Nevěsta Lenka: „Každý mi říkal, ať počítám, že se něco nepovede a já s tím opravdu počítala, ale ono nic! Všechno bylo perfektní.“

Naše nevěsty

10. led 2018
Daniela Malá
Julia Victoria Photography

Ačkoliv na internetu můžeme vidět spoustu krásných svatebních editoriálů, svatby, které můžete vidět na Beremese, jsou však mnohem lepší a to proto, že jsou reálné. Každý detail je promyšlený a vše je dělané od srdce. A nad to není. Jednou takovou svatbou je i ta Lenky a Vítka.

Za jakých okolností se z vás stal pár? Seznámili jsme se na střední škole. Chodili jsme do stejné třídy, zprvu jsme byli dobří kamarádi ale pak přeskočila jiskra a i přesto, že jsem měla strach z toho, že chodíme do stejné třídy, jsem do toho šla. Prostě si mě uměl získat.

Kdy jste začali naťukávat téma svatba? Já myslím, že ho začali naťukávat spíš ostatní okolo nás :-). Ptali se, kdy se konečně vezmeme, takže to téma furt bylo ve vzduchu. Vzhledem k tomu, že jsme spolu od 16, tak lidi se nás ptali už když nám bylo třeba 22 let kdy bude svatba, ale ano sice jsme spolu byli v té době už 6 let, ale byli jsme pořád mladí, já furt studovala, takže jsme to prostě nechali být, že až přijde doba, poznáme to. A přišla :-).

Jak jste se tedy zasnoubili? Zásnuby proběhly v Řecku, a opravdu jsem to nečekala. Když se na to kouknu zpětně, nechápu, že jsem nic netušila, ale víte, já si myslela, že se Víťa na svatbu ještě necítí a že bude chtít určitě počkat na výročí. Proběhla večeře, víno, růže a na závěr si pokleknul a zeptal se mě. Dodnes mám tu chvíli trošku v mlze, byl to hrozný šok.

Zásnuby proběhly na začátku dovolený, takže zbytek dovolené byl ještě o to úžasnější a měla prostě své kouzlo. Dodnes na to hrozně rádi vzpomínáme a musíme říct, že naše zásnubní dovolená byla pro nás dokonce krásnější než třeba líbánky :-).

Užívala sis svatební přípravy, nebo ses spíše stresovala? Případně, jak jsi bojovala proti stresu? Svatební přípravy byly jedna velká jízda, samozřejmě jsem byla nervózní a ve stresu, hlavně i kvůli organizaci. Proto jsme se rozhodli, že si najmeme svatební koordinátorku. Dodnes děkuji tomu, že jsme se tak rozhodli a že jsme měli štěstí, že měla koordinátorka ještě volno. Ve chvíli, kdy jsme se sešly a začaly vše řešit, ze mě veškerý stres opadl.

Opravdu tomu tak bylo. Těšila jsem se víc. S koordinátorkou jsme byly skoro obden v kontaktu a furt něco řešily, takže jsem věděla, že bude vše ok. Navíc moje svědkyně svatbou žila skoro stejně jako já, takže byla obrovská opora a všechno se mnou řešila.

Bavilo tě procházet svatební salony? Kde jsi sehnala své vysněné šaty? Tak to mě bavilo ze všeho nejvíc! Šla bych zkoušet znova a znova! Moje holky se mnou měly svatou trpělivost, protože já jsem teda hrozně nerozhodný člověk a co se týkalo svatebních šatů, nemohla jsem se rozhodnout. Až pak jsem objevila ty ,,moje” a zamilovala si je už na ramínku. Když jsem si do nich vlezla, bylo to prostě tam a bylo vymalováno :-).

Po boku ti stály družičky. Vybíraly si holky své šaty samy? A měly nějaké úkoly? Všechny moje družičky společně se svědkyní byly skvělé a byly ochotné si na sebe vzít cokoliv. Šaty jsme vybíraly dohromady. Měla jsem jistou představu, ale střih jsem nechala na nich. Nechtěla jsem je rvát do něčeho, v čem by se necítily. Úkoly? Víte, že už ani nevím :-). Myslím, že ne. Ony věděly, co dělat. Byly a jsou skvělý!

