Nevěsta Peťa: „Na začátku jsem neměla ani ponětí, že mě vyrábění svatebních dekorací tak chytne..“
Obdivuji každou nevěstu, která si dělá výzdobu svépomocí. A Peťa, která se vdávala v roce 2013, se do toho pořádně opřela! Její manžel Mirek měl zpočátku strach, že to bude moc, ale ve finále to vypadalo přímo božsky. Tato svatba je prostě nadčasová.
Kdy se vaše životní cesty propojily? Před osmi lety. Manžel přišel do mé tehdejší práce na pohovor a já byla jednou z těch, kdo s ním výběrové řízení dělal. Musím dodat, že to místo dostal, pochopitelně čistě z profesionálních důvodů :-). Zapůsobil na mě okamžitě svým vystupováním a velmi brzo mi bylo jasné, že zůstat jen kolegové nepůjde :-).
Překvapila tě žádost o ruku, nebo jsi ji tak nějak čekala? A jaká byla? Docela mě překvapila. Na úplném začátku vztahu jsem totiž byla tak trochu nesvatební typ, což se s partnerem rychle změnilo, když jsem zjistila, jak moc si rozumíme a jakou je pro mě oporou.
Žádost o ruku přišla po třech letech, pod vánočním stromečkem, rozbalovala jsem velkou lepenkovou krabici, v ní byla ještě jedna menší a v ní… na první pohled nic! Začala jsem se smíchem otáčet a prozkoumávat obal a na jedné z vnitřních klop byla malá krabička. Najednou vidím Mirka, jak si kleká a v tu chvíli mi to došlo, začala jsem nabírat a hlavou mi jelo "Už je to tady, už je to tady!!". Potom byla ta slavná otázka, moje velké ANO, obrovské štěstí, slzy a vnitřní "Jupí, já jsem zasnoubenáááá!!"
Měli jste s Mirkem od začátku jasnou vizi, jak bude vaše svatba vypadat? Vůbec :-). Ani ťuk. Vše se rýsovalo tak nějak pomalounku, zlehka. Vždycky jsem někde na něco narazila a jako klasická ženská si řekla "Ha, to se může hodit!" a takhle jsem shromažďovala věci a barevné papíry, drobnosti a dekorace…
No a když na mě tvořící nálada přišla, měla jsem z čeho vycházet. Třeba růžovou barvu jsem měla původně od manžela zakázanou, ale nějak jsem si ji tam nenápadně propašovala. Smál se mi, že jsem maniak, když viděl, jak krabice s dekoracemi přibývaly a současně měl strach, abychom to neměli přeplácané. Měli jsme svatbu v poměrně velkém prostoru, takže nakonec vše vyšlo akorát.
Ještě musím zmínit samotné chystání dekorací na místě svatby. Byla tam akce i den a noc před naším termínem, a tak jsem v den svatby nemohla zdobit vše sama. Jako klasická perfekcionistka jsem začala trochu plašit, ale naštěstí mi pomohly dvě kamarádky, které podle mého "šíleného detailního několikastránkového manuálu" vše nachystaly ještě mnohem hezčí, než jsem doufala.
Kde jsi objevila své svatební šaty? Zamilovala ses do nich na první pohled? Objevila jsem maličký nový salon v Brně. Paní majitelka tehdy jela šaty vybírat až do New Yorku. Na první pohled jsem nevěděla, že jsou to ty pravé, ale když jsem pak zkoušela jinde a vracela se k fotkám, žádné jiné se jim nevyrovnaly. To jejich precizní vypracování tvarující postavu do linie přesýpacích hodin (kterou já sama rozhodně nemám), ten styl staré Ameriky mě uhranul.
Shodou náhod mi je pak majitelka nabídla k odkoupení, protože salon zavírala. Samozřejmě jsem neodolala. Stejně tak jsem od ní měla i šaty popůlnoční, šperky a taky líčení a česání mě, maminek a svědkyně. Prostě tahle báječná žena mi splnila sen, díky Šárko!
Jaká byla Mirkova slova, když tě poprvé uviděl ve svatebním? Neměl slov. Něco jako "jéé", ale tiché, zářily mu oči. Nebo spíš zíral s trochu otevřenou pusou, byl dojatý a stejně tak já. Byl to hodně silný moment.
Co všechno bylo DIY? Na začátku jsem neměla ani ponětí, že mě vyrábění tak chytne. Ale jelikož jsme s manželem oba grafici, museli jsme si udělat sami oznámení – s krajkou, lepením, stříháním a vkládáním… Prostě hooodně komplikované a tím to v podstatě začalo.
