Ahoj holky, nevím jestli se tady už tohle téma řešilo, každopádně jsem ho nikde nenašla anebo jsem blbě hledala :-) Mám takový problém a ten je v tom, že ač jsem se na svatbu strašně těšila a těším, vždycky jsem si přála ať už mě můj přítel požádá o ruku,, ať už můžu zařizovat, vybírat krásný šaty a prostě bláznit ze svatby, tak najednou, když už je to tady a vybrali jsme termín - 19. září, jsem dostala strach a nevím proč... Hodně nad tím v poslední době přemýšlím, protože manželství pro mě znamená opravdu hodně, představovala bych si to na celej život a naprosto štastná, tak jak jsem to viděla doma u rodičů. Podotýkám, že jsem skutečně štastná, s přítelem jsme 5 let a plánovali jsme spolu být "na celý život" tak jak tak. Tak proč najednou tenhle strach nebo divnej pocit nebo nevím jak to nazvat, když jde v našem případě vlastně jen o změnu jména. Je to jenom ta nevěstovská nervozita? Jste nebo byli jste na tom některá stejně?
Děvčata strašně moc vám děkuju hrozně moc mi to přiadlo v jistotě a na náladě :) je to přesně tak jak napsala maly_prcek, mě je čerstvě 23 taky jsem mohla pařit na diskoškách a řádit ve škole jak utržená ale nechci, protože jsem vnitřně víc happy než tihle všichni co tak žijí a to díky právě tomu, že mám hrozně moc velkej pocit že někoho miluju a hlavně, že on miluje mě a už se těším :) já sama jsem si to tak vybrala, že budu chodit do práce, studovat při tom a že budu konečně vdaná paní :) dokonce i chmury z dnešního rána a z prvního zkoušení svatebních šatů (na mou výšku fakt probléééém) mě přešly a bude líp :)
Kaci1: Jéé koukám, že máš svatbu ve stejný den jako já. Kde to budeš mít?
pindruzka:Aspoň budeme mít na co vzpomínat :-D . Kdyby všechno proběhlo hladce, tak by byla nuda ne ;-)
yourly: pařit na diskotékách nebo někde jinde můžeš i jako vdaná paní a třeba s manželem, ne? Já mám teda hrozně ráda nějaké pařby s partnerem.. většinou to u nás dopadne tak, že jdem za někým jen na kus řeči a odcházíme od nich až ráno a velice veselí.. :) nebo je to obráceně :-D Proč si neužívat života, když si mladá i s manželem.. ;-)
Holky, už se fakt těším na svou svatbu a jakej tam udělám trapas :-D kuňkat při "ano" budu asi taky, takže se může stát, že oddávající se mne třeba zeptá ještě jednou, protože mne třeba nebude slyšet :-D :-D
lennnia: Teda ne že bych ti to přála, ale víš jaká sranda by byla, kdyby si pípla ano a ona na to prosím? :-D Ale samozřejmě ti a nejen tobě přeju, ať je svatba bez trapasů a nádherná.
zuzi: Já vím, asi bych se smála nejen já, ale všichni kolem.. zase by to byl zážitek! :-D Já taky všem přeju, aby se všem holkám svatba vyvedla a byla bez trapasů, to je jasný.. ;-) a největší trapas by byl, kdybych pípla ano, ona (on) na to prosím a já znova pípla ano :-D :-D :-D
Ty jo mě předtim nějak ani nepřišlo na mysl tyhle možný a asi některý i pravděpodobný trapasy. No aby z tý svatby nakonec nebylamjedna velká komedie :-D
Co dělat s přítelem, když má obavy? Vím, že si musí na tu myšlenku zvyknout, ale jak mu k tomu pomoct? Co vaši partneři, neměli strach?
My spolu bydlíme, staráme se o sebe a budujeme náš byteček, takže o tyto věci strach nemám, na tom se nic nezmění. Osobně se bojím jen veřejného mínění, je mi 21 a mezi kámošema budu rarita, ale to půjde. Přítel si to bere trochu víc :-(
můj přítel mě požádal o ruku po 14 dnech. od té doby ani muk... a ted jsem to vzala do rukou já ... vše naplánovala a postavila před hotovou věc. nevěděl v první chvíli zda brečet nebo smát se ale nakonec řekl že jo. a jeho slova jsou. já se nechci ženit ale pro tebe to udělám...tak uvidíme zda to bude realita.... nechtělo by se mě ale vše rušit...
