Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Beremese.cz

Žádný vztah k dětem

Ahojte děvčata, já mám nějakou slabou chvilku a nevím si rady s věčnou otázkou našich maminek, babiček, tetiček, kamarádů a kamarádek. "No a kdy Vy do toho KONEČNĚ skočíte? " Maminka od přítele by chtěla nejraději hned, nevlastní maminka od přítele taky hned a holčičku. Naši (moji rodiče) na mě vidí, že se mě na to nemají ani ptát a ani oni se necítí na to být prarodiči a nebo mi to mě taktně nedávají najevo, aby mne ještě více neznérvozňovali. Většina známých je neoddaných, bez práce, bez bydlení, bez zázemí, bez jistot a nejlépe všechno dohromady a se rozhodli mít mimča a nebo jsou v očekávání. Jeden případ je, že holčina má 22, už jsou manželé, mají potomka a manžel je schopný se finančně postarat. Zbytek žije a přežívá tak nějak od měsíce k měsíci. To mě děsí. Mě tvrdí jak je to báječné a skvělé a že by za nic na světě neměnili, ale když jedeme (já a přítel a přátele co děti nemají) na víkend na hory, nebo pod stan, nebo si zajdeme večer do kina a na večeři a nebo jen tak na víkend někde a nebo jen na blbé kolotoče, tak mi píšou, že nám závidí, že jim nemá kdo pohlídat malého/malou, ale že by hned šli s námi. Já mám 26, přítel 27. Nemám pocit že by mi tikaly biologické hodiny, nebo, že bych chtěla mít miminko. Mívám sny ze jsem těhotná a budím se hrůzou, že co budeme dělat. Já se na rodičovství opravdu v nejbližší době necítím a při představě, že jsem v očekávání mám pocit, že by se mi zhroutil svět a naše společné sny. Jsem nebo nejsem normální? Nemám si zajít za odborníkem a poradit se o tom s někým, kdo tomu rozumí a vysvětlí mi co a proč prožívám a proč právě tak drastickým způsobem? Přítele si beru z lásky a protože jednou chceme založit rodinu, ale jednou né hned. Nebo proste ještě nejsem psychicky připravená přijmout ten dar a zodpovědnost být rodičem? Já ten nátlak okolí neumím vstřebávat a ani odrážet a tak to ve mě zůstává a cítím se divná, že děti nechci teď hned. Naštěstí přítel je podobného názoru a dokonce navrhl, ze bychom po svatbě mohli 2-3 roky cestovat kolem světa a vůbec neřešili otázku potomstva, dokud by to nepřišlo samo od sebe z nás. Chci vědět Váš názor holky a kluci, proto se ptám a vyzvídám, jak jste to měli nebo máte Vy? Já když vidím slečnu okolo 20ti s kočárkem bez vlastního bydlení a nejisté budoucnosti tak to ve mne vyvolává otázku co z toho miminka bude?
Odpovědět
1
2
@sawerka Nejsi divná, cítím to hodně podobně jako ty. Jsem rok vdana, okoli sili, jakto, ze jeste necekame. A ja uz se to naucila prechazet. Nevidim duvod, proc bys mela jit k odbornikovi, snad jen, aby te naucil vyrovnavat se s tlakem okoli. Taky jsem se tu s tim sverovala, nekde na mem fotoblogu to najdes. Podle me je uplne normalni nesilet po detech.
Odpovědět
Profilova fotka
Hele v pohodě, je to tvůj život, důležité je, abys v něm byla šťastná ty, pak budou šťastné i případné děti. Na řeči příbuzných kašli, copak oni pak budou mít o to miminko starost, budou ho pak vychovávat? Zase na druhou stranu - i lidi s holou p*delí s dětma mohou být šťastní. A to, že nyní nemají to, co ty považuješ za zázemí, neznamená, že se k němu nedohrabou za pět, deset let.
