Nevěsta Tereza: „Obě jsme měly svatební šaty, nechtěly jsme, aby se ztratilo kouzlo svatby dvou nevěst.“

Tereza a Tereza Vlkovy. Ne, opravdu jsem se nepřepsala. Dneska si přečtete příběh dvou krásných nevěst. Z tohoto rozhovoru je úplně cítit, jak se holky mají rády a že se ve svém životě perfektně doplňují. Věřím, že se Vám to bude líbit :-).

Terko, za jakých okolností vás osud svedl dohromady? Obecně lidem ve srandě říkáme, že máme dvě verze, protože já nerada mluvím o tom, že jsme se poznaly trapně přes internetovou seznamku. Raději mám tu verzi, kdy jsme se osobně poznaly na táboře s koňmi, kde dělala Terka tzv. „hlavase“ a zároveň zdravotníka. Pravdou však je, že jsme se skutečně poznaly přes internet, ale i přesto bylo naše seznamování poměrně intenzivní.

Poznaly jsme se v červnu 2013, celé léto jsme spolu byly na chatě na Karlštejně a v září rovnou hurá na patnáctidenní dovolenou do Bulharska. Na tyhle naše začátky často vzpomínáme. Já měla zrovna prázdniny, chodila jsem ještě na vejšku, takže jsem se celé dny jen tak povalovala na zahradě, zatímco Terka každé ráno vstávala a jezdila z Karlštejna do Prahy do práce, navíc na nádraží na kole a z nádraží vlakem. Tomu se říká dělba práce :-D. Pro mě to byla taková pohoda a bezstarostné období.

Co na Terce nejvíce zbožňuješ? Terka je typický beran. Je živel. Tolik životní energie a elánu jsem ještě nikdy u nikoho neviděla. Miluji její optimismus. Líbí se mi na ní, že nikdy nic nevzdává. A když říkám nikdy, tak nikdy. Neustále mi chystá nějaká překvapení. Třeba v srpnu jedeme na dovolenou „Tůr po Čechách“, ale já vlastně nevím kam.

Itinerář cesty a programu, který naplánovala, dostanu až den před odjezdem. Nebo se mě pár dní před svatbou ptala, jestli je něco, co na svatbě nebude a mrzí mě to. No, tak jasný, že mám slabost pro ohňostroje. A co čert nechtěl, když na svatbě práskla první rána ohňostroje, tak ani já jsem nezastavila slzy. Terka je bezedná studna nápadů a návrhů.

V rodině i mezi přáteli už všichni známe takové to její: „Tak jinak, mám návrh – uděláme to takhle …“ a už to jede :-D. Její neuvěřitelná schopnost tolerovat každou mojí botu a navíc i mou poněkud hysterickou osobnost, je nenahraditelná. V neposlední řadě zbožňuji, když je holka tmavovlasá a má světlé oči a taková Terka přesně je.

Jak váš vztah ze začátku vnímala vaše rodina? Naši vnímali náš vztah od začátku dobře. Terku znali a hned si ji oblíbili a stejně tak i naopak. Já jsem se doma tzv. „vyoutovala“ už v šestnácti letech, takže s tím, že mou druhou polovičkou je žena, žádný problém nebyl. Dnes je ta rovina tchyně/tchán alá snacha na skvělé úrovni. Můj taťka Terku občas zdraví: „Čau zeťáku.“ :-D.

Naši mají Terku moc rádi. Mamka říká, že se s ní mám jako v ráji a maminky mají vždycky pravdu. Rodiče jsme spolu seznámily asi rok po našem seznámení a od té doby se pravidelně vídají na mejdanech na chatě nebo na garden party u babičky.

Kdo koho požádal o ruku a jak? Z Terky vyprávění vím, že mě chtěla požádat loni v srpnu romantickým poklekem na dovolené u moře při západu slunce. Ale co si budeme povídat, já na tu romantiku moc nejsem… A když doma padla otázka, jen tak mimo řečí, jestli jsem někdy přemýšlela o tom, jak bych chtěla být uvedena do stavu „zasnoubená“, tak první, co ze mě vypadlo, bylo: „No, v žádném případě bych nechtěla dostat prstýnek někde u moře na pláži při západu slunce. Taková klišé nejsou nic pro mě.“

A bylo vymalováno. Tak jsme se 6. 7. 2016 sešly s Terkou a s mou kamarádkou (nyní už svědkyní) v restauraci na pivě a Terka objednala tři zelené. „Na zdraví, ťuk, kop ho tam“ a zásnubák v puse. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, o co vlastně jde. Nemohla jsem tomu uvěřit. Po cestě domů mi ještě na louce utrhla kytičku, poklekla a oficiálně se zeptala, jestli se stanu její ženou. Takové byly naše nevšední zásnuby ve znamení „zelená do dalšího levelu".