yourly: Tak strach ze svatby jsme měla, když jsem se vdávala poprvé. A už podle mě toto nasvědčovalo tomu, že to není to pravé. Když by to bylo to pravé, tak bych strach a pochybnosti neměla. U druhé svatby mě žádný strach nepřepadl, žádné pochybnosti se nedostavily, žádné přemýšlení, co bude, jestli se to zkazí, prostě nic a věřím, že teď už je to to pravé na celý život x-) Dneska díky minulosti vím, že kdyby mě napadla jen sebemenší pochybnost, tak bych se rozhodně nevdávala! Ale je to můj názor založený na mé zkušenosti. Každý to může mít jinak ;-)
no 25 je takova zlata stredni cesta myslim ;-) jako mam ve svym okoli kluky kterym je pres 30 a pri slove svatba se osypou ale napr.znam i takovy kterym je napr.23 a klido by do toho sli jen treba jeste studujou a tak...je to individualni..myslim ze pokud spolu uz i zijete tak se pritel nema ceho bat mozna by stacilo s nim promluvit ceho se jako konkretne boji..jinak to ze manzelstvi vyjde je jen na vas dvou a nikdo vam to nezaruci ;-)
petra8619: Můj první manžel mě požádal o ruku po 5 letech vztahu a bylo to něco jako tvůj přítel - vezmem se, abych ti udělal radost (vyplynulo to ze situace až po svatbě, před ní ne). Vzali jsme se a po roce a něco se rozváděli. Můj současný manžel mě požádal o ruku sám od sebe, bez naznačování, bez narážek z mé strany, říkal, že ani na vteřinu nezapochyboval a věděl, že to je to nejlepší, co kdy udělal. Já jeho nabídku přijala a ani na vteřinu jsem nezapochybovala, že bych si ho neměla vzít. A tak to podle mě má být.
ika - chces radu? neberte se pokud on si neni jistej a pokud vi ze si te chce vzit ale tedka jeste ne tak bych na to netlacila a nechala to tak jak to je a svatbu presunula do budoucna az on si bude 100%jistej ze to chce a ty taky...tot muj nazor...kdyby me pritel rekl ze si me bere aby me udelal radost tak teda nevim :-| asi bych tu svatbu urcite nerealizovala
ika.p: Věkem to není ;-)
kata: Kdyby mi někdo řekl ještě před svatbou, že si mě bere jen aby mi udělal radost, tak bych si ho v žádném případě nebrala! ;-)
brumdinka: no tak je na čase .....
nunacek: tak jak někdo má životní sen se stát např uspěšným podnikatelem, někdo chce cestovat apod. můj životní sen je vdát se... a je mi jedno jak to dopadne. nebudu tady mluvit o lásce na celý život. vždyt kolik je rovedených lidí.. my oba to bereme s rozumem. přítel mě o ruku požádal taky sám od sebe a dodnes si pamatuju jak se mu leskly oči... jenom prostě se bojí ženit se.. jeho rodiče jsou rozvedení... my spolu bydlíme a děti nemáme. takže je úplně jedno jestli se vemem nebo ne. situace bude stejná jako kdybychom se rozešli ted... a ty peníze za svatbu kdyby opravdu k rozvodu došlo... tak mi těch peněz líto nebude jak někomu kdo si koupí drahé auto a za měsíc ho nabourá... asi hloupý názor ale jsem realista a beru každou možnost jak to může dopadnout.
marcicek: Tak to je něco úplně jiného ty pochyby, jestli nebude nějaký trapas, jestli se přijede na obřad včas, jestli bude dobré jídlo, apod. ;-)
petra8619: Já taky měla sen být vdaná ;-) Tak jsem se vdala z rozumu a dopadlo to tak jak to dopadlo, takže já osobně na základě této zkušenosti svatby z rozumu nedoporučuji, ale znám i lidi, kterým svatba z rozumu vyšla, ale úplně ono to u nich bohužel taky není :-( Prostě pro mě osobně je mega rozdíl vdávat se z rozumu nebo z lásky. Poprvé jsem se vdala z rozumu a podruhé už jsem tu chybu neudělala a vdala jsem se z lásky.
nunacek:no já doufám že je to z lásky. já miláčka miluju doufám že on mě taky... ale do jeho hlavy nevidím. nechám se překvapit. snad to přežíjem oba ve zdraví...