Jistě si ještě některé z vás pamatujete na webové stránky Alik.cz. Nevěstě Kristýně to přineslo ale mnohem více, než některé z nás – manžela, který ji už více jak jedenáct let na rukou nosí. O jejich příběhu i o svatbě, na které se nevěsta proměnila v bohyni, si můžete přečíst v následujícím článku.

Se svým manželem ses seznámila již v útlém věku. Povyprávíš nám váš příběh lásky?

Bylo nám třináct a oba jsme byli zaregistrovaní na tehdy známém dětském webu Alik.cz. Jednou jsem brouzdala mezi profily a narazila jsem na profil s názvem „ahlis“. Každý měl název profilu ve stylu „Honza88“, „Assasin1234“, „Angelman“ a podobně, takže mě zajímalo, co jeho přezdívka znamená. Nějakou dobu jsme si psali, než mi to prozradil. Bylo to jeho příjmení, ale pozpátku. Kdo by si tenkrát pomyslel, že ho za x let budu nosit psané popředu. Následovala první schůzka, poté několik dalších a v šestnácti letech jsme spolu začali chodit. Na začátku to bylo jen takové to, aby člověk s někým chodil a mohl se s tím chlubit, ale po roce z toho vznikla láska jako trám. Dnes jsme spolu jedenáct let a necelý rok manželé.

Jak proběhlo vaše zasnoubení?

Byli jsme spolu 10 let, takže jsem si už nějakou dobu přála být jeho ženou navždy. Pořád mě napínal. V Thajsku nic, na vyhlídce u jeho chaty nic, na večeři nic… Jednou jsme jeli z večeře a on mi řekl, že mě vezme do fotobudky, když nám to minule nevyšlo. Měla jsem šílenou radost, protože fotobudky miluji. Vlezli jsme dovnitř, udělali první, druhou fotku a u třetí vytáhl prstýnek. Třetí fotka vypadá tak, že jsou tam vidět jen vršky našich hlav, protože jsem ho v tu chvíli dojetím objala. Fotky máme dodnes v rámečku a na výročí zasnoubení se chodíme fotit znovu do té samé fotobudky

Teď zabrousíme trochu do svatebních příprav. Měla jsi obavy, že se něco pokazí? Čeho ses nejvíce bála?

Bylo spousty věcí, kterých jsem se bála. Bude málo jídla, někdo onemocní, stodola na večerní párty nebude vyklizená, že se po úraze s kotníkem nevejdu do šatů a dalších tisíc věcí. Nejvíce jsme se asi obávali počasí. Týden před svatbou hlásili polojasno, ale den před svatbou se předpověď změnila na přeháňky. V den svatby celé dopoledne nepršelo, na obřad krápalo a odpoledne lilo. Nám to ale vůbec nevadilo.

Jak moc ti při plánování pomohly webové stránky Beremese.cz?

„Beremko“ pro mě bylo velkou inspirací. Nejdřív jsem tam chodila kvůli svatbě kamarádky. Líbilo se mi pozorovat její přípravy a prožívat to s ní. Potom jsme se s Petrem zasnoubili a já jsem díky tomuto webu přišla na půjčovnu Polaroidů, jmenovky ze šišek, udělala jsem si přehled ohledně množství jídla a alkoholu, inspirovala se dekorovat jutou stoly atd. Prostě jsem tam našla skoro každou odpověď na mou otázku ohledně svatby.

Kde jsi sehnala své svatební šaty a byly to šaty, které sis vysnila?

Šaty byly kapitola sama pro sebe. Nejdříve jsem si vybrala šaty od úžasné návrhářky „From Kaya with love“. Růžové. Byla jsem na přeměření a domluvily jsme i šití. Jenže potom mi to nedalo a říkala jsem si, že nevěsta jsem přece jen jednou, takže bych měla mít bílé šaty. Jen tak na zkoušku jsem si z votocvohoz.cz objednala bílé krajkové šaty. Když mi dorazily, byla to láska na první pohled.

Kdo vám zařizoval výzdobu?

Výzdobu jsem si celou navrhla a dělala sama. Něco jsem koupila z bazaru na beremese.cz, něco na internetu po designových obchodech, něco málo jsem vyráběla. Na výzdobě jsem si dala dost záležet, i když mi spousta lidí říkala, že je to zbytečné. Myslím, že se nakonec povedla.

Jaké bylo ráno v den tvé svatby?

Myslím,že stejné jako ráno všech nevěst. Vstala jsem, dala jsem si k snídani rybí pomazánku a vůbec mě nenapadlo, že to není úplně nejvhodnější nápad. Potom přijela vizážistka a tři hodiny mě líčila a česala. To bylo asi to nejhorší z celé svatby. Sedět tři hodiny na židli, vidět jak okolo vás všichni pobíhají a snaží se vše zařídit bez vaší pomoci. Byla jsem hrozně nervózní.

Měla jsi nádhernou květinovou korunu. Vydržely kvítky čerstvé a svěží celý den?

Vzhledem k tomu, že bylo relativně chladno, vydržela květinová koruna až do pozdních hodin. Dokonce přežila i převlékání do trička a džín a skoro neopadala. Práce paní květinářky byla prostě perfektní.

Tvé družičky měly stejné šaty. Nebyl to pro ně problém?

Měla jsem úžasné družičky. Byly to ty nejochotnější holky pod sluncem, co mi moc pomohly s celou organizací svatby. Takže pořídit si stejné šaty jim nedělalo žádný problém.

Na svatbě jste měli dva fotografy, myslíš, že je lepší mít dva než jednoho?

Už od začátku jsem si moc přála mít dva fotografy. Přece jen každý fotograf zachytí momenty celého dne svým způsobem. Myslím, že to byla velká výhoda a dodnes si moc vážím nabídky Toma a Barči, že budou fotit oba.

Vaše fotky jsou dost uvolněné a je na nich perfektně zachycená atmosféra. Cítili jste se před fotoaparátem nervózně?

Já ne. Ráda se fotím. Manžel byl nervózní možná trochu ze začátku. Ale myslím, že stačilo jedno nebo dvě piva a byli uvolnění všichni. Dali jsme si předsevzetí, že nejvíce nám záleží na tom, aby se všichni bavili, byli v pohodě, necítili se nějak strojeně a užili si to s námi.

Existuje nějaká věc, která se vám na svatbě opravdu osvědčila tak moc, že by jsi jí doporučila budoucím nevěstám?

Největší úspěch měl Polaroid. Byla s ním neskutečná sranda. Dali jsme ho na stolek s cedulí, ať nám svatebčané zanechají fotku se vzkazem. Namísto knihy hostů. To stačilo na to, aby se o něj všichni skoro porvali. Dnes máme z polaroidových fotek album nad kterým se vždy zasmějeme. Další velký úspěch měly komiksy. Manžel je vytvořil na základě různých scének z našeho života a visely u vchodu do stodoly. Takže nejvíc bych nevěstám doporučila, aby byly prostě své a svatba byla osobitá.

Jaký okamžik byl pro tebe z celé svatby nejsilnější?

Myslím, že nejvíc silný pro mě byl okamžik před „ano“. Vůbec nevím, co oddávající říkal. Mačkala jsem ruku manželovi, dívala se na něj a hlavou mi probíhalo celých těch úžasných 10 let, co jsme spolu prožili. Byl to nádherný moment.

Víc fotografií ze svatby Kristýny a Petra:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!

---

Autor článku: Daniela Malá / Fotografie: Little Cloud, Lifestalking