Jak jste se rozhodovaly o tom, jaké budete mít společné příjmení? Ona volba společného příjmení není v naší komunitě až tak častá. O náhodě společného křestního jména ani nemluvím. Nicméně, volba příjmení byla vcelku jasná. Vlková je jednoduché, jednoznačné, české a hezké. Pracuji s klienty, kterým často sděluji po telefonu svůj email a skutečně ocením, když to příjmení nebudu muset složitě hláskovat a vysvětlovat jim, že ve slově Žídková není „t“, ale „d“.

Samozřejmě jsem se ptala i našich, jestli je nebude mrzet, že už nebudu pokračovat s tímhle příjmením. Naštěstí to nebyl žádný problém, protože i taťka se narodil s jiným příjmením, než má teď. Takže volba byla jasná a od 1. 7. 2017 už jen Tereza a Tereza Vlkovy.

Kamarádi jsou k tomu docela skeptičtí, že teď nás nebudou moci rozlišit už vůbec, ale už teď se objevují různá poznávací znamení, např. „malá Terka, velká Terka“, „Terka a Terka Terka“, „naše Terka a druhá Terka“ a tak. A na druhou stranu, když už je ta možnost mít nějakou raritku – specialitku, proč toho nevyužít? Aspoň si můžeme chodit vzájemně pro poštu :-D.

Jaké bylo vaše svatební ráno? Především jsme vstávaly na poslední chvíli, a když zazvonil budík, tak z Terky strany nemohlo zaznít nic jiného, než: „Tak ještě 10 minut.“ Jako zodpovědné nevěsty jsme si došly na poctivou snídani spolu s pár lidmi, kteří nám od pátku pomáhali chystat místo svatby. A pak to začalo.

Najednou se brzké ráno přehouplo do dopoledne, nastoupily holky ze salonu a začaly nás líčit a česat. Byla u toho velká sranda, samy vizážistky říkaly, že by nikdy nevěřily, jak super je líčit dvě nevěsty a ať mají víc takových svateb. Naštěstí jsme tam měly od pátku dobrý výběr lidí, kteří za nás ráno všechno zajistili, takže jsme se nestaraly už vůbec o nic.

A že toho zařizování ráno nebylo málo. Přijely koláčky, musely se přivítat a ubytovat hosté, rozdat vývazky, připravit venku místo pro obřad, musely se rozdat květiny na stoly a spousta dalších věcí. Naši pomocníci však byli zdatní a všechno zvládli na jedničku.

Vybíraly jste svatební šaty společně? Svatební šaty byl asi největší boj vůbec, co jsme ohledně svatby zažily. Já jsem měla jasno, jsem nevěsta = jednoznačně šaty. Jenže Terka není úplně šatový model, takže jsme to trochu lámaly přes koleno. Vůbec největší problém jsem měla s tím, že já půjdu v šatech a Terka vedle mě půjde v obleku/kostýmu.

Připadalo by mi to, jako když si beru mužského a ta svatba by ztratila kouzlo dvou nevěst. Přes velké peripetie, boje a porady s přáteli jsme nakonec udělaly kompromis. Pokud šaty, tak krátké. Pokud šaty, tak jedině ušité. Vybíraly jsme je spolu, na zkoušky jsme chodily spolu a utajenými nevěstami jsme se tak staly jen pro naše hosty, což i tak znamenalo hodně, protože Terku v šatech neviděl téměř nikdo a mě naposledy před sedmi lety v maturitních.

Nakonec to dopadlo tak krásně, jak to dopadlo a Terka je ráda, že je měla a i přesto, že měla oblečení na převlečení, tak v nich vydržela až do doby, než se šlo na kutě.

Ve svatební den jste ve vypadaly obě podobně – stejné květiny, šperky… Jste si tak podobné i ve skutečnosti? Vůbec. Terka je optimistický extrovert, při každé příležitosti středem pozornosti. Já jsem nejraději sama doma a čtu si. Terka je ochotná, pozitivní, přátelská, ničeho se nebojí a nic nevzdává. Jde si za svým cílem. Mezi lidmi je oblíbená. Já se ve společnosti lidí stydím a jen když je už lépe znám, tak se dokážu odvázat.

Když jsme někde na party, tak padne desátá večer a já už pokukuji po hodinkách a přemýšlím, jestli není nevhodný, když odejdu tak brzo. Jsem panikářka a černá kronika, co se bojí i jezdit v autě jako spolujezdec po pražském okruhu, hlavně na Barranďáku, kde jsou 4 pruhy :-D. Terka je spontánní, rozhoduje se z hodiny na hodinu, ale já bych měla nejraději všechno naplánované už rok dopředu a měla svý jistý.

