Nevěsta Zuzana: „Keňa nás provázela celý den, od hostů, přes faráře, až po naše novomanželské popůlnoční šaty ušité na míru v Keni.“

Jedna moje známá tvrdí, že každý z nás má svojí pravou lásku a ta může být kdekoliv na světě. Zuzana tu svou našla až v Keni. O tom, jak k sobě s Enosem našli cestu a spojily své dva rozdílné světy, si můžete přečíst v tomto článku.

Jelikož jsme všichni moc zvědaví, tak by nás zajímalo, jak jste se ty a Enos seznámili? 🙂 Mám ráda africkou hudbu a proto jsem chodívala na různé taneční party a do afrických klubů v Praze. Tam jsem ale Enose nepotkala, seznámili jsme se přes internetovou seznamku, takže trošku nečekané :-).

Měli jsme první schůzku naslepo, pozval mě do kavárny, přestože nepije kávu. Naštěstí měli grog. V cizích kolektivech jsme oba spíše nekomunikativní, takže se zpětně někdy divím, že jsme se s jeho lámanou češtinou a mou žádnou angličtinou nějak domluvili a jsme spolu už šestým rokem, asi to tak mělo být.

Při jaké příležitosti jsi byla požádána o ruku? Žádost o ruku proběhla při oslavě mých narozenin. Vždy když někdo z nás slaví, máme zvyk chodit na nějaké oblíbené jídlo. Tentokrát jsme zavítali do jedné středomořské restaurace, chtěla jsem zkusit sépiové rizoto a popravdě chutnalo výborně, i když vlastně nevím jak 🙂 (na výročí tam musíme jít znovu, abych to zjistila).

Když řekl, že mi chce dát dárek, uviděla jsem krabičku napovídající šperk. Vůbec mě to nenapadlo, jelikož šperky mi občas dává a o svatbě jsme nemluvili. Ale pak jsem začala číst růžově napsanou básničku u krabičky, která končila „VEZMEŠ SI MĚ?“ (Miluju růžovou totiž.) Byla jsem překvapená, konsternovaná, šťastná a dojatá dohromady, takže jiná odpověď než „ANO“ se slzami v očích nepřipadala v úvahu.

Jaká byla tvá rozlučka se svobodou? A co podnikl ženich? Moje rozlučka byla naprosto, ale naprosto úžasná! Mám skvělou kamarádku od dětství, která byla mojí svědkyní a naplánovala to přesně tak, jak bych si to asi někde uvnitř přála. Véča, pár šampusů, nějaké hry (které bez alkoholu nikdo neměl odvahu hrát, ale musely jsme, svědkyně byla nemilosrdná:-), růžová limuzína a cesta Prahou přes nábřeží až na Pražský hrad a pak ještě taneček. Všechny holky byly úžasné a moc jsme si to užily!

Kluci si stejný večer užívali rozlučku po svém, takže dobré jídlo, pití a taky taneček. To koukali, když jsme za nimi k ránu dorazily jako princezny a pak jsme si to ještě užili spolu, skvělé. Musím se přiznat, že to nebyla moje jediná rozlučka. S kolegyněmi z práce jsme si udělaly holčičí dovolenou u moře.

Byla to taková rozlučková dovolená a taky jsme chtěly nachytat nějaký bronz před svatbou. Holky mi tam přichystaly obrovské překvapení. Když jsem se vrátila jeden večer z běhání, už od dveří jsem šla po svíčkách až na celou vyzdobenou růžovou terasu (to už jsem brečela dojetím), povečeřely jsme a vyrazily ve speciálních rozlučkových tričkách na drink a plážový na piknik.

Co jsi po požádání o ruku začala zařizovat jako první? Říkali jsme si, že máme na přípravy spoustu času a začali jsme objížděním okolí a vybíráním místa. Při zjištění, že už rok dopředu bylo na mnohých místech téměř plno, jsme trošku začali chvátat. Takže první bylo místo a termín.

Setkaly se vaše rodiny už před svatbou? Ač jsme každý z tak trochu jiných světů, řekla bych, že se nám je daří celkem dobře propojovat. Já už jsem byla dvakrát v Keni na měsíčních návštěvách rodiny, takže bych řekla, že jeho rodinu znám, i když je velice rozrostlá. A naopak u nás byl nejstarší bratr Enose, kterého jsme představili i mojí rodině. Na svatbě se tedy viděli dokonce podruhé.

Na čem jste se ohledně svatby shodli hned a na čem bylo naopak těžké se shodnout? Jéé to bylo tolik věcí, co člověk řešil. Zařizovali a vyráběli jsme si téměř vše sami, takže to není vůbec lehká otázka. Na některých věcech, jako třeba místo, termín či barvy, jsme se dohodli téměř hned. Naopak s prstýnky, šaty pro nevěstu, výzdobou, programem či svatebními novinami to bylo horší. Často jsem slýchala v době příprav „Proč toho tolik děláš? To nepotřebujeme.“ a podobné věci.

Nenechala jsem se ale odradit a odměnou za to byla chvála na vyrobenou výzdobu i od ženicha. Pochopil, že jsme to prostě potřebovali, jen mu to trvalo trošku déle :-). Nechal mi v přípravách hodně volnou ruku. Jediné s čím měl velký problém, byly moje šaty. Chtěl je vidět předem, dokonce byl chvilku uražený, že za námi nemohl na zkoušku přijít. Takže mě stálo dost sil ho přesvědčit, že mě uvidí až před oltářem.

