Zdravím všechny budoucí nevěsty i čerstvé novomanželky.Nevím jestli tu takové téma bylo určitě někde ano,ale holky potřebuji od někoho poradit.Svatba se blíží a já jsem čím dál nervoznější,to prožívá snad každá nevěsta,ale já jsem ten typ co se nervuje ze všeho!!!!!!!!!!Už ted se mi pomyšlením na svatbu klepou ruce a v ten den to bude 1000krát horší.Mám strach že si tou nervozitou celý obřad pokazím a zpátky už to vrátit nepůjde.Porad te mi prosím jak na tu potvoru nervozitu vyzrát??????
zelva: přítelovi rodiče přijedou až na obřad :-D tak doufám, že se tam v pohodě najdem. Před obřadem ještě musíme rodiče představit, protože se neznají (jeho rodiče se nechtěli sejít)... takže moje mamka jeho mamce poveze kytku... atd. :-) - tak snad to všechno zvládnem :-)
Začli mi volat kamarádi, že se přijdou podívat na obřad, tak doufám, že se tam všichni vejdeme...
Ale hlavně chci to SLUNÍČKO!!! 8-) Prosím prosím :-D
holky, taky jsem nervozní a to to máme za měsíc:-) budí mě noční můry, že není nic nachystáno a já jdu na svatbu ve vytahaným pyžamu!!! Děsný :-D já budu brečet jak želva, vidím to živě:-)
martinko, tak tfuj tfuj tfuj hodně štěstíčka a pevné nervy,budu držet pěsti, ať to klapne na jedničku s * ;-)
Marti, vydrz to, bude lip a ve ctvrtek bude nejlip. Na pocasi se vyprdni, at bude jak bude, tak to bude Vas den a mimochodem ja myslim, ze ve ctvrtek uz bude hezky!
ja mam spise takove navaly nervozity, nas to ceka za 9 dni a je to celkem uz nervak... furt mam takovety predstavy co vsechno se musi udelat, co vsechno se muze pokazit.. Bojim se ze dostanu zachvat smihu pri obradu, nebo ze treba uplne budu mimo :DDD to jsou asi normalni starosti nevest pred svatbou...
martinka3 dzrim s pocasim pesti!! a vubec at se vse povede jak si prejete!!!
veru to je normální my s manželem byly taky nervozní i při obřadu a jak až se nám potili ruce a já jak měla obavy že mi natečou a nedostane tam prstýnky tak po mokrým prstu tam vklouzl sám :-D
heh, koukam ze jsme tu psala pred dvemi mesici :)
u me se teda v den svatby skoro zadna nervozita ani neobjevila, trosku kdyz zacalo poprchavat a pred samotnym nastupem jsem pocitila motyly v brise :D ale jinak to bylo vse pozitivni "teseni se" :)
Verus, presne, a dopadne to urco dobre, drzim moc palecky!!! p.s. moc pekne pripravne album uz se tesim co nam tu vyvesis za par tydnu :))
Nějak nervozní jsem nebyla, spíš ve stresu, aby se všechno stíhalo a na niz nezapomnělo, celou cestu na obřad jsem měla hlad jak blázen (nestíhala jsem se moc u kadeřnice nasnídat)...., jak jsme příjížděli do města kde byl obřad a kolona začala troubit, tak mi došlo, že se mi to nezdá x-) , ale byl to supr pocit, všichni na ulici mi mávali...no a obřad utekl děsně rychle, jen jsem se bála při "ano"....člověk vlastně celou dobu mlčí a poslouchá...pak se mi oddávající zeptal a měla jsem děsnej strach, aby ze mě nevyšel nějakej skřek :-D Ale dobrý ;-)
verunka86: s tim "ANO" jsem taky mela trochu obavy. Muj manzel to vylozene zarval, navic ve trech jazycich, aby tomu vsichni svatebcani rozumeli :D (ANO! DA! YES!) :))))))
My máme svatbu až za dlouho, ale přípravy běží na plné obrátky právě proto, abych pak byla co nejméně nervózní. Jsem nervák strašný, ale vždycky, když pak dojde na věc, tak jsem v klidu. A tohle přece bude příjemný stres. Navíc to beru taky tak trochu jako divadýlko, protože to bude gotika a já jsem budoucí paní hraběnka :-) Taky mě dost uklidňuje přítomnost lidí, které mám ráda. Tak nějak cítím jistotu v zádech a pohled na některé lidi mě uklidňuje, takže stačí se podívat a je to! Jsem sice nervózní z toho, jestli přijedou naši, jak to dopadne, ale je to ještě daleko, tak se tím nebudu stresovat. A v ten den si to hodlám užít! Každou vteřinu!
Holky, můžu říct, že jsem byla před svatbou den ode dne nervoznější, jak se to blížilo, ale v den svatby ta nervozita úplně opadla a já jsem si všechno ohromně užívala :-D
Ráno bylo tak hektické, že na nějaké nervování nebyl čas a než jsem se rozkoukala už jsem byla v autě. Po cestě jsem si teprve pořádně uvědomila, že jsem nevěsta ... a byl to krásný pocit :-D Autíčko bylo jako kočár pro princeznu a všichni kolem mávali a každý si ukazoval: "Jé hele nevěsta!" ...... a já na všechny mávala a usmívala se - prostě jako správná celebrita ;-)
A když jsem se hned na začátku obřadu ztrapnila tím, že jsem si přišlápla sukni cestou k oltáři, tak mě napadlo, že ostudu mám za sebou a tak už není důvod se něčím nervovat :-) A kupodivu to zabralo a ani se mi nezatřásl hlas při ANO, ani neklepaly ruce při navlékání prstýnku - prostě klídek a pohodička :-)
Takže bych všem poradila, ať neřeší detaily a nesnaží se mít všechno úplně perfektní. Všechno se vždycky povést nemůže, ale nemá cenu si dělat těžkou hlavu z nějakého zakoktání, přeřeknutí, zakopnutí apod. Nasaďte zářivý úsměv, vychutnávejte si tu nádhernou atmosféru celého dne a starosti nechte koňovi - jste přece princezny ;-) A uvidíte, že nakonec si ten den užijete, i když nějaké drobnosti nebudou úplně dokonalé.
