Jaké koníčky a záliby "pěstujete" společně a jaké máte každý sám pro sebe????
Co je jen "jeho" a co je jen "tvoje"?
Popř. začali jste dělat nějaký koníček až společně - tzn. byl to pro vás oba nový zájem?
:-)
marci - ale to neni o dětech, ale o vztahu a o tom jak vnímáš svou svobodu, já bych to brala jako její omezování; navíc věř že za pár let budeš ráda když občas vypadne :-D :-D :-D , jinak psalo se tu o dvou dovolených :-N - tak pak bych problém neviděla, jak jsem psala výše . jedna společná jedna každý zvlášt´, ale pokud je to jedna jediná tak bych taky zuřila, zvlášt´u nás, pokud na ní vůbec našetříme, tak je to zázrak a kdyby si usmyslel, že tam pojede s kámošema, tak ho zahlušim :-D ale to je poněkud jiná situace ;-)
priscilla, ale já bych se jen nepohádala - já bych mu dala kapky, prostě bych s ním vůbec nemluvila, žádné tulení. Prostě aby viděl, že mě to fakt štve. A pokud pojede, tak bych chtěla něco za to...dovolenou společně nebo aspoň na víkend někam, aby viděl, že mu to jen tak neprojde...pak nebude tak často vyrážet. :-D
Ale holky jinak jsem normální a s mužem máme spokojené manželství...naštěstí ho moc často pánské jízdy nechytají a tak vyrážíme společně s partičkou nebo sami.
já myslím že není problém vyloženě ten týden pánské jízdy..ale spíš to že je to vlastně jedna celá dovolená a navíc u moře tzn.nebude to asi uplně levný a zasáhne to do rodinnýho rozpočtu...takže já bych byla taky proti..ať s klukama klíďo jede někam na víkend (nebo i na týden) ale ne na úkor vaší dovolené ;-)
Tak situace se doma neskutečně vyostřila... Už nejde o dovolenou v chorvatsku, jde o mnohem víc:
před dvěma týdny jsme byli na horách na akci pořádané firmou, bylo tam dost našich známých, takže pohodička, poslední večer byla party v klubu, kde se popíjelo a tančilo. Když už jsem toho svého asi hodinu a půl neviděla, protože jsem se mezitím bavila se známou a dostala jsem chuť obejmout ho a dát mu pusu, tak koukám kde asi je a vidím, jak se sám u stolu nesmírně baví se slečnou z pořádající agentury. 5 minut čekám, když je tam pořád, jdu za nimi, evidentně jsem je vyrušila ze zajímavého rozhovoru, tak mě představil a slečna říká "hned jak jsem tě viděla jsi mi připoměla jednu známou, která je ale hrozně blbá", no seznámení velmi příjemné. Tak tam asi 5 minut s ní sedíme a pak mu říkám, jestli nejde se mnou za známýma, tak že teda jo. Poznal na mě, že jsem naštvaná, tak jsem mu vyčetla, že co se má co bavit s cizí ženskou, když jsem tam já a on že přece půlka lidstva jsou ženský, tak co na tom, že se s někým baví... No nic, bavili jsme se tam dál a už za ní nešel. Pár dnů na to, kouknu na facebook a koho si můj drahý nepřidal do přátel?! Bingo... Naštvalo mě to, ale neřekla jsem nic, nebudu přece dělat scénu :-)
Druhý den, už nevím proč si do mě šťouchl, že jsem žárlivka, že jsem na ni žárlila. Tak jsem řekla, že jo a že mi přijde blbá, když při seznámení řekla co řekla. On na to nic.
