Nevěsta Radka: „Voňavý šeřík byl na naší svatbě doslova všude, ale byly to s ním nervy.“

Říká se, že na dobré věci je lepší si počkat. Tohle platí i v případě svatby Radky a Michala, kteří odložili svou svatbu z roku 2013, aby si jí tento rok mohli užít na plné pecky! Podívejte se na zpověď této vílí nevěsty, která měla svůj svatební den provoněný šeříkem a propršený štěstím.

Kdo jsou Radka a Michal? Radku a Michala vám ani nemůžu představit zvlášť, protože my jsme prostě úplně stejní. Radka a Michal to jsou vášniví cestovatelé, milovníci jídla, filmů a ohňostrojů, zbožňují kouzlo starých vyvolaných fotografií a někdy jsou tak trochu snílci.

Po jak dlouhé době vztahu jsi byla požádána o ruku? O ruku jsem byla požádána už po 9 měsících vztahu. Nutno říct, a nejsem na to pyšná, že to požádání jsem si tenkrát trochu vydyndala. Mluvila jsem o svatbě tak často, že už to se mnou bylo asi neúnosné. 🙂 Naštěstí můžu říct, že jsem se Michala pak několikrát v průběhu let ptala a nikdy toho nelitoval. Uff!

A žádost? Doma mě Michal zavřel do vedlejšího pokoje s těmi nejhezčími šaty, co jsem měla. Za chvíli mě pak dovedl do místnosti plné květin, svíček a za zvuků naší nejoblíbenější písničky jsem byla požádána o ruku. No co myslíte, že jsem řekla?

V roce 2013 jste vaši svatbu odložili. Proč a jste za to rozhodnutí rádi? Už při zasnoubení jsme si říkali, že hned se brát nebudeme, ale po dvou letech už jsme pomalu začínali plánovat. Bohužel nám tehdy nestačily peníze na takovou svatbu, jakou bychom rádi, tak jsme ji raději odložili na neurčito. Pak jsem toho párkrát trochu litovala, protože nám trvalo čtyři roky, než jsme se k té svatbě dokopali znovu.

Na druhou stranu, když se ohlédnu teď, tak jsem šťastná, že jsme to tenkrát nedotáhli do konce. Za ty roky se mi hodně věcí ujasnilo, změnil se mi vkus o 180° a hlavně už jsem nepotřebovala svatbu plnou dekorací a kravin, po kterých jsem předtím prahla. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, protože takhle byla největší ozdobou naší svatby hlavně ta podstata lásky. Nic víc nebylo potřeba.

Hlavní květinou vaší svatby byl šeřík. Vydržel celý den krásně svěží? Šeřík byl na naší svatbě doslova všude, ale byly to s ním nervy. Já si totiž přála šeřík, ale nějak mi s tím neladilo, že v době naší svatby rostl šeřík jen v Praze, což bylo 3 hodiny cesty od místa svatby. Ale protože jsme neměli žádný plán B, tak se prostě jelo přes Prahu a cestou jsme natrhali tolik šeříku, kolik se nám do auta vešlo.

Jestli zvládne tu cestu a pak ještě vydrží do druhého dne, jsem se bála neskutečně. Ale vydržel. Jako zázrakem vypadal nádherně ještě den po svatbě. Asi jsem si to tenkrát nějak vyprosila, protože jsem jinak neměla ponětí, co bych vlastně měla za kytku.

Měsíc do svatby sis rozmyslela, že si šaty necháš ušít. To je docela krátká doba a ne každá švadlena by to zvládla. Kde se ti podařilo tvou kouzelnou švadlenku sehnat a jaká byla spolupráce? Moje šaty byly kapitola sama pro sebe. Do půjčoven jsem nechtěla a pořád spoléhala na to, že ty snové šaty najdu v normálním obchodě. Samozřejmě jsem je nenašla a měsíc před svatbou už jsem byla dost nervózní. Tak jsem si začala kreslit, vznikly z toho mé vysněné šaty a já neměla ponětí, kdo mi je ušije. Strávila jsem půl dne na internetu, obeslala asi 10 švadlen a jedna z nich mi odpověděla ihned. Že je to sice narychlo, ale že jí svatební šaty hrozně baví a že do toho se mnou půjde.

Zkoušky u ní pak byly ta nejhezčí část příprav vůbec. Všechno se mnou probrala, ukazovala mi krajky, látky, diskutovaly jsme, jestli ta modrá není modrá moc nebo málo. A hlavně bylo úžasné sledovat, jak se ty šaty vlastně tvoří. Jestli mi něco z příprav vážně chybí, tak jsou to zkoušky u „mojí“ švadleny.