Podle Terky je všechno v pohodě a nikdy se neděje nic až tak hrozného, zatímco já vidím jako katastrofu světa i to, když má někdo dvě minuty zpoždění. Terku nic netrápí, všechno se dá vyřešit. Naštěstí je mi oporou, a když mám své stavy stylu „panika nejvyššího levelu“, tak ona má lehárko, nohy nahoře a no stress se slovy: „Pojď si ke mně lehnout a zklidni hormon.“ :-D.

Jako jednu z verzí svatební zábavy jste měly vyplňování rad pro novomanželky. Která rada vás nejvíce pobavila? Tak mě osobně nejvíc pobavila rada od Páji, která do rady: "Holky, hlavně nikdo nikdy…" doplnila: "si neberte někoho jiného" :-D. Ovšem těch vtipných skečů bylo víc. Třeba Terky svědek napsal, že když se dozvěděl, že se budeme brát, tak jeho první reakce byla: "come on bitches!" :-D. A k naší nevíře z nás byla Marci tak nadšená, že nám radši vyplnila dvě doplňovačky rovnou z obou stran, aby nám prý dala najevo, jak úžasné jsme :-D.

Jakou představu o svatbě jsi měla jako malá? Bude to znít divně, ale jako malá jsem o svatbě nikdy nepřemýšlela. A když jsem byla starší, kolem puberty, tak už jsem věděla, jak to s mou orientací je a to nebyl prostor přemýšlet o svatbě, protože v té době u nás nebylo povoleno registrované partnerství. Vstup do registrovaného partnerství byl u nás v republice povolen až v roce 2006, to jsem byla v největší pubertě a nějaká svatba?

Pche. Na co papír… :-D. To až s Terkou a asi i s věkem jsem začala toužit po tom dát všem najevo, že chci, aby mou životní partnerkou byla právě tahle skvělá žena. Naše svatba byla krásná a klidně bych si ji znovu zopakovala tak, jak byla.

Kdybys měla vaši svatbu popsat třemi slovy – jaká by to byla? Pohádková, nevšední, emotivní.

Jaká byla svatební party? Pro mě užitá. Já jsem tančila snad několik hodin v kuse. Bylo mi hrozné vedro, ale nohy se ne a ne zastavit a nechat mě odpočinout. Po dlouhé době jsem si vyloženě užila vlnění se na parketu, zatančila jsem si s některými našimi hosty, tančili jsme společně s přáteli a hopsali všichni v objetí na písničku: „Žijeme len raz“, stihli jsme vystřihnout i Gangnam Style nebo dát všem najevo, že máme „od pánbíčka boky jako skříň…“

Takovým legendárním okamžikem se stala situace, kdy začala hrát písnička „Spěchám“ od Haničky Zagorové a Terka začala rychlostí blesku spěchat v kruhu tančících hostů a pak i po celém parketu. Zbytek hostů na parketu se chytil, spěchali jsme dokola, měnily jsme směry, až jsme se rozespěchali kolem krbu ke svatebnímu stolu a zpátky na parket. Jeden z hostů, který vysílá svůj pořad v rádiu, hrál hned v pondělí takovou vzpomínkovou právě „Spěchám“.

Jaké jste měly pro hosty připravené dárečky? A naopak čím hezkým obdařili oni vás? Pro naše hosty jsme měly připravené klíčenky s naším logem, které nás provázelo celou svatbou. Byly vyrobené na míru s textem: „Tereza a Tereza 1. 7. 2017“. Mile nás ale překvapilo, že si hosté brali domů i jmenovky, srdíčkové kolíčky s fotkami, kapsičky na příbory, vývazky a další suvenýry na památku.

Hosté si pro nás připravili hned několik překvapení. Když pominu ohňostroj, který spunktovala přímo Terka ve spolupráci svých přátel, tak si její kamarádi připravili prezentaci, kde byly všechny důležité okamžiky, které spolu všichni zažili. Jsou už několik let velká parta, kteří se poznali před více než deseti lety na táboře na koních.

Za tu dobu mají nespočet zážitků a i já s nimi už nějaké společné zážitky mám. U toho videa, které se promítalo projektorem buleli a smáli se i lidé, kterých se to až tak netýkalo. Bylo to skutečně emotivní a dojemné, ale zároveň tam byly promítnuté i vtipné a srandovní okamžiky, které jsem od Terky znala jen z vyprávění.

Mimo to si připravili ještě překvapení ve stylu posílání pohledů. Měli natištěné pohledy s našimi fotkami, zezadu byla adresa a nalepená známka. Každý z hostů měl napsat slib, který musí splnit, když se pohled vrátí k nám domů na adresu, která tam byla předtištěná. Pohledy se posílaly večer, když byla tma, po širé obloze formou lampionků, na které se přivázaly. Nálezce lampionku s pohledem jen vhodí pohled do schránky a nemusí nic jiného dělat.

Víc fotografií ze svatby Terazy a Terezy:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!