Papírování vám dalo hodně zabrat a nakonec to i vypadalo, že budete bez jednoho svatebčana. Jak to nakonec dopadlo? Myslím si, že snad všichni snoubenci řeknou, že papírování před svatbou je nelehká věc, ale pokud si v Čechách berete cizince, je to tisíckrát horší. Každá strana má rozdílné požadavky, které se často neslučují s legislativou druhé země, což ale nikoho nezajímá. Když jsem musela poslat svůj pas na ambasádu chvilku před svatbou, nebyla jsem úplně v klidu.

Stejně tak když musela fotka Enose být 30 dní vyvěšená u nich na úřadě, jestli se k němu nepřihlásí nějaká jiná žena :-). Paní na matrice mě už skoro poznala v telefonu po hlase, ale byla skvělá, tak jsme nakonec vše zvládli zařídit a dostali potřebné papíry pro námi chtěný církevní obřad. Obdobně těžká situace byla s pozváním svatebních hostů z Keni. Chtěli jsme dva, bratra Enose a jednoho rodinného známého, kamaráda. Z nepochopitelných důvodů, i když jsme vše zařizovali stejně, dostal vízum jen bratr.

Ještě čtyři dny před svatbou jsme se usilovně dohadovali s ambasádou v Keni a vypadalo to jako boj s větrnými mlýny. Proběhlo spoustu odvolání v různých jazycích, dokladů, výpisů a asi jsme je udolali, takže kamarád vízum nakonec dostal a přiletěl do Prahy dvě hodiny před obřadem. Dorazil k nám bez kufrů, takže mu Enos musel půjčit své náhradní oblečení a boty, ještě že měl troje.

Zakomponovali jste do vaší svatby něco keňského? Rozhodně! Keňa nás provázela celý den, od hostů, přes faráře, veselého juchání žen během obřadu, spoustu keňského jídla, tance, překvapení s keňským dortem až po naše novomanželské popůlnoční šaty ušité na míru v Keni. Měli jsme prostě česko-keňskou svatbu.

Jak sis užívala péči ve svatební ráno? A kdo ti dělal milou společnost? Celé dopoledne bylo úžasné. Užívali jsme si ho již od brzkého rána, jelikož jsme v místě svatby s Enosem, svědkyní a ještě pár blízkými přáteli byli již den předem. To bych rozhodně všem doporučila, zmizí časový ranní stres. Přijela mi slečna na make-up a další na vlasy, takže jsme se dopoledne krásně střídaly v péči s mou svědkyní, mamkou a když to viděli chlapi, chtěli samozřejmě taky, takže jsme je půjčili i Enosovi a mému bratrovi.

Přípravy probíhaly v našem svatebním úžasném podkrovním apartmánu, dávaly jsme si šampíčko, drbaly, fotily se, průběžně dojatě poplakávaly ještě s mými dospělými drůžičkami a bylo to skvělé. Ještě jsem tam měla malé pomocnice, dcery známých, které jsou prostě moje kočky, takže jsme si i zablbly :-).

Na co zpětně nejraději vzpomínáš? Popravdě vzpomínáme na celý den! Ale pro mě je rozhodně pár okamžiků, na které nikdy nezapomenu, ať jsou to ranní přípravy s mými nejlepšími kamarádkami od dětství, nebo mého bratříčka když pro mě přišel či Enose u oltáře, to jsou silné zážitky.

Kdo tě vedl k oltáři? A jak se tvářil ženich, když tě poprvé uviděl? Tak to už jsem trošku naznačila :-). Bohužel jsem před nedávnem přišla o taťku, takže jeho úkolu se zhostil mladší bratr a byl skvělý. Už když ke mně přišel, viděla jsem, že je dojatý. Upravila jsem mu kravatu, on mi podal kytku a pak brečel a brečel. Když jsme šli po lávce přes jezírko, do altánku za Enosem, bylo to úžasné.

Cítila jsem, jak na nás všichni koukají kromě něho. Stál jak sloup a koukal do země. Zvedl na mě oči až když jsem stála proti němu, rozsvítili se mu a plakal a plakal. Prostě moji chlapi byli naměkko a to se to očekávalo ode mě. Předem jsem od nich stále slyšela, že pořád brečím jen když mi někdo gratuluje, tak ať si vezmu na obřad spoustu kapesníků a pak musel kapesníky Enosovi půjčovat pan farář :-).

Jaké jsi měla první pocity coby novomanželka? Pocit, noo neumím to přesně definovat, byla to směs pocitů. Převládalo dojetí a radost z toho, jak to všechno skvěle probíhalo, že jsme to zvládli, moc si to užili, že máme kolem sebe úžasné lidi a že mám skvělého chlapa, teda už manžela :-).

Takže proběhlo vše podle vašich představ? Ani nevím, jestli jsme si uměli tak krásný den představit. Myslím, že realita předčila naše očekávání mnohonásobně! Celý den jsem si moc užili společně s naší rodinou a kamarády a to pro nás znamená asi nejvíc. Popravdě v den D se může pokazit milion věcí, toho jsem se bála. Jediné, co mělo trochu chybu, bylo ozvučení, ale jinak nic. Byl to prostě náš nejúžasnější a nezapomenutelný den!

Víc fotografií ze svatby Zuzany a Enosea:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!

---