Průvodce svatebními styly: Tradiční svatba

Přestože v současnosti jsou populární především netradiční a moderní svatby, sňatek podle tradičních, lidových zvyků má nepochybně své kouzlo. Pokud toužíte po tradiční české svatbě, tento článek je psán právě pro vás.

Svatební zvyklosti jsou součástí každé tradiční svatby od doby, kdy se začaly uzavírat první instituty manželství. Svatební obyčeje se přebírají z generace na generaci a v jednotlivých regionech se svatební tradice mírně liší. Téměř všechny svatební zvyky jsou ovlivněny křesťanskou vírou, mají svou historii a hlubší opodstatnění.

Něco starého, modrého, půjčeného…

Nevěsty, které se rozhodnou následovat svatební tradice, volí ve většině případech bílé, bohatě zdobené svatební šaty, bílý závoj či vlečku.

Podle tradice samozřejmě nesmí chybět ani něco starého (většinou jde o rodinný šperk, který symbolizuje rodinné tradice), něco půjčeného (aby si nevěsta během manželství nechala poradit od zkušených, vdaných žen) a něco modrého (protože modrá barva je symbolem lásky a věrnosti).

Odvážnější nevěsty mohou sáhnout po lidovém kroji, doplňcích s folklorními prvky, a oblíbené jsou i květinové věnečky do vlasů.

Loučení nevěsty

Tradiční svatba začíná loučením nevěsty. Úvodní část je doprovázena zpěvem a humorem, kdy ženich přijde v doprovodu své rodiny do domu své milé, daruje jí svatební kytici a nevěsta mu na oplátku připne na sako svatební pírko. Na konci loučení dostanou nevěsta a ženich požehnání od svatebních rodičů.

Po skončení loučení se všichni svatebčané odeberou do kostela nebo do obřadní síně. V minulosti všichni hosté chodili pěšky za doprovodu lidové hudby, v současnosti je trendem přijít na místo sňatku v luxusní limuzíně nebo v honosném kočáře.

Zvyklosti během svatebního obřadu

Do kostela nebo obřadní místnosti vstupují nejdříve svatební hosté, pak družičky rozhazující lupeny květin v uličce k oltáři a jako poslední přichází ženich se svou matkou a nevěsta se svým otcem.

Během svatebního obřadu je zvykem, že nevěsta se ženichem spolu zapálí svíčku jako symbol jejich spojení.

Po skončení obřadu se na novomanžele házejí rýže či lupeny růží. Tento zvyk symbolizuje štěstí, bohatství a plodnost.

Tradiční svatby se nejčastěji odehrávají na tradičních místech, tedy v kostele, v oddací síni a v restauracích či v kulturních domech.

Typická je výzdoba plná květů, barevné štoly na stolech a ozdobné návleky na židlích. Chybět nemohou ani ubrusy či svícny, které dotvářejí atmosféru.

Nevěstám, které touží po opravdu tradiční atmosféře s příchutí lidových zvyků a starých časů, se bude líbit i hostina plná zábavy uspořádána v prostorách zahrady či dvora.

Tradice během svatební hostiny

Před vstupem novomanželů do svatební místnosti je zvykem rozbít talíř či sklenice. Střepy mají do života nevěsty a ženicha přinést štěstí a spolupráce při jejich zametání má novomanžele naučit vzájemně si pomáhat. Nevěsta by do svatební místnosti měla „vstupovat“ v náručí ženicha. Tato tradice má symbolizovat nový, společný začátek.

Na tradiční svatební hostině nesmějí chybět chutné domácí koláče, domácí alkohol a tradiční česká jídla, jako například hovězí vývar či svíčková omáčka. Se stolováním se také spojují tradice a zvyklosti. Jedním z nich je společné pojídání polévky ze společného talíře, kdy se nevěsta a ženich navzájem krmí. Tento zvyk symbolizuje vzájemnou péči a pomoc, kterou si novomanželé slíbili.

Zavedenou a oblíbenou tradicí je i společné krájení svatebního dortu. Tím, že nevěsta se ženichem osobně nakrájí dort a nabídnou ho všem svatebčanům, projevují svým hostům úctu.

Manželský tanec

Po vydatném hlavním jídle následuje první manželský tanec. Taneční kolo otevírá v romantickém rytmu valčíku nevěsta se ženichem.

V polovině vybrané skladby tančí nevěsta s ženichovým otcem, ženich s nevěstinou matkou a ženichova matka s nevěstiným otcem. Tomuto tanci se říká i rodičovský tanec. Po jeho skončení následuje volnější zábava pro všechny zúčastněné hosty.

Únos nevěsty

Ke konci svatební hostiny je zvykem únos nevěsty, který v minulosti symbolizoval odloučení nevěsty od rodičů. Únos nevěsty je oblíbeným, vtipným zvykem, který většinou organizují ženichovi přátelé.

Čepení nevěsty

Kolem půlnoci následuje čepení nevěsty. Jde o jakýsi akt snímání symbolů svobody. Nevěstin závoj je vyměněn za šátek nebo čepec, který je symbolem vdané paní, a ženichovo pírko se vyměňuje za klobouk – symbol ženatého muže.

Čepení nevěsty je doprovázeno vtipnými hádankami a krásnými lidovými písněmi. Nevěsty si nejednou na tuto příležitost zvou na svatbu profesionální folklorní soubory.

Kloboukový tanec

Předtím, než si nevěsta odejde převléknout svatební šaty, přijde na řadu kloboukový nebo i věnečkový tanec. Tato tradice má finančně podpořit novomanžele. Kloboukový se tento tanec nazývá proto, protože během tance vhazují svatební hosté do klobouku peníze, za což jim je odměnou krátký tanec s novomanžely.

Hod svatební kyticí

Svatební kytici by podle tradici měl pořídit ženich, a nevěsta by ji měla poprvé vidět až v den svatby. Jelikož dnešní nevěsty plánují svůj velký den D do nejmenších detailů, jen málokterá z nich tuto tradici dodrží a kytici si raději vybere sama.

Se svatební kyticí se spojuje i další tradice – házení kytice. Ta z nezadaných družiček, které se podaří nevěstinu kytici chytit, by se měla do roku a do dne vdát.

Podobnou tradicí je házení nevěstina podvazku. V tomto případě však podvazek hází ženich a chytit se ho snaží svobodní družbové.

---