ahoj všem,
přišla svatba a s ní i takové to hodnocení, koho pozvat, koho ne, koho za svědka... Vybrala jsem si kamarádku, kterou znám od 1. třídy. její partner je taktéž náš spolužák, každý víkend se scházíme oni a my a popíjíme, debatujeme. Uvědomila jsem si, že spolu ani moc důvěrně nekomunikujeme, že je to spíš taková moje známá a spolu s jejím mužem tvoří zábavný pár, se kterým si říkáme vše, ale mezi námi dvěma toho moc není. Druhou kamarádku jsem měla od narození, byly jsme spolu každý den od rána do večera, ale od chvíle, co máme každá svou domácnost se vídáme jednou za čtvrt roku a povídáme si o kravinách. pořád nemá čas, práce, přítel, škola, nechá se přemlouvat ke schůzce se mnou. Ne že bych to nechápala, ale časem to člověka mrzí, přemlouvat někoho k přátelství. Ani vlastně neví, že se vdávám. a to je tak vše. holky ze střední se rozprchly po republice a také se neozývají a v práci jsem si také nenašla blízkou duši.
prožívám ted mnoho emocíí, spojených se svatbou, beru to jako vyvrcholení jednoho období, které je nejhezčí v mém životě, a nemám si s kým popovídat. nakonec to odnese můj muž, který si musí prohlížet svatební obrázky cizích lidí a poslouchat moje breky, které bych si mohla vzhledem k němu odpustit. Minulý týden jsem potratila miminko, o které se snažíme už několik měsíců a ani jedna zmíněná "kamarádka" mi nedala slova utěchy. První měla problém s tím, že by za mnou měla přijít se popovídat, druhá pro jistotu ani nevzala telefon a napsala mi SMS: ozvu se. Tak se i ptám, jestli si to vůbec zaslouží, t první, aby mi byla svědkyní. Není zlá, ale asi čekám mnoho...
Když tady na internetu čtu, kolik je všude holek, a co hezkého píšete, je mi líto, že nemám nikoho, s kým bych si mohla popovídat, aniž bych si musela lámat páteř i notebooku...
kote1m: jak vidíš, tak si to nemyslím jen já, takže nechápu, proč si tady dedukuješ v hlavě jakýsi nepodložený závěry jen u mé osoby. :-D
Nauč se číst, kotě 8-)
vždyť je to přece diskuze, kde se má diskutovat a nejen utěšovat miguelku ;-) Myslím, že je důležité respektovat i názory druhých, i když s nimi nesouhlasíme.
ono ani moc nejde o to, co amimi rika, ale jakym stylem to rika... hned v prvni vete je neco uchylny a neni to normalni... proc to neni normalni? protoze ji to neprijde normalni? hned miguelku napadne, ze ji by teda chtela mit za kamosku, to teda cloveka opravdu povzbudi... muze rict svuj nazor, ale nejak inteligentne probuh ]-(
Opravdu mi přijde strávit s někým odpoledne a pak s ním ještě tři hodiny telefonovat ujetý, nenormální.
Jestli se to někoho dotklo tak pardón, ale já to tak vidím i kdybyste se na hlavy stavěly :-p :-D
ale ona nepsala odpoledne, psala dopoledne :-D takze za to odpo se mohla stat fura novych veci :-) a hlavne co je nenormalni, kdyz to obema stranam vyhovuje?
No vzhledem k tomu, že jedna z těch stran najednou totálně ztratila zájem....můžeme se jen domnívat, co za tím bylo.
Jako není to fér, aby to bylo přátelství jak se patří, měla říct Růžena "Hele Blaženo, už mi fakt nebaví se s tebou scházet den co den a pak ještě proklábosit večer po telefonu." a pak mohla Blažena něco vyšpekulírovat a třeba by to společně holky doklábosily až na smrtelnou postel.... No a nebo taky ne.
A pokud to nebylo ukončené z tohoto důvodu (jak už jsem řekla, to tady už zpětně nedořešíme), tak fakt Růžena nebyla opravdická kámoška, protože ty tohle přece nedělají ;-)
treba si Ruzena nasla jinou kamosku ;-) ja nevim, co delaji a nedelaji, ale podle me malo pratelstvi vydrzi cely zivot :-| taky bych nesnesla, kdyby me nekdo do neceho tlacil, musi to bejt vzajemny. ja mela treba kamosku a kdyz jsem byla na icq a ona taky, tak mi za chvili prisla zprava, ze se ani neozvu a to jsme se treba bavily pred tremi dny, vubec jsem nemela potrebu a takovy zpravy me vysavaly, taky to kamaradstvi pak z my iniciativy skoncilo. byla to moje nejlepsi kamoska, bavily jsme se spolu nekolik let a najednou nic, takze ted to radsi beru tak, ze mam svy kamarady a uzivam si je, protoze za nejakou dobu uz se bavit nemusime :-|
No protože to tak bývá.
