Nevěsta Mirka: „Jsem knihovnice, proto obřad ve studovně knihovny byl jasnou volbou.“

Asi nejlepší možností, jak si vybrat místo pro svatební obřad je zvolit si takové, které pro vás něco znamená. Knihovnice Mirka se během studia a praxe cítila ve studovně Středočeské vědecké knihovny v Kladně vždycky příjemně. No a letos v únoru se tam i provdala :-).

Kdy a jak se vaše cesty propojily? Poznali jsme se přes společného kamaráda – já ho znám od dětství a kluci jsou spolužáci ze střední. Poprvé jsme se uviděli v 16/17 letech, na jednom festivalu. Hned se mi líbil, já jemu prý taky, ale tehdy odolal mým pokusům o "svádění", tak jsem měla pocit, že nemá zájem. Od té doby jsme byli jen kamarádi, vídali se v rámci společné party na vodě, vandrech, fesťácích, koncertech…

Moje nadšení opadalo, jednou jsem dokonce kamarádce řekla, že jestli si tenhle kluk někdy najde ženskou, tak to nepochopím :-). Jenže pak se to zase nějak zlomilo a za poněkud "dramatických okolností" (ukončení vážného vztahu s jedním ze společných kamarádů) jsme začali náš vztah.

Po jak dlouhé době vztahu a jakým způsobem tě tvůj dnes již manžel požádal o ruku? Požádal mě po sedmi letech, už jsme měli syna starého jeden a půl roku. Na 1. máje, což je pro mě osobně ten správný český "svátek lásky". Kámen úrazu je v tom, že pro manžela je tradičně 30.4. (čarodějnice) příležitost k bujarým oslavám u ohně až do ranních hodin.

I ten rok, kdy mě požádal, tomu nebylo jinak. Ráno jsem neudržela na uzdě své rozladění nad tím, že při příchodu vzbudil syna a pohádali jsme se. Odpoledne ale přišel s tím, že půjdeme na procházku, kde potom pod rozkvétající třešní poklekl, vytáhl z kapsy krabičku s prstýnkem a zeptal se, jestli si ho vezmu :-).

Rozlučka se svobodou je povětšinou divoká alkoholová jízda. Jakou jsi měla rozlučku ty s těhotenským bříškem? Rozlučka se odehrávala v době, kdy jsem byla v šestém/sedmém měsíci těhotenství. Ten víkend byl muž se synem na pánsko dětské jízdě a tak byla jasná volba termínu :-). Jako "utahaná matka a těhule" jsem si chtěla užít hlavně pohodu, relax, klid a setkání s kamarádkami bez dětí za zadkem :-D. Se svědkyní jsme si stanovily přibližný obrys akce a zbytek pro mě byl překvapení.

Na místě, kde jsme se sešly, jsem dostala sešitek s indiciemi a jednu po druhé jsem hádala jednotlivé části rozlučky. Nejdřív jsme šly do solné jeskyně, pak do cukrárny, do kina a nakonec na společnou večeři, v restauraci jsme pak s pár holkami byly až do zavíračky, ale bylo to opravdu umírněné :-). I když to asi nezní nijak "odvazově", pro mě to byl skvělý den, který jsem si opravdu užila od rána až do večera.

Jak dlouho jste svatbu připravovali? První kroky jsme začali podnikat myslím někdy v říjnu, konkrétně tvorbou "save the date". Plno jsem toho ale měla rozmyšleno předem, na Beremku brouzdám už dlouho a varianta zimní svatby byla jednou z preferovaných ještě před dětmi, takže hrubé představy jsem u spousty věcí už měla ujasněné. Díky tomu, že svatba byla mimo sezonu, tolik nevadilo, že jsme všechno řešili v podstatě na poslední chvíli. Jen vizážistky jsou vytíženy kvůli plesové sezoně, ale i tady jsem měla štěstí a našlo se pro mě místo u té, jejíž práce se mi líbila nejvíc.

Týden před svatbou jste měli docela divoký. Co všechno se přihodilo? Domluvený kamarád DJ na nás zapomněl a naplánoval si dovolenou. Když mi to L. volal, byla jsem naštvaná až na půdu. Naštěstí za sebe DJ obratem našel náhradu. Pak jsme byli všichni doma nastydlí, ale do svatebního dne to naštěstí přešlo. Kvůli zlomené noze dcery byla ohrožená účast celé rodiny mojí sestřenice, která je mi hodně blízká. Na partnera švagrové (zároveň mužovy svědkyně) jedoucího v autě na dálnici spadl led z náklaďáku, ale naštěstí to odnesly jen plechy.

A světýlka na výzdobu, objednaná z Číny, vůbec nedorazila, tak jsme museli shánět náhradu. Když jsme večer před obřadem přijeli na místo hostiny na dozdobení, zjistili jsme, že majitelé, kteří slibovali sestavení stolů a jejich prostření do bílých ubrusů, odjeli, nechali nám k dispozici prostor a vše zbylo na nás. Než jsme všechno dodělali, šli jsme spát ve tři ráno. Když to teď po čase znovu sepisuji, nejsou to žádné velké tragédie, ale v tu chvíli to bylo příliš "překvápek" najednou na jednu vystresovanou nevěstu pod vlivem těhotenských hormonů :-).

Doufám, že ten týden před svatbou jste si vybrali všechnu smůlu a na svatbě už všechno šlo jako po drátkách. Bylo to tak? Vzhledem k tomu, že na Beremku jsem četla hooodně svatebních příběhů, úkoly pro den svatby jsem rozdala a všechny zbývající přípravy delegovala na jiné. Zároveň jsem věděla, že už v den svatby už nic neovlivním a nedělala si příliš konkrétní představy.

Největší obavy jsem měla z toho, jak celý den zvládne syn, ale moc mě překvapil, jak snadno fungoval s prarodiči, jak se bavil a jak celým dnem hladce proplouval. Takže svatební den byl skvělý a pohodový, a to, co se třeba nepovedlo, jsem prostě pustila, protože nic v životě nikdy není a nebude dokonalé… A pro mě je v nedokonalosti krása života :-).

Jak se ti vybíraly svatební šaty? Se svatebními šaty to nebylo snadné. I kdybych nebyla těhotná, neměla bych myslím příliš velký výběr, nikdy jsem nebyla žádné tintítko a také mívám celkem konkrétní představy. Vdávala jsem se ale s podprsenkou o velikosti košíčku H, což už je opravdu limitující, takové nadělení se jen tak někam nevejde :-). Na internetu jsem po zadání hesla "maternity bridal dress" narazila na šaty, které mi připadaly dokonalé.

Po návštěvě prvního salonu, kde mi bylo všechno beznadějně malé, jsem hledala dál a našla salon, kde mají šaty této značky v nabídce. Vyzkoušela jsem tam několik šatů, ale žádné mě příliš neoslovily. Proto jsme nakonec ty z obrázku trochu naslepo objednaly, ale díky zkušenostem paní majitelky padly při zkoušce jak ulité a nebyla potřeba jediná úprava. Takže i tady mi vlastně přálo štěstí a vdávala jsem se v prvních šatech, které mě zaujaly a našla jsem je v hned druhém salonu :-).

Své ano jste si řekli ve velké studovně Středočeské vědecké knihovny v Kladně. Jak vás tohle napadlo? Jsem zaměstnáním knihovnice a studovna Středočeské vědecké knihovny je krásný prostor, ve kterém mi vždycky, ať už při návštěvách, studiu nebo vysokoškolské praxi, bylo moc příjemně. Před několika lety jsem zahlédla fotku z obřadu právě ve studovně a když pak u nás výběr místa svatby byl aktuální, bylo toto místo, i vzhledem k jeho kapacitě, jedním z favoritů. Když ho po osobní návštěvě muž schválil, nebylo co řešit :-).

Líbilo se tohle netradiční místo hostům? Vzhledem k mojí profesi výběr místa oceňovali, mnoho z nich si knihovnu se zájmem procházelo a prohlíželo.

Moc se mi líbilo, že tvůj prsten je třídílný. Popíšeš nám, z čeho se skládá? Základem prstenu je zásnubní prsten, ten, který jsem dostala pod kvetoucí třešní. U zlatníka jsme nechali vyrobit dva kroužky, které kopírují tvar zásnubního prstenu a zároveň ho i trochu chrání a všechno dohromady je prstenem snubním. Jednotlivým částem jsme pak ještě dodali smysl tím, že jeden kroužek mi navlékl syn, já si nasadila prsten zásnubní a druhý kroužek mi navlékl muž. Syn tak byl součástí obřadu, kdy jsme se oficiálně stali kompletní rodinou.

Z fotek to vypadá, že jste měli velký počet hostů. Kolik jich bylo a jak se vám podařilo je zorganizovat? Nejsem si jistá, ale hostů bylo kolem 150, přičemž nepočítám děti, kterých bylo velmi mnoho. Založila jsem svatební web a událost na Facebooku a tam sdílela všechny informace. Zástupcům starší generace jsem posílala e-maily a smsky. A na místě svatby jsem rozmístila několik papírů s přibližným harmonogramem večera, který dostal k dispozici i DJ, ten pak vlastně večer organizoval za nás.

Jinak jsem toho ale moc organizovat nechtěla a neměla zapotřebí, důležité bylo hlavně to, aby dorazili, užili si s námi "náš" den a bavili se. Polovina sálu se proto proměnila v dětské hřiště, k dispozici byly balonky a omalovánky a mimo to jsem spoléhala na dětskou fantazii a spontánnost :-).

Na harmonogramu vašeho svatebního dne je jeden bod, který mě zaujal a to "netradiční únos nevěsty". Co se dělo? I to bylo jakési překvapení na objednávku. Nechtěla jsem klasický únos, nechtěla jsem na dlouho opouštět "své" hosty. Zároveň jsem si přála, aby to i pro ně byla zábava. Své svědkyni jsem popsala několik jiných netradičních únosů, které jsem zažila na svatbách přátel, založených na tom, že si musel ženich nevěstu "vysloužit".

Svědkyně pak vymyslela následující: V morseovce jsem muži napsala vzkaz, že mě unesli na Křivoklát. On mezitím před našimi hosty absolvoval jakousi opičí dráhu, kterou procházel i se synem. Když ji překonali, dostal můj vzkaz, po jehož vyluštění měl ve vlakovém jízdním řádu najít nejbližší spojení ke mně (je strojvedoucí, proto vlak). Když se tak stalo, vyrazili pro mě, ale místo na nádraží ho organizátoři dovedli tam, kde jsem čekala. Po návratu jsme prošli špalírem a rýžovou sprškou, to jsme kvůli focení po obřadu nestihli. Zejména ta opičí dráha měla u hostů velký úspěch :-).

Jaký druh tance jste zvolili pro svůj novomanželský tanec? S mým rostoucím břichem a manželovou postavou jsme začínali mít problém se i obejmout. A tak mě napadlo, že bude problém novomanželský tanec, když na sebe přes pupky nedosáhneme :-). Zároveň nejsem žádná skvělá tanečnice. Jen tak z legrace jsem prohodila, že jedinou možností je mazurka. Zkoušela jsem hledat vhodnou píseň, ale neuspěla jsem, tak jsem si řekla, že si prostě jen tak zaploužíme. L. ale nakonec v den svatby se svými kamarády z folklorního souboru domluvil, že nám mazurku zahrají a tak se i stalo :-).

Který moment z vašeho dne je pro tebe ten "NEJ"? Ať přemýšlím jak přemýšlím, nemám jediný oblíbený okamžik, celý den byl úžasný, plný radosti, úsměvů a dobré nálady. Pohodové bylo chystání u vizážistky, potěšující pohledy hostů, když mě poprvé uviděli. Láskyplný okamžik obřadu a našich dvou "Ano". Naplňující byly gratulace a skutečnost, že tolik lidí nás má rádo a chtějí s námi být u důležité události v našich životech. A veselý a plný zábavy byl zbytek dne, oběd, focení i párty. Celý den byl jedním z těch NEJ v mém životě :-).

Víc fotografií ze svatby Mirky a Libora:

---