Ahoj holky, nevím jestli se tady už tohle téma řešilo, každopádně jsem ho nikde nenašla anebo jsem blbě hledala :-) Mám takový problém a ten je v tom, že ač jsem se na svatbu strašně těšila a těším, vždycky jsem si přála ať už mě můj přítel požádá o ruku,, ať už můžu zařizovat, vybírat krásný šaty a prostě bláznit ze svatby, tak najednou, když už je to tady a vybrali jsme termín - 19. září, jsem dostala strach a nevím proč... Hodně nad tím v poslední době přemýšlím, protože manželství pro mě znamená opravdu hodně, představovala bych si to na celej život a naprosto štastná, tak jak jsem to viděla doma u rodičů. Podotýkám, že jsem skutečně štastná, s přítelem jsme 5 let a plánovali jsme spolu být "na celý život" tak jak tak. Tak proč najednou tenhle strach nebo divnej pocit nebo nevím jak to nazvat, když jde v našem případě vlastně jen o změnu jména. Je to jenom ta nevěstovská nervozita? Jste nebo byli jste na tom některá stejně?
petra8619: Já myslím, že dva když se berou, tak se většinou určitě v tom období milujou ;-) I já svého prvního manžela v té době milovala a on miloval mě. Ale prostě, protože jsme se brali i s rozumem, tak to prostě nebylo ono. Ale tenkrát jsem si samozřejmě myslela, že to je na celý život, ale brzy jsem zjistila, že ne. Vim, prostě, že svatba dvou, který se milujou, ale s rozumem, není správná.
Držím palce, abyste to přežili oba ve zdraví a ať se vám oběma splní to, co si přejete ;-)
já to beru stejně jako petra, můj životní sen vdát se to teda neni, ale prostě vim že on je ten pravej a za těch 10 let jsem si to prostě ověřila a vpodstatě je mi to jedno jestli se vezmem nebo ne, ale když už tak proč ne.
muni: o ruku mě žádal po půl roce našeho vztahu, jenže já ho tehdy odmítla že nejsem praštěná a počkám jak nám to půjde a protože nám to zatim jde, tak proč ne ;-)
u nás to bylo trochu na dlouhy lokty :-D já se vdávat nechtěla, ani za nic. manžel už se jednou ženil, tak jsme o tom vlastně ani jednou nemluvili. a najedou bác a svatba nám oběma přišla jako dobrý nápad :-D přípravy jsme si maximálně užili-i přes spoustu "dobrých" rad od rodiny ;-) strach jsem měla z toho, že se "to nepovede". kdybych měla strach ze svatby a toho "závazku", tak bych se raději nevdala. prostě jsem to musel cítit v sobě.
jinak si myslím, že sbalit se a odejít může člověk, ať je ženatý nebo svobodný-pokud nejsou děti. to už je pak větší průšvih.
paolin: no on nakonec člověk může odejít i s těma dětma jen už je to pak mnohem těžší |-|
jinak pro mě je mnohem větší závazek než nějaká svatba, to že máme dítě
že ho považuju za natolik rozumnýho, že roli otce zvládne, že jsem sním do toho šla svatba nesvatba, to už je pak jen taková třešnička na dortu
nuni: jinak k tomu co si psala , že kdyby jako nechtěl že je to varovnej signál a naopak když sám chce tak je to skvělý, tak zas takhle bych to neviděla, tj.že rozlišuješ snatek z rozumu a z lásky, já bych to takhle nebrala spíš bych řekla že nejlepší manželství jsou ta kde se nachází jak láska, tak rozum ;-)
brumdinka, to máš pravdu. u nás v okolí pár takových případů je a je to dost drsný. většinou chlapy nezvládli krizi 30 věku.
jinak tu třešničku na dortu jsme měli taky ;-)
ahoj holky, tak ja jsem tez jedna z tech, ktera chytla nerva.....a......my tu svatbu odlozili - prispely k tomu i jiste problemi mezi nama, tak jsem zvedäva, jak to dopadne:(
tak ten konec diskuse je o hodně depresivnější než začátek :( já přítele miluju, vím, že on je ten pravý a nepochybovala jsem, ale teď mě chytá strach a nervy, jak se tu psalo na začátku - "co když se něco stane a neustojíme to" apod. Ale nejspíš si to prostě moc beru :-N
quanti... o tomhle jsem přemýšlela hodně - co když se vezmeme, ale pak nám to spolu nepůjde, a třeba se rozvedeme? Vlastně jsme o tom mluvili ten den, než mě manžel požádal o ruku. No a shodli jsme se, že prostě teď je ta správná doba na to se vzít, a co bude v budoucnosti - to nikdo neví. A že se vezmeme, i kdyby nám to nemělo vyjít (jakože samozřejmě doufám, že vyjde! :-)
Takže neboj, nejsi v tom sama :-D
marti: jo, já kromě toho, že přítele miluju a je mi s ním dobře jako s nikým, a myslím, že si ani s nikým líp vyhovovat nemůžu ;-) jsem měla i strach z osudu některých dvojic, že spolu chodili třeba 7, 8 let, do svatby se nehrnuli, pak se "přechodili" a vztah se rozpadnul. Navíc na začátku mě ten závazek docela těšil, ale teď jsem zpanikařila, věřím, že mě to zas pustí, ale potřebovala jsem trochu podpory, že v tom nejsem sama :-)
já mám taky strach, hlavně z toho, že si budeme s sebou moc jistí a půjde to k šípku. Sex to tak bylo, měl papír, začal omezovat a on si dělal co chtěl....
