Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Beremese.cz

Žádný vztah k dětem

Zobraz úvodní příspěvek
Ahojte děvčata, já mám nějakou slabou chvilku a nevím si rady s věčnou otázkou našich maminek, babiček, tetiček, kamarádů a kamarádek. "No a kdy Vy do toho KONEČNĚ skočíte? " Maminka od přítele by chtěla nejraději hned, nevlastní maminka od přítele taky hned a holčičku. Naši (moji rodiče) na mě vidí, že se mě na to nemají ani ptát a ani oni se necítí na to být prarodiči a nebo mi to mě taktně nedávají najevo, aby mne ještě více neznérvozňovali. Většina známých je neoddaných, bez práce, bez bydlení, bez zázemí, bez jistot a nejlépe všechno dohromady a se rozhodli mít mimča a nebo jsou v očekávání. Jeden případ je, že holčina má 22, už jsou manželé, mají potomka a manžel je schopný se finančně postarat. Zbytek žije a přežívá tak nějak od měsíce k měsíci. To mě děsí. Mě tvrdí jak je to báječné a skvělé a že by za nic na světě neměnili, ale když jedeme (já a přítel a přátele co děti nemají) na víkend na hory, nebo pod stan, nebo si zajdeme večer do kina a na večeři a nebo jen tak na víkend někde a nebo jen na blbé kolotoče, tak mi píšou, že nám závidí, že jim nemá kdo pohlídat malého/malou, ale že by hned šli s námi. Já mám 26, přítel 27. Nemám pocit že by mi tikaly biologické hodiny, nebo, že bych chtěla mít miminko. Mívám sny ze jsem těhotná a budím se hrůzou, že co budeme dělat. Já se na rodičovství opravdu v nejbližší době necítím a při představě, že jsem v očekávání mám pocit, že by se mi zhroutil svět a naše společné sny. Jsem nebo nejsem normální? Nemám si zajít za odborníkem a poradit se o tom s někým, kdo tomu rozumí a vysvětlí mi co a proč prožívám a proč právě tak drastickým způsobem? Přítele si beru z lásky a protože jednou chceme založit rodinu, ale jednou né hned. Nebo proste ještě nejsem psychicky připravená přijmout ten dar a zodpovědnost být rodičem? Já ten nátlak okolí neumím vstřebávat a ani odrážet a tak to ve mě zůstává a cítím se divná, že děti nechci teď hned. Naštěstí přítel je podobného názoru a dokonce navrhl, ze bychom po svatbě mohli 2-3 roky cestovat kolem světa a vůbec neřešili otázku potomstva, dokud by to nepřišlo samo od sebe z nás. Chci vědět Váš názor holky a kluci, proto se ptám a vyzvídám, jak jste to měli nebo máte Vy? Já když vidím slečnu okolo 20ti s kočárkem bez vlastního bydlení a nejisté budoucnosti tak to ve mne vyvolává otázku co z toho miminka bude?
