Emoce, emoce a ještě jednou emoce! Nevěsta Veronika se rozpovídala o detailech její svatby s Ondřejem, na které se odrazila její láska k temperamentnímu Španělsku. I o tom, jakou roli hrál Osmany Laffita v její svatební den. Užívejte!

Převyprávíš nám váš příběh?

Tak to by bylo na hodně dlouhé povídání, ale zkusím to ve zkratce. Seznámili jsme se úplnou náhodou na Nové Živohošti, když jsme s nejlepší kamarádkou hledaly okolo třetí hodiny ranní místo, kam si sedneme a ten spící člověk vypadal naprosto neškodně. 🙂 Pak už to šlo ráz na ráz. Po dvou letech přišla žádost o roku na úžasné dovolené a po dalším roce naše vysněná svatba.

V jakém stylu se nesla vaše svatba?

Celý můj život mě doprovází Španělsko. Žila jsem tam, pracovala, studovala… A je to opravdu má srdeční záležitost. Zároveň si myslím, že jsem, řekněme, trochu temperamentní. Takže svatba byla kombinací Španělska a rudé vášně.

Měli jste pro hosty nějaké dárečky?

Měli jsme několik praktických dárků. Papučky a kosmetiku pro rodinu, která přespávala v hotelu. Zapalovače pro kuřáky, mentolky, doutníky pro pány a především vějíře pro dámy. Na ty jsem ostatně velmi hrdá! 🙂

Jak sis užívala ranní hýčkání? Kdo všechno se o tebe staral? Musím přiznat, že jsem se rána trochu obávala. Jak se vše stihne. Přeci jen jsme měli organizačně trochu komplikovanější svatbu. Ráno jsem se ale probudila plná elánu, nadšení a rozhodnutá, že ten den si chci prostě užít! A zcela výjimečně budu myslet hlavně na sebe. Nechávat se opečovávat mou úžasnou vizážistkou, obskakovat mou sestrou a svědkyní v jedné osobě a strojit přímo od toho nejpovolanějšího. Bylo to jako sen!

Jak ses cítila cestou k oltáři? První stresy nastaly, když jsme hrozně dlouho čekali a já netušila proč. To jsem se ostatně dozvěděla až o několik hodin později, když mi koordinátorka na konci focení nadšeně oznámila, že svatba je platná! Svědek od manžela si zapomněl doma doklad. Navíc dveře do kostela nešly otevřít, ale při vkročení do kostela ze mě vše spadlo a já si to jen užívala! A možná už jsem taky trochu brečela.

Dodržela jsi tradici něco modrého, starého, nového a půjčeného?

Jsem velmi ráda, že ano! Ne že bych byla úplně pověrčivá, ale bylo to vlastně vše v jednom. Na obřad jsem měla půjčený starý modrý prsten mojí prababičky. Mohla jsem ji mít alespoň tímto u sebe.

Focení probíhalo mimo jiné na pražském hradě, ve Zlaté uličce a na dalších turisty velice frekventovaných místech. Užívali jste si jejich pozornost?

Pražský hrad nebyl náhodnou volbou. Manžel svůj základní vojenský výcvik absolvoval právě u hradní stráže a je na to patřičně hrdý! Musím přiznat, že pozornost, kterou jsme na sebe všude strhli, jsme si docela užívali. Reakce lidí byly úžasné! Všichni nám gratulovali, tleskali a také si nás fotili.

V kolik jste zakončili oslavu svatby?

Já jsem okolo třetí hodiny „zmizela po anglicku“ a manžela ještě nechala s hosty. Poslední svatebčané odjížděli okolo osmé hodiny ráno. Tou dobou už byl manžel samozřejmě se mnou. 🙂

Jakou jste měli přichystanou zábavu pro hosty?

Kromě svatebních novin a fotobudky jsme měli zábavu hlavně pro děti v podobě skákacího hradu a elektrického býka. Vidíte, zase to Španělsko. Dále samozřejmě koncert a DJ.

Udělili jste vašim svědkům nějaké úkoly? Přijít včas, mít doklady, podepsat se a bavit se. Jak jsem již zmínila, i přes menší komplikace to nakonec vše zvládli.

Čím vás vaši hosté nejvíce potěšili?

Rozhodně tím, že si to všichni užili a byli s námi! Oba s manželem máme velkou rodinu, hodně přátel i rodinných přátel a to, že se všichni sešli a sletěli ze všech koutů světa, bylo opravdu to nejkrásnější!

Jaké byli nejemotivnější momenty z vaší svatby? Napíšeš něco víc k pouštění holubiček?

Ona celá naše svatba byla tak trochu emoční horská dráha. Záchvaty smíchu střídal pláč vcelku pravidelně a ve velmi krátkých intervalech. Holubičky neměly zdaleka jen ten klasický význam, jaký na svatbách mají. Bohužel se z mé i manželovi strany několik velmi důležitých členů naší svatby nedožilo, proto jsme zvolili toto gesto. Za každého jsme vypustili jednu bílou holubičku.

Své svatební šaty jsi po svatbě oblékla ještě jednou. Za jakým účelem?

Mé svatební šaty byly dar od našeho velmi blízkého rodinného přítele Osmana Laffity. Zhruba po roce jsme od něj poprvé slyšela, že bude dělat jednu velkou přehlídku a chce, abych tam šla ve svých šatech. Připadalo mi to jako velmi dobrý vtip a nevěnovala jsem tomu větší pozornost. Když mi po měsíci volal, aby mi řekl, že si potřebuje vyzvednut šaty k menším úpravám (přeci jen tanečky na svatbě byly divoké), a v kolik a kde mám být, tak mne smích přešel.

Byla jsem neskutečně nervózní, ale nemohla jsem mu říci ne. Nejen kvůli šatům samotným, ale myšlenka, proč chtěl, abych se na přehlídce objevila, je dle mého správná. Jak řekla moje teta: „Ty tam půjdeš a za všechny ženské krev a mlíko jim vytřeš zrak!". A tak jsem byla 24.3.2015 zlatým hřebem přehlídky Osmanyho Laffity. 🙂

Víc fotografií ze svatby Veroniky a Ondry:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!

---

Autor článku: Daniela Malá / Fotografie: Simona Smrčková a Kamil Saliba