Nevěsta Tereza: „Svatební dort byla moje největší výzva. A byl ještě krásnější jako na fotkách.“

Naše nevěsty

16. kvě 2017
Daniela Malá
Kadrastudio

Tereza s Petrem toužili po svatbě v přírodě. Proto si své "Ano" řekli na Hančově Boudě a to i přesto, že je od jejich bydliště vzdálená 100 kilometrů. Pokud se chcete podívat, jak to nakonec vše dopadlo a přečíst si pár tipů ohledně pečení naked dortů a na co si dát pozor při nakupování svatebních šatů online, tak rozhodně neváhejte číst dál. 🙂

Terezko, zamilovala ses do Petra hned na první pohled? Nezamilovala, a dokonce ani na druhý nebo na třetí. Byli jsme spolužáky od první třídy základní školy a potom jsme spolu pokračovali na osmileté gymnázium. Na vysokou školu jsme se každý vydali jinam, já do Prahy a Petr do Liberce. Scházeli jsme se však stále i s ostatními kamarády o víkendech. Z Petrovy strany jsem cítila nějakou dobu náklonnost. A jednoho dne, na oslavě mých dvacátých druhých narozenin, jsme se poprvé políbili a od té doby jsme spolu.

Jak jsi byla požádána o ruku? Nebylo to nic velkolepého ani přehnaně romantického. Ale bylo to prostě naše. Jeden den přišel Petr z práce, ale nepřišel se se mnou pozdravit, tak jsem se ho vydala hledat. Volala jsem ho a jako odpověď slyšela jen smích. Pak vystoupil zpoza lednice s růží v ruce, klekl si a zeptal se mě, jestli bych si ho nevzala. Souhlasila jsem, ale nebyla jsem si úplně jistá, jestli si nedělá legraci, nikde jsem totiž neviděla prstýnek. Jak se ukázalo, zapadl do růže, takže jsme ho museli vyklepat . Protože bylo před Vánoci, vydali jsme se na vánoční trhy a potom na dobrou večeři.

Co pro vás při výběru místa pro svatbu bylo nejpodstatnější? Chtěli jsme mít svatbu venku, v přírodě. To byla nejdůležitější věc. Hledali jsme v okolí našeho bydliště, to se nám ale nedařilo. Potom mi taťka navrhl Hančovu boudu na Benecku, 100 km od nás. Nejdříve jsem si myslela, že je to nereálné celou stavbu zařídit takhle na dálku. Ale Hančovku znám, trávili jsme tam v dětství každou zimu, a vždycky nám tam bylo moc dobře.

Krkonoše máme strašně rádi, je tam nádherně, pohoda a klid. Nemuseli jsme dlouho přemýšlet. Hančovka byla ta nejlepší volba, všechno od jídla po přístup majitelů i personálu bylo perfektní. A to nádherné okolí. Stačí se podívat na fotky, naše svatba by jinde nebyla krásnější.

Vysnila sis něco ohledně svatby, co se prostě nedalo zařídit/vyplnit? Tak to ne. Měla jsem na svatbě všechno, co jsem si přála. Ten den by někdo možná neoznačil jako dokonalý, nějaké maličkosti by se určitě našly, například nám taťka zařídil do výslužek svatební slivovice a nálepky na ně dorazily až v den svatby, kdy už byly výslužky zapečetěné, nebo asi v 10 hodin dorazila policie kvůli rušení klidu. Kvůli těm drobným nedokonalostem máme ale aspoň na co vzpomínat. Nezměnila bych jediný detail.

Své vysněné svatební šaty sis vybrala na Etsy.com. Neměla si trochu obavy, co přijde? A co bys budoucím nevěstám poradila, aby při kupování šatů na internetu nepodcenily? Etsy byl strašný risk. Doporučila mi ho jedna nevěsta z Beremese a ta měla krásné šaty, takže to jako první zmírnilo mé obavy. Obešla jsem spoustu svatebních salónů, ale nikde jsem nemohla najít šaty, které by se alespoň blížily mé představě. Nechtěla jsem klasické dortové a ani šaty s korzetem, chtěla jsem rozevláté s krajkou a krásnými zády, a také abych se v šatech cítila pohodlně a vydržela v nich celý den. Ty své jsem našla na Etsy.