My měly takovou bandu lidí, chodily jsme spolu do baru, zatančit, učily se spolu na maturitu, o zkouškovým si držely palce a podporovaly se.... a přesto je to opravdu dneska s některýma suchárna.
"Čau jak se máš."
"Jo dobrý."
"Gábina se prej bude vdávat."
"Já vim."
atp.
Jen si myslím, že tvůj postoj (nemuset se vidět a dokonce si ani každej den volat/psát) je správný, protože taky mám někdy chuť být úúúplně sama, třeba jen tak ležet s číčou na břiše a poslouchat hudbu.
Nebo jdu s jinýma lidma, který dotyčná kamarádka vůbec nezná.....
Dokonce bych řekla, že je asi všeobecnější než fakt někoho bombardovat po icq, že si tě nevšímá, když jste spolu byly de facto včera ]-( .... a protože i já to tak mám, tak mi tohle přijde "normální".
(Protože normalita jako taková je fakt subjektivní pojem ;-) )
ja svoji nej kamaradku mam uz vic jak 15 let a rozhodne nase pratelstvi vydrzelo vse :-)
jeden cas jsme se nevideli i nekolik mesicu a porad jsme uzasny kamosky
vime o sobe vse, to ze mame obe icq neznamena ze si kazdy den pisem, to ze mame mobil neznamena ze si kazdy den volame :-)
kdyz se potrebujem vykecat tak ta druha posloucha, kdyz chci zajit na vino tak ta druha vymysli kam
zadna krec, byla mi za svedka a ja pujdu pristi rok ji :-)
k tomu mam sposty jinych znamich ktery sem tam vidim, nekdy taky nemam cas nekolik mesicu ale nikdo me jeste pres palubu nehodil :-) aspon o tom nevim :-)
s nekym se vidam hold jen jednou za rok s nekym se vidam casteji :-)
hypo přesně tak a se všema si mám pořád co říct, s někým se stýkám čatěji s někým jednou za čas ale pořád vim že to tam je a vždy se máme o čem bavit a jsou to prostě přátelé a aby mi jedna vyčítala že sem zrovna šla za druhou nebo že jí zrovna nepíšu, no tak to ste snad holky dělali naposled v pubertě, né :-D
kote1m: Presne tohle mam v planu, pritel i kamarad jsou o tom druhym docela obeznameni, ale nesetkali se zatim, tak uvidim co z toho bude:-) Jsou si dost podobny, tak doufam, ze by si mohli rozumet.
Ahoj mam kamosku od stredni.Vdala se,porodila a do ted se stykame.Je pravda,ze cvhvilemi mezi nami byla krize z duvodu me casove vytizenosti,ale dalo se to.Ne ze bych se s ni nechtela videt,proste jsem toho mela az nad hlavu a nemohla jsem zvolnit.Snazila jsem se ji alespon napsat,zavolat a taky to stacilo.Ted jsme se videly po 4 mesicich a bylo to moc fajn.Vse je o lidech. :-)
nusím se přidat. je pravda, že jsem o hodně kamarádek přišla. ted jich mám pár, jsou daleko, tak se nevidíme tak často,ale je to pevné přátelství a holkám můžu říct všechno, mám je moc ráda. spíš mě fakt hodně mrzí, že nemáme s manželem žádný jiný pár, se kterým bysme se scházeli na kafčo a pokecali. já mám svý kamarádky, manžel má svý kamarády a mě chybí dát vědět jinýmu páru: co děláte, nechcete přijet? strašně se mi to líbí, když se sedí a povídá nebo se vyrazí na společnou dovolenou. lidi kolem to mají a my ne. manželovi to nevadí, ale já o tomhle vždycky snila. dřív jsem jezdila na dovči vždycky s partou. je hezký jezdit ve dvou, ale já jsem společenská a mám ráda kolem sebe přátele a ráda bych s nimi trávila čas. jenže nikdo takový není. jen moje nej kamarádka s manželem a ti jsou daleko... :-|
leirka ahojky :-)
v tom tě naprosto chápu!!
my jeden takový pár máme x-) x-) a je to opravdu fajn!!
jinak s těmi kamarádky prostě není čas se scházet každá už má své povolání,svého přítele,...
takže já to chápu ale také mit o někdy chybí :-( to kamarádství které bylo na škole :-N
leirka: taky chápu, my máme takové páry dva x-) s jedním chodíme občas ne večeře a možná někdy vyrazíme i na dovču a k tomu druhému chodíme jen tak pokecat při vínečku a dobrym filmu a je fakt že je to fajn :-)
Náhodou jsem teď narazila na tuto debatu, tak se taky přidám... Taky celkem vím, co to je za pocit, že "nikoho nemám"...
