Svatba v dechberoucí scenérii Prachovských skal zorganizovaná za měsíc a půl

Naše nevěsty

12. pro 2019
Daniela Malá
Lukáš Komárek

Markétě s Martinem se podařilo zorganizovat svou svatbu za necelý měsíc a půl v dechberoucí scenérii Prachovských Skal. Já osobně prostě miluju svatby na netypických místech. A co vy?

Jak ses zamilovala do svého manžela?

Na Martina jsem narazila na internetu v roce 2007. V té době neexistoval žádný Tinder nebo Badoo, bylo to na Lidé.cz. Začali jsme si psát, po týdnu jsme měli osobní schůzku a za měsíc už jsme spolu chodili. Zamilovala jsem se do něj snad už na fotkách.

Kdy a jak jste se zasnoubili? Čekala jsi to?

Zasnoubili jsme se 14. srpna 2019 u Lago di Sorapis v Italských Dolomitech, takže necelý měsíc a půl před svatbou. Nečekala jsem to, protože jsme spolu byli už 11 let a nějak jsme svatbu úplně vypustili. Je pravda, že poslední měsíce jsme o ní mluvila – zasnoubily nebo vdávaly se mi snad všechny kamarádky, tak Martin asi pojal podezření, že bych za to taky byla ráda.

Nejdříve jsme svatbu plánovali až na příští rok (a také o hodně větší). Začali jsme pomalu s přípravami, ale zjistili jsme, že by to pro nás bylo více starostí než radostí – a my jsme si svou svatbu chtěli užít – že jsme se nakonec rozhodli to celé překopat. Když jsme navíc zjistili, že naše 12. výročí vztahu připadá na pátek 27. září (kdy má navíc náš syn Jonáš svátek), rozhodli jsme se, že svatbu uděláme právě tento den.

Přípravy byly sice trochu hektické, ale myslím, že vše se zvládlo bez jakéhokoli zádrhelu.

Brali jste v úchvatné scenérii Prachovských skal. Je zapotřebí nějakého speciálního povolení pro to? A jak vám vyšla matrika vstříc?

Nejdřív jsem musela kontaktovat správce Prachovských skal, jestli je vůbec možné svatbu v Prachovkách oficiálně uspořádat a vyžádat od něj dovolení (protože naše obřadní místo je mimo turistické okruhy). Musela jsem mu sdělit počet svatebčanů a on mi poté vystavil fakturu, která zahrnovala vstupné pro daný počet osob, parkovné a řekla bych, že nějaký administrativní poplatek. Poté, co jsem měla povolení od správce, jsem se obrátila na matriku v Jičíně. Paní matrikářka mi potvrdila termín a domluvily jsme si osobní schůzku, kde jsme vyřešily náležitosti. Paní matrikářka byla naprosto skvělá a ochotná, nadšená, že máme takovéhle neobvyklé místo.

Na fotkách z obřadu to vypadá na komorní svatbu. Co bylo na plánu po obřadu? Připojilo se k vám potom třeba více lidí nebo jste to takto komorní drželi až do konce?

S manželem jsme již den před svatbou dorazili do hotelu reSTART v Jičíně, kde jsme od hotelu dostali jako pozornost namísto klasického dvojlůžkového pokoje nádherný apartmán. Dopoledne, v den svatby za námi dorazila vizážistka, skvělá Kateřina Kořínková Šollarová z Továrny na krásno, která si nás s manželem vzala do parády. Celé to již fotil přítomný fotograf Lukáš Komárek. Zhruba půl hodiny před odjezdem z hotelu dorazili mí rodiče se synem Jonášem, aby se na pokoji převlékli do slavnostního oblečení. Následně jsme se všichni odebrali k autům a zamířili do Prachovských skal, kde na nás již čekali zbylí svatebčané, paní matrikářka s panem starostou a správce skal. Jakmile jsme se všichni sešli, připnuli si svatební vývazky, zamířili jsme pod dohledem pana správce (i s jeho výkladem o historii Prachovek) na naše svatební místo.

Zde jsme si vyslechli proslov pana starosty a paní matrikářky, řekli si svá ANO, vyměnili prstýnky a dali si první novomanželský polibek.

Následně jsme si se všemi svatebčany dali svatební přípitek a poté jsme rozkrojili svatební dort. Zatímco si na něm svatebčané pochutnávali, my jsme se s manželem odebrali na svatební focení i s naším synem a fenkou Maggie, které trvalo asi půl hodiny.

Následně se nad Prachovskými skalami začala sbíhat mračna, poslali jsme tedy svatební hosty do restaurace La Favorita, kde byla zajištěna svatební hostina a my jsme se ještě s Lukášem (fotograf) vydali nafotit další novomanželské fotky (původní plán byl takový, že jsme se všichni společně měli odebrat na svatební hostinu a my poté s manželem a Lukášem fotit fotky – při západu slunce). Nafocení této novomanželské série nám trvalo zhruba hodinu a poté jsme se vydali za svatebčany do restaurace.

Zde jsme měli připravené menu – hovězí vývar se zeleninou julienne a mandlovým knedlíčkem a jako druhý chod hovězí rib-eye steak, gratinovaná zelenina a cizrnové hranolky.

Chvilku jsme v restauraci zůstali a pak jsme se všichni vydali do manželovy rodné vesnice, kde jsme, již v normálním oblečení, chvilku poseděli a pobavili se. Všechno ale stále v počtu, v jakém probíhala samotná svatba.

Druhý den jsme rozeslali nebo roznesli trošku netradiční svatební oznámení. A o měsíc později jsme měli svatební veselí, kde jsme si všechno užili i se všemi našimi kamarády a příbuznými.

Jak jste prožívali obřad společně všichni tři?

Trošku jsem se toho bála, jak to Jonáš bude zvládat, jestli ho to bude bavit, ale byl nadšený, že dostal ten nejdůležitější úkol – držel prstýnky.

Chceš ještě cokoliv dodat?

Já bych ráda vzkázala všem snoubencům: Udělejte si vše dle svých přání, nenechte se do ničeho natlačit. Je to váš den, tak ať na něj vzpomínáte jen v tom nejlepším.