Odpovědět
1
2
Profilova fotka
@lucineni tak pokud budeš někdy potřebovat názor "moderní matky", klidně se ozvi :D můj mateřský život by zasloužil snad oskara za podnikavou ženu roku-hned týden po porodu jsem vzala megapracovní zakázku, manžel hlídá od narození 1-2dny v týdnu-to jsem v práci-ta je mou zálibou, nebo si jdu sednou s kámoškama :) je to14měs. a stále kojím...všechno jde,když se chce :) není nikde dáno,že budeš sedět už jen doma ;) záleží,jak si to doma zařídíš ;) teď jsem dokonce nastavila,že na každou manželovu akci budu mít akci já, pěkně jedeme půl napůl :)) je na každém,jak si to doma nastaví :) nicméně sice mám tu možnost,ale vlastně ani nemám potřebu :D ale taky..to je má volba,že odmítám dát syna hlídat přes noc :D už půl roku se babičky můžou přetrhnout,u které ho nechám přespat :D a já neeee, ještě nechci :D na plesy a tak jdeme,jen chci přijít domů a najít syna v posteli,přitulit se k němu:))) představa,že budu usínat bez něj se mi nelíbí,ještě jsem nedozrála:) taky to chce čas :D nejprve jsem dítě nechtěla,teď se ho nechci ani na jedinou noc vzdát :D :D :D
Odpovědět
Profilova fotka
Jsem ráda, že nejsem sama s názorem. Je mi skoro 32, čerstvě vdaná a děti neplánujeme, protože prostě nechceme. Manžel děti nechce kvůli financím, bydlíme v 1+1, větší bydlení plánujeme, ale to je tak v horizontu 5 let. Já mám děti celkem ráda, ale nehynu touhou po nich. Pomáhala jsem sestrám, takže jsem zažila i ty nepříjemné chvíle - nemoci, úrazy, problémy ve školce, ve škole,... Takže cítím, že to je opravdu celoživotní závazek, na který si upřímně netroufám. S mužem máme rádi svůj klid, cestování a teď intenzivně šetříme na to bydlení, takže výpadek mého příjmu by nás dost poznamenal. Navíc muž je takový exot v dobrém slova smyslu a prostě nějak netouží předávat dál svůj genom (prý to tomu dítěti nemůže udělat :-)) Co se týče názorů okolí, tak to je strašné. Většina předpokládá posloupnost svatba-dům-dítě. Je těžké to někomu vysvětlovat, nikdo mi to nevěří, nebo tvrdí "to přijde" a pomrkávají. Obzvlášť výživné je tahle věta od kamarádky se 2 dětmi, která je úplně v pytli, nestíhá, je tlustá (a tvrdí, že nic nejí, při tom se cpe) a s manželem to má nahnuté. Všichni mě pozorují, tak teď natruc hubnu, na návštěvách piju alkohol (i když ho moc nemusím) a po 2 letech zase začínám s pole dance. Takže fandím všem ženám, pro které děti nejsou životní priorita a cítí, že smyslem ženského života může být i něco jiného. A mám i pochopení pro matky, které tvrdí, že děti je vyčerpávají a bez nich to bylo lepší. Nejsem feministka, ani genderová aktivistka, jen jsem zastáncem, ať si každý dělá co chce (pokud tím neškodí) a ať hlavně ostatní si hledí svého.
Odpovědět
@katzchen ano souhlasim, ve 26 jsem o detech nechtela slyset a to jsem mela zazemi i chlapa ktery by se postaral - nutno podotknout, ze byl o 8 let starsi a cca po druhem roce me do deti nenapadne zacal tlacit, a pak se to stupnovalo, az to vyvrcholilo v roce ctvrtem nasim rozhodem (samozrejme rozchod byl i kvuli dalsim vecem). Ted mam partnera jeste o neco starsiho a okamzite jsem vedela ze s nim deti chci a to po svatbe co nejdriv. Takze je to jak o spravnem nacasovani tak i o spravnem muzi.