Napsala jsem prodejkyni o reálné foto a stejně tak slečně, která si u této prodejkyně šaty, ač jiné, již zakoupila. Obě mi fotografie ochotně zaslaly. Věděla jsem o šílených fiascích u šatů z Ebay, ale bylo mi jasné, že za 2 000 Kč nikdo nemůže čekat zázraky. Šaty z Etsy takhle levné nebyly, vyšly ale v podstatě na částku, jakou bych dala za půjčení šatů v salónu. Šaty přišly a byly nádherné. Budoucím nevěstám bych doporučila hlavně se nebát prodejkyně na cokoliv zeptat, rozhodně si nechat zaslat reálná fota šatů, projet si recenze a také kontaktovat ostatní kupující.

Dodrželi jste tradici, že ženich nemá nevěstu 24 hodin před svatbou vidět? Tak tuhle tradici jsme nedodrželi. Celý víkend jsme trávili na Hančovce, takže jsme měli s Petrem jeden pokoj. Ale ani bych vlastně sama spát nechtěla, lépe se mi s ním usíná. A člověk den před svatbou spokojený spánek potřebuje.

Kde všude ses nechala inspirovat? Inspirovala jsem se hodně tady na Beremese i jinde na internetu. Byli jsme také na svatebním festivalu, ale internet byl rozhodující. Nechtěli jsme opulentní svatbu, ale spíš pohodovou, přírodní. Přípravy mě hodně bavily, i když to bylo náročné. Spoustu věcí jsme si dělali sami, jako například oznámení, vývazky, svatební noviny, skleničky na květiny, dýňové marmelády a perníčky do výslužek. Hodně mi pomáhal i Petr.

Nejen dekorace, ale i svatební dort sis dělala sama. Zkoušela sis to předem a kolik času ti to zabralo? Svatební dort, to byla moje největší výzva. Nahý dort byla první věc, kterou jsme měli vybranou, a to dlouho před tím, než mě Petr vůbec požádal o ruku. Nemáme rádi přeslazené fondánové dorty s máslovým krémem. Chtěli jsme něco lehkého, svěžího s ovocem. Jednou jsem na internetu narazila na tenhle naked cake, a řekli jsme si, že pokud se někdy vezmeme, budeme mít přesně takový.

Nejprve mě ani nenapadlo, že bych si mohla dort upéct. Ale peču ráda a po tom, co jsem obešla pár cukráren a v žádné jsem neochutnala to, co jsem si představovala, jsem se rozhodla, že to zvládnu sama. Kolegyně mi poradila, že se dají korpusy zmrazit a co víc, že jim to prospívá. Vyzkoušela jsem to a byla to pravda, korpusy jsou pak vláčnější. Zabralo to opravu hodně času, a to hlavně pro to, že jsem pekla dorty vlastně tři. Bála jsem se, že jeden třípatrový nebude stačit.

Před svatbou jsem dort zkoušela dvakrát, ale pouze jedno patro. Na ostro se začalo týden předem korpusy, ty jsem pekla opravdu celý den od rána do večera, pomáhala mi mamka, ta mi obecně se svatbou šíleně pomohla. Neozdobené korpusy nevypadaly nic moc, takže přišly mírné nervy . Ale bylo upečeno, zabalily se a šup s nimi do mrazáku. Dva dny před svatbou jsme korpusy namazali marmeládou a krémem, na který jsme si dělali i domácí žervé. Ovoce na dort mi zařídila babička ze své zahrádky a borůvky natrhala kamarádka.

V den svatby mi potom kamarádky dorty ovocem nazdobily. Poprvé jsme je s Petrem kompletní viděli, když jsme vcházeli na hostinu, a byly dokonalé. Nikdy bych nevěřila tomu, že bych mohla mít tak krásný svatební dort. Kamarádkám jsem jako inspiraci pro zdobení poslala fotky a řekla jim: „Takhle by se mi to líbilo, ale chápu, že takové nebudou“ Ale byly ještě krásnější! A vlastně i všem moc chutnaly.

Se svatebními perníčky sis také očividně vyhrála. Neměla si u toho nervy? Perníčky byly kupodivu jednou z nejlehčích věcí a měla jsem je vlastně i rychle hotové. Mám trénink z Vánoc. Největší nervy byly u dortu a potom také u marmelád. Dělaly jsme dýňové marmeládky do výslužek. Myli jsme sklenice, drhli z nich etikety, celý den do noci jsem vařila několik várek marmelády a naplněné sklenice potom zavařila.

