Svatební stolování v minulosti. Takhle vypadala svatební hostina našich předků

Svatební stolování současnosti je neodmyslitelně spjato s výzdobou, zasedacím pořádkem či svatebním menu. Co dnes pokládáme za samozřejmé, o tom kdysi nevěsty v našich končinách neměly ani páru. Jak vypadalo svatební stolování v minulosti a co nesmělo chybět na svatebním stole?

Svatební hostina začínala již den před svatbou

V předvečer svatby do domu nevěsty a ženicha zavítali muzikanti. Těch bylo třeba nabídnout, ale nezvyklo se je pohostit jídlem připraveným na svatbu. Rodiče budoucích manželů i samotná nevěsta tedy potřebovali navařit a napéct i pro ně. Nevěsta si před svatbou neodpočinula a obracela se v kuchyni do poslední chvíle.

Což nesmělo chybět na svatebním stole

Svatební snídaně našich předků byla strohá – chléb a čerstvý tvaroh. Zatímco dnes tyto suroviny pokládáme za zcela běžné, v minulosti patřily mezi ty lepší.

Bylo běžné, že se před svatbou zabil dobytek, prase či ovce. Na svatbě se podávaly většinou dva druhy polévek – slepičí a hovězí vývar. Jako druhé jídlo se podávalo maso s bramborami, knedlíky a různými druhy omáček, zejména křenová a koprová. Celkově dostali svatebčané až devět svatebních chodů, takže ze svatby zaručeně, neodešel nikdo hladový.

V chudých rodinách svatební hosty nabídli beraninou, kysaným zelím a neplněnými koláči. Typickým jídlem byla v polovině 19.století kaše. U bohatších hostitelů se podávala s medem, u chudších byla kaše z jáhel. Kaše se jedly ze společné mísy dřevěnými lžícemi. Později se vařily z rýže a krupice omastené máslem a posypané skořicí. Své místo na svatební hostině měly i zabijačkové pochutiny.

Chléb náš každodenní

Chléb byl považován za posvátný pokrm a přesně to je důvod, proč nesměl chybět při žádné důležité životní události, včetně zásnub a svateb. Ženichova rodina posílala do domu nevěsty dohazovače s chlebem – darem, který symbolizoval, že to mládenec myslí s dívkou opravdu vážně.

V dobách, kdy se snoubenci ještě nesňali v kostele a místo kněze je oddával pověřený oddávající, byl chléb pravým svědkem uzavírání manželského svazku. Právě nad ním se ženich a nevěsta drželi za ruce v momentě, kdy odříkali svůj manželský slib. Během tajných sňatků, kde byli přítomni jen nevěsta a ženich byl chléb často jediným svědkem jejich sňatku.

Svatební stolování našich předků

Svatební hostina se většinou konala doma u nevěsty, vzácně u ženicha. Neexistoval oficiální zasedací pořádek. Obecně platilo, že novomanželé si sedli za vrch stolu a v jejich okolí seděla nejbližší rodina. Jinak se zasedací pořádek řídil nepsaným pravidlem, že blíže k novomanželům si sedali starší a váženější hosté. Jelikož kdysi byly svatby velké, upřednostňovaly se tradiční dlouhé, ne kulaté stoly. Ty se většinou půjčovaly po celé vesnici.

Žádné květiny, svícny ani dárky pro hosty na stolech nebyly. I docela obyčejný bílý ubrus byl považován za luxusní doplněk. Občas se svatební stoly zvykly přizdobit chvojím.

Autorka článku: Dana Račko