Odpovědět
Profilova fotka
@lucineni u nás je to taky tak, ale já jsem fakt ráda za to, že děti nemáme, protože jsme oba poměrně vytížení a dost často na cestách a muž o dost víc jak já, tak bych případně na to dítě byla sama a to fakt nechci. Uvidíme,co budoucnost přinese, ale nevěřím, že by se něco zásadně změnilo
Odpovědět
@sawerka : Letos se vdávám ve věku 34 let, oddávající bude mít instrukce, aby rozhodně nezmiňoval žádné děti, naše manželství bude dobrovolně bezdětné. Moje nejbližší rodina toto toleruje, matka dokonce podporuje a nejbližší okolí ví nebo tuší, takže už naštěstí nezažívám tolik netolerantních až zlých a hrubých dotazů. Mateřství je možnost, není to povinnost a hlavně je to ryze osobní záležitost každého partnerského či manželského páru. Pro ženu je mateřství vyčerpávající z důvodů fyzických, psychických, sociálních, ekonomických a ne každý je pro něco takového "stvořený". Určitě se tím netrapte, pokud to přijde, tak správný čas poznáte a pokud ne, nebudete prožívat o nic méně kvalitní život, ostatně hledat štěstí prostřednictvím děti je také dost nejistá varianta :)
Odpovědět
@stastnanevesta Bydlim ve stredni Anglii, ale vic info jedine do SZ ;-) Jinak - ja osobne jsem driv taky nebyla do deti hrr (me prispevky zde z doby pred cca 10 lety to hojne potvrzuji :-D ), ale priznam se, ze bych mela strach z toho, ze muj partner (pokud by treba nemel dite z prechoziho vztahu), se jednoho krasneho dne rozhodne, ze deti chce stuj co stuj, ale pro me jako pro zenu uz bude pozde. Odstrasujicim prikladem je pro me treba Karel Roden, ktery se 'na stara kolena' rozhodl, ze deti chce, ale s jeho partnerkou Janou Krausovou uz to neslo. Ona tedy udajne 'milostive' svolila, ze si ty deti muze poridit s nejakou jejich znamou a vysledek toho vsichni zname. :-p Na druhou stranu - porizovat si dite ze strachu, ze me partner opusti, to asi taky neni idealni. Nevim, co bych delala v situaci, ze mam partnera/ manzela, o nemz vim, ze bude chtit do budoucna deti. Ja osobne bych se asi psychicky pripravila na moznost, ze me jednou kvuli tomu treba opusti. Kdyz ne, tak tim lepe, ale pokud ano, tak abych byla pripravena, az na to dojde. Nebo ma nekdo lepsi napad? Zit tim, ze budu doufat, ze partner nikdy nezatouzi po detech (kdyz ja je nechci), to asi neni nejspolehlivejsi strategie.
Odpovědět
Profilova fotka
@zanett úplně mi čteš myšlenky. Přesně v tomhle mám jasno, že to nikdy nechci udělat, pořídit si dítě jenom proto, aby mě partner neopustil pro jinou, která mu to dítě dá. Já říkám, že co má být, to bude a co nemá být, nebude. Člověk nikdy neví, co budoucnost přinese a můj názor je, že se stane, co se má stát.
Odpovědět
Profilova fotka
@funanya Mateřství je možnost, není to povinnost a hlavně je to ryze osobní záležitost každého partnerského či manželského páru. Pro ženu je mateřství vyčerpávající z důvodů fyzických, psychických, sociálních, ekonomických a ne každý je pro něco takového "stvořený". Tak tohle do kamene tesat! Jinak před svatbou jsme farářce o dětech odpovídali vyhýbavě a neurčitě. Při obřadu děti zmínila, ale toho by si nikdo ani nevšiml, kdyby to neřekla. Moje rodina to ví, ale taky si myslí, že to nemyslíme vážné. Mamka mě navádí, ať vysadím prášky a otěhotním za zády muže. To mi připadá ještě horší :-(
Odpovědět
Profilova fotka