takže je to asi spíš trauma s předchozího manželství, než strach, že by to nemělo vyjít....
pepik: tos mě vyděsila, jakej sex, a ono s ex :-D no, stát se může ledacos :-( ale kamarádi, kteří to taky moc nehrotili a vzali se spíš, aby to měli za sebou a nemuseli jednou s dětma řešit příjmení apod., si to nakonec moc užili a teď se furt oňuchávaj jak čerstvě zamilovaný x-) takže neztrácím naději =-)
quanti - tak já taky doufám, že to u nás bude tak, jak píšeš: moc to nehrotíme a vůbec neprožíváme a je to fajn, hezky sme si oslavili desítku a já se spíš začínám divit rakcím okolí - např.moje dobrá kámoška od první třídy, co sem s ní počítala jako se svědkyní mi na to, když jsem jí řekla že sme v pátek slavili desítku - řekla a ono je co slavit :-N :-p no nezmohla jsem se na niíc - no jasně že je co slavit :-) ;-) - tak sem to přehodila v žert že jako slavim, že sem ho za těch 10 let nezabila což je úspěch :-D a pak z ní vypadlo, no to my teda neslavíme :-| no je mi z toho akorát divně a to je pořád něco předtim že si vymejšlim něco extra tim že chci 2 příjmení, ted´zas tohle - možná bych měla změnit svědkyni :-D :-D
pepik - no to je pochopitelný, pokud sis v předchozim manželství zažila něco zlýho - upřímně obdivuju každou z Vás co do toho jde podruhý (myslim do manželství :-D) znám spoustu rozvedenejch ženskej včetně mých dvou sester, které se vdávat znovu rozhodně nechtěji - jedna z mých sester dokonce kategoricky řekla, že už nikdy, že s nim klidně bude žít ale bez svatby :-) - takže pepik smekám klobouk :-) ;-)
pepik: ... taky jsem se divila jakej "sex" :-D
brum: svědkyni klidně změň... - radši nějakou pozitivnější :-)
Hele jeden známý je 3x rozvedený... :-) jsou takový lidi 8-)
tak ja jsem zatim ve stavu, ze bych nejradsi posunula cas dopredu, uz aby to bylo, uz aby byla svatba pred dvermi :-D nervozni asi pak budu, ale strach ve stylu "co kdyz... a co kdyby... a jak to bude... a tak" to teda nemam a ani si nepripustim, bude to proste navzdy s nim, ve svazku nejblizsim, budeme si patrit az do extremnich dusledku... bude to tezke naucit se nebyt sobecky, odpoustet dokonale a milovat bezvyhradne, ale o tom to prave je
nevim jestli to nekdo nekdy rekl, ale ja si myslim, ze : "druhemu muzeme duverovat do te miry do jake duverujeme sami sobe" a pokud k tomu pridate "miluj sveho blizkeho jako sebe sameho" a ridite se podle toho tak to jde vsechno lip!
brum: Takovou svědkyni bych asi fakt změnila ;-) Jasně , že je co slavit! Kolik takovejch lidí v dnešní době zná, co spolu vydrželi 10 let a pořád jim to klape?! Dokonce tak, že se po těch deseti letech berou (čím chci říct, že u vás to rozhodně nevypadá na "vyčpělej" vztah, kde jsou lidi spolu právě proto, že už na sebe maj ten papír, plus kvůli dětem) ;-)
Jinak já teda nervózní jsem, ale jako spíš že mi to přijde daleko, už bych to taky radši měla těsně před sebou (i když - vzhledem k některejm restům, ještě že to máme až v tom září :-D )
já měla strach hrozný, jsem v tomhle asi horší než chlapi :-( ...depka z toho,že budu mít kouli na noze, všichni s e pořád budou ptát, kde mám manžela, už se předpokládá, že všude spolu a navěky....
