Zdravím všechny,
koukám, že téma "hubnutí" je pořád velice populární. Po tom co jsem se v "albu příprav" zmínila, že jsem před svatbou zhubla 10 kg má IP byla plná. Proto píši sem, jak jsem to dokzala. ;-)
Hubnutí nebylo vůbec jednoduché, trápila jsem se, ale zhruba během 2 mesíců jsem těch 10 kg měla dole. Stačilo změnit jídelníček a přidat trochu pohybu.
Já jsem vždy byla celkem štíhlá až do doby co jsem začala před 2,5 lety žít s manželem (tehdy ještě přítelem), začala jsem pěkně vyvářet, teplé pozdní večeře atd... a pěkně tloustnout.
Každý jsme jiný, já zhubla asi takhle: ráno normální snídaně(což já nikdy nesnídala), během dne jogurt, ovoce, zelenina a od šesti už nic, dvakrát týdně aerobic.
No a vyšlo to.
:-)
@pupickova já to samý a z čeho jsem teda u vytržení, že nemám chuť na to sladký, byť ho doma mám kvůli dětem. ještě jsem ani nesnědla tu čiličokošku :-D
Asi jak tomu tělu nic nechybí, protože to správný dostane, tak samo chápe, že to nezdravý nee... Jinak si to vysvětlit neumím :) na druhou stranu zaplať pánbůh za ty dary :-D
@lamorgaine@valerie27 v tom případě jsem v psych. vypětí a stresu už od základky! :-D Mám špatný zuby snad od narození :-(
Navíc by mě teda zajímalo, co znamenají vytržený osmičky? :-D Když čtyřky takhle člověka ovlivní? :-)
@pupickova
Osmičky – zuby moudrosti
Osmičky jsou spojené s velmi důležitým orgánem – se srdcem a energetickým rozvodným systémem těla. Jsou –li zdravé a v pořádku, panuje harmonie. Tématem osmiček je dobývání, uplatnění se a zvládnutí materiálního i duchovního světa. Všimněme si, kdy osmičky vyrůstají. Je to v období střední a vysoké školy, kdy mladí lidé řeší velmi důležité úkoly a učí se uplatnit se ve společnosti. Růst osmiček jako takových nebolí. To, co způsobuje bolest, je otok a zánět, vznikající v souvislosti s nutností řešit nějaký důležitý problém (např. maturanty bolívají „moudráky“).
Co když zuby moudrosti nevyrostou?
Pokud zub moudrosti nevyroste, potom zvládání nebo nezvládání není důležité a netřeba jej řešit. Spoustě lidí dorůstají zuby moudrosti až v pozdějším věku. To souvisí s faktem, že člověk k něčemu dozrál, něco se mění v jeho nitru. Osmičky se nazývají zuby moudrosti proto, že jde o moudrost srdce, nikoli vědomosti. Moudrý člověk jde cestou srdce.
Co tedy můžeme udělat pro dobro svých zubů a tím také pro naše dobro?
Měli bychom upřednostnit svoje vědomí před hmotou a snažit se jít vždy cestou srdce a sebepoznání a uvědomit si, že zatímco tělo je jen hmota, to, co má skutečnou hodnotu, je naše vědomí a duše.
@valerie27 tak to já jsem výjimka potvrzující pravidlo, v momentě kdy mi vytrhli osmičky, srdečně jsem zmoudřela :), ale je fakt, že jsem měla nějak nakoso či co, tak mi to asi bránilo :)
@valerie27 to ti teda pěkně děkuju! :-D Moudráky mi začaly růst po prvním porodu :-D A zbývá mi jen jeden jediný a už teď je odkázaný ke zkáze, jak řekl Dr., ten půjde ven :-/
@lamorgaine Hm...zamyslím se nad tím :-)
@pupickova jako někdy je to málo, někdy moc. Třeba brambor je to sotva hrst (vařených) a rýže v suchém stavu taky hrst, ale po uvaření je toho hromada, že se to nedá spořádat. Já mám dáno 70g, tak si to zkus zvážit, jak brambory, tak tu rýži. Jen jak jsem psala, brambory vařené a rýži suchou, ale pak ji uvař :-D
@pupickova Teď jsem si vzpomněla na jeden vtipný forward, kde byla jedna taková otázka:"Kdyby se topili váš manžel a váš šéf a vy byste si mohla vybrat - šla byste do kina nebo do restaurace? " Tak u mě by to bylo:"Dala byste si oříškovou nebo s jogurtovou náplní?" :-)
@lamorgaine@pupickova Holky, me vylezla jedna osmicka, taky vlevo dole, ale mela jsem uplne nateklou dasen, hrozne to bolelo a musela ven. Od te doby byl svaty pokoj, az teda doted....
