Ráda bych rozvinula diskusi na téma dítě versus kariéra. Jak jste na tom? Chcete si nejprve vybudovat kariéru s důsledkem odloženého těhotenství, nebo se spíše přikláníte k názoru mít dítě co nejdříve? A co vaše okolí, cítíte třeba nějaký tlak od rodiny?
Tak moje mamča měla 36, když jsem se narodila a to v té době nebylo v módě ani trochu a můžu říct, že jsem tím nikdy nijak netrpěla ani já ani ona. Naopak mi mamka vždycky říká, že díky mě se pořád cítí mladá....;-)
@mary1988 Já mám o 13 let starší sestru a ta měla moji neteř v 21 - teď je ségře 42, neteři 21 a seriál Gilmorova děvčata tomu naprosto odpovídá......:-D
@minina jo urazi :-D sorry ale me je 22 let, dite planujeme za rok nebo za dva a jako trdlo si fakt neprijdu. Bohuzel jaksi kazdy dozrava jinak, nekdo dozraje ve 20, nekdo ve 30 a nekdo nedozraje nikdy. Taky zalezi jestli je clovek mamanek co ve 25ti vyjde skolu a jeste bydli doma nebo bydli sam od 18ti. Obavam se, ze vekove se to neda absolutne nijak pausalizovat. A pokud se lekari ohaneji tricitkou, ohani se ji asi proto, ze pak po 30 asi vazne klesa schopnost otehotnet a pocet kvalitnich vajicek. To je ale zase jaksi u kazdohe individualni :-D
ale s tim posmechem, ze jeslti je to tatinek nebo dedecek to chapu...memu kamaradovi se rozvedli rodice, jeho otec, bylo mu tak 65 let si nasel dvacitku a udelal si s ni dite. Ted chodi ditko do prvni tridy a tatinkovi je 72 let. A fakt, ze uz to ditko nejendu otazku, jeslti je to dedecek si vyslechlo, nebo udiveni, ze je tatinek tak stary.
@mitote když jsem dělal na standartním dětským a nebyli jsme si jisti jestli tatínek/dedeček, maminka/babička, raději jsme vždy říkali tatínek/maminka, protože když to byla babička či dědeček nebyl to takový trapas, jako když by to bylo naopak
@mary1988 to je mi jasne...tak dospely maji uz trochu rozum, ale sedmilete dite nad tim nebude premyslet, to uvidi stareho a rekne automaticky dedecek :-)
Mně je 28, dřív jsem asi preferovala kariéru, teď už mě práce štve a určitě je pro mě důležitější rodina, než se někde honit (pracovat můžu celý život až do důchodu). Ale na dítě se ještě necítím, neláká mě to, spíš až tak za ty 2 roky a to už mi bude těch 30, tak to nějak nestíhám no. Ale za každou cenu, jen abych to stihla do 30-ti, si dítě pořizovat nebudu. Každopádně si myslím, že čím dřív dítě, tím líp, později už si člověk zvykne na svůj klid a hůř se přizpůsobuje.
Hlavně zatím moc nevidím ten smysl, proč dítě mít - přijde mi to jako spousta starostí, odpovědnosti, času, ztráta pohodlí a času.....Člověk najednou nemůže žít tak, jak byl zvyklý.
Potom za patnáct let to na mě bude ječet, začne to brát drogy a ještě mě to zadluží :-D Zatím beru děti spíš jako "tak se to dělá", než že bych to fakt chtěla.
A jak tak na sebe koukám, myslím si, že mnohem důležitější je psychicky připravená ženská, než fyzicky. Každý radši bude mít (příklad) hodnou padesátiletou mamku, než vynervovanou dvacítku, která má dojem, že jí dítě ukradlo mládí...
@kalkulka To je zajímavá myšlenka, je pravda, že člověk je zvyklý na nějaký svůj život a dítě je velká změna. To je podobné, jako když někdo dlouho žije bez partnera a pak, když někoho potká, má problém se přizpůsobovat. Ale doufám, že tohle je taky otázka těch mateřských pudů :)
@barbora_b mam pocit, ze dito vidis hodne pesimisticky, ale ver, ze jsou i nadherne okamziky s detmi...kdyz je dite v necem sikovne, kdyz te chvilku nevidi a bezi za tebou a padne ti kolem pasu a rekne te, ze te ma rado, kdyz ti namaluje obrazek ve skolce. Ja se treba hroze tesim, az budeme s ditkem chodit do zoo, stavet hrady z pisku a hrat si s nim. Navic se me libi ta predstava, ze doma budu mit malinkou zdrobnelinu, ktera vznikne z meho milovaneho manzela a ze me. Asi nejsi ani na dite ani na rodinny zivot pripravena. Kazdy k tomu dospeje asi jindy, nekdo nikdy.