Jak jste vaše svědky požádali o svědčení? Kdo někdy viděl Lásku nebeskou, tak už tuší. Víte, jak Mark vyzná Juliet lásku pomocí napsaných cedulí za zvuků koled? Tak vlastně přesně takhle! Jen jsme koledy vyměnili za oblíbenou písničku našich svědků. Zaklepali jsme, zapnuli písničku a pak jen čekali, až oba otevřou. Potom jsme jen otáčeli předem připravené cedule a poslední zněla „Odsvědčíte nám to?“… „A prosím neříkejte ne.“ A neřekli ne.

Celý den vám počasí moc nepřálo, což vám svatbu ale nepokazilo. Ale stejně se zeptám – způsobil vám déšť nějaké komplikace? Počasí nám v den svatby opravdu nepřálo. A zrovna na počasí mi na svatbě opravdu hrozně záleželo. Ráno v den svatby, když jsme se probudili do neuvěřitelného lijáku, to ze mě ale záhadným způsobem všechno spadlo. Což by se dalo brát jako poselství pro budoucí nevěsty. Nestresujte se tím počasím tolik, stejně to v den svatby už nemáte šanci ovlivnit a jediné co vám zbude, je užít si to i tak. My si pak s Michalem už jen začali dělat srandu, že by mohlo začít ještě pořádně foukat. No samozřejmě, že začalo.

Jedinou komplikací co nám počasí způsobilo, byl vlastně obřad. Odmítli jsme se totiž vzdát obřadu na kopci pod stromem. Všichni byli seznámení s tím, že tam obřad bude za každého počasí. Jen na matrice si to paní, i přes několik upozornění, prostě nepamatovaly a odmítly nás oddat jinde než v altánku. To jsem nesla asi nejhůř, protože ten obřad pod stromem byl pro mě něco víc. Tak jsme při obřadu mokli venku před altánkem alespoň my. Nejhorší na tom bylo, že za to ani tolik nemohlo počasí jako paní matrikářky, které nám pak druhý den při vyzvednutí oddacího listu řekly „Jé, tak to jste byli vy, u koho jsme měly poznámku, že obřad bude venku na kopci.“

Z momentů vašeho svatebního dne vzniklo boží video. Doporučila bys nevěstám si zařídit kameramana na svatbu? Co je dle tvého názoru lepší – fotky nebo video? To je strašně těžká otázka. Před svatbou bych určitě řekla, že fotky. Teď po svatbě zas musím říct, že video. Video toho prostě obsáhne mnohem víc. Víc úsměvů, víc emocí, víc lásky. Všechno je v něm tak nějak hmatatelnější. A to fotky ze srdce miluji a záleželo mi na nich úplně nejvíc.

Před svatbou jsem o videu přemýšlela, jestli ho vůbec mít. Nebyli jsme si jistí, jestli za to ty peníze dávat, jestli na něj budeme koukat, jestli mi nebude vadit se na sebe dívat…. A od té doby, co jsme dostali krátký klip, na něj koukáme každý den. A to nekecám. Ve výsledku bych vlastně video doporučila úplně všem. Možná jen kromě těch, kteří se opravdu v žádném případě na videu vidět nemohou a kteří si jsou jistí, že si ho prostě nepustí. Ale pokud, byť jen z jednoho procenta váháte, pak do něj jděte. I kdybyste neměli na nějaké echt kameramany za desítky tisíc. Obsáhne to o hrozně moc víc než ty fotky.

Jakou jste zvolili skladbu pro váš novomanželský tanec? Náš první tanec byl na písničku Paradise od Coldplay. Coldplay jsou naše srdcovka a jejich písničky nás provází vědomě i nevědomě celým vztahem. Jediné, o čem jsme vlastně přemýšleli, byl výběr skladby. Na Paradise máme ale z pražského koncertu Coldplay tak hezké vzpomínky, že vybrat nám netrvalo dlouho.

Přece jen jsi na Beremese už docela dlouho. Našla sis tu nějaké přítelkyně? Kdyby jen přítelkyně… Když jsme plánovali svatbu tenkrát poprvé, našla jsem tady tu nejmilejší spřízněnou duši, o jaké se mi ani nesnilo. Mojí svědkyni. Od té doby jsme spolu propsaly stovky hodin, strávily spolu narozeniny i Silvestry a hrozně si chyběly, když jedna z nás někam odjela. V životě by mě nenapadlo, že tady na Beremese někoho takového najdu.

Chybí ti přípravy svatby? Chybí. A moc. I přes naše dost hektické plánování mě to takhle s odstupem času strašně bavilo. Neberu to tak, že pro mě byla svatba ten nejlepší den v životě a teď už nebude nic, ale stejně mi chybí ty hodiny hledání na Pinterestu, společné vyrábění s manželem a ta nejistota jak to celé dopadne.

Nejvíc se mi na tom líbilo plánovat něco, kde bude celá rodina a naši přátelé pohromadě, bude to veselé a šťastné a ještě to budeme mít všechno zdokumentované. Tohle všechno dohromady už se nám asi nikdy v životě nepodaří. Ale bylo báječné, že jsme to mohli zažít alespoň jednou.

Víc fotografií ze svatby Radky a Michala:

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!

---