Nevěsta Petra: „Po druhém rande jsem věděla, že je to chlap, se kterým chci být.“

Naše nevěsty

3. kvě 2016

Na chytrých stránkách se píše, že knoflík je šikovná věcička ke spojení dvou částí oděvu. Tentokrát ale knoflíky spojily i něco jiného – srdce Petry a Davida. Takové knoflíky lásky.

Peťo, jaká jsou nejdůležitější data vaší lásky?

Těch dat je hodně. Některá jsou hezká a některá smutná. Ale všechny patří k nám a za všechny jsem vděčná. Ty smutná raději vynechám. Na prvním rande jsme byli 4. 3. 2010. Žádost o ruku přišla 14. 2. (ale nepředstavujte si žádnou romantiku), 12. 10. nám oznámili, že čekáme miminko a 26. 11. 2011 jsme se brali. Číslo 26 má totiž manžel na hokejbalovém dresu.

U nás šlo vše celkem rychle. Můj muž hned věděl, že jsem ta pravá, což se mu prý po pár měsících i potvrdilo. To já na začátku nevěděla, zda vůbec půjdeme na druhé rande.

Kdy sis uvědomila, že je to „ON“? Po druhém rande jsem věděla, že je to chlap, se kterým chci být. Jeli jsme z večeře a já vystoupila z taxíku, ušla jsem pár kroků a najednou mi bylo hrozně. Jako by mě kus chyběl. Ale chvíle, kdy jsem poznala, že je chlap mého života byla, když jsme byli na dně. Já ho odháněla a on se nedal. Zůstal, bojoval a vyhrabali jsme se z toho spolu.

Jak dlouho ti trvalo vybrat knoflíčkové svatební téma? Proč zrovna knoflíky? Svatbu jsme začali plánovat koncem února (já vybrala 2-3 varianty a David rozhodl) a na knoflíky jsme přišli někdy v květnu tady s nevěstami na Beremese. Ve skupince nevěst, kam jsem chodila, si holky dělaly srandu, ať si vyberu špulky, když mám oděvní školu a ani nevím kdo plácl, že knoflíčky by byly lepší, na což jsem kývla. Spoustu knoflíčků jsme dostali od kamarádů, rodiny, babiček, známých, holek tady na Beremese či úplně cizích lidí. Byla to velice citová záležitost. Moc jsem jich nemusela kupovat.

Provázely váš svatební den nějaké komplikace? Sestra nemohla najít dům, kde měla vyzvednout dorty, tak se opozdila. Já jsem na radnici došla o patnáct minut později. Muž byl zelený a měl strach, že nedojdu, jelikož jsme se večer pohádali a já řekla, že na vše kašlu, což nikdo nevěděl a všichni si z něho utahovali.

Užívala sis přípravu svatby? Měla jsem velké štěstí na dodavatele, pro které nebylo nic nemožné a na báječné poradkyně na tomto webu. Takže ano, užila. A moc.

Jaké jste měli svatební menu?

Předkrm: Flambované švestky ve slanině, Flambované švestky v sýru

Polévka: Vývar s játrovými knedlíčky a nudlemi

Hlavní chod: Svíčková omáčka s brusinkami a knedlíkem, Grilovaná panenka s opečeným bramborem a tři druhy omáček (sýrová, houbová a pepřová), Grilovaná zelenina a bagetka s bylinkovým máslem

Dezert: Svatební dort

Každý si vybral dle toho, co má rád.

Byli jste se ženichem během svatebního rána v kontaktu?

Tím si nejsem jistá. Myslím, že proběhlo jen pár sms. Určitě jsme se neviděli.

Kdy na tebe padla největší nervozita?

Vůbec mi nepřišlo, že se vdávám. Až když jsem odcházela ze dveří u rodičů, při otočení jsem v zrcadle uviděla nevěstu a nějak mi cvaklo, že se vdávám.

Co si na vaší svatbě hosté nejvíce pochvalovali?

Propracovanost. Na detaily a výzdobu i dnes vzpomínají. Určitě ocenili i to, že si mohli vybrat, jaké jídlo si dají.

Máte nádherné fotografie jejichž autory jsou Veronika a Petr Mlýnkovi. Proběhlo nějaké zkušební focení před svatbou? Jste s nimi nadále v kontaktu?

Před svatbou jsme fotili s Verčou rande, abychom se trochu seznámili. Verča je pohodová, milá a vnáší do foceni klid. Peťa je srandista, hrozně jsme se nasmáli. Celé focení bylo úžasné.

V den svatby bylo ošklivo, inverze a zima. Měla jsem strach, že budeme bez fotek. Mlýnkovi nám nabídli focení přeložit na pondělí a dodnes jsem Verče za ten nápad vděčná. Svítilo slunce, nemuseli jsme spěchat a už to bylo jen o nás. Žádný stres. Dokonale zachytili to, co jsme cítili. Co se týče další spolupráce – fotili nám jak bříško, tak i novorozenecké foto a pak i syna už jako staršího.

Byla nějaká věc, na které jste se společně se ženichem nedokázali shodnout?

Dlouho jsme bojovali o mé příjmení, jelikož jsem si nechala jak manželovo, tak i to své.

Jaká chvíle byla z celého dne nejdojemnější?

Když jsem vyšla schody na radnici, zvedla hlavu a uviděla Davida. Ten pohled nikdy nezapomenu. Něco takového se nedá ani popsat, jen když vzpomínám, zase brečím.