Holky, vsechny povinne precist :
Zánět (-itida)
Nemoc člověku pomáhá. Příjem nevyvážené stravy, drobná nerovnováha
ve výdeji a příjmu sil, anebo malý niterný neklid záhy rozpohybují
mechanismy jejího vzniku. V některém z psychikou oslabených orgánů
začne zmnožování kultur bakterií, virů a plísní, které obývají náš organismus.
Tělo se brání zvýšeným přísunem obranných látek do postižených
míst za současného místního či celkového zvýšení teploty. Začíná zánět,
jehož klasické příznaky zahrnují bolest, otok, zarudnutí, zteplání i poruchu
funkce postiženého orgánu. Odborně označený zánět má koncovku -itida.
Zánět je prvotním odrazem boje člověka se světem. Náš život je často
spíše bojem než procházkou růžovou zahradou. Obvykle není takový,
jak ho ve svých dílech opěvují romantičtí básníci a zažívají zamilovaní.
Stačí malá nespokojenost, drobný pocit křivdy a žlučník dotyčného
vykazuje známky podráždění. Stačí několik nesouhlasných vět, menší
roztržka s partnerem, zbytečné nedorozumění mezi lidmi, a ohroženy jsou
(zprvu samozřejmě lehce) naše ledviny a močový měchýř. Stačí skoro
nevýznamné zatlačení citlivého člověka osobou vůdčí a racionální do
kouta, do pozic, úvah a k úkolům, s nimiž nesouhlasí, a zánět začne narušovat
sliznici žaludku toho, kdo je utlačovaný. Mnohdy chceme svému
okolí pěkně od plic říct, co si o všem myslíme. Nedivme se pak, že tělo
naše ostřejší jednání ohodnotí zánětem horních cest dýchacích, při větších
křivdách a pocitech sevřenosti zánětem průdušek. Trvalejší, vhodně
nevyslovená a zavčas adekvátně neřešená nespokojenost s partnerem se
může u žen projevit výtokem - čili zánětem pochvy a pohlavních orgánů.
Častokrát nás životní události nasměrují do postavení, v němž vůbec
nechceme být, a tak se bráníme - třeba zánětem kloubů. Když v sobě stále
nosíme složitou minulost, vytrvale ji oživujeme vzpomínkami, pokud jsme
dosud srdcem někomu neodpustili křivdy, které nám způsobil, zvyšuje
se pravděpodobnost vzniku zánětu v tlustém střevě. Nevnímáme-li svůj
život jako docela příjemný a přiměřeně sladký, může být oslabena a pak
bakteriemi napadena naše slinivka a žlučové cesty. Nepříjemné nadýmání,
které je s tím spojené, je vnitřním pláčem a povzdechem unaveného
těla. Co mu to stále děláme? Stačí, abychom se k někomu zatvrdili, začali
jednat podle strategie „tvrdé ruky", a hůř začnou pracovat naše játra. Stačí
zlost na některá rozhodnutí druhých lidí, náš přehnaný „tah na branku",
v mysli promítané zúčtování s nepřáteli nebo nechuť k vlastním nelehkým
rozhodnutím (pro šťastný život zcela nezbytným), a zuby nám bolestí
oznámí, že s námi není něco v pořádku. Drobné záněty na pokožce
a následně vznikající vřídky jsou pro nás viditelným varováním, že jsme
nesprávně (nelaskavě a odmítavě) vnímali svůj život, okolní lidi i svět.
Někdy se musíme dívat na věci a události, které bychom velice rádi
změnili, ale nemůžeme, neboť je to jedině v moci jiných osob (na nichž
obvykle citově velmi závisíme). Odezvou našeho vzdoru i ochranou před
možnými dalšími těžšími chorobami je začátek zánětu spojivek v oslabeném
oku. Opuchnou nám víčka a my již tak dobře nevidíme na tu „hrůzu"
kolem nás a navíc máme jiné starosti (s léčením se). Podobně se negativnímu
často brání malé děti - zacpávají si uši a nos, zejména v rodinách
s dusnější atmosférou. Jejich záněty středního ucha vyjadřují zhmotnělou
touhu mladé dušičky raději neslyšet a nevidět (slzí jim oči) dění, které
se v jejich okolí odehrává. Děti dobře vyciťují uvolněnost či tíži atmosféry
doma, byť možných cituplných chvil nebo nedorozumění nejsou fyzicky
přítomny. Prožívané neshody jsou v ovzduší bytu zachyceny a nemusí to
být jenom důsledek napětí mezi rodiči, ale zčásti také tíživý odraz jejich
komplikovaných vztahů k prarodičům, z práce domů běžně přinášených
„chuchvalců" vyčerpání a smutku atd. Kolem dětí se zánětem středního
ucha se láska v jimi očekávané míře nerozprostírá a ruku v ruce s tím je
omezeno rovněž jejich přirozené vnímání vůní (a mají při onemocnění
postižený nos).
