Nevěsta Verča: „Prošli jsme obrovskými změnami a asi konečně dospěli. Svatba je jen začátek.“

Naše nevěsty

2. lis 2017
janamartish
Atelier Fořt

Verča s Jirkou si padli do oka během návštěvy podzemí. Aniž by se více poznali, domluvili se, že pojedou do Skotska trhat maliny a pak prostopovat Irsko. Všechno zrealizovali a… Rozešli se. Nicméně! Všechno dobře dopadlo a loni v září uspořádali akční svatbu plnou super aktivit!

Veru, jaká jsou nejdůležitější data vaší lásky? Rok 2008, poznali jsme se při mé první návštěvě podzemí mimo veřejné prohlídkové trasy a asi jsme si byli sympatičtí, protože aniž bychom se lépe znali, domluvili jsme se, že spolu pojedeme v létě do Skotska trhat maliny a pak jen tak ve dvou prostopujeme Irsko. Plán vyšel, ale neskutečně jsme si tehdy lezli na nervy a po návratu se rozešli ve zlém.

Rok 2012, náhodou jsme se potkali při večerním courání Brnem. Slovo dalo slovo a během hodiny jsme prolézali Brněnské historické kanály :-). Pak jsem se k Jirkovi přidala na výpravu do Slovinských jeskyní. Následovalo dlouhé odloučení přes léto a na podzim už mi bylo jasné, že bez tohohle kluka nemůžu žít.

Rok 2016, lednová dovolená na Srí Lance, na níž mě Jirka požádal o roku a zářijová svatba. Rok 2017 a narození našeho syna Jonáše, který nám obrátil svět naruby a poodhalil nečekané rezervy fyzických i psychických sil :-).

Vypadáte jako dost akční dvojka. Co nejraději podnikáte? Jirka je jeskyňář, já kajakářka. Oba si rádi hrajeme, šifrujeme, jezdíme na kole, cestujeme. Ale jeskyně nás svedly dohromady a proplétají se celým naším vztahem.

Jaká byla žádost o ruku? Co se žádosti o ruku týče, musím přiznat, že to nebyl úplně můj šálek kávy. Moře, útesy, zapadající slunce, … kýč až za hrob :-). Tohle jsem nečekala. Taky mi teď Jirka připomněl, že má první slova byla: „…si děláš prdel?!“ No, dala jsem tomu na frak, ale naštěstí neřekl „ano, dělám“ :-).

Jakou jsi měla představu o květinové výzdobě? Jaká nakonec byla? Nechtěla jsem dělat žádnou velkou výzdobu. Krásné mělo být místo samo o sobě a slavnostní tečku tomu celému měly dodat právě květiny. Proto mi na nich hodně záleželo. Líbí se mi syté, pestré barvy. Květina měla být tedy barevná a vazba nevyumělkovaná. Osobně bych dala přednost lučnímu kvítí, ale mám na ně alergii, takže se muselo jít trochu exotičtější cestou.

Chvíli jsem přemýšlela dokonce o tom, že si kytici uvážu sama, ale jsem ráda, že jsem nakonec dala důvěru profesionálce. Zmínila jsem před ní svou slabost pro červenou a ona mě odhadla viz výsledek. Květiny byly jako oheň. Nikdy jsem nic tak krásného sálajícího energií neviděla. Navíc jsem strašně mlsná, takže z použití jedlých ostružin jsem byla nadšená.

Jaké byly vaše hlavní požadavky pro místo na vaši svatbu? Obě naše rodiny jsou z různých částí Moravy, my bydlíme v jižních Čechách. Za normálních okolností je neskutečně těžké sem někoho dostat. Stále navštěvujeme pouze my je. Tentokrát jsme to chtěli otočit. Naše svatba, tudíž naše pozvání a náš rajón. O Samotě u houpacího koně jsem snila dlouho. Znala jsem ji z fotek. Moc se mi líbila ta atmosféra. Potřebovali jsme objekt, kam můžeme sezvat všechny na víkend.

S padesátkou svatebčanů jsme ubytovací kapacitu trochu přepískli, ale naštěstí se dobrých lidí najde. Spalo se ve spacácích na pódiu, nad pódiem, ve stanech i v hamace v lese :-). Pravda, strávit svatební noc na podlaze mezi deseti dalšími asi není podle představ většiny nevěst, ale asi to patřilo k charakteru svatby a párovou intimitu konečně dodala svatební cesta do Benátek, na kterou jsme hned v pondělí odjížděli :-).

Co bys řekla, že vás na vaší svatbě nejvíce charakterizovalo? Udělej si sám :-). A tím nemyslím snoubence, ale svatebčany. Kdyby nebylo jich, žádná svatba v tradičním slova smyslu by se nekonala. Sešli jsme se již v pátek a celý večer zdobili a dodělávali.

Na statku celou dobu nebyl žádný personál, a tak se o sebe lidé starali navzájem. V sobotu si připravili snídani (rozuměj zatopili ve venkovní peci, ohřáli párky, nakrájeli buchty, které si přivezli, dělali si sami čaje a kávu) a než jsem se v poledne vyprostila ze spárů kadeřnice a kosmetičky, připravili nádhernou svatební tabuli i místo pro obřad.

Hudebníci byli na svých místech, raut ve sklepě. Když se ukázalo, že není možné postavit mísy s polévkou doprostřed stolu, bleskurychle se postarali o roznášení a podávání. Všichni kolem nás byli vážně skvělí a připravili nám úžasnou svatbu, kterou jsme si užívali od začátku až do konce.