Já si myslím, že to není zásadní problém, pokud žena dítě nechce, ale musí se na tom shodnout oba. Myslím si, že pokud žena nechce a chlap ano, tak si to dítě dříve či později udělá jinde. Já mám ve 26 letech 2 děti, obě plánovaně a za nic bych to nevyměnila. A že se nevyspím nebo nemůžu jít pařit? No a co? Mám ty nejúžasnější dcery na světě a nic víc si v životě nemůžu přát ;-) No...vlastně můžu. Ještě jedno miminko ;-)
Odpovědět
@herminavons To je mi líto, že nemáte podporu, otěhotnění "za zády muže" mi přijde hrůzyplné, já jsem zažila opak - nucení do těhotenství od partnera a ten vztah se pochopitelně rozpadl (díky bohu). Záleží jen na vás dvou jakou cestu zvolíte, já osobně jsem na sociálních sítích v kontaktu s bezdětnými lidmi od 20ti do pětačtyřiceti a je to opravdu osvěžující, pochopitelně mám i dětné přátele, kde je tolerance, není problém, ale mateřské teroristy jsem vyřadila. Držím Vám palce! :)
Odpovědět
Profilova fotka
@funanya materske teroristy:-D lepe Bych je nenazvala
Odpovědět
Mám v okolí zastoupenou širokou škálu rodinných typů - od těch, které děti mají, o děti se snaží, děti nikdy nechtějí, děti nikdy nechtěli a teď chtějí druhé a bohužel i model, kdy jeden děti chce a druhý ne...Nemám problém tolerovat, když někdo děti nechce, ale jako zásadní problém ve vztahu a natož v manželství vidím, když se partneři neshodují ve svých rodinných představách. Mít jasno v tom, jakou společnou budoucnost si představuji a s partnerem jí sdílet, mi přijde jako jeden ze základních stavebních kamenů. Holkám, které tuší, že problém přijde, držím palce, protože tohle je (pro mě) fakt průšvih. Manželova touha nebude slábnout, ale bude asi čím dál tím víc intenzivnější. Do toho bych osobně dobrovolně nikdy nešla. Mám v okolí jeden takový pár, kdy muž chce a žena už několik let dělá, že o jeho velké touze neví. Bohužel je to u něj už tak intenzivní, že to má téměř napsané na čele a je to strašně smutný. Nechci tu psát to "počkej až" ale hodnoty člověka se časem mění, tak vám přeju, ať nemusíte nikdy litovat. My zatím děti nemáme, ale čeká nás skoro tříměsíční svatební cesta, tak se uvidí :-) Do té doby jsem o dětech taky moc nechtěla ani slyšet, máme s manželem své zájmy, radosti a jsme dost rozmazlení :-) chtěla jsem ještě cestovat a bylo by mi líto, kdybych si tenhle sen nesplnila. Ale ta cesta se nám splnila ještě dřív než jsme doufali a v daleko větším rozsahu, takže teď už vím, že o nic nepřijdu :-)
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@funanya Díky za podporu :-) Snažím se taky udržet v kontaktu s bezdětnými, ale je to čím dál těžší, jak jsem starší. Kamarádky z VŠ se teď strašně diví, že se se moc nehrnu do společných setkání i s dětmi. Jako jediná bezdětná se 3 dětnýma je to na pytel. I při sebevětší snaze udržet rozhovor neutrální se to vždycky zvrhne. Jako jo, děti pochovám, zašišlám si s nima, ale necítím tu spalující touhu po vlastním potomku, spíš mě to děsí. A to okolí prostě nedokáže pobrat, že ženská nemá mateřské pudy, protože normální je přece mít děcka, že. A kdo je nemá, je divnej, nebo je nemůže mít, nebo je echt divnej.
Odpovědět
@herminavons k těm mateřským pudům - věřím, že jsou lidé, kteří prostě děti nechtějí, na druhou stranu absenci touhy po dětech může způsobovat i hormonální antikoncepce - proč by měl člověk toužit po dětech, když je defakto neplodný. Proto bych zvlášť těm, jejichž muži děti chtějí a ony se na to necítí, doporučila antikoncepci na pár měsíců vysadit, aby zjistily, jak na tom opravdu jsou.
Odpovědět
Profilova fotka
Jak se říká, že je lépe litovat, že člověk něco zkusil, spíše než nezkusil - tak u potomstva to platí právě naopak, a pro ženu dvojnásob. Raději nebýt rodič, než být špatný.