Jak ses rozhodovala pro styl svatebního účesu? Ve vlasech jsi měla živé květiny, vydržely celý den? Jak jsem již říkala, jsem hrozně nerozhodná a to se týká i účesu. Takže proběhlo pár zkoušek. Dokonce jsem vizážistku měnila na poslední chvíli, ale stálo to za to! Květiny vydržely a splnily svůj účel :-).

Všechno jste měli krásně nadekorované. Kde jsi sbírala inspiraci a jak šla realizace? Dekorace apod. jsme řešili hlavně s koordinátorkou, která se pak postarala o samotnou realizaci ve svatební den. Nastínila jsem koordinátorce, co by se mi tak líbilo, sbírala jsem inspiraci hlavně na Pinterestu, probrali jsme možnosti, rozpočet a už to jelo.

Jak probíhal váš svatební den? Náš svatební den začal s přípravou nevěsty a družiček, ženich se připravoval u svého svědka doma a k nám domů přijel už oblečený a připravený. Chtěli jsme zachovat tradici, že ženich má vidět nevěstu až u oltáře, což se nám povedlo. Sice náš baráček není moc velký, ale když bylo nutné, zalezla jsem si do ložnice. Před obřadem mě vlastně viděli jen rodiče, družičky a svědkyně.

Jedno z dalších nejemotivnějších chvílí bylo, když jsem předávala malé dárky svým holkám a rodičům. Táta byl naprosto dojatý a to mě dostalo. K nám na baráček dorazila blízká rodina, popili, přivítali se a společně jsme pak odjížděli na místo obřadu, někdo autem, někdo autobusem, který jsme měli zařízený pro naši delegaci ze Slovenska a pro další členy rodiny.

A pak už to jelo jako v rychlíku, strašně ten den utekl. Obřad byl krásný a řeč oddávajícího byla skvělá, vůbec jsme nevěděli kdo nás bude oddávat a o to víc jsme byli mile překvapeni. K obřadu jsme chtěli od začátku živou hudbu, další skvělá volba. Ještě dnes, když slyším některé skladby, které nám při obřadu hráli, cítím tu nervozitu.

Zvláštní, jak hudba dokáže připomenout emoce. Zbytek svatebního dne asi není potřeba rozebírat – oběd, focení, tanec, všechno bylo a všechno bylo úžasné. Naši svatbu jsme zakončili tancem na naši písničku, která nám hrála i na náš první novomanželský tanec.

Pro jaký svatební dort jste se rozhodli? Podařilo se vám kousek schovat do mrazáku na první výročí? Dort jsme měli ultračokoládový s mascarpone a s malinami. Ochutnali jsme přesně ten kus při prvním zakrojení, co je natočen ve svatebním videu a bohužel ,nebo možná bohudík, víc na nás s manželem nezbylo. Nestačili jsme si ani kousek schovat, ale rozhodli jsme se, že si na výročí necháme udělat přesně tenhle tip akorát mini dortík jen pro nás dva. Doufám že ho bude Stáňa ještě péct!

Z fotek je cítit, jak pro tebe byl novomanželský tanec emotivní. Co jsi cítila? Dokážeš to popsat? To se asi nedokáže popsat. Byly to strašně silné emoce. V tu chvíli jsem byla zatím asi nejšťastnější v životě. Byla a jsem na nás pyšná, kam jsme to zvládli dotáhnout, co se nám podařilo. Že jsme zvládli ty roky dospívání a hledáni sebe samotných a co nás krasného ještě čeká. A pak ty lidi okolo nás, kteří tam byli s námi aby s námi oslavili náš den a stáli a stojí při nás. To je prostě něco úžasného.

Co jste dělali druhý den po svatbě? Druhý den byla tzv. doderná u nás na malé zahradě, kam se v jednu chvíli vešlo cca 40-50 lidí. Nechápu. Ještě se slavilo, pilo, točila kýta a zpívalo. Naše rodina ze Slovenska přivezla kytaru a zpěvníky, nemělo to chybu.

Předčila svatba vaše očekávání? Doslova. Byla snová! Ani jsme si ji takhle úžasnou nepředstavovali. Každý mi říkal, ať počítám, že se něco nepovede a já s tím opravdu počítala, ale ono nic! Všechno bylo perfektní pro nás dva, všechno se vyvedlo na jedničku s hvězdičkou a my na to hrozně rádi vzpomínáme. Byl to úžasný den, ale i úžasný rok příprav.