S kamarádkou ze střední skončilo přátelství s maturou - vídáme se jednou za 4 měsíce, protože většinou když jí napíšu, že bych se setkala, jí do toho něco vleze...
S nejlepší kamarádkou, se kterou se znám od druhé třídy se vídáme o něco častěji, ale taky jsme měli období, kdy jsem se odstěhovala ze sídliště a najednou nebyl čas se sejít... Naštěstí jsem ji seznámila s mou partou a ona si díky mě našla přítele (a já toho svého díky ní), za což jsem jí nabídla, ať mi jde za svědka. Ale i tak... nevidíme se až tak často a když se sejdeme, máme problém mluvit spolu otevřeněji, prostě jen tak klábosíme, ale moc se navzájem nesvěřujeme...
Nejvíc kamarádů mám v partě, která se utvořila kolem našeho společného zájmu - amatérské divadlo. Ale i tam si občas uvědomuju tu pomíjivost přátelství, protože jakmile odtam někdo odejde, ztratíme s ním kontakt :-/ Někdy je to fakt škoda, ale ten člověk má najednou jiné zájmy, neozve se, my (já) taky ne (vlastně ani nevím proč, asi vždycky ten jeden čeká, že se ozve ten druhej) no a tak uplyne taková doba, že pak když si napíšeme tak už je to zase to "nemám čas"....
Mám v divadle pár lidí, o kterých bych mohla opravdu říct, že jsou to moji přátelé, ale... když jsem se před rokem odstěhovala pár kilometrů od Brna, vídáme se míň. Dřív to totiž bylo jednoduché, napsali jsme si, někam vyrazíme, a šli jsme. Jenže jak musím dojíždět vlakem, není to už tak jednoduché, navíc taky přítel mě má raději doma, žejo... Takže mám občas pocit, že když zrovna nezkoušíme a nehrajeme, tak děcka někam jdou, ale já se o té akci vůbec nedozvím. Pak mi to přijde smutný, ale na druhou stranu to chápu...
No abych to nějak uzavřela, určitě bych lidem, kteří se cítí sami, poradila, najděte si nějakého koníčka! Poznáte nové lidi a společný zájem velmi pomáhá tomu, abyste se více spřátelili!
roko tak tak, já zase jsem v práci a večer jsem ráda že jdu domů, přitom mi kamarádka celkem chybí. Všechny už mi odešly na mateřskou a to je mi teprve 26!
A co v práci, ani tam není někdo, s kým byste se mohli poznat víc? Nevím, na tvým místě bych asi opravdu hledala lidi někde v nějaké zájmové skupině, třeba bys mohla někam chodit tancovat nebo třeba do kreslení, podle toho, co ti jde ;-)
rokos: to je prave to - jakmile maj kamaradky deti, tak se z nich v podstate stanou nepouzitelny kamaradky. s prominutim. temata hovoru se naprosto mijeji. ono ani to - po praci za nimi prijit si popovidat - to taky nejde. protoze muzes prijit bud pred tim nez dite spi, nebo az po uspani. jediny zpusob, jak navazat spolecnou rec, je taky si poridit dite a prestoupit do jejich klubu :-D
Záleží taky na typu maminky. Znám dvě, které jsou přesný opak toho, jak popisujete. U jedné z nich je to tím, že dítě měla v 17ti bez partnera, takže se nikdy "nestranila", ale svoje nejlepší kamarádky (já mezi ně nepatřím) neustále někam zvala do kavárny, protože nechtěla být pořád jen sama s dítětem, taky jí občas dcerku hlídly apod. No a tu druhou znám jen z vyprávění - ta je už starší, jednoho syna má už cca 7letého, druhý má teď asi rok, a ta neustále potřebuje ještě společnost kamarádů, dokonce je pořád i zve aby u ní přespaly o víkendu, a to má manžela a všechno... Je to zkrátka o tom, jak to má kdo nastavený.
mury - přesně tak, každý je jiný a oba jsou fajn a navzájem se ani neznají - ten druhý pár je trochu starší - oběma táhne na padesát jsou přes 20 let spolu a maj už dospělý děti a ten druhý je zas v mym věku.
rokosi: přesně tak, to se nedá takhle pušalizovat
já mám například všechny kamarádky s dětma a rozhodně sme se nikdy nebavili o plínách :-D jde spíš o to jak si to kdo udělá, my zas naopak jednou za čas necháme děti doma manželům a vyrazíme pařit :-D
brumdinka Tak ysi to takhle plánuju, jednou za měsíc si udělat večer pro sebe, děcko manželovi, ať se taky chivlku stará :-) Ale jsem zvědavá, jak budu mluvit, až ty děti budou :-D