Ahoj všem! Příští rok v létě plánujeme svatbu a civilní obřady vedené někým z radnice a paní matrikářkou se nám zdají příliš neosobní. Oddávajícího vlastně vidíte poprvé v životě, on vás také, matrikářka všechny nejprve představuje. Taky většina řečí, co jsme na svatbách zažili, byla dost o ničem, prostě nějaké obecné povídání o tom, jak se mají mít lidi rádi a přivést na svět děti. Prostě hrůza. Tak jsme začali hledat jiné alternativy a díky jednomu kolegovi, který měl svatbu s husitským farářem a byl moc spokojený, jsme si řekli, že to zkusíme. Sama jsem sice pokřtěná, ale do kostela jsem nikdy pravidelně nechodila, zároveň o sobě nemůžu říct, že jsem ateista, prostě to tak necítím. Přítel pokřtěný není. Pan farář tohle všechno ví a nemá problém s tím nás oddat. Pravidelně jezdíme na přípravy, všechno jsou to hrozně milá setkání, farář je nám sympatický i jako člověk a víme, že obřad bude právě o nás dvou.
A teď, proč o tom začínám pochybovat: mám jednu moc dobrou kamarádku, která je ortodoxní katolička a která se nedávno podivovala nad tím, že dva lidé, kteří k Bohu nemají žádný vztah, se chtějí oddat sami sobě právě před Bohem. A jestli to není pokrytecké, mít církevní obřad jen proto, že ty civilní se nám nelíbí a připadají nám neosobní.
Určitě to chci probrat na jedné z příprav s naším farářem, ale chtěla bych znát i jiné nestranné názory. Opravdu se míra vztahu k Bohu posuzuje jen podle toho, jestli dotyčný chodí do kostela? Zdá se vám to pokrytecké? Předem moc díky!
Ahoj, byla jsem opravdu na hodne cirkevnich (rimskokatolickych) svatbach, protoze jsem tam zajistovala hudebni doprovod. Sama jsem katolicka, ale rozhodne ne ortodoxni, mam spoustu vyhrad apod.
Ale uprimne, svatby lidi, kteri nebyli ani trochu verici a v kostele byli poprve v zivote, byly dost zvlastni. Nikdo (vcetne vetsinou take nevericich svatebcanu) nevedel co ma delat, jak se modlit, co rikat, kdy vstavat apod, coz proste ke msi patri. Cela svatba pak pusobila spis jako divadlo, ktere jim "zahral" knez. Snazila jsem si predstavit, co se snoubencum odehrava v hlave - neco jako "slibuji pred Bohem, ve ktereho neverim, pred cirkvi, kterou neuznavam, pred knezem, ktereho neznam", ze budu napriklad "vychovavat deti ve vire" (coz je realne jeden ze slibu) - coz uz v tu chvili vi, ze nemysli uprimne a nikdy nebudu delat... Jak pak muzou myslet vazne i ten svatebni slib?
Nejde preci jen o to, ze se berou pred Bohem, ale i v ramci cirkevnich obradu a jejich pravidel, kde slibuji a prohlasuji spoustu veci, ktere v tu chvili vi, ze vubec neuznavaji... jakou hodnota ma tedy svatebni slib mezi spoustou dalsich pretvarek? Ale hlavne, ze je to "takovy hezci" nez suche uspechane s matrikarkou na urade...
@neves_ta2017@harley23@pajdalf3@danu17@elenaela
Díky moc za názory i podporu. Svatba nebude v římskokatolickém kostele, ale venku a povede ji husitský farář...nevím, jaké vztahy mezi sebou příslušníci jednotlivých církví mají, ale asi ne úplně nejlepší, tak možná to taky trochu hraje roli. Ráda bych, aby mi ta kamarádka šla za svědka, tak jsem zvědavá, jestli bude souhlasit. :-)