Odpovědět
Profilova fotka
Nevím jestli ti poradím, ale alespoň uklidním, jsem v podobné situaci. Respektive teď mi je 28 a už se cítím na to, že bych jednou mimčo asi chtěla (ne hned teď, na to nejsem připravená). Ale ještě před rokem jsem byla za mimoně, protože jsem o budoucnosti ani nedokázala říct to "jednou asi chtěla". Cítila jsem se na to moc sobecká. Všechny ty večery kdy bych nemohla jít na diskotéky by mě mrzely a co z toho, mít doma pokakaný ukřičený dítě? Neřešila jsem to. A samo najednou přišlo, že se v tramvaji culím na malý děti (všechny mi začali připadat strašně hezoučký) a říkám si, jak by bylo fajn si je pochovat a že mě diskotéky už stejně nebaví. Předpokládám, že se to bude vyvýjet a brzy se začnu těšit, až místo popíjení v baru budu moct jet na rodinný výlet s vlastním prckem, který pro mě bude vším. Třeba to budeš mít podobně a časem se to samo vyřeší :-) a když ne, tak je to tvoje soukromá věc, nauč to respektovat i tvé okolí :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@sawerka Nejsi divná. Já to mám úplně stejně a je mi 28. Dodělala jsem náročnou školu, našla vysněnou práci na kardiologii, jezdím na kongresy, učím se nový věci, publikuju a mám pocit, že to kvůli čemu jsem se 6 let dřela jsem si ještě neužila dost na to, abych si dala pár let pauzu. Miluju cestování a drobné radosti - kina, večeře, výlety, ... v čemž nyní nejsem se snoubencem nijak omezovaná, užíváme si sebe a je to moc příjemný. Děti bych jednou chtěla, jednou se ráda ve všem "omezím", ale teď se na to taky ještě necítím. Naštěstí ale tlak z mého okolí není velký, za čož jsem neskonale šťastná :) 100 lidí 100 chutí, někdo žije jen pro to aby měl děti, a někdo zase ne a má jiný cíle. Každej to má jinak a nic není špatně nebo dobře, tedy i ty jsi zcela normální a není důvod vyhledávat jakoukoliv odbornou pomoc ;)
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, kamarádka se vloni vdala, ještě půl roku před tím říkala, že děti vůbec nechce, že jsou spokojení tak jak jsou. Nenechala si do toho kecat a to je dobře. Za tři měsíce budou mít chlapečka... přijde to samo... a třeba taky ne, ne každý chce mít děti a je to jen jeho věc, nikdo do toho nemá co kecat!
Odpovědět
Ahoj, jsem ráda, že jsem objevila tolik holek, které to cítí tak nějak podobně...Stejně jako Sawerka jsem uvažovala i o vyhledání nějaké odborné pomoci, protože si také příjdu mezi svými kamarádkami divná Je mi 28 a opravdu nic mi netiká. Čekám, kdy to příjde samo a začnu miminko chtít, ale at se "snažím" jak chci, tak to nepřichází a upřímně se bojím, že nikdy nepříjde... Holky děkuji za tuto diskuzi :-)
Odpovědět
Tak jsem moc ráda, že jste mne uklidnily a vratily do pohody a vyhnaly vsechny "moly ze skrine" . Strasne se mi ulevilo a vsem Vam moc dekuji! Dneska si dam vinko, nohy na stul a budu se kochat tim, ze je vsechno tak jak ma byt a vsechno ma svuj cas. Jeste jednou dekuji moc! @velrybka01 @july17 @kristynar @petrabn @pirek @kacenkakaca
Odpovědět
Nechápu sice důvod, proč se brát, když někdo neplánuje děti, ale s tím přístupem k dětem podle mě můžeš být v klidu, co slyším, tak v 26 to má spousta holek stejný. Za rok dva se to většinou změní, a kdyby ne, tak prostě ne :) A to říkám jako máma v 21 letech ;)
Odpovědět
@katzchen A co konkretne nechapes na tom, ze nekdo chce manzelstvi, ale ne deti? Zrovna tenhle pristup nechapu ja. Manzelstvi s detmi az tak nesouvisi, to je jako bys nechapala, proc chce zit v manzelstvi nekdo, kdo deti mit nemuze.
Odpovědět
Profilova fotka
klííííd. :-D Svému okolí své představy o životě vysvětli stejně pěkně jako tady, ať tě / vás nechaj dejchat - a cestovat. Pokud má dítě přijít, přijde, až ho opravdu budete chtít, zatím to nech plavat. Např. já jsem ve 26 začala teprve studovat VŠ a naopak se z pozice hospodyňky domácí vydala objevovat kouzlo barů, ponocování, sharehausu, nezavazujících vztahů, ciziny.... a chuť už být s jedním na jednom místě přišla výrazně později.