Já teď pořád stresuju, aby všechno klaplo, ale myslím, že ten den už mi to bude fuk těším se. Mám dojem, že mi to všichni přejí a ti co ne o těch nevím tak co se zbytečně presovat nesmysly :-D
To vystihla darlingb dobře - celebrita :-D To je každá, alespoň v ten svatební den :-) Jo a ještě jsem nemohla zvednou prstýnek pro manžela, asi až na počtvrtý celá orosená, takže je asi lepší nemít ten klasický tácek... :-N
uff, holky, ještě že jsem našla tohle téma...mě je tak blbě z tý svatby, že to je děsný a nevím, jak vydržím ještě 10 dní :-((((( nemůžu jíst, je mi zle od žaludku, mám ho úplně staženej, takže se bojím, že zkolabuju ještě před svatbou... pomoc pomoc... a to jsem si říkala, jak to vůbec neprožívám, neřeším, je mi jedno jeslti něco dopadne nebo nedopadne (to je mi jedno i teď, to hlavní máme zařízený a už nám chybí jen drobnosti)...ale strašně se bojím, že mi bude celý den blbě a budu se jen modlit, aby to bylo za mnou....fakt se na to netěším ani trochu :-(
@scvrcek Ničeho se neboj, zvládneš to. Oni ti se vším pomůžou. Všecko vždycky říkají. Na začátku a pak ještě v tu chvíli ti řeknou, co máš dělat právě teď. vyzkoušej nějaké homeopatika na zklidnění. nebo nějaký sport, je hezky, jdi si zaběhat. Bude to krásné a za deset dní nám tu budeš psát jak to bylo překrásné a budeš uklidňovat nás , co to teprve čeká ;-)
@pincola díky za pokus o uklidnění :-) a i tak se toho fakt bojím, hlavně toho, že mi bude blbě (bývá mi často)...navíc jsem svatbu nikdy nechtěla, takže asi nikdy nebudu psát o tom, jak to byl nejhezčí den života...snažím se uklidňovat tím, že je to jen jedno odpoledne a je to vlastně stejné, jako když jdem třeba s kamarádama grilovat - to je taky jedno odpoledne a vždycky je to fajn...jenže taková akce se nechystá půlroku dopředu, a to mě asi nervuje nejvíc - že to člověk tak dlouho chystá a je to strašná zodpovědnost za všechno, aby to klaplo...i když jsme eliminovali co nejvíc věcí, který by tomu dávaly vážnost a "svatebnost" - hosté snad pochopí a nepřijdou v oblecích, ani já nebudu mít róbu atd.... myslela jsem, jak budu klidná, ale podvědomí pracuje za mě :-(
@scvrcek souhlasim s tim, ze to pulrocni chystani tomu dodava na 'dulezitosti' a to je dost stresujici. Ja mam podobne pocity, podle me se tomu priklada zbytecne velke ocekavani (ale to bude asi tim kolik to stoji penez a ze vsechno ma byt perfektni). Moje obavy jsou typu 'aby se to vsem libilo' 'aby se vsichni dobre bavili'............
@chrissy11 takový obavy mám taky, ale právě já to zas tak neřeším, takže si říkám, že tohle mi je jedno...mě jde spíš o mě samotnou, aby mi bylo dobře a nesekla jsem tam sebou...jestli bude lidem chutnat jídlo mi je celkem fuk... blbý jsou ty očekávání, každý tomu přikládá velký význam, každý se na to ptá - "tak co, už máte všechno" "tak co, jsi nervozní" "za chvíli to bude,co?" atd....sice se lidi těší, ale o to víc jsem nervní já :-(
@scvrcek jo tak to chapu, ja jsem byla strasne nervozni hned na zacatku planovani.........ted si rikam, ze uz to nejak dopadne. Ja zatim dobry, ale par dnu pred svatbou asi taky budu na mrtvicu. Ja jsem zase strasne uplakana, tak se bojim abych ten celej obrad/celej den nechodila s ubrecenejma ocima. Vim, ze tohle te asi moc neuklidni, ale je to jak s maturitou 'zvladli to i jini - zvladnem to i my'. ;-)
@scvrcek a z čeho přesně jsi tak nervní? Já to beru tak, že člověk prostě přijde, řekne ano....a hotovo. Jasně, že nervní budu, člověk musí vystupovat před ostatníma a má to svoji důležitost.
Mně nejvíc pomáhá, když si ten strach neposiluju strachem ze strachu :-D Jestli mi r ozumíš....přijmi to, že se budeš bát a budeš nervní, za fakt...neboj se toho, prostě to k tomu patří. Možná se ti pak celkově ty obavy zmenší. A na uvolnění asi klasika - panák :-)
Já jsem při obřadu nervózní nebyla. Hned jak jsem vstoupila do sálu, všechno ze mě spadlo, na všechny jsem se smála, na ženicha pomrkávala, oddávajícího pozorně poslouchala a občas jeho řeči i přikyvovala :) Jinak souhlas s Aimirin.