Odpovědět
@pirek Taková věc na zamyšlení - už jsi potkala rodiče, kteří děti sice nechtěli, ale mají a litovali toho? Já pár lidí znám, kteří děti NIKDY nechtěli. Děti mají a nelitují... takže je to otázka. Neznám nikoho, kdo děti má a lituje
Odpovědět
Profilova fotka
@elwe Tak to úplně není můj případ, jednak proto, že my jsme s manželem za jedno. A druhak proto, že ani při nebraní HA jsem touhy po dětech neměla... Ale je to určitě zajímavý podnět k přemýšlení, něco na tom bude.
Odpovědět
Profilova fotka
Můj muž se po 10 letech rozvedl se svou první manželkou, jelikož nechtěl děti a ona ano. Během rozvodu jsme se dali dohromady a po podepsání posledních rozvodových papírů jsem byla ve 3 měsíci těhotenství. Nyní máme tři děti a on je ten nejúžasnější táta na světě a život s dětmi si užívá :-)
Odpovědět
@svatbajanaahonza já mám ve svém blízkém okolí dva páry, které děti nikdy nechtěly. Jedni si je udělali kvůli společenskému tlaku, u druhých to byla nehoda. Oba páry litují a nestydí se to přiznat.
Odpovědět
Ahoj, je mi 28 a jeste tak pred rokem jsem se pri zmince o diteti osypala, ted citim, jak se to hodne pomalu zacina menit :) ale porad jsem ve stavu, kdy se mi nechce menit zajimavou praci, konicky, sport, cestovani apod vymenit za 5 let prosezenych doma mezi plinkama.... preci jen si rikam, ze jsem nestudovala 5 let na VŠ abych pak ty vedomosti nezurocila v praxi.... uprimne, nekdy je mi skoro "lito" znamych holek, kteri mely dite treba ve 22 letech a vlastne si nemeli prostor uzit svou dospelost, zvlast kdyz sly rovnou ze skoly na materskou... ale je pravda, ze jsou vsechny fakt spokojene :) ale vim, ze tak za 2 roky prijde i muj cas. K tem neexistujicim materskym pudum - pak par znamych kamaradek, ktere dite nikdy nechteji a neplanuji, coz je samozrejme jejich vec a volba. Na druhou stranu, pri sklenicce a delsim rozhovoru vyslo najevo, ze duvodem je vnitrni trauma z jejich vlastniho detstvi, napr nefungujici rodina, otec alkoholik, komplikovany vztah s matkou apod, takze samy nejsou presvedcene, ze rodina s detmi je stastny zivotni koncept a maji strach, ze nebudou dobrymi matkami a dite by trpelo podobne jako ony.... pokud tedy nekterou z vas trapi, ze po detech netouzi, treba tohle muze byt navod, jak z toho ven a kde muze byt zakopan pes. Koho to netrapi, at muj prispevek preskoci :) PS: VSECHNY, ktere dite stopro neplanovaly, ale stejne (neplanovane) otehotnely, jsou ted opravdu stastne a rady, ze do toho sly
Odpovědět
@dortikyostrava hezky jsi to napsala, moc děkuji
Odpovědět
@zanett zajímavě napsané. Ale já si tak říkám, že chlap, který nestojí čistě jen o mě a chce do našeho vztahu motat děti, tak ten mi za to nestojí. Narovinu jsem všem mužům v mém životě hned na prvním rande řekla, že pokud stojí o dítě, já jim ho nedám. Nikdy bych si nevzala muže u kterého bych sebeméně tušila nebo cítila, že děti chce, neokrádala bych ho o čas mít dítě s jinou. A proto jsem strašně ráda, že jsem potkala muže, který to cítí stejně jako já.