No a předevčírem večer jdu do pokoje, on stojí s mobilem v ruce a jak si mě všiml, mobil schoval pod svetr a jakoby nic (ale bylo na něm vidět, že je nervózní). Pak šel do vany. No po tak podezřelém chování mi to nedalo a šla jsem mu na mobil podívat (když jednomu z nás přijde sms, přečte to ten, kdo má mobil blíž, takže nic mimořádného) a mobil vypnutý. Nikdy ho nevypíná. Tak jdu za ním a zeptám se co přede mnou v mobilu schovává. Odpověď samozřejmě "Nic, proč?". Já na to, že poznám že se chová divně a mobil přede mnou schovává, takže znovu, proč? A on že ať se klidně podívám. Tak ho zapnu, kouknu do sms a tam dvě zprávy od té slečny. Ptám se ho, ty si s ní píšeš? A on že NE. Říkám, proč bys tady od ní měl zprávy, když bys jí nepsal. Kouknu do odeslaných a tam nic. Kouknu do konceptů a tam rozepsaných asi 20 sms dané slečně.Tak znovu "ty si s ní píšeš a pak to mažeš, abych na to nepřišla?!" odpověď "no tak si s ní píšu, no a co? a mažu to, protože jsem věděl, že uděláš takovouhle scénu!" Sesunula jsem se k zemi "tak ty si s ní píšeš ikdyž víš, že by se mi to nelíbilo, schováváš to přede mnou a ještě mi do očí lžeš?" "vidíš, přesně takovou scénu jsem čekal?" Nechápala jsem to, žila jsem v domnění, že před sebou nic neskrýváme... Ptala jsem "proč si s ní píšeš, co je na ní tak zajímavýho...?" "prostě jsme si sedli, je tak kecáme" Bylo mi hrozně, překvapivě jsem se nerozbrečela, ale absolutně jsem nevěděla co dělat... V následné debatě mi vysvětloval, že to tajil pro moje dobro, abych nebyla naštvaná, přestože on nedělá nic špatného. Že je to kamarádka a že se tak odreagovává, protože tráví všechen čas v práci nebo se mnou (denně asi od 8 nebo 9 od večera) a že potřebuju někoho, s kým se nemusí bavit o práci, ikdyž plánuje, že ji do svého businessu taky zapojí. Koukala jsem a nevěřila. Ten den jsem mu napsala"miluju tě" a on neodpověděl. Ríkala jsem si "v pohodě,má schůzky, tak nemá čas" ale jí ten den odepsal několikrát... No nakonec jsme se bavili o našem vztahu celkově a on, že mu to vyhovuje, že jsme po šesti a půl letech tam kde chtěl být, miluje mě, bydlíme spolu a je to fajn. Mimochodem asi čtvrt roku už nezačal sex z jeho popudu, najednou by mu nevadilo, kdybych šla sama pařit(ještě v létě mi to zakazoval), vždyť ať si jedu i na dovolenou sama. Prý ale potřebuje ještě něco, jak řekl, odreagovat se, protože všichni naši známí jsou z práce a to on nechce. Dřív měl k práci ještě školu, ale teď nic. To, že mu už dlouho říkám, ať si s chlapam někam zajde, že začneme spolu dělat nějaký sport, každý týden chci ať si najde čas, že půjdeme na vycházku, když jdeme na večeři tak je to z mého popudu... Dostal se prý do fáze, kdy mi věří a to, že se milujeme bere jako samozřejmost (už mi to neříká tak často jako dřív). Poslední dobou jako bych ho nezajímala, v posteli, ani jinak... A vyčetl mi, že jsem na něm moc závislá, že chci být s ním. Zeptala jsem se "chceš se rozejít?" "ne nechci". Začala jsem brečet... Doteď jsem mu věřila a najednou tohle... Vyčetla jsem mu, že se ve vztahu absolutně nesnaží, nikdy nic nevymyslí, nikdy neocení to jak ho podporuju v práci, když před půl rokem neměl peníze, žili jsme z mých a do teď žádné děkovné gesto. Nedivím se, že doma mu to přijde se mnou nezajímavé, když přijde, udělám mu večeři, řekneme si, co měl kdo v práci, jdeme se psem, pak do postele, kde si pustíme nějaký seriál a jdeme spát. Ale když já chci, aby jsme něco podnikli, je unavený, protože ho práce stresuje a nemůže si udělat čas, protože by to bylo na úkor práce. Takže se odreagovat nikdy nemůže, žije v začarovaném kruhu a je naštvaný, že já po něm chci nějaký čas... A tak je jednodušší psát si s nějakou holkou, která má zajímavou práci, dělá i předváděčky aut, tak ho někdy sveze... A nemám mu přece co mluvit do toho, s kým se kamarádí a s kým ne! Tím ho omezuju a to by prý dlouho nevydržel! (Před pěti lety mi zakázal mé kamarády, protože žili dost naplno a mu se nelíbilo, že se s nimi stýkám. Nelíbil se mu ani můj dlouholetý kamarád, který je gay - postupně jsme se proto přestali stýkat...)