Druhý den byly marmelády tekuté, skoro jako přesnídávky. Obrečela jsem to. Takové práce a všechno teď vyhodit? Naštěstí mě zachránila babička, poradila mi všechno převařit, doplnit gelfix ale pak už nezavařovat. Takže všechno otevřít, vylít, sklenice znovu umýt.. ale pak už marmelády držely.

Co pro vás bylo důležité při výběru fotografa? Koho jste nakonec vybrali? Hledala jsem hlavně přirozenost. Nemám ráda vyumělkované, přeretušované fotografie. Chtěla jsem, aby ve fotografiích byl zachycen náš den tak, jak si ho sami budeme pamatovat. Nakonec jsme vybrali Kateřinu Prokopovou a její Kadrastudio, která nám všechno splnila. Její fotografie dokonale zachytily celou svatební atmosféru. Máme spoustu krásných momentek i fotografií zaměřených na detail. Myslím si, že z našich fotografií je cítit pohoda toho dne, a o tom nám šlo.

Který svatební dar vás nejvíce potěšil? To nemohu říct. Kamarádky mi upekly krásné minimuffinky i výborné pohárkové cheesecaky, připravily nám překvapení ve formě her pro novomanžele i zážitkového kalendáře. Babička napekla košíčky a medové řezy, Petrova mamka koláče. Krásné překvapení jsme měli i od mých rodičů, a to chomout pro Petra a kytici z vařeček pro mě. Stejně jako to měli na své svatbě. Už jako malé se mi to strašně líbilo na jejich svatebních fotkách, to mi udělalo strašnou radost.

Ale jinak musím vyzdvihnout celkovou pomoc všech. Hodně lidí přijelo na svatbu už v pátek a strašně nám pomohli, rozdělali pompomy, navěsili venku světýlka a ozdobili svatební oblouk, naše mamky nám udělaly krásné kytičky do váziček z květin ze zahrady, táta v den svatby uspořádal pro zájemce malý golfový turnaj. Kamarád Honza Pečený nám dal jeden z nejhezčích darů tím, že nám celý den natočil a potom vytvořil skvělý svatební klip i video.

Je to vážně úžasné, když člověk vidí, kolik má kamarádů, kteří mu pomohou. Také jsme dostali baseballovou pálku s datem naší svatby, cedulku na dveře s naším příjmením a i hodně příspěvků na naši svatební cestu, někdy i hodně originální formou, moc se nám líbil třeba strom ze stokorun.

Svatební den je plný krásných momentů. Který ale byl pro tebe ten nejvíc top? Tak to už vůbec nemohu říct. Celý víkend byl opravu skvělý. A to včetně pátečních příprav i nedělní kocovinové česnečky. Ze samotného svatebního dne bych vyzdvihla obřad, ani ne tak proslov oddávajícího, který jsem upřímně vůbec neposlouchala, ale celkovou atmosféru toho okamžiku a místa.

Dále pak skvělý proslov našeho svědka Radka, který nás snad lépe vystihnout nemohl. Skvělou obědovou atmosféru u výborného jídla – nemohli jsme si vynachválit oddělené stoly, v průběhu hostiny jsme mohli jednoduše všechny hosty obejít. I focení se mi moc líbilo, bylo to takové příjemné procházení se a mohli jsme být alespoň s Petrem chvíli spolu v klidu.

První tanec jsme si také moc užili. No a pak večerní zábava, tancovala jsem až do rána, mimochodem pořád ve svých šatech. V jednu chvíli jsem ale jen seděla a dívala se na to, jak všude svítí světýlka a nad svíčkami se sklání hosté a říkala jsem si, že lepší by to snad nemohlo být. Před svatbou jsem mnohokrát četla, že svatební den byl pro nevěsty ten nejkrásnější, a přišlo mi to jako klišé, ale já mohu nakonec říct, že pro mě to byl skutečně prostě ten nejkrásnější víkend.

Jak se vám daří po svatbě? Je to ještě lepší, než předtím? Svatba ve skutečnosti není takový přelomový okamžik, alespoň ne pro nás. Ale myslím, že je pravda, že vztah se tím určitým způsobem oživí. Daří se nám ale moc dobře, zažili jsme hned dvě stavební cesty – jednu českou Moravou na kole a potom nezapomenutelnou Srí Lanku s batohem na zádech. Momentálně zařizujeme byt a těšíme se, co přijde dál.