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 1 roce
•
Děvčata, já budu mít 30 a přítel taky, v srpnu máme svatbu, jsme spolu přes 8 let a jsme šťastní i bez dětí... Sami teď u všech vidíme, jak nám známí závidí, že můžeme kdykoliv cokoliv a že nás nic neomezuje...Za celých 8 let jsem se ještě nenudila, a ještě nikdy nedošlo k tomu, že by jsme si sami s přítelem nevystačili, jezdíme na výlety, cestujeme, tančíme, věnujeme se svému psovi a jiným radostem života :-) To, že některé necítíte, že by jste měly být matkami neznamená, že jste divné, ale naopak je fain, že víte co chcete a nechcete...A hlavně nezapomeňte na to, že například: budete chtít s přítelem jezdit oba na motorkách..najednou se narodí dítě a je pro ženu po všem, protože cítí zodpovědnost a rázem už jezdí jen přítel s kamarády, tak o takovéhle zážitky bych se tedy připravit nenechala a můj přítel by to po mě ani nechtěl. Každá máme priority nastavené jinde a někomu stačí přítel, se kterým si perfektně rozumí a žijou si pro sebe, jiná potřebuje milion dětí a starostí.... Za to, že děti nechcete se nestyďte a nelamte si hlavu, buď to přííde nebo ne :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@fantastickgirl nie sme my sestry?? :-D u nas tchanovci kazdy den cakaju ze im zavolame ze budu mat vnuca... to ze som si pred 3 mesiacmi kupila zase motorku radsej nevedia... Ale uplne s tebou suhlasim, neviem si predstavit, ze v zime neasnezi a ja budem musiet byt doma s deckom a nie niekde na horach, a takto je to so vsetkym... Nechapem preco to okolie nechce akceptovat. Mam mietami pocit, ze mi to znami tak celkovo nutia lebo mi zavidia, ze oni musia sediet doma s detmi a my si robime co chceme. Ale keby sme mali deti budeme na tom pieskovisku sediet spolu...
Odpovědět
Profilova fotka
Více než po roce od mého posledního příspěvku se touha po dětech stále nedostavila. Zato se dostavilo spoustu zážitků, růst v práci, spousta plánů do budoucna a taky vážná nemoc. I když moc nevěřím na ezoterično a takový to "stalo se to, protože to tak mělo být", tak vlastně to, že děti nechceme, je dobře. Protože těhotenství je v mém stavu vysoce rizikové a takhle je celá ta situace líp zvládnutelná, než kdybychom dítě chtěli.
Odpovědět
Profilova fotka
Sláva! Bezdětná diskuze! :-D Letos mi bylo 30, takže všudypřítomný nátlak okolí znám. Děti neplánuju, ačkoliv tomu standardně nikdo nevěří a doufám, že to tak i zůstane. Nic mi nenahradí krásné nedělní ticho a pohodu :-D :-D
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
@herminavons Jsem na tom stejně, rok po svatbě, pracovní změny i nemoc. A hlavně v tom všem žádné dítě, o které bych se jen těžko dovedla postarat. Je to tak, jak má být :)
Odpovědět
@sawerka Já po dítěti toužila cca od 23 let - paradoxně nebylo dlouho s kým, nakonec jsem první porodila ve svých 31 letech, druhé čekám teď (35). Pak mám kamarádku, která se na dítě cítí až nyní (taky 35). Osobně myslím, že ani jedna varianta není špatně, jsme lidé různí a holt to máme každý jinak. Domnívám se, že tak drasticky to prožíváš právě kvůli tomu tlaku okolí , který je v našich krajinách velmi specifický. Zažila jsem podobné tlaky ohledně partnera - byla jsem dlouho single a taky mi kolikrát přišlo, že bych to sama o sobě až tak neřešila, nebýt toho neustálého vyptávání se a naznačování, že se mnou asi něco není v pořádku, když jsem ve svých necelých 30 stále sama...co na to říct. Je to Váš život, nenechte si do něho mluvit. Je pravda, že dítě přináší jistá omezení - stejně tak i radosti, ale - náročné to je...a myslím, že nutná podmínka pro to, aby byli spokojení rodiče i děti je ta, že dítě je skutečně chtěné. Čas máte, určitě nejsi ve věku, kdy by sis musela říct "buď teď nebo nikdy".
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?