Cítila jsem se totálně ponížená, zrazená... K jeho pohodě má prý přispět právě dovolená v chorvatsku s chlapama, psaní si s kamarády ( i kamarádkami samozřejmě), že s nima zajde někdy na kafe atp. Tak jsem opáčila, že bych aspoň něco z těch zajímavých věcí ráda dělala s ním, protože jinak pro něj čas se mnou bude jen stereotyp, ze kterého bude chtít utíkat... Nakonec jsme se dohodli, že každý týden jeden z nás něco vymyslí na půl dne, kdy budeme spolu něco podnikat, že se začne víc snažit jak se sexem, tak s vyznáními lásky a že si koupí brusle a jak bude hezky, zajdeme aspoň jednou týdně společně na brusle. A pod tíhou maličké viny, kterou cítil za to, že jsem nešťastná, řekl, že do chorvatska nepojede. Ovšem to, že si s ní psal a neřekl mi to ("lhal jsi, řekni to" řekla jsem, znovu opakoval, že mi to jen neřekl "řekni nahlas, že jsi mi lhal" nakonec to řekl a dokonce i uznal, jak hnusně to zní), to mu prý není líto. Je mu líto jen to, že jsem smutná...
Bylo tři ráno, když jsme zhasli, že půjdeme spát. V tu chvíli mi před očima běžel obraz, jak sedí v kanceláři, píše jí smsku a usmívá se... nemohla jsem nebrečet... bylo mi na zvracení...poprvé v životě jsem se na někoho opravdu nemohla podívat, nešlo to, nemohla jsem ani vyslovit, že ho mám ráda, nemohla jsem říct ani jeho jméno...
Druhý den abych viděla jeho snahu, udělal snídani. Šli jsme se psem a pak společně leželi u televize, dokud jsme se bavili, bylo to v pořádku, když po probdělé noci usnul, opět jsem si to vybavila, dělalo se mi špatně a brečela jsem. Na to se zeptal proč zase brečím (haha, proč asi???) a že ho to zrazuje od toho, aby se snažil, když já se snažím, aby mě litoval...
No co, miluju ho a jak jsem řekla i jemu, na vztahu se přece musí pracovat... Takže začínáme pracovat, snad vytvoříme znovu něco společného, začneme podnikat něco nejen sami, ale i s někým ze známých a já doufám, že se z téhle debilní fáze dostane a já budu zase moct říct, že jsem šťastná, stejně jako jsem to do tohoto týdne cítila...
PS: velká omluva za to, jak jsem se rozepsala, potřebovala jsem to ze sebe dostat a myslím, že můj příběh je příkladem, nebo důsledkem, špatně nastaveného společného a individuálního času...
Sakra, tak to je docela problém - zas nejste spolu tak dlouho, aby mu to dávalo právo s tím vztahem tak hazardovat. Ale asi bych mu takové smsky nedokázala tolerovat. Prostě mu řekni, co jsi napsala tady a jak tě to trápí a pokud to s ním nehne a nezmění svůj přístup, tak to nemá cenu...to se budeš jen týrat a užírat.
