Tmavě modrá svatba: Výzdoba Denisy a Honzy doplněná odstíny lila a zlaté tě uchvátí

Juta, lýko, mech a další přírodniny se staly jakýmsi evergreenem českých svateb. Krása to sice je, ale nevěsta Denisa a její vyvolený Honza nechtěli být jedni z mnoha, kteří budou ladit svatbu do přírodního stylu, a tak se rozhodli pro svůj vlastní styl v paletě tmavě modré, lila a zlaté.

Vlastně prvním příspěvkem ve tvém fotoblogu na Beremese byl dotaz, jak ostatní nevěsty oznámily světu, že se budou brát. No a jak to bylo tedy u vás? 🙂

U nás to oznámení lidem kolem nás vlastně neproběhlo nijak výjimečné. Honza mne požádal o ruku naprosto nečekaně na Matějské pouti, na vrcholu Ruského kola. Bylo to úžasné a asi jako každá z nás jsem to chtěla hned někomu říct, protože jak je známo, tak sdílená radost je dvojnásobná radost, ale nemohla jsem. Nejprve jsme to chtěli oznámit rodičům, kam jsme se dostali asi až za 14 dní a jejich reakce byly popravdě dost vtipné. Moje maminka měla starost o to, abych si našla nového doktora, když budu mít nové trvalé bydliště a manžela maminka nás hned stěhovala do nového většího bytu. Při představě, že to takto budeme postupně oznamovat všem známým, jsme raději sáhli po moderním řešení a zbytku toho našeho světa jsme to oznámili pomocí Facebooku.

Do jakého stylu jste vaši svatbu ladili? Od začátku jsme věděli, že chceme podzimní, venkovní svatbu, protože nejkrásnější výzdobu vám udělá sám podzim svými barvami. K tomu by se nejvíce hodilo ladit svatbu do přírodních barev i materiálu, ale za poslední rok co sleduji svatební svět, jich bylo tolik v tomto stylu, že se mi to už ani nelíbilo. Nechtěla jsem být letos stopadesátá, co má všechno z juty, lýka a mechu. Tak jsem se rozhodla pro styl našemu srdci nejbližší – NÁŠ. Vybrali jsme si jednu nosnou barvu – tmavě modrou a k tomu sladili zbytek do lila a zlaté. Bylo to jiné, nemuselo se to líbit všem, ale bylo to naše a my jsme byli spokojení. A o to jde.

Jak jsi prožívala cestu k oltáři? Cestu k oltáři si vybavuji jako by to bylo včera. Taťka na mě čeká u dveří a jdeme, pěkně pomalu, sluníčko mi svítí přímo do očí, je mi vedro, cítím, jak mi leze něco za krkem (asi moucha), ale jdeme, usmívám se a už tam chci být. Když zahneme do uličky, kde vidím na Honzíka, jak na mě čeká a s láskou se usmívá tak už nic nevnímám. Jen jeho.

Vím, že jsi měla šaty z Go Home, na které občas bývají rozpačité recenze. Jak probíhala vaše spolupráce? Ano, šaty jsem měla půjčené z tohoto svatebního salonu a musím říct, že i já mám v tomto ohledu rozličné pocity. Při první návštěvě byla spolupráce velmi profesionální, paní asistentka byla ochotná, milá a nakonec i ona sama vybrala šaty, které jsem si půjčila. Problém nastal už při objednávání se na další zkoušku před úpravami. Šaty měly být 14 dní před svatbou k dispozici, ale byly ještě půjčené. Tudíž pak veškeré úpravy probíhaly na poslední chvíli a já se modlila, aby po nevěstě přede mnou nebyly na odpis. Naštěstí byly šaty celé, ale přesto trochu jiné. V původním modelu, který jsem si zkoušela, byla jen šněrovačka a v tomto novějším byl k tomu ještě zip, který (díky mým větším rozměrům) nešel úplně zapnout a nepěkně zezadu šaty hyzdil. Samozřejmě ho odmítli dát pryč. Abych byla spravedlivá tak je musím pochválit za službu dovoz i odvoz šatů z místa svatby, neskutečně to odlehčí od starosti včasného vrácení. Sečteno a podtrženo, kdybych si mohla vybrat znovu, nechám si šaty ušít. Budou moje a budou stát stejně.

Byla jsi v den D hodně nervózní? Případně nemáš pro nevěsty tip, jak se udržet v pohodě? Na nervozitu nebyl čas. Dopoledne jsem ještě dodělávala výzdobu a další věci, co se večer nestihly, koučovala catering, aby bylo všechno tam, kde má být a teprve v 11:00 jsem rozdala poslední úkoly, zavřela se do svého pokoje a vydechla jsem. V tu chvíli jsem si teprve uvědomovala, že je to tady, už jsem nemyslela na nic jiného než na svého budoucího manžela a vážně jsem se těšila, až mu půjdu vstříc. Samotnou mě překvapilo, jak jsem klidná.

Všeobecný recept na to, jak se udržet v pohodě asi neexistuje, ale za sebe můžu říct, že stačí vnímat lidi kolem sebe a jejich pozitivní energii, kterou vyzařují, protože tam jsou kvůli vám a je jim úplně jedno, jestli ta květinová výzdoba měla být víc do růžové nebo jestli vám nevyšly mašličky na každou židli. A upřímně řečeno, když se předem smíříte s faktem, že se stejně každému nezavděčíte a vždycky se najde minimálně jeden, kdo vám svatbu pomluví, není důvod být z něčeho nervózní.

Můžu se zeptat, co jste to měli za výslužky pro hosty? Výslužky pro hosty jsem vymýšlela dlouho. Internet je v tomhle úplně na houby, protože to nabízí samé cetky typu magnetek, zrcátek apod. Chápu, že to někdo ocení, ale pro mě to jsou věci, které při nejlepším hodím někam do šuplíku a najdu je za pár let. Takže jsem se rozhodla pro spotřební variantu. V mini lahvičkách se skrývala výborná medovina a v buclatých sklínkách byla instantní vysokoprocentní hořká čokoláda zasypaná mini marshmallows.

Chceš cokoliv dodat? Co dodat na závěr? Všem, na které tento krásný den teprve čeká, bych ráda řekla: Svatba je o vás dvou a z vás také vychází. Netrapte se nad věcmi, které nemůžete ovlivnit, neřešte zbytečnosti a užívejte si to naplno.

Děkujeme za rozhovor a přejeme všechno dobré!

---