Když svatební focení v dešti dopadne skvěle…

Asi každá nevěsta  týdny dopředu netrpělivě vyhlíží předpověď. To je ale jedna z věcí, kterou člověk neovlivní. Výjimečné svatební focení v dešti však vůbec nemusí být špatné.

Dnešnímu páru sice počasí nevyšlo úplně podle představ, ale i tak si svou svatbu užili na plné pecky. A ty fotky v dešti? Tak ty rozhodně mají něco do sebe!

Snubní prsteny vytvořené svépomocí a s láskou

Nevěsta: Na začátek bych chtěla zmínit naše snubní prstýnky. Jsou jednou z mnoha věcí, která nás spojuje. Všechno vlastně začalo tím zásnubním, který mi manžel vlastnoručně vyrobil. Přidávala jsem tu dokonce článek o zásnubách a o tom, co jim předcházelo. Takže není jenom vtipný, ale i strašně moc šikovný – joo, vím, proč jsem si ho vzala.

Ta myšlenka vlastní výroby se nám tak zalíbila, že jsme se rozhodli vytvořit i snubní prsteny. Já vyráběla jeho a on můj. A musím uznat, že se nám neskutečně povedly. Vypadají jako z katalogu a nikdo by do nich neřekl, že jsme je kovali my.

A v tomhle vlastnoručním/rukodělném duchu se vlastně nesla celá naše svatba. Vše jsme vyráběli sami. Bohužel nám to pak trochu zkazilo počasí. Celou dobu jsem věřila, že na začátku září bude ještě teplo, dokonce horko, ale člověk míní a příroda mění. Chtěli jsme mít hostinu u nás na zahradě, jak je v poslední době zvykem, ale kvůli teplotám blížícím se 10 stupňům a hlavně kvůli dešti se vše muselo na poslední chvíli přesunout.

Ještě den předem jsme doufali, že přestane pršet, ale nepřestalo. Tady to přenechám na manželovi, ten totiž strávil mé krášlící dopoledne jako jedno z jeho nejnáročnějších ve svém životě. Můj manžel je flegmatik a neskutečný kliďas. V krizových situacích si dokáže zachovat chladnou hlavu a snad nikdy jsem ho neslyšela zvednout hlas, ale…

Organizace svatby bez pomoci může dohnat k šílenství

Ženich: „Ve tři ráno v noci byla průtrž mračen a obrovská bouřka. Mně to vzbudilo a s myšlenkou, že bude vše promočené, jsem nemohl usnout. Začal jsem plánovat, jak to provést, aby všechno dobře dopadlo. Když už jsem to okolo 6 ráno nevydržel, šel jsem zkontrolovat party stan na zahradu a zjistil jsem, že je vše úplně mokré. Začal jsem tedy chystat věci uvnitř našeho bytu. Musel jsem však ráno odjet vyřešit kytici a barbera, kterého jsem měl domluveného na 8 hodin. Ten ale nestíhal a vzal mě až v 8:45.

Čtyřicetpět minut zabitého času. Moje nervozita značně stoupala, ale věděl jsem, že během procedury „z bezdomovce krasavcem“ nic nezmůžu. To, co mělo trvat půl hodiny, zabralo hodinu. Takže máme cca 9:50, zbývalo mi zařídit a zorganizovat dodávku dortu, rautu a vyzvednout kytici. V momentě, kdy jsem se podíval na mobil, jsem viděl 11 nepřijatých hovorů od bratra, který zařizoval raut. První myšlenka byla, že se něco pokazilo. Druhé nepřijaté hovory jsem měl od rodičů. Těch bylo zhruba 17. Zařizovali dort.

V tom všem shonu a stresu jsem opravdu viděl všechno černě. Že dort bude z Globusu, raut nebude žádný a to jsem nevěděl, co se stalo s kytkou. Během závodění a kličkování v hustém provozu Ostravy jsem obvolával rodiče a bratra, abych zjistil situaci. Bohužel mi nikdo z nich telefon nezvedal. Když jsem dorazil do květinářství a spatřil tu nádhernou kytici, trochu to ze mě opadlo. Stále to ale neřešilo problém, že nemáme kam nacpat naše hosty.

Ze zoufalosti jsem zkusil zavolat člověku, kterého jsem viděl dvakrát v životě, jestli by nám náhodou nezařídil salonek ve své restauraci. Díky mým přesvědčovacím schopnostem se mi podařilo zařídit místo oslavy hodinu a půl před obřadem. Jenže nastal další problém. Dort byl naštěstí v pořádku, ale co teď s tím rautem? Objednali jsme cca 80 porcí řízků, 6 kilo bramborového salátu, 2 velké obložené mísy a guláš.

Náš tip: Najdi svého dodavatele – Občerstvení

Když ženich spěchá do cateringové společnosti

Představa, že budu muset vše zaplatit a nesníst, mne dostávala do kolen. Proto jsem nadzvukovou rychlostí vyrazil do cateringové firmy a s úspěchem policejního vyjednávače zaplatil a odvezl pouze 2 obložené mísy. Poté už jsem jen dojel domů, kde mne uvítala budoucí žena se spokojeným úsměvem na rtech a otázkou: „Tak jak to šlo miláčku? Já jsem se měla perfektně.“

V ten moment jsem myslel, že dokážu vraždit pohledem. Sprcha? Jak? Někdo tam straší! Jsem zpocený, smrdím a všechno mě hryže. Za půl hodiny je obřad. Sakra, kde je ten oblek? Konečně volno, jdu si aspoň ten obličej opláchnout a vyrážíme.

Manžel se mi trochu rozpovídal, to jsme nečekali ani jeden, ale myslím, že to hezky dotváří ten krásný kontrast mezi jeho a mým ránem před svatbou. Jak víš, tak naše párové fotky byly v dešti. Pršelo totiž celý den. Na focení jsme vyjeli vybavení jediným, malinkým deštníkem, který nám zapůjčila moje maminka a naše chvíle pod ním by se daly spočítat na prstech jedné ruky.

Zmokli jsme, ale na našem štěstí se to vůbec neodrazilo. Byli jsme strašně spokojení, že to máme konečně všechno za sebou a nesmírně se těšili na svatební cestu. Potom jsme si říkali, že jsme mohli rovnou celou hostinu už předem naplánovat v daném místě a opadl by nám veškerý stres. Bereme to jako cennou lekci a žádné příště (žádná svatba) už nebude. Veškeré oslavy budeme určitě řešit jinak.

Celé album nevěsty @momoe najdete TADY. 🙂

Fotograf: Hana Stránská

Autor: Daniela Malá