Vysněná pohádková svatba v Dolních Kunicích

Je krásné si přečíst, že realita nakonec předčila nevěstiny představy o svatbě. Přesně tak to bylo v případě Veroniky. Kočár tažený koňmi, pohádkové prostory hradu a zámku v Dolních Kounicích, princeznovské svatební šaty. Nejen tohle všechno přispělo ke splnění Veroničina dětského snu. A jaký je ten váš?

Jaké okolnosti z vás dvou vytvořily pár?

Okolnosti, které z nás dvou vytvořily pár příliš příznivé nebyly :). Oba jsme se vzpamatovávali z poměrně náročných rozchodů a hledali jsme útěchu, naději nebo novou příležitost na internetové seznamce. Mně to tehdy přišlo jako z nějakého hollywoodského filmu, ale věřím, že dnes už jde o způsob seznámení, který nikoho příliš nepřekvapí. I když přeci jen v něčem to jiné bylo a možná tehdy zasáhlo něco jako osud.

Přestože jsem nebyla velká fanynka seznamování přes internet a seznamku jsem aktivně využívala teprve asi čtvrt roku, mé zkušenosti byly natolik bohaté, že jsem skutečně nestála o dalšího muže, se kterým bych si psala několik dlouhých dní, nocí nebo týdnů, abych nakonec zjistila, že nemohl přijet, protože mu onemocněla maminka, pes nebo jiný člen rodiny. Zkrátka jsem nestála o další tlachání, ze kterého nakonec vyleze jen loudění odvážných fotek.

Zkrátka když se mi zobrazila další zpráva, s tím, jestli si nechci povídat, byla jsem rozhodnutá. Osobní setkání nebo nic. Proto jednou z mých prvních zpráv byla otázka: „Co děláš zítra večer?“. Marek byl poměrně překvapený rychlým a nečekaným útokem na branku, ale nijak se nebránil. Následující večer jsme se sešli a začali psát společný příběh.

Jak proběhla žádost o ruku?

Žádost o ruku by možná lépe popsal můj manžel, protože ji měl připravenou a promyšlenou. Já jsem byla poměrně nervózní a v šoku, takže si některé části (jako například jeho proslov) nevybavuji. Každopádně ale proběhla na místě, které mám asi ze všech míst nejraději. Na naší rodinné chatě, kde jsem prožila nádherné dětství se sourozenci, kde mám vzpomínky i na členy rodiny, kteří už s námi nejsou a kterou mám spojenou vlastně se vším krásným, co se mi v životě stalo.

Marek na naší chatě zrovna oslavoval narozeniny společně se svým velmi dobrým kamarádem. Pozval nejlepší přátele, nechal mě, abych mu popřála k narozeninám a po mém přání poklekl a požádal mě o ruku.

Co pro tebe bylo při plánování svatby nejdůležtější?

Úplně nejdůležitější na celé svatbě bylo to, aby se sešla celá naše rodina a také naši přátelé na jednom místě. Celý den si s námi užili, tancovali, bavili se a abychom všichni na tento den nikdy nezapomněli.

Samozřejmě jsem chtěla, aby výzdoba byla sladěná, hudba hrála, nám to moc slušelo, aby se dort neroztekl, všem chutnalo, nebyla nuda, program byl zajímavý a tak dále. Ale opravdu jsem věřila, že když budeme všichni spokojení a spolu, na ničem jiném už tak moc nezáleží.

Na co zpětně nejraději vzpomínáš?

Nejraději vzpomínám na to, jak spokojení jsme v ten den byli. Jak se na mě můj muž usmíval, kdykoliv jsem se na něj podívala. Jak jsme společně sledovali všechny ty, které máme nejraději a věděli jsme, že přesně takto jsme to chtěli.

Album ze svatebních příprav jsi nazvala „Plnění dětského snu“. Splnila sis ho tedy do posledního puntíku?

Musím říct, že naše svatba mé dětské sny předčila. Vždycky jsem si přála vdávat se na zámku a připadat si jako princezna. Alespoň v tento jeden den. Nikdy jsem si ale nemyslela, že princ dotáhne můj dětský sen do takových detailů, že nás na focení poveze kočár s koňmi nebo že budu mít šaty nádherné jako princezna v té nejkrásnější pohádce. Myslím, že kdybych se snažila si svatbu představit sebevíc krásnou, tak skutečnost by ji stejně předčila.

Od vaší svatby už uběhl rok. Jak se vám daří a jak jste oslavili první výročí?

I rok po svatbě naše pohádka stále trvá. Někdo říká, že svatbou se nic nemění. Já s tím nesouhlasím a myslím si, že náš vztah se svatbou stal ještě krásnějším. I když to nedokážu popsat, líbí se mi, jak na sebe teď s manželem nahlížíme. Každý den se těším za ním domů a vím, že jsem si pro život vybrala člověka, který mi je a bude velkou oporou.

Protože po svatbě už jsme nějak nezvládli vycestovat, udělali jsme si letos „líbánkovou“ cestu na Zakynthos. Byla to nádherná dovolená, na které jsme byli poprvé jen my dva, spolu sami, celých 8 dní a moc jsme si dovolenou užili. Odpočinuli jsme si, ale také hodně cestovali, užívali si nádherný ostrov, barvy moře, nádherné Řecko a také jeden druhého.

Více fotografií ze svatby Veroniky a Mareka najdete v jejím svatebním albu.

Děkujeme Veronice za rozhovor a přejeme jí do manželského života jen to nejlepší!

---

Autor článku: Daniela Malá / Fotografie: Marcela Novotná