Odpovědět
@kacenkakaca protože z mého pohledu je smysl manželství stabilnější rodinné prostředí pro děti a to i z právního hlediska. I z toho důvodu můžou adoptovat děti jen manželé. Jinak mně to je jedno, ať se každý bere, jak chce. Jen už to ve svém věku a s dětma vidím jinak, než když jsem byla mladší.
Odpovědět
@katzchen jsem ráda, že mám na manželství jiný pohled a že nejsem v okolí i mezi staršími generacemi vyjímkou. Upřímně mě překvapuji, že tohle tu čtu od mladého člověka. Osobně bych se asi nikdy nevdala kvůli dětem, bylo by to pro mě popření toho, jak manželství vnímám já. Přesto jsem schopná chápat, že ostatní to mají jinak.
Odpovědět
Článek se načítá
@kacenkakaca Pro mě ve vztahu dvou lidí není rozdíl v tom, jestli jsme manželé, nebo ne, má to pro mě stejnou váhu. Hlavní je, aby měli stejný názor partneři.
Odpovědět
@sawerka Každý to má jinak,někdo se necítí na dítě ve 20,ale i ve 40. A zas opačně. Třeba švagrové je 26,děti nechce,i když můj brácha by chtěl. Ale ona má názor že zábavy jsou důležitější,a že nebude dělat poskoka pokakanýmu frackovi. Ale zas já dávno toužím po dítěti,jenže zatím se nezadařilo:-( Určitě bych neřešila co je normální,pořiď si děti až na to budeš zralá,abys jim mohla dát celou svou lásku.
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 1 roce
•
Je mi 30 a , vdávat se budu v dubnu a při představě dítěte mám osypky. Do nějaký 24 jsem studovala, pak jsem si prošla práce, kde jsem třela bídu s nouzí a když už mám konečně práci, kdě vydělávám tolik, že můžu cestovat, kdykoliv si zajít na drahou večeři a koupit si kabelku za cenu kvalitních zimních pneumatik to má všechno skončit a mám se uskromnit? Ani náhodou. Někdo bere svatbu jako začátek rodiny, je ještě je bohužel samozřejmé, že se Vás hned začnou ptát na potomka. Mě se nikdo naštěstí neptá a pro chorobné prudiče uděláme super svatební fotky s bráškovo pejskem v zavinovačce... mého belgického ovčáka bych nenarvala ani do kočárku :-D Je to každého věc ...
Odpovědět
Profilova fotka
je uplne normalne ako sa citis len proste potrebujes cas, podla toho co pises tak deti planujete. takze sa nestresuj niecim co musi prist, proste to pride samo ked budes pripravena. my deti neplanujeme vobec pretoze ani jeden z nas si nevie predstavit ze by sme prisli o nas aktivny zivot, okrem toho neviem kto by nam to porodil a staral sa o to 8-( ja ked vidim kocik tak idu na mna mdloby a to mam uz 28 a necitim sa divne :-D
Odpovědět
@smea mám to stejně s tím rozdílem, že mě už je třicet, všichni mi říkají, neboj, to přijde... a nepřišlo :-D :-D :-D Manželovi bude letos čtyřicet a díky bohu to má stejně. Milujeme svojí práci, ve volném čase cestujeme, užíváme života a nebo jen lenošíme, ale nikdo náš klid nenarušuje a to nám vyhovuje. Nedokážu si představit ze dne na den ukončit práci a zůstat doma s dítětem, to fakt ne. A také se necítím divně :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Neboj, nejsi divná. Já třeba od mládí říkám, že děti nebudu chtít. Všichni vždycky říkali 'jen počkej, to přijde'. No zatím nepřišlo. Našla jsem si přítele, se kterým to cítíme stejně. Chápu, že to je pro některé extrém a určitě i situace odlišná od té tvé. Ale zapřísáhla jsem se, že pokud to tak nebudu cítit, nebudu si dělat dítě jen z povinnosti. No a zatím necítím :) vnímala bych to teď naopak jako hrozně omezení. Jinak přesně to co popisujes, přístup typu 'udelat si hlava nehlava dítě, protože je to přirozený' a až teprve pak zjišťovat, že na to vlastně ani nemám prostředky a brečet, že se nikdo jiný nepostara - to je pro mě úplně odpuzující příklad takového bezmyšlenkoviteho plození.