Nemam pocit, ze bych o neco prisla, az budu mit dite, naopak, myslim si, ze hodne ziskam a hodne ziska i nas vztah - manzelstvi - rodina. A to je pro me prioritni.
@kalkulka@barbora_b@cherokee86
každá to máme jinak, jak jsem již někde zmiňovala, ve mě se silná mateřská touha probudila s první menstruací, tedy ve 12ti. TeĎ je mi 23, tedy více než 10 let "žiju" pro ten okamžik až to "půjde" až vystuduju a budu mít zázemí atd.... nedá se s tím nic dělat dá se s tím jen žít a různě to "tlumit".... občas je to takové malé soukromé "peklo"
@mitote to jo, mně ty zdrobněliny taky nevadí, občas hlídám v rodině děti a není to tak zlý (když pak dítě odevzdám matce a mám zase klid :-D) Ale ono to za chvíli vyroste v nějakýho nevycválanýho klacka :-D
Záleží to na výchově, ale i genech. Občas je to poznat na dvojvaječných dvojčatech. Stejná výchova-každé jiná povaha. Vždycky to ani s dobrou výchovou nemusí dopadnout tak jak rodiče chtějí. Ale to riziko já klidně podstoupím.
@mitote myslím si, že dost z povahy je vrozeno....známá vychovává děti dobře, jedno je anděl a druhé podruhé vylili ze školy a nejspíš i něco bere...a toho se bojím.
Spíš mě zajímá, jaký smysl vidíte v dětech? Rád mě má i partner nebo kamarádi....i když uznávám, že s dítětem je to trochu jiný vztah. Víš, jak to myslím :-)
@cherokee86 to sice ano, ale hodně záleží na hodnotách, uklouznout může každý, ale tomu kdo v sobě má věci tak nějak uspořádaný tak se mnohem lépe vrací na tu správnou cestičku. Hodně se ve svém oboru zajímám právě na rodinné faktory vzniku závislosti, takže ono je to prostě takové.... ano jsou těžká období ale kdo se nemá čeho chytit nemůže se vyšplhat zpět
@cherokee86 no ne právě jak víš jak má ta výchova probíhat? prostě nic není zcela špatně a nic není zcela dobře... tím chci říct zase já... teda jo.. jsou popisovaný pro závislost právě takové ty rizikové vzory jako hyperprotektivní matka a otec vzdálený a nepřítomný a neschopnost odložit si odměnu atd, ale já třeba nedokážu říct jak výchova probíhat má kdo to dělá dobře...
@cherokee86@barbora_b tak na cloveka maji vliv tri veci, biologicke, psychicke a socialni. Kdyz rodice nejsou kriminalnici, je mala sance, ze by tohle melo v genech i dite. Prvni vec vyresena. Psychicke - paklize dite dostava veskerou peci od rodicu a ma naucene chovani a zaroven jsem respktovani jeho psychicke a emocni potreby, tak take neni co resit. No a dite, ktere uz ma tyhle dve veci ok, se asi tezko chytne spatne party - to je ta vec socialni. Za prve bude vedet ze je to spatne, bude mit svedomi a bude schopno sebereflexe, ze za spatnou umyslnou vec - trest. Takze tezko z nej vyroste neco spatneho ;-)
@cherokee86 pokud v puberte bylo papa lala tak pak vychova nebyla v poradku. I rodina, ktera se navenek jevi jako nejlepsi ve vychove a nejlepe fungujici muze uvnitr fungovat totlane spatne.
@mitote tak tvrdě bych se k tomu nestavěla... i dobře vychované dítě s dobrými hodnotami může uklouznout a pár takových případů ale tyhle případy právě nemají devastující následky a ono dítě se velmi brzy vrací zpět a pak vede zcela normální život
Tak tohle byl případ úplné a dobře fungující rodiny, kde spolu všichni trávili co nejvíc času to šlo. Dítě chodilo na různé kroužky, mělo spoustu kamarádů, s rodiči jezdili na různé výlety, po večerech hráli hry, rodiče byli dítěti příkladem, vychovávali ho podle svého nejlepšího svědomí. Žádná hyperprotektivní matka, žádný vzdálený otec.
@mary1988
@cherokee86 třeba těch kroužků mělo více než zvládlo.... ale taky třeba ne...ale já jsem říkala..... uklouznout může každý, ale takové dítě to s velikou pravděpodobností ustojí a bude mít jedou prima život