to všem vyjde. ;-)

Odpovědět

emmili emmili

21.03.2008

angelika: To je fofr :-). shaenid: Souhlasím - taky jsem se chtěla vdávat už kdysi (to jsem teda ještě byla hodně mlaďounká, ale byla jsem pevně rozhodnutá...) - jenže on se nezměnil, podváděl mě, teď je zavřenej a já mám doma nejhodnějšího chlapa, co jsem poznala. A jsem za to fakt ráda, že mi to nakonec přeci jen došlo....

Odpovědět

andelka andelka

21.03.2008

Já se taky chtěla vdávat už za prvního kluka, v 18. Ale nebyli jsme spolu tak dlouho, aby se jednalo byť jen o náznak příprav. Myslím, že i když se ti dva pro svatbu rozhodnou, nějakou dobu trvají přípravy a za tu dobu se i lépe poznají, protože musí komunikovat, rozhodovat se a dělat kompromisy. Někdy nakonec ani ke svatbě nedojde, nebo se odsune an apozdější dobu. Málokdo se rozhodně pro svatbu a zrealizuje ji do měsíce. Ten první kluk se se mou rozešel asi po roce s tím, že si myslí, že na vážný vztah je ještě mladý a že si neumí představit, že by měl jen mě a nepoznal žádnou jinou. No, dali jsme to brzy zas do kupy, ale už to nebylo ono. A když jsem poznala svého budoucího manžela, rozešla jsem se já s ním. Asi rok truchlil a dělal blbosti, pak si našel na diskotéce holku, která mu tvrdila, že nemůže mít děti a do 3 měsíců ho spolu čekali a blažené mládí mu skončilo. :-D Nechtěl skončit s první, tak skončil s druhou. No to se mu fakt vyplatilo. :-)

Odpovědět

angelika.17 angelika.17

21.03.2008

tak to mě upřímě pobavilo :-N ty jo mám dost strach o nás s Tomem...nevim proč,ale mám takovou sklíčenou náladu,...mám chuť na něj křičet a pak si to vyčítám... :-( je toho na mě tolik........ co mám dělta????? pomoooc :-(

Odpovědět

emmili emmili

21.03.2008

Já mám taky často chuť křičet... Prostě mám dny, kdy mě štve úplně všechno, a pak si to vybíjim na broučkovi. Ale pak mi dojde, že s ním se mám spíš uklidňovat, tak se snažím být na něj hodná a mazlím se s ním a vyleju si mu srdíčko...

Odpovědět

angelika.17 angelika.17

21.03.2008

tak to já taky...ale on je teď pryč...dlouho jsme se neviděli,mám hromadu práce v práci aaaaa...prostě sem ho asi zklamala že nemůžu na ples...takže on tam je a baví se a an sms neodpověděl...asi oba potřebujeme vychladnout :-(

Odpovědět

emmili emmili

21.03.2008

Tak to jo. Tak nebuď naštvaná, asi ho to štve, až se uvidíte, tak mu dej pořádnou pusu a nic mu nevyčítej - to chlapy nejvíc vytáčí :-). Napiš mu ještě, že ho miluješ (když já napíšu jen "Miluju tě" a nic víc, tak to ho vždycky dojímá :-D) a netrap se... Máte se rádi, není všechno růžový, je důležitý, že máte jeden druhýho...

Odpovědět

andelka andelka

21.03.2008

Hlavní je vydržet a při prvních problémech to nevzdat. I já jsem někdy pěkná semetrika. dokonce před svatbou jsem byla v takovém stresu, že jsem byla na manžela neuvěřitelně protivná a i mi řekl, že jestli budu taková, že si mě nevezme. Tak jsem mu vyložila, jak mi je (měla jsem tho moc a na přípravu svatby jsem byla v podstatě sama) a on to pochopil. Po svatbě mi řekl, že se bál, abych řekla ano. Abych si prý nemyslela, že když mi nepomáhal a nechápal mě, tak že mě nemiluje dost. No a já se bála, že neřekne ano on, protože umím být hrozně protivná. No vzali jsme se a problémy se snažíme řešit, i když ne vždy nám to jde dobře. Já vždycky něco nakousnu a domnívám se, že on hned pochopí o co mi jde a co tím chci říct. On samozřejmě vůbec neví, tak to ze mě doluje, ale já se stydím mu to říct narovinu. Nakonec to vyklopím a on nechápe, proč jsem s tím dělala takové cavyky. ;-) :-)

Odpovědět

angelika.17 angelika.17

22.03.2008

jo tak přesně i to je můj problém...nerada taky věci říkám na rovinu...protožr třeba ani nevím,jak to říct... :-(

Odpovědět

andelka andelka

22.03.2008

Tak aspoň víš, že nejsi sama. Já vždycky něco nakousnu, protože nevím, jak dál a myslím si, že manžel to pochopí už z toho náznaku. On samozřejmě vůbec neví, o co mi jde, tak mi to pak docela dlouho trvá, než se vymáčknu tak, aby tomu rozuměl. A pak se většinou smějem, jaká to byla blbost a my jsme se kvůli tomu málem rozvedli. :-D

Odpovědět

angelika.17 angelika.17

23.03.2008

tak! já jsem nemohla sklíčeností spát,mno a Tomísek večer zavolal...chvíli jsme žvanili,ale pak jsem se šla s kámojdou navečeřet...popily jsme,poklábosily,vyplakaly...pak jsem procinkla Toma,bylo už po pulnoci...a hned mi zavolal,a řekl,že ho to mrzí a moc mě miluje..juuuuuu to se krásně usínalo :-) :-) :-)