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, jsem ráda, že jsem tady narazila na tohle téma, už jsem si říkala, že jsem nějaká divná, když mám jiné priority v životě než mít děti, ale bohužel okolí to moc nebere, protože bych řekla, že společnost obecně to má nastaveno tak, že jakmile se žena vdá, tak by měla založit rodinu a když ne, tak je někde chyba. Já to ale nevidím jako náplň života, miluju cestování a jako umělec vedu možná trochu jiný život, než se ode mě čeká, ale jsem tak spokojená. Horší už je to s tím,že manžel by jednou děti chtěl a pořád doufá, že jednou změním názor, ale už jsem mu říkala, aby počítal s tím,že dost pravděpodobně názor nezměním. Ale jak říkám, jsem se svým životem spokojená a nic bych nezměnila.
Odpovědět
Ahoj, nemela jsem potrebu mit deti do 32 let. Pak jsem najednou nevidela zadny vazny duvody, proc je nemit. Ale nebudila jsem se s tim, ze musim mit deti, to ne. Jenom uz jsem tak moc nerikala NE. Ted mame sedmimesicni holcicku a vsechno se to porodem tak zmenilo, ze zase pro zmenu nechapu, jak jsem mohla byt bez deti. Takze v klidku, je to normalni :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@harley23 super :-D som rada ze nie som sama! tiez mi toto pohodlie vyhovuje a neviem si to inak predstavit. okrem toho robime obaja nebezpecne sporty a nemienime sa ich vzdat :-p zatial byvame v panelaku a niekde tu ma niekto male dieta... miestami ked idem spat a pocujem ho vrieskat tak ma tak hreje pocit na srdci ze ja mozem kludne spat az do rana x-)
Odpovědět
@stastnanevesta Moc ti preju, aby tu vasi nazorovou neshodu vase manzelstvi vydrzelo a prezilo ve zdravi. Ja mam totiz ve svem okoli trochu opacne pripady; chlap dite dlouho nechce, a pak na prahu padesatky si vzpomene, ze chce predat geny, ovsem s manzelkou to uz nejde, tak odchazi k mladsi... Abych to vyvazila; osobne znam nekolik paru (asi 7), kteri jsou dobrovolne bezdetni a vztah klape, tri z nich jsou spolu dokonce vic nez 20 let. Ale ziju v UK, v Cesku to jeste asi neni norma.
Odpovědět
Profilova fotka
@stastnanevesta mam stejnej problem. Muj muz vi, ze deti moc nemusim, resp nevadi mi ale nejak extra po nich netouzim. Najednu stranu rodinu chci nadruhou kdyz vidim tehotny a nebo zensky co nemaj zivot pac maj deti a vsechno ostatni je pase tak deti fakt nechci. Bojim se akorat ze to proste nikdy neprijde nejaka touha ci materskej pud a ze to nedopadne dobre. ;-(
Odpovědět
Profilova fotka
@lucineni to je přesně ono! Náš vztah je fajn, ale mnohdy je dost na hraně a já nechci riskovat, že by to dítě ještě víc vyhrotilo, nějak nejsem ochotná ten vztah riskovat a vyhovuje mi život tak jak je teď. @zanett a kde v UK žiješ? já britské ostrovy a celkově ty končiny miluju, zvlášť Irsko a mým snem je se tam na nějakou dobu odstěhovat, litovala bych,kdybych to nezkusila. Já znám i několik párů v ČR, co se dobrovolně rozhodli nemít děti, ale máš pravdu, norma to není a tady se na to společnost zatím dívá skrz prsty, když řekneš, že nechceš děti. ale jsem fakt ráda za tuhle skupinu :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@stastnanevesta tak u nas to je skvely, jen obcas mam problem zvladnout sama sebe, jelikoz mam zdravotni problemy a jsem kolikrat naprosto nepouzitelna, natoz jeste urvany dite. Je nam dobre bez deti, ale jeste mam cas tak se to treba zmeni. Jen se bojim,ze kdyz ne,tak chlap bude nestastnej,protoze deti casem chce.
Odpovědět
Profilova fotka
Nejvic me stve fakt,ze od zeny se to proste ocekava a o to vic me ta myslenka deti hrozi, protoze je to standard a zenska mit deti proste musi. Kdyby to nebylo takovy tabu, tak je to rozhodovani pro mnoho zen daleko jednodussi, necitily bychom tlak a mozna bychom deti i chtely prirozene.