Byla jsem v podobným "stavu" asi před rokem a půl, kdy jsem taky neměla chuť na sex, neměla jsem potřebu říkat "miluju tě" ale dostala jsem se z toho a bylo to zase skvělý... označila bych to syndromem vztahového vyhoření, člověku na vztahu přestane v určitém smyslu záležet. Mně pomohla změna práce, on práci nezmění, takže je potřeba vymyslet něco, co ho bude bavit a díky čemu bude víc v pohodě. Myslím, že potom bude zase "normální", teda doufám, teď už s jistotou nemůžu říct nic...
Jestli změní přístup uvidím v průběhu příštích týdnů, nechci to nechat jen na něm a i já se snažím, aby společné chvíle byli opravdu příjemné, jinak mu pomoct neumím.
Ale tuhle jeho "zradu"budu mít vhlavě a srdci ještě dlouho...
Jo jo, vidím to stejně jako marcicek. Můj muž má kamarádky, ale nepíše si s nima sms a hlavně, já je všechny znám.
Pokud to už jednou zaskřípalo, tak bych se neuklidňovala tím, že se to zlepší...my jsme s mužem spolu 8let a toto neznám. Občas si zajde s klukama na pivo, ale to je vše - většinou to stejně spáchají, když jedou někam na služebku. Nebo chodí s klukama na koncerty kapel, co já nemusím. Ale pokud jsou to věci, které baví i mně, tak prostě ho nenapadne mě nevzít někam.
No my bydlíme v brně a ona v praze, takže od těch hor se předpokládám neviděli a ještě ho nikam nevezla. A prý chodí s jedním borcem, co na těch horách byl taky, jako řidič. Což jsou polehčující okolnosti, takže proto mu dávám ještě šanci...
Ale je to pro mě dost těžký hlavně proto, že před rokem se provalila nevěra mého otce v manželství, které trvá 30 let, mamka odpustila a on to udělal znovu, přišlo se na to díky smskám... A mně to hrozně zasáhlo, otřáslo to mojí důvěrou ve vztahy a u našich se doteď necítím úplně v pohodě... K tomu před pár lety od rodiny odešel můj brácha, takovej můj ochránce a už se vůbec nestýkáme, takže jedinou "jistotou" v mém životě se stal přítel, takže když řekl, že jsem na něm závislá, že chci být s ním, dost mě to ranilo...
Holky je to těžký, nemám růžový brýle abych si myslela, že mě nemůže nikdy podvést a podobně jako petruszce mi nevadí kamarádky, které znám i já, to je v pohodě a když někde jsme, ať si s nima povídá "celou noc"...
Ona s tím jejím přítelem prý navrhli, že se potkáme všichni 4, ale ten můj nechtěl, prý proto jak jsem vyváděla v tom klubu a potom jsem o ní řekla, že je blbá, že si byl jistý, že řeknu ne a zakážu mu kamarádit se s nima a protože on má pocit, že si s nima rozumí (na té akci se bavil i s tím borcem když se jezdilo autama). Takže nechtěl abych mu to zakázala. Řekla jsem, že chlapi mi přirozeně nebaví, takže s ním ať si kamarádí jak chce... Ale aby chodil na kafe jen s ní, nene...
myslím, že v chorvasku by baby fakt neměli, protože tam sami chlapi jeli už několikrát a tenhle kluk mezi ně nepatří... jako víš co, co můžu teď dělat? když mu to budu pořád předhazovat a vyčítat mu to, nezlepší se nic, můžu to teď jen nechat abych zjistila, jestli jak jste napsaly, změní přístup...
Já s tím taky souhlasím. Řekla bych mu ať si dělá co chce, že mě stejně na nic nepotřebuje...vždyť se chová, jako kdyby mu priscila byla na obtíž. Prostě bych ho ignorovala a uvidí se, jak se zachová. To je řešení, když ho priscila nemíní ztratit, ale pokud by byla dostatečně hrdá, tak mu řekne ať jde do háje.