DIY bylo zdobení váziček, vyrábění svícnů, tabule s cenami tomboly a nabalení cen do ní, grafika menu na stůl + program dne, dárky pro hosty – mini likérky s naší etiketou, tabulka na otisky svatebčanů a stojan na obraz, jmenovky na stůl, rám na fotky, košíčky na výslužky, květinové náramky pro svědkyni a maminky, věneček na dveře, ramínka…
Kdybych měla vyjmenovat úplně všechno, tak tento rozhovor bude hodně, hodně dlouhý. Třeba velmi pracná velká dekorační písmena – naše iniciály, které jsem dělala z kartonu a potahovala krajkou, byly snad tou největší zbytečností, kterou jsem mohla vymyslet, ale nevěsty mi dají za pravdu – musela jsem je prostě MÍT!
Váš dort byl neskutečný! Kdo vám ho dělal a jak vám chutnal? Dělala nám ho paní Lebišová z Brna, která nás překvapila skvělou cenou a neskutečně propracovanými jedlými květinami. Domluva i ochutnávka byly na jedničku a hotový dort byl vynikající, to čerstvé ovoce v něm, mňam!
Když zpětně vzpomínáš na svou svatbu – která vzpomínka ti nejvíce utkvěla v paměti? Určitě momenty po obřadu, kdy jsme všichni fakt hodně plakali, hlavně proto, že moje maminka se v té době statečně prala s rakovinou, a to, že tam s námi mohla být a slavit, pro mě moc znamenalo.
Taky si pamatuji, jak se neustále tančilo, jak po půlnoci kamarádi pustili na notebooku metal a obsluha se vyděsila, jak jsme končili v půl páté ráno a na pokoji se s manželem smáli, že vlastně ani nemusíme jít spát, když jdeme za chvíli na snídani. Bylo to krásné od začátku do konce. Ten den s rodinou a přáteli byl prostě perfektní a jeden z nejhezčích v mém životě.
Momenty vaší svatby zachytili Lucie a František Šrytrovi alias Mydva.net. Co pro tebe bylo při výběrů fotografa rozhodující? Emoce, zaznamenat tu chvíli, kdy se zastaví čas. Oni to kouzlo prostě umí zachytit. Okamžik, kdy se pohledem na fotku přenesete do vzpomínek. Spousta jiných fotek je dokonalých technicky, ale není v nich to něco navíc, to fascinující, co na fotkách miluji.
Naše fotografy jsme vybrali dlouho předem, uviděla jsem jejich fotky a věděla, že nehraje žádnou roli, že za námi pojedou přes 250 km. Prostě láska na první pohled.
Co je dle tvého na svatbě nejdůležitější? Neřešit drobnosti, které nevyjdou a užít si to! Když se na svatbu dívám zpětně, vím, že jsem některé věci moc hrotila. Myslím si taky, že je prima, když lidi ví, jaký je zhruba program, když jsou důležité věci naplánované dopředu a nevěsta se ženichem nemusí v den D nic řešit. Když už se něco takového na naší svatbě vyskytlo, rychle to vyřešila moje skvělá svědkyně Lenka.
Pro mě bylo hodně stresovým faktorem, aby se hosté bavili a nenastala "hluchá místa", bála jsem se že bude nuda. U nás byla trefou do černého živá kapela, která měla bohatý repertoár zaměřený hlavně na rockové a popové pecky, a tak tančili a křepčili a řádili kamarádi, rodiče… No sedělo se snad jen, když byl večerní raut – po tanci je přeci jen hlad :-). A pak při vyhlašování tomboly.
Vdávala ses v roce 2013, ale na Beremese jsi stále aktivní. Co tě tu drží? Musím říct, že je to kombinace nostalgie a toho, jak se mi po naší svatbě změnil náhled na svatby obecně – miluji je! Tu atmosféru, jedinečnost každé nevěsty, její sny a přání. Je prostě krásné vidět, jak jsou "nové" holky nadšené při plánování, jako jsem byla tehdy já, jak se těší na svůj den, jak se chtějí podělit s ostatními. Už jen to sdílení a hledání odpovědí a inspirace je samo o sobě super.
Na tvém fotoblogu máš alba s různými styly svateb. Kdybys svatbu plánovala znova, jaký styl bys vybrala tentokrát? Moc se mi líbí téma Art Deco – konkrétně v tomto albu je neodolatelné. Z barev miluji petrolejovou, ovšem v našich končinách by to snadno mohlo dopadnout jako "50 odstínů modré".
Jak se vám daří po čtyřech letech manželství? Krásně a pořád stejně šťastně. Roční výročí svatby jsme oslavili narozením dcery a s ní se náš život doslova rozzářil. Je úžasné vidět ji vyrůstat a člověk najednou ví, že nic většího není. Být zdraví a být spolu.
Víc fotografií ze svatby Petry a Mirka:
Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí!
Přidej příspěvek