Dohnal tě ať už během příprav nebo během svatby stres? Myslíš to, že všichni stojí ve špalíru, hraje hudba, otec nevěsty i matka ženicha jsou připraveni a najednou nikdo z nich neví, kdo vede koho a kdo jde vlastně první a kdy? Nebo to, že si máte vyměnit prstýnky a ouha, ono to nejde nasadit? To jsou ale asi prkotiny. Dost mi během obřadu pomohlo, když jsem viděla, jak se oddávajícímu klepou ruce, člověk si uvědomí, že není sám, kdo má trému :-).

Jak ses cítila jako nevěsta? Skvěle. Celý den ve středu zájmu, obklopená lidmi, které máme nejradši, a kteří přijeli jen pro ten fakt, aby byli s námi. Může být snad něco lepšího?

Jak probíhal váš svatební den? V sobotu ráno jsme se probudili do typicky sychravého podzimního dne. Na polích kolem statku se válela mlha, na trávě a větvičkách se objevila jinovatka. Na dvůr se pomalu začali trousit první procitnuvší po páteční náročné noci (ano, v pátek večer se krom příprav a seznamování taky trochu oslavovalo :-).

Dopoledne probíhalo ve znamení příprav – umýt, obléct, vizážistka, kadeřnice a najednou bylo poledne. Slunce hřálo, všechno bylo připravené, hudba hrála, svatebčané na nás čekali u rybníčka v místě obřadu. Stačilo vyjít ze dveří a nechat se dovést k oltáři :-). Obřad, oběd formou rautu a odpočinek. Lidé se vyvalili na sluníčko na deky, někteří se i koupali. Tak nádherně se ten den udělalo. Pohodička. My jsme se šli projít s fotografem do lesa.

Odpoledne pro nás kamarádi připravili pořádnou zděnou pokladničku. Klíč od ní byl kalač visící na vzrostlém stromě. Jirka to neměl jednoduché, ale s lany naštěstí umí zacházet dobře. Mě pak vzali i s kajakem na ramena čtyři chlapi a jelo se na projížďku a hledání ztracených hrníčků. Ani jsme se nenadáli a přijela večerní hudba. Šlo se na první tanec v zapadajícím slunci. Těšili jsme se moc. Jirka dřív závodně tancoval, já se mu to snažila nekazit.

Večerní zábavu jsme prokládali hrami, jídlem a saunou :-). Většina lidí odpadla brzy. Tak to dopadá, když se paří už od pátku :-)). Zůstala úzká skupinka trdlující do tří do rána. Jeli jsme na zákuscích, takže síla byla :-). Nad ránem jsme spokojeně zalezli do spacáků. V sedm už jsme byli na nohou a šlo se uklízet. Nedělní ráno bylo skvělé. Všichni chtěli pomáhat. Vypadali šťastně a spokojeně i při umývání nádobí. Nebo jsem se tak cítila já? Měla jsem z toho pocit perfektně vydařené víkendové akce :-).

Jedna z aktivit pro hosty byla otázka, kam máte vyrazit na novomanželská randíčka. Jaké tam byly tipy? Respektive, co určitě musíte absolvovat? Už nevím. Že by do jeskyní? 🙂

Čím dalším se vaši hosté mohli zabavit? Hlavním lákadlem a naší pýchou byl „jeskyňářský trenažér“. Čtyřmetrová roura o průměru 30 cm a prolez, kdo se nebojíš. Někteří se dokonce svlékli do naha, aby zmenšili svůj objem. Prozradím, že to nepomáhá :-). Kamarádi, kteří provozují půjčovnu, přivezli dvojkolo, můj nastávající lehokolo, kamarád kajak.

V areálu U houpacího koně jsou dva obří dřevění koně. Bezvadné houpačky nejen pro děti. Večer nám majitel roztopil saunu…Myslím, že bylo, jak se sportovně vydovádět. Pro pohybuméněchtivé jsme měli svatební kvíz, svatební noviny, připravené rodokmeny obou klanů a šifrovačku s cestou k pokladu.

A co byl ten poklad? 🙂 Mega pytlík žužu bonbonů.

Jaké dárečky jste si připravili pro vaše hosty? Moje rodina každoročně vyrábí výborný domácí rybízový sirup (jako dítě jsem o prázdninách u babičky musela každé ráno štamprlu téhle pochoutky vypít. Tak moc věřil můj děda v blahodárné účinky této rudé tekutiny 🙂 ). Takže jsme toho využili. Nalili jsme ji do skleněných lahviček a zároveň na ně uvázali lístečky se jmény svatebčanů a označili tak místa k sezení. Mám ráda jednoduché věci. Myslím, že se to esteticky moc povedlo. Dodnes je mají někteří vystavené doma. Chudáci asi ještě netuší, že obsahem není alkohol :-).

Od vaší svatby už uběhl rok. Co se u vás změnilo a jak se vám daří? Prošli jsme obrovskými změnami a asi konečně dospěli. Svatba je jen začátek, po té se ještě nic moc nemění, ale narození dítěte, zahájení stavby domu a konec se zaměstnáním, to jsou okolnosti, které člověka pěkně zpracují. Chce to hodně kompromisů a partnerského vyjednávání, ale naštěstí se nám to daří. Dalo by se říct, že už nejsem takový bujarý větroplach a stále víc si vážím něžného závětří a opory, kterou nalézám v manželovi.