Prostě někdy je potřeba udělat ten radikální řez a ono třeba i dobře dopadne.
ach jo, priss, priss - vy to tam máte od začátku špatně, hlavně s těma kontaktama do okolí - proč si dovolila, aby ti zakázal tvoje kamarády atpod....... víš možná to nerada uslyšís, ale vážně seš na něm závislá, možná i díky tomu co se stalo ve Vaší rodině a jak z toho ven - no docela bych i věřila tomu, že s ní nic nemá a neřek ti to právě proto, že věděl jak budeš vyvádět - taky sem měla občas dříve takový stavy :-D
no co s tim, kufry bych mu zatim nebalila, to je předčasný, ale souhlasim s marci v tom, že musíš udělat něco co on nečeká - takže obnov kontakty s kamarádema a jdi třeba na pivo, prostě bez něj, nebud´na něj furt nalepená, když příde z práce nedělej mu večeři, at´ mu jí udělá ona, když jsou ty smsky pro něj tak důležitý (a o tom silně pochybuju, že mu jí udělá :-D) nebo at´si jí udělá sám, když je takovej frajer atpod. prostě dej mu jasně najevo, že takhle teda, ne ;-)
Každý příběh má mít nějaké rozuzlení, takže tady je to moje:
Zůstali jsme spolu. Když se tohle téma ještě jednou ráno otevřelo dva dny po dlouhé noční hádce a já od něj chtěla slyšet slib, že už si s ní psát nebude, řekl, že to nechce řešit... další scéna zakončená mým pláčem... a najednou se ve mně něco zlomilo, jakobych se viděla zvenčí a říkala jsem si "tohle jsi TY? brečíš před chlapem aby ti něco slíbil? tohle nemáš zapotřebí". Odešla jsem do práce, bez pusy, bez obejmutí a když se divil, že se s ním nerozloučím, řekla jsem že si to nezaslouží. Ten den jel na schůzky a vracel se až kolem desáté, mezitím jsem se potkala s kamarádkou na kafe a ona měla ten geniální nápad, že večer s ní musím jít slavit narozeniny. Napsala jsem doma vzkaz "jela jsem k našim, večer jdu do města", sbalila psa a odjela. Samozřejmě volal, hrozně se divil, že někam jdu, psal smsky jak mě miluje...
A já si ten večer opravdu užila, potkala jsem staré kamarády(ani jednu starou kamarádku nutno podotknout :-) ), nové lidi a k našim přišla v 7 ráno. Byla to skvělá noc a ač mi přijde absurdní jak jedna návštěva clubu změní myšlení, já si uvědomila, že i bez něj umím žít a když by vedle mně nebyl on, je spousta jiných super chlapů...
Druhý den byl pět v práci, vrátil se večer, jel pro mě k našim a já souhlasila, že s ním pojedu domů, ale hned na úvod jsem mu řekla, že jsem si uvědomila, že umím být sama a když mi ještě jednou takhle ublíží, tak s ním nezůstanu, protože vztah, ve kterém nejsem spokojená, nechci. A taky, ať do toho chorvatska klidně jede, že já se zabavím sama. Prý že ne, že už chlapům řekl, že nejede. Říkám "klidně jeď, můžeš i na měsíc" reakce: "to ne, dýl než týden bych bez tebe nevydržel..." :-)
Už ho neprosím o společný čas, buď si ho udělá nebo ne, potkávám se s kamarádkama, v sobotu máme dámskou jízdu, když mi říká, že bude zase do večera v práci opáčím "to nevadí, jdu s tou a s tou na kafe"... A dokonce už párkrát z jeho strany padlo "nemusíš pořád někam chodit" na což s úsměvem říkám "přece nechceš ženu, která bude sedět doma a čekat na tebe s večeří u žehlícího prkna" a opravdu tomu věřím...
Společné: dobré jídlo, filmy a seriály, fitko, sauna, cestování, hory, organizace všeho možného, Carcassone, čtení...
Jeho: poker, lamer.
Moje: aerobic, standardní tance a latina, jazyky, tvoření, malování, horská turistika, minigolf, šipky, luštění sudoku a křížovek, moře, ... 8-)