esposa: mně včera nastávající řekl, že je to pro něj jen formalita a že se pro něj nic nemění. Já to beru děsně seriózně :-D ale jsem ráda, že on to bere takhle, to mě uklidňuje ;-) dneska to ze mě spadlo a už jsme si akorát notovali, jen abysme to měli už za sebou :-D
Tak to já strach mám...nebo měla jsem, hrozný...a to si říkám, jsme spolu 6,5 roku, tak o co jde že? Ale přece jen je to jakýsi krok dál, a přesně jsem měla ten pocit té koule na noze, jak psala acimedaca...Ale do toho mě uklidňuje drahý, že se těší, že jako přece o nic nejde a nic se nezmění a má vlastně pravdu...Jen mně prostě dělá dobře to slovo v občance "svobodná" :-D Teda sice pro mě svoboda znamená trochu něco jiného, tu s manželstvím neztratím, ale líbí se mi to, jsem trochu prdlá, prostě Střelec no :-)
to máme hodně podobný. A on o mně už teď mluví jako o ženě, a přiznám se, že mi to dělá děsně dobře :-) a už jsem si nějak i uvědomila, že to bude fajn, ale k tomu myslím musí - teda pocitově - dospět každá nervózní nevěsta sama (nevylučuju, že se to ještě nevrátí :-N )
holky díky za gratulace, no asi to bude tim že svědkyně závidí nebo maj doma nějaký problémy a nechce mi to říct :-|
brali se v r.2005 a poslední dobou mi příde že je nějaká taková moc usazená jestli mi rozumíte, prostě jen domácnost, malej, do práce, na dovolenou jen na Slapy na stejný místo a nikam jinam a když jdem na pivo, tak za chvíli telefon od toho jejího a bud´ příde taky nebo běží hned domů :-S
takže jestli mám z něčeho strach, tak z toho abych nedopadla jako ona a zůstalo vše tak jak je ted´, prostě stejně jako luci jsem střelkyně a o svou svobodu se nenechám připravit ;-)
jinak v přípravách sme pokročili - včera nám dorazili prstýnky (mužskej má stříbro a úplně sme nechápali, jak to
nejde poznat, že neni bílý zlato jako mám já) jen se musím hlídat, abych je furt neokukovala a nezkoušela - zatím schováno ve skříni :-) , zejtra chci objednat ještě pár věcí z netu a pak už bude zbejvat jen zařídit někde hostinu dle počtu lidí nebo jen oběd pro rodinu a pak někde grilovačku a udělám si v Gimpu konečně to oznamko a budeme mít vše - koncem srpna mě čeká laserová operace očí, takže na svatbě budu i bez brejlí (poznámka na okraj toto nedělám kvůli svatbě, ale kvůli práci - ráda bych se dostala k policii)
no mě můj mužskej moje ženo říká už spoustu let, takže pro nás bude svatba opravdu jen formalita, ale to neznamená, že si jí neužijem :-D
jinak taky bych to měla nejradši už za sebou :-) , ale zas vzhledem k restům atd. jsem ráda že až v září, navíc se mi pořád nějak nedaří s prací - takže budeme muset uskrovnit i svatbu nebo to ještě odložit na příští léto :-D
Přeju všem hezký den a já jdu ted´vymyslet kam se pojedeme s malym koupat, dokud je hezky - příští týden už hlásí déšt´ ;-)
brum-a co chceš u policie dělat? =-) teda já jsem se tam dostala i s brejlema... - pracovala jsem tam 5 let... :-) - a už nikdy víc... :-D ... teda nebylo to zas ták špatný... ale všechno má svoje. Jestli chceš, napiš IP, pokecáme ;-)
Ahojte dievčata... pozeram ze niesom jedina stresmenka.... Pritel ma o ruku poziadal o ruku a v auguste mame svadbu... termin sme si urcil este pred týmto letom... veeeelmi som sa tesila zboznovala som ked ma oslovil ako buducu manzelku vybavovacky to bolo moje nahanala som kameramana, fotografa ... strasne tuzime mat babatko... no mne to vsetko pripada uz vecsnost ved sme spolu 6 rokov.... zacinam mat strach ze ci to je ten pravy, ci budeme aj posvadbe taky stastny ako teraz .... aky mate na to baby nazor??? stretla ste sa s tym niektora???...
@vanilka0000 Tak já nemam klasicky fobii ze svatby, o čemž asi původně toto téma bylo založeno, ale celou dobu vím, že se jednou chci vdát, nejlépe ještě před miminkem, že nechci žít na hromádce, no a co mám teď toho nejúžasnějšího chlapa na světě, tak to chci o to víc, strašně se těšim.. Ale tuhle jsem se třeba probudila, a uvědomila si, že si chystáme slíbit si věrnost a lásku na celý život a na chvíli mě přepadl takovej strach, jestli to takhle fakt chci??? Občas mě napadaj i myšlenky typu, že teď je to tak krásný, protože jsme spolu 3/4 roku a žijeme krom jiného hlavně přípravami na svatbu a je to pro nás krásné období, ale co pak... Najednou mi dochází, proč spousta manželství jde k šípku i brzy po svatbě. Najednou nejsou středem zájmu toho pěkného, co se plánuje, najednou to mají za sebou a objeví se stereotyp... Ale ne, já vim, že svého nastávajícího hrozně miluju a on mě také, určitě to bude mít těžší on se mnou než já s nim 8-) Ale těmhle myšlenkám se možná neubrání chvilkami ani jedna z nás :-)