Odpovědět
Profilova fotka
v klidu, takhle to má každý zodpovědný člověk..každý,kdo vnímá,že miminko je závazek, že je potřeba se postarat,zajistit jeho,sebe i partnera... já otěhotněla plánovaně neplánovaně-jednou jsem se zmínila a hned ten den mi snoubenec udělal syna-fakt hned napoprvé :D no taky jsem si nebyla jistá ničím,ořád jsem kalkulovala a tak-ale to už jsem byla těhotná a miminko jsme chtěli... pak jsem porodila a od té doby tvrdím,že nic lepšího nás nepotkalo,že to ani náhodou není taková změna,jak jsme si představovali-je to vlastně dost na pohodu-a to pracuju od 1.týdne od porodu... ne že bych vyloženě musela,ale mám tu možnost a beru to jako odreagování-práce je mým koníčkem,takže jsem fakt šťastná-a ne že se tak tvářím,abych budila dojem spokojené rodiny... i manžel nejednou prohlásil, že kdybychom věděli,pořídíme si mimnko dříve :) samozřejmě,že třeba rok nepůjdete společně pařit-ale třeba jet na hory se přece dá i s miminkem :) a navíc... hormony po porodu udělají své-ne třeba úplně hned,ale jak uvidíš,jak prospívá,jak se na tebe ten tvoreček směje,zamiluješ si ho :) taky doteď cizí mrňata nemusím,ale ten můj je mi nade vše ;) má 14měs., můžu víceméně jít kdykoli večer pryč,manžel krásně zvládá i sám,ale kupodivu, mi se nechce... ještě jsem já sama nedospěla do stadia,kdy bych si přála být odloučená :)) takže bych tyhle pocity vůbec neřešila,až přijde čas-až se miminko narodí,budeš ho milovat nejvíc na světě:) a jsi-li zodpovědná,budeš cítit vždycky nejistotu,zda to zvládnete-i pak,po narození,i u případného dalšího dítěte a tak... jinak mi se nedávno rozvedla sestřenka-zřejmě že se nadařilo dlouhodobě počít...takže páry jsou různé,vždy ale musejí mít na věc stejný pohled...pokud oba nechtějí,nemusejí mít a budou šťastní:) pokud oba chtějí, budou také šťastní...problém je,když např.oba chtějí a nejde to,nebo pokud chce jen jeden,,.o tom si musí člověk ale vážně promluvit... nicméně nemyslím,že bys nechtěla nikdy,z toho,jak píšeš mi přijdeš jako já,než jsem otěhotněla :D když už se stane,srovnáš se s tím a budeš ta nejbáječnější maminka:))
Odpovědět
@zanett Norma to tu není, no...kamarádka, co žije též dlouhodobě v zahraničí z toho (z těch dotazů) při návštěvě Čr vždy roste :-).
Odpovědět
Profilova fotka
a jak píšou holky výše,ten pocit se vyvíjí,kamarádka taky před rokem,že "dítě? neblázni! to vůbec!" a dneska sdílí videa rozkošných miminek a je celá rozněžnělá,sama se culí,že už by i chtěla :) a taky... miminko nemusí být nutně uřvané,pokakané :D můj syn zaplakal poprvé až druhý den po porodu a celkově jestli za 14měsíců života proplakal 5nocí,je to moc-to už víc péče vyžaduje manžel když po flámu zvrací :D naopak od narození se usmívá a je prostě happy:) když budeš happy ty,bude i miminko :) já si třeba uvědomuju,že můj strach byl hlavně z porodu-dnes,když to mám za sebou můžu upřímně prohlásit,že vážně nevím, proč jsem se toho celý život tak bála :) pro mě to byl nejkrásnější zážitek, kam se na tohle hrabe nějaká moje svatba :))
Odpovědět
Také jsem měla dobré zaměstnání, ještě si rozšiřovala kvalifikaci ..prostě báječné, vdaná a kariéra stoupala...ale najednou to přišlo a já chtěla stůj co stůj mimino, byla jsem tím posedlá.Hned se podařilo a jsem šťastná, že mám dvě děti, protože přišla chvíle, kdy jsem je za každou cenu chtěla a mínila jsem se dobrovolně vzdát všech výhod manželství bez dětí. Určitě to přijde ...ale děti jsou opravdu to, co člověkovi naplňuje život. Zvláště pak ve stáří ..kdy už práce třeba skončí ...vidím, jak se naší prababičce rozzáří oči, když dojedeme a říká, že jí naší návštěvou nabíjíme baterky...Bez dětí bych v žádném případě nechtěla být...
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?