Zánět je nejcitlivějším tělesným indikátorem, který zviditelňuje už malá
narušení optimálního prostředí kolem nás i v našem organismu. Ukazuje
na naši duševní nespokojenost s tím, co nám život připravil a co si od
nás žádá. K pocitům křivd a horší náladě obvykle přistupuje narušení
stravovacího režimu a zhoršení kvality přijímané stravy. Čím víc je člověk
zasažen následky svého jednání, čím intenzivněji je stresován, tím méně
dbá na ostatní kolem sebe, stravu z toho nevyjímaje. Podívejte se na
roztěkané, neustále spěchající a plnění svých představ věčně nestíhající
jedince. Chvíli nenápadně pozorujte, jak jedí. Je to jedení, nebo spíše
závod v házení toho, co jim pod ruku přijde, do žaludku? Naopak člověk
klidný a sebe vcelku zvládající si dokáže jídlo náležitě vychutnat. Není
mu lhostejné, co má na talíři přichystáno. Duchem vyspělejší člověk se
zajímá o kvalitu své stravy i o její dopady na organismus. Záleží mu, co,
kdy, kde a jak jí. Příjem jídla je pro něho obřadem a strava lékem.
Objeví-li se nám někde v těle zánět, nežehrejme: „Mně se ale fakt nic
nedaří." Nerozbíjejme si tělo ještě více pocitem, že nám zánět v něčem
brání, nýbrž s trpělivostí a klidem přistupme k jeho léčbě. Dejme svému
organismu odpočinout lehčí stravou (dietou), duši v těch dnech potěšme
pěknou knihou, srdce povznášející hudbou či léčivým klidem. Naučme
se vidět zánět jako pomocníka pro naše včasné zastavení a ne jako nepříjemnou
brzdu, bránící nám v rychlém postupu vpřed. Tělo zánětem říká,
že to, co jsme dělali a jak jsme uvažovali, nebylo zcela správné. Proto již
v chybách nepokračujme (k tomu nám pomáhá a čas k srovnání se dává
léčba), neboť naše omyly by se mohly dále zhmotňovat a k naší nelibosti
projevit významnějšími nemocemi (např. cystami, nádorky či rakovinou).
Lepší je stokrát se chvilku zastavit, než jednou jít na velkou operaci.
Anebo ne? Každý nechť se rozhodne sám, zdali chce od života občas
přijmout drobné varování, nebo až naráz naložit na záda pořádný balvan.
Každý ať si svobodně zvolí, neboť on sám si životem ponese povznášející
odměny za své chvályhodné skutky, ale i nepříjemné následky svých
omylů. Nádherné ovzduší zavládne doma, v zaměstnání i v celé rodině,
když naše pohledy na okolní dění budou prosty soudů a nespokojených
řečí. Avšak počítejme s tím, že možná hned vedle nás bude dost silný
narušitel tohoto bohulibého chování a trýzní nás řádně prověří - to aby
se dobro utužilo, popasovalo se svým opakem a slavně zvítězilo (bude-li
trpělivé a vzhůru o pomoc volat).
Zánět je obvykle vyjádřením našeho souboje s ostatními lidmi. Začíná
tam, kde chybí spokojenost s tím, co právě prožívám, co mně svým jednáním
připravují druzí a kde nepřijímám jako zcela dostačující to, co nyní
vlastním. Zánět přirozeně mizí a vnitřní pohoda se navrací člověku, který
se ke skromnosti, porozumění, úctě a lásce k lidem opět přimknul.
Když jiného člověka potkáme, s jistým obrazem sebe sama se střetáváme.
Žijme proto s otevřeným srdcem a trvalým mírem v duši.
@valerie27 obcas to teto dikuze nakouknu, takze jsem si precetla predchozi pripevek a musim naprosto souhlasit! I pres to ze jsem docela mladicka, mam bohuzel velke zkusenosti, jak se telo brani proti nadmernemu stresu a zatezi a jak jsou zdravotni stav a psychika propojene. Takze jsem se po slusnem kopanci poucila a uz na peci o fyzickou a hlavne dusevni pohodu nahlizim uplne jinak. Bylo by ale fajn, kdyby o sebe nekdo zacal poradne pecovat i bez predchozich problemu a snad k tomu podobne prispevky pomuzou... :)
@jita48 Ahoj, no ,bohuzel patrim k tem, kdo zacnou veci resit az se nejaky problem objevi. Ale jak se rika: vsechno zle je k necemu dobre ;-) Ale je fakt ,ze by si clovek mel davat na ruzne rizikove faktory pozor pravidelne, ne az bude pozde. Doufam ze to taky ostatnim k necemu bude, jako varovani a vic si budou uzivat slunicka, lasky, zivota... ;-)
@valerie27 já teda řeším problém, až když přijde, než přijde, tak o něm většinou nevím :-D a nemělo by se říkat, že všechno zlé je k něčemu dobré, ale že na všem zlém si máme najít to dobré a to zlé pak brát jako dobré vlastně, takže žádné zlé není.... ámen :-D