Nevěsta Romana: „Rodina už si na náš styl zvykla, takže spíše by je překvapilo, kdybych byla nevěsta v bílém.“

Naše nevěsty

3. dub 2019
Daniela Malá
Foto z koutku

Svatba jako fesťák? A proč ne?! Romana a Radovan jsou milovníci metalové hudby a tuhle svou vášeň otiskli i do své svatby. Díky tomu se jejich hosté mohli minulý rok zúčastnit „Svatba Rock Festu“ se vší parádou!

Jaký jste pár a co vás společně nejvíce baví? Asi takové klišé, jakože stejné názory na život, společné koníčky, jezdíme spolu na metalové festivaly a koncerty. Oba jsme bordeláři :-D.

Představuje pro vás svatba důležitý krok? Pro mě je svatba nejen spojení dvou lidí, ale dvou rodin, proto mám ráda velké svatby, kde je celá široká rodina, všichni strýčkové, tetičky, sestřenice. Manžel má rád taky velké svatby, takže bylo jasné, jakým směrem se ta naše bude ubírat. Někdo říká, že je to jen papír, ale pro mě je to stvrzení toho, že dva lidi patří k sobě, a hrdě nosím manželovo příjmení.

Když jsem si prohlížela vaše originální album, tak mě hned napadlo, jestli takto originální byla i žádost o ruku. Jak se odehrála? Žádost o ruku žádná divočina nebyla, ale bylo to krásné, protože jsem na to čekala a zároveň jsem netušila, kdy ta chvíle přijde. Proběhla v soukromí.

Jak jste s Radovanem zvládali přípravy? Objevil se nějaký problém? Jelikož mám skvělého manžela, který téměř vše zařizoval sám, na mě byly detaily jako výzdoba a podobně, tak si snad ani nějaký problém neuvědomuji. Vím jen že byl trochu problém se zvukotechnikou, ale nakonec vše fungovalo tak jak mělo.

Jaký koncept svatby jste zvolili? Jak už jsem zmínila v jedné z minulých odpovědí, měli jsme svatbu relativně velkou (samozřejmě že jsou i větší svatby), zhruba 120 lidí. Na oběd s rodinou nás bylo kolem 50 jen rodina, včetně strýčků, tetiček, bratranců a sestřenic. Kamarádi byli zvaní na obřad a na oslavu po svatbě. Oslava byla formou festivalu, hráli nám většinou naši kamarádi a známí.

Jinak jsme se snažili co nejvíc věcí zařizovat přes známe, přece jen bylo to hodně lidí a dost peněz, takže třeba květiny nám zajistila manželova teta, dort kamarádka, která mě i líčila, česala mě její kamarádka, fotografové byli manželovi kamarádi, oznámení a svatební stránky dělal manžel, takže na spoustě věcí jsme ušetřili díky našim blízkým, samozřejmě nás nejen finančně podpořili naši rodiče. Svatební stránky by ještě měly fungovat.

Díky čemu jste se rozhodli zrovna pro Kunětickou horu jakožto místa pro váš obřad? Nechtěli jsme svatbu mimo naše bydliště a já vždy toužila po svatbě buď na zámku nebo na hradě. Takže jsme se rozhodovali mezi Kuňkou a zámkem v Pardubicích. Na zámku ale v ten termín něco venku přestavovali, takže byl zhoršený vstup a na fotky by to nebylo vhodné, takže nakonec vyhrála Kunětická hora.

Jaká byla cesta k oltáři? Jaká hudba hrála? K oltáři nám hrálo svatební duo La Primavera – housle a vibrafon. Na můj příchod mi hráli Imepriální pochod z Hvězdných válek (nezapomenu, když hudba začala hrát, jak se někteří začali smát). Dále nám u obřadu hrály tyto skladby: J. S. Bach – Air, The Verve – Bittersweet symphony, Fantom opery, Cohen – Hallelujah, Lou Read – Perfect day. Cesta k oltáři byla nezapomenutelná.

Přemýšlela jsi vůbec nad variantou bílých svatebních šatů? Možná když jsem byla malá, ale od puberty, kdy si každý hledá svůj styl, mi bylo jasné, že nechci nic tradičního.

Toužila jsi vůbec někdy v životě po "tradiční" svatbě? Jak už jsem říkala v předchozí otázce. Možná jako malá, ale jak jsem si našla nějaký svůj osobní styl, tak bylo jasné, že moje svatba nebude moc tradiční.

Jaké tradice jste dodrželi? A kterou nemáš ráda? Například jsme dodrželi, že mě ženich neviděl v šatech před svatbou, i když věděl, jaké šaty jsem si koupila, Měla jsem na sobě něco nového, modrého, půjčeného, darovaného a starého. Zametali jsme střepy od talíře, krmili se vzájemně knedlíčkovou polévkou.

Byla to taková tradičně netradiční svatba. Jinak v dnešní době nerozumím tomu, když někdo „bojuje“ za to, že nevěsta musí mít bíle šaty (upřímně, která nevěsta je v den svatby nevinná?), někdo hodně řeší i šaty ostatních, to mi přijde dneska zbytečné. Na své svatbě jsem nikomu nediktovala, jakou barvu mají nebo nemají mít, hlavně že všichni přišli a dobře se bavili.

Jaké kapely vám zahrály? Kromě první kapely – Sníh v džungli (zábavová kapela), to byli naši známí a kamarádi – Day Before (metalcore), Navostro (folk-rock) a Buer (black metal). Nechali jsme si udělat i látkové festivalové pásky „Svatba Rock Fest“.

Které momenty ze svatby jsou pro tebe ty nejmilejší? Mám chuť říct, že všechny. Byl to nezapomenutelný den a zážitek, počasí vyšlo jako kdybychom si ho objednali, vše nakonec proběhlo tak jak mělo, a hlavně si to všichni nesmírně užili, alespoň podle zpětné vazby kamarádů a rodiny („Vaši svatbu nikdo nepřekoná“). Opravdu těžko dokážu vybrat jen pár momentů.

A nakonec otázka, která určitě při čtení rozhovoru s tebou napadla téměř každého. Jak na celou svatbu reagovala rodina? Rodina už si na náš styl zvykla, takže spíše by je překvapilo, kdybych byla nevěsta v bílém. Myslím, že si naši svatbu vážně všichni užili. Myslím že nikdo od nás nic tradičního ani nečekal, takže jsme měli plnou podporu rodičů